Noc v cele
Autor: | Emiel |
---|---|
Přidáno: | |
Hlasovalo: | 19 |
Stmívá se. Skrze malé zamřížované okno pomalu přestávají prosvítat sluneční paprsky. Vězeň odsouzený na smrt pozoruje, jak se chtivé ruce stínů sápají po zbytcích denního světla. Místnost upadá do temnoty a spolu s ní i vězeň do čím dál tím temnějších myšlenek. Ví totiž, že s nadcházejícím východem Slunce pohasne světlo jeho života. Navždy.
Věděl, že by měl spát, nedokázal to. Představa, že až se probudí, zemře, mu způsobovala neuvěřitelnou agonii. Chtěl mít hlavu prázdnou, smířit se se smrtí. Nemohl. Nešlo to. Bál se. Usoudil, že je ještě brzy, příliš brzy na věčný odpočinek. Na druhou stranu, byť si to nechtěl připustit, se těšil na její chladivé, uklidňující a věčné obětí.
Během svého zadumání si ani nepovšiml, jak hluboce už pokročila noc. Svit měsíce a hvězd prosvítaly tím malým, maličkým oknem. Na kamenné podlaze světlo tvořilo namodralý, téměř dokonalý čtverec. Zahleděl se na něj. Uvědomil si, že krásnější věc ještě nespatřil. Zdál se mu úchvatný, neměnný a stálý.
Čtverec, jeho jediné rozptýlení, aby nemusel myslet na smrt, začínal mizet. S nořením namodralého přítele do tmy se vězňovi do mysli znovu začínaly plížit myšlenky temné, jako byla ta noc. Pohltila ho temnota. Neměla nic společného s tmou, byl to jeho vnitřní pocit, jeho vlastní temné a bolestivé peklo.
Něco ho vyrušilo. Něco je špatně. Věděl, že hvězdy a Měsíc jsou pod mraky, ale čtverec se objevil znovu. Začal se hýbat, pomalu se formoval do tvaru lidské postavy. Zbláznil jsem se, pomyslel si vězeň. Bylo mu lhostejné, že by se pomátl a to ho začalo trápit. Nikomu by nemělo být jedno, že se pomátl. Nikomu. Cítil se ale stále stejně, žádné cvaknutí, které by mu přineslo, nyní tolik kýžené, zastření mysli.
Lidská postava se zformovala. Byla namodralá, průsvitná a lehounce zamlžená. Podle stavby těla usoudil, že je to muž, i když nedokázal rozeznat rysy jeho tváře. Chvíli ho pozoroval, když v tom na něj ten muž promluvil.
„Zdravím tě k smrti odsouzený, zdravím tě smutný muži.
Zvesela buď zasmušiv, smrt je přeci jak přivonění k růži.
„Kdo jsi a proč mluvíš ve verších?“
„Jsem posel z krajů protějších.
Leč nemám ti o nich kázat.“
„A o čem tedy?“
„O veselí života a zbytečném ze smrti strachu.Vždyť na tebe temné myšlenky padají, jak zrnka prachu.
Před smrtí se tvař vstřícně, vždyť ona není zlá.
Jen proti ní jsou předsudky - kvůli práci co dělá.
Smrt je opojná a sladká, zbaví tě trápení.
Chvilka jenom krátká a konec je utrpení.
Proto neboj se smrti, spíše se těš.
Budeš mít klid, tak se strachu střež.“
Zvláštně mluví, pomyslel si vězeň. Je skutečný nebo ne? Možná ano, spíše ne. Nejsem si jist. Asi jsem se opravdu pomátl, ale jeho slova mne uklidňují, konejší. Má snad každý před smrtí podobná vidění? Ti, co jsou klidní, možná ano. Tyto i mnohé jiné myšlenky se mu proháněly hlavou. Předbíhaly se a každá si chtěla užít svou chvilku v plné pozornosti.
Vzhlédl, pozorně se na ducha zahleděl. Už se mu nezdál mlhavý, spíše naopak. Rysy se mu začaly vyjasňovat. Zkoprněl, díval se sám na sebe. Ten duch byl jím, ale to přeci není možné! Duch k vězni natočil hlavu, usmíval se. Natáhl k němu ruku a jemně se dotkl jeho čela.
Odsouzený usnul.
Náhle se ocitl v mále loďce. Plul po klidné říčce, zrovna se smrákalo. Rozhlédl se kolem sebe. Plul volnou krajinou, alespoň si to myslel. Výhled mu zastírala mlha, skrze kterou nedokázal nic vidět. Viděl pouze trávu, po obou stranách. Byly na ní kapky rosy, usmál se. Má rád rosu. Podíval se za sebe, převozníkem mu byl ten duch. Stejně průsvitný, ale držel hmotné bidlo, kterým odpichoval loďku.
„Víš, kde se nacházíme? Ne? Ano?
Pověz nač je ode mne dotazováno.“
„Netuším, opravdu.“
„Na řece osudu.Mysl máš zastřenou,
Chaotickou a zmatenou.
Usmiř se sám se sebou a dohlédneš dále.
Budeš klidný, to je přeci to, co chceš stále.“
Dál pluli po řece. Nikdo nepromluvil a vězeň měl snad věčnost, aby se sám se sebou vyrovnal.
***
Zařinčel klíč v zámku cely. Zdálo se mu, že sotva ulehl. Věděl, kam ho vedou, ale byl klidný a prázdný. V tichosti se nechal vést skrze temný, smrdutý komplex sklepních žalářů. Ještě byla tma, ovšem během několika okamžiků by mělo začít svítat. Vedli ho po setmělém nádvoří k šibenici. Krom popravčího a nějakého dalšího muže tam nikdo nebyl. Poprava není veřejná, blýsklo mu hlavou, přineslo mu to alespoň trochu uspokojení. Zemře se ctí.
Pomalu se blížil k šibenici. S každým jeho krokem se tma rozpouštěla. Svítalo. Upřel tvář k východu a první sluneční paprsky pohladily jeho smutnou tvář. Šibenici zalilo světlo vycházejícího Slunce. Zahleděl se na ní, znovu si uvědomil, že je konec. Naposledy se zahleděl do paprsků zlatavého kotouče, který zaplavoval ztemnělou oblohu. Bude jasný a krásný den, pomyslel si a lehce se usmál.
Došel. Popravčí mu dal kolem krku smyčku z konopného lana. Zašeptal mu do ucha několik konejšivých slov, ale odsouzený ho příliš nevnímal. Mistr popravčí trhl a podlaha se propadla. Vězeň očekával brzký konec. Trhnutí vazu, které ukončí jeho život. Nestalo se tak, lano se mu stáhlo kolem krku, začal se dusit. Rukama ho chytil, ale věděl, že je to marná snaha. Přestal se zmítat a trpělivě čekal, až z něj vyprchá život. Smířil se s osudem. Přišla smrt, natáhla k němu svou ruku a on jí přijal. Nastal konec trápení.Závěrem bych rád poděkoval těm, kteří se k tomu vyjádřili ještě před schválením. Děkuji za korekturu a kritiku, díky kterým jsem to alespoň trochu vylepšil. Jmenovat nebudu, oni vědí o koho se jedná.
Diskuze
No musím uznat že je to dílo velice dobré po pravopisných chybách jsem nepátral a co se týče těch slohových žádné jsem nenašel je to perfektní. V jednu chvíli jsem si myslel že snad vězeň unikne smrti ale nestalo se tak je zajímavé že ač to vlastě dopadlo špatně já mám pocit z konce dobrého.
Není tomu co vytknout, doufám že se můžeme z autorovi strany těšit na další podobné výtvory.
s úctou
smycma
Inu, co dodat...
Původně jsem chtěla dát pouhé 3 hvězdy, protože slovo, které k nim patří vystihuje toto dílko. Ale nakonec jsem si řekla, že oproti předešlému Emielovu příspěvku je tento mnohem lepší a zanechal ve mně lepší pocit. Je vidět, že se autor řídil některými radami, kterých se mu dostalo a že se zlepšuje. Gramatických chyb tam mnoho nebylo. Pořád jsou to jenom některé příliš dlouhé věty, které by zněli lépe oddělené. Nejsem si jistá, jestli se právě v tomto případě nemá psát měsíc a slunce s malými písmeny, ptorože se myslí jako ydroj světla a ne jako planeta samotná, ale opravdu nevím :-)
Co se mi zdálo slabší byli právě verše.
Smrt je opojná a sladká, zbaví tě trápení.
Chvilka jenom krátká a konec je utrpení.
Zde bych rým trochu pozměnila, protože jsou to v podstatě synonyma. A ještě k tomu vizuálně hodně podobná.
Dále tato pasáž se mi zdá příliš jednoduchá, upravila bych ji.
„Víš, kde se nacházíme? Ne? Ano?
Pověz nač je ode mne dotazováno.“
Trošku mi přišlo divné, že když jel na loďce, všude byla mlha ale rosu na trávě viděl.
Co se týče obsahu: dosti ponurá povídka, která možná vypovídá o tehdejším stavu autorovy mysli.
Na závěr už jen tolik, že povídka je dobře napsaná, prošla pečlivou korekturou a je to znát. Čte se dobře a zanechá ve vás různé pocity a o to jde. Oslovit čtenáře, zanechat v něm určitý dojem, aby si ji pamatoval ještě aspoň druhý den.
Vybral sis jedno z nejtezsich temat... a uz proto ti vzdavam holt. Nevim, zda-li je to lyricko epicka tvorba, ale me se to libi a chtel bych od tebe slyset neco vic.
Emieli,
nejprve ti chci poděkovat za dobré, pro mě i kvalitní počtení, skvělé pohrání si s myslí, sice jen vězňovou, ale pokud budeš psát dále, myslím že budeš moci pohrávat si i myslí čtenářovou.
popsat myšlení bývá dost složitým oříškem, a podle mého jsi si s tím poradil, jak už bylo níže napsáno, dílo nějaké ty "mouchy" má, ale to vůbec nevadí, ani redaktoři (chtěl jsem napsat mitři) nejsou dokonalí. JEN TAK DÁL. :D
na mě jsi zapůsobil svým umem a proti za tvou snahu a dílo celkové, dávám 4.
Mno docetli jsme no a nejak moc sme se neobohatili....
Ke stylistice snad jedna jedina upominka, cituji;
..., jak hluboce už pokročila noc....
Mno nevim jestli se toto slozeni pouziva, spise jak daleko noc dosla, ale to jenom takove rypnuti, ceho jsem si vsimnul.
Mno a povidka samotna no nejspis by podle konce mela byt spise v rubrice Hrbitov, ale nejspis by tam nenasla zadne uplatneni, proto je dobre ze ji autor zasadil do ČaE. Mno pro me je rozmluva mezi odchazejicim a smrti(pripadne poslem smrti) uz trosku ohranym klise :o) sam jsem napsal podobnou povidku, akorat jsem ji dal na Hrbiitov, mno jinak nejake vytky bych asi nepraktikoval, dilko je zdarile, suma sumarum 3*.
abbé
Shadowmage:
Ano, pracuji na tom, ale pořád ještě nejsem natolik vypsaný, abych dokázal využít veškerý sůvj potenciál. Je to teprve má durhá povídka, takže mám před sebou ještě dlouhou cestu..
Líbí se mi motiv čtverce světla, tam jsem si to všechno představoval a četlo se mi příjemně. Vůbec celé plynutí času v cele se mi nezdálo špatně provedené. Ale básně toho zjevení se mi opravdu nelíbily, místy působily až komicky (to o Smrti a práci). Jinak mi povídka přijde průměrná, klasické téma není pojato nijak nově, na druhou stranu ale musím uznat, že některé obraty se mi docela líbily (chtivé ruce stínů). Je proto škoda, že styl, kterého je autor zřejmě schopen, se neprojevuje v celé povídce rovnoměrně. Pěkná místa se střídají se zmatenými pasážemi a neobratnými vyjádřeními.
Kvůli konci, kdy se člověk takto málo uvěřitelně smíří se smrtí, a kvůli tomu, že to, co se mi na textu líbí, může být součástí jakéhokoliv jiného tématu v podobném prostředí, nakonec dávám nižší hodnocení.
Co napsat...
Tato povídka je přinejmenším zvláštní... podivná chmurná atmosféra se vyskytuje, ale mám dojem, že by mohla být dotaženější... Vnitřní svět vězně jsem v tom moc nenašel, ale asi jen velmi špatně hledám
Zase ty chyby... Chyby hodnotím nerad, neboť se jich také dopouštím:-) No objevuil jsem jen jedny chybící uvozovky...
Ale ty verše... jejda... kostrbaté... ne vždy významově správné... nastavované kde se dá... Normální rozhovor by byl nejspíš prospěšnější... Ale celou povídku to ozvláštňuje...
Na závěr... takže mě se povídka líbila, celkové vyznění je zvláštní, i přes občas nesmyslné věty, na které poukazovali předchozí hodnotitelé...
Takže s přáním mnoha nových a lepších povídek 4*
Ahoj,
většina z toho, co napsal Darian asi platí, ale já se při čtení stejně neubránil tomu svíravému pocitu kolem žaludku, který mívám, když se blíží něco nepříjemného - proto Tvé dílo ohodnotím 3*.
Promiň že nenapíšu víc, ale už mě toho moc dalšího nenapadá... Snad jen popřeji, ať je příští povídka ještě vydařenější.
Zdravím,
děkuji za dosavadní kritiky, jak ty kladné, tak i záporné.
Darian:
Nejspíše máš asi pravdu, nejspíše záleží na úhlu pohledu. Nestuduji literaturu a filozofii mám až příští rok, tedy asi nebudu psát dostatečně vytříbenou technikou. Každopádně se pro příště budu více snažit ;)
Tobša:
Díky za chválu, potěší to :) a ano, patřím mezi začínající autory.
Agarwe:
Taky děkuji..