Články&Eseje

Zvony Hodnocení: Průměr

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 15


Již zazvonil můj zvon.
Krkavci teď mají shon…
Mé tělo zchátralé
padlo k zemi vyprahlé.
Já nevstanu již nikdy více.
Na těle zranění tisíce.
Tisíce, smrtelné jedno jen.
Duše vyšla z těla ven.

Oči prázdné,
srdce zlomené.
Ruce sedřené,
srdce sevřené.
Kosti zlámané,
srdce zklamané.
Tělo děravé,
srdce bolavé.
Kůže spálená,
duše ztracená.
V krve louži,
duše se souží…

V duši mé není klid,
ona nemá teď kam jít.
V srdci šíp jež nevydal luk.
Cítím hranice pekelných muk.
Na těle rány sečné.
Však utrpení věčné,
nepřivedly mi ony.
Zvoní mé zvony…

Pro smrt mou,
smrt bolestnou.
Již nepřinesla mi zbraň,
ale bytost křehká jako laň.
Srazila mě k zemi,
proto tak zle je mi.
Ačkoliv mrtev jsem nyní,
neležím v mramorové síni.
Ležím na zemi v prachu.
V duši mnoho strachu.
Nečeká mě nebeský ráj.
Nádherný byl první máj.
Tehdy šťastný já byl…
Alespoň na pár chvil,
chtěl bych ještě zažít ten pocit.
Teď ale nehrozí, že bych procit.

Zvony nezvoní pro nic.
Jsem mrtev, ale co víc?
Cestou prokletí já jdu.
Duše klid… Těžko najdu.
Může za to ten šíp zrádný,
proto cítím se tak prázdný.

Prázdný…
Bez lásky, radosti.
Plný...
Plný smutku, bolesti.

Ležím tu v poušti širé.
Proč cítím utrpení čiré?
Tělo chladné jako led.
Proč duše nedojde klidu hned?
Proč slyším zvony znít?
Proč nemohu už snít?
Ležím tu na konci světů.
I Tys nechala mě tu…
Tys záhuba moje.
Slova, zbraně tvoje.

Všude pouště širé.
Kde jsi vytoužený míre?
Na těle četná zranění,
na duši černá znamení.
Na duši jizva černá.
Samota je mi věrná.
V srdci stále cítím ten šíp lásky,
jímž usmrtily mne oči krásky.
Zůstal jsem zde sám a sám,
tak smutnou píseň pěji Vám.
Kterak tělo mé mrtvé na zemi ležící,
požírají šelmy po krvi lačnící.
Bestie vzezření hrůzného.
Bestie syty masa mého.
Proč nepřijde si smrt pro duši?
Proč trhají zvony mé uši?
Ležím tu v moři nicoty.
A ptám se, a co Ty?
Snad jsi teď více šťastná
Já? Jen vzpomínka matná…

Zvony dál zvoní…
Jak trpět musím?
Než smrt okusím?
Má duše, pojď si pro ni!
Tak pojď smrti,
já klaním se Ti.
Trpět již dál nechci.
Tak přijdi už přeci!
Vzít si duši ztrápenou,
šípem lásky zraněnou.

Hle již přichází,
tomu cit schází…
Konečně přichází umrlec.
Thanathos, smrti vyslanec.
Již kosu svoji svírá,
mě navrací se víra.
Ukončí má muka,
ta bezmasá ruka?
Zpod pláště na mě lebka zírá,
Však prokletí mou duši svírá.

Mně nepomůže ani on…
Pořád slyším ten zvon.
Zní dál a dál.
Nevím kde se tu vzal.
Zní jich tu více,
jsou jich tisíce.
Zvoní a zvoní zvony dál…
Můj život si někdo vzal…
Ne však duši mou,
láskou prokletou.

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

No paráda. když jsem začínal číst, říkal jsem si, že je to možná zbytečně moc dlouhé. Ale ten text jsem hltal tak, že jsem ho měl za chvíli celý v sobě. Semtam jsi trochu vyskočil z rytmu, ale to se stane. Jinak je to perfektně napsané.


 Uživatel úrovně 0

prokletý Dilvish
Jinak je to hezké kde si k tomu přišel k takové smutné básni?


 Uživatel úrovně 0

Již zazvonil můj zvon.
Krkavci teď mají shon…
Mé tělo zchátralé
padlo k zemi vyprahlé.
Já nevstanu již nikdy více.
Na těle zranění tisíce.
Tisíce, smrtelné jedno jen.
Duše vyšla z těla ven.

No týjo to je jako kfyž byl na smrtelný posteli
ale i to se může v básni stát

A NEMÁ BÝT PŘES ALE ČÁRKA?


 Uživatel úrovně 0

prokletý Dilvish: Nuže přečetl jsem si to tedy znova, abych snad mohl dokázat to znovu objevit.

Myslel jsem to tak, že mi báseň přijde až moc taková "přehrabuji se stále v sobě a jediné co můžu udělat je zemřít" místo toho, aby byla na konci třeba špetka naděje proti tragickému konci. Jenže to je můj naprosto subjektivní pocit, nepodložený jakoukoli znalostí v oboru. Možná, že jsem jenom něco plácnul.


 Uživatel úrovně 0

Tak bych vás měl přestat napínat a taky k tomu něco říct...

Předně: Děkuji Magistru Holymu za jeho podnětnou kritiku, nebo spíše návod, spoustu rad... A doporučuju přečíst komukoliv kdo by chtěl psat básně.

Dále bych chtěl pokázat a jednu často omílanou skutečnost. V ČaE se na schválení čeká dlouho, je to nepříjemné... Ale teď se na to dívám z lepší stránky, dívám se na své dílko s časovým odstupem.

Chyby ve formě, no někdy až bijou do očí...
Chyby v rýmu, nevihnul sem se některým "omletým" rýmům. Ale jako říkanka to snad nezní...
Chyby omýlání tématu sem se v současné tvorbě snad již vyvaroval. Vycházela z milného předpokladu, že dobrá báseň musí být dlouhá báseň.

Tahle báseň je moje druhá básnička kterou sem sám složil... (přiznám, že následně sem dal na rady a upravil nejstrašnější verše)

Přestože vím o jejích chybách, vždycky si občas najdu po večerch čas obych si ji znovu přečetl.
Pokud v ní někdo z vás viděl tento citový náboj (nebral jsem v úvahu nezainteresované pozorovatele, když sem ji skládal), jsem jedině rád. Znamená to, že sem ho uplně neutopil pod "zbytečné verše".

K diskusi: Zajámalo by mě co přesvědčilo Korhula o příliš moderním pojetí tématu, ani bohémský bard přece nemusí být imuní vůči lásce.

Přes zmiňované chyby věřím že někteří z vás Zvony uslyší...
Dilvish


 Uživatel úrovně 0

Dilvish - To přejde, snad, časem, mě to trvalo jen 2 měsíce (OT -což dohromady s těmy předchozíma dvěma měsícamy (sakra, co nás v tý češtině učí?!) dává dohromady 1. čtzři měsíce v mym životě kdy sem vůbec měl nějaké city a pocity)
Jinak hezký, vypovídání se, neopakuje se to (moc) a přitom poměrně dlouhé, jen mi nějak chybí výroznější závěr. Nemohu hodnotit, je to osobní, možná později, až si budu jist, že už není....


 Uživatel úrovně 0

OK, viac menej všetko už bolo povedané. Najprv som chcel napísať pár výčitiek, ktoré by určite boli opodstatnené, ale načo opakovať dookola to isté, keď už to iní povedali predo mnou (a lepšie:))

Chcel by som ale povedať, že to má "čosi" v sebe, aj keď to "čosi" neviem definovať. Istý neobjavený potenciál....?
Podľa mňa sa netreba za každú cenu držať toho, čo už bolo stokrát napísané, len preto, že je to odskúšané a overené. Báseň mi pripomína do češtiny prebásnený text tuctovej metalovej kapely.

Každopádne, píš ďalej:)


 Uživatel úrovně 0

Mne sa ta basen celkom paci. Pripomina mi to vlastne spomienky, nie moc prijemne. Ale vdaka nej som si spomenul aj na tie lepsie, ktore boli predtym a ktore zatienia tie zle. Mal som tiez obdobie ked som rozmyslal ci ma zmysel zit. Mne sa ta basen paci obsahovo a nechala vo mne dobry pocit. Semtam by som vynechal niektore dvojversia, ale inac je to dobre


 Uživatel úrovně 0

Tahle báseň do sebe něco má. Líbí se mi rými a délka básně (i když sbírka by to nebyla :-))...Podle mě je to lehce nadprůměrné dílko. Hodnotím snahu a "krásu tohoto díla"...

Udivený a s poklonou hyperhobit


 Uživatel úrovně 0

Dilvishovo dílo se mi líbí hlavně z toho důvodu, že se do něj autor pokouší dát něco ze sebe, říct něco o sobě nebo o své inspiraci. Tak to vidím aspoň já. Jistě, některým chybám se člověk nevyhne, některé verše by mohly být lépe pojaty, ale vcelku mi to na tomhle díle ani moc nevadí. Nevím jak ostatní, ale mě se to celkem líbí.