Jsem velmi rad, ze nemam moc velky vztah k "umeni" a jsem v tomto smeru nevzdelan.
Nechtel bych se dozit dne, kdy se mi neco podobneho zacne libit, nedej boze kdybych neco podobneho zacal umyslne tvorit a myslel to seriozne.
Nicmene uz si dlouho pohravam s myslenkou, ze sem poslu nejaky svuj obrazek jenom proto, abych si mohl precist, co vsechno jsem tim vlastne myslel.
Co se malby samotne tyka, tady naopak doufam, ze se jeste doziji dne, kdy zde zavladne libivy mainstream a podobne paskvily se nikdo neodvazi nadale schvalovat.
Je rozdíl v tom pokoušet se vědomě o realistickou kresbu a tvořit vědomě věci nerealistické.
Ostatně vidíme-li mistrně zvládnutou realistickou kresbu, je to jako dívat se na fotku. No a dělat fotky štětcem je poněkud náročné vzhledem k tomu, že foťák to umí efektivněji.
Čím vyšší míra záměrné abstrakce však ze strany tvůrce obrazu použita jest, tím větší nároky jsou kladeny i na toho, kdo dílo sleduje.
Co se týče diskutovaného obrazu, musím říct, že mi chybí opravdu dopracované pozadí v horní části. Zatímco spodní část je naprosto úžasná a uchvátila mne především svým zdůrazněním prostoru, které se právě v horní části ztrácí, zřejmě díky zploštělému kontrastu barev. Taktéž tělo rytířovo by si zasloužilo víc detailů a plastičnosti. Co se mi opravdu nelíbí jsou jeho chodidla, jakoby vypadly z konceptu.
Mimochodem, osobně bych si žádné dílo od Roya v životě na stěnu nepověsil (i když dílo, o němž se vede diskuse taky ne), neb jeho výtvory (pravda znám jeho tvorbu jen rámcově) považuji za kýč.
Mě osobně se to nelíbí, temá mtenhle styl rád... to co to nejvíc kazí je asi levá část onoho "rytíře" a poté hlava té tanečnice...
Obrázek jako takový z počátku působí jako dětská malba z nanejvýš 3. třídy...
ale po prozkoumání se dá usoudit, že mělo jít o "umělecké dílo"... ale i kdyby šlo, tak na obrázek tohoto typu je tam toho příliš málo.
Hrad v pozadí, v naprosto dle mě nevyhovujícím odstínu šedi divného tvaru, poté pozadí, které je úplně prázdné, s dvěma barevnými přechody.
To, co považuji na dílu za největší plus je trávník (jak tu bylo už zmíněno), protože asi jako jediná část obsahuje snad nejvíce tahů...
Šílené jsou taktéž "nohy" (ploutve) rytíře... to je prostě :-x
Nechci nikoho urazit, holt na tento styl nejsem :)
Každopádně zřejmě bych to nenakreslil, nebo by to nevypadalo tak "hezky" (dá-li se to tak nazvat)...
Ale raději příště zkusit něco více reálného, než malovat "Den středověku" v ústavu pro tělesně postižené... (nic proti nim)
Ten obrázek mě nadchl. Když vidím něco takového na serveru o dračím doupěti, probíhá mnou radostná euforie. Konečně něco jiného!
Je to zajímavé, ale co jsem se zatím setkala, tak většina lidí, kteří mají rádi fantasy a sci-fi a vůbec "fantazii" se rozplývají ponejvíce nad obrazy vesmírné lodi, krásné bojovnice a temného draka "tak, jak by vypadali ve skutečnosti." Naopak lidi obdivující díla podobného rázu sci-fi často opovrhují. Vždycky mě to poněkud rozčílí a těžko se mi vysvětluje, že patřím k oběma skupinám.
Mám ráda Picassa a podobné, ale přesto souhlasím i s Alcatorem. Člověk musí odlišovat umění a pseudoumění, a to někdy pro "normálního" člověka není tak docela jednoduché :-) (S mojí učitelkou jsem se několikrát mírně chytla, když jsem projevila názor, že někdy autor nemyslel vůbec nic.)
Breberka: Jednou jsem se bavila s jednou podivnou učitelkou a ta se jaksi rozohnila, když jsem jí řekla, že bych raději učila výtvarku na gymnáziu než v mateřské školce, protože mi to připadá kreativnější. Nechápu, proč si lidi myslí, že dospělý člověk musí mít zákonitě oproti dítěti fantazii nula.
Saladin: Já bych toto popsal jako krok zpátky. Pokud někdo dotáhne realistický výjev při kreslení k dokonalosti, neexistuje jiný krok, než se vrátit k nerealističnosti, tzn. z mého hlediska nedokonalosti. 9/10, nebo spíše 10/10 toho co jsem kdy nakreslil nebylo pojaté realisticky, protože to prostě neumím. Nemyslím si že bych proto měl být za své čmáranice obdivován a už vůbec né někdo kdo čmárá schválně.
newím ale jako kubismus mi to teda moc (vůbec) nepřipadá to je podle mě teda obrázek nějakého 9-ti letého děcka které se líbí hrady a to co k tomu patří(zbraně, dobrodruzi atd..) ale jako kubismus?to určitě ne.Ale snha byla to je hlavní
K obrazu snad ani nic říkat nebudu (snad jen, všimněte si, že ho označuji za obraz - vzdělanější tuší, jakou míru uznání tím autorce směřuji).
K diskusi ale si pár poznámek troufnu: Je nádherné vidět, jak mají lidé vypěstovaný vkus a smysl vnímat umění.
Nikoho z těch nevycvičených to nenaučím, ale dost možná osvětlím jejich problém: Dejme tomu, že je umění zobrazit realistický výjev. Uvažovali jste pak ale nad tím, co je potom?. Jaký je další krok? Dalším krokem, když už umělec (a tím je míněn jak umělec, ve svém vlastním vývoji, tak celé lidstvo, ve svém uměleckém vývoji) realistično zvládá, je totiž nerealistický výjev.
Zkusím to popsat na tom světovém vývoji: Nejprve byla snaha zobrazit věci tak, jak jsou vidět. To lidstvu trvalo od nějakého toho počátku víceméně do baroka, renesance atd. O něco později, dejme tomu s nástupem impresse, najednou lidstvo začínalo zjišťovat, že realistický výjev je pasé - a kupř. se do obrazů začínaly dělat záměrné chyby. Věci byly zobrazovány takové, jaké ve skutečnosti nejsou. Nejprve jen mírně, čím později pak, tím více a více různými způsoby.
(No a ještě o něco později, někdy kolem přechodu první čtvrtiny dvacátého století do druhé, se najednou začala řešit otázka, jestli vůbec zobrazovat. A následovaly další a další a další a další.)
Maris: máš pravdu, evidentně jsem svou myšlenku nedotáhla. Jen mě vždycky nazlobí, když si děti a dětskou tvorbu někdo představuje jako něco zcela odlišného od lidského druhu. Fantazii pochopitelně mají, jen se tam odráží více faktorů. Není to tak jednoduché a nesouhlasila jsem s argumentací dětskou fantazií, jakou Krev použil.
- Ničí názor jsem neodsoudila, to prosím pozor. Už kolikrát tu padlo, že každý zde má právo na svůj názor a já ho jen vyjádřila. Jsem kritická, možná občas příliš, ale snažím se hovořit jen otevřeně.
- Ne všichni draci jsou kýčovití (neodsuzuji námět, ale provedení), stejně jako princezny. Většinové smýšlení bohužel odsoudit občas musím. Je to konec konců má práce ;-)
Nicméně chápu, že tento obrázek vzbuzuje vášně, vlny nesouhlasu i nadšení. A je to vlastně velký úspěch, protože co je víc než když ve vás obraz cosi probudí?! Váš nesouhlas a případné zklamání jsou na místě a já si cením i těchto názorů, od Kreva, Maris, Alcatora a dalších, kteří ještě příjdou. Jen se na mě nehněvejte, když s vámi nebudu souhlasit.
Provokace ve výtvarném umění má řadu výhod i nevýhod. Nevýhodou je, že po zajímavém dílku hrozí přijít řada menších, která jen provokují a nic víc. Proto připomínám, že jsme skutečně stále ještě Galerie...to jen tak na závěr:-)
Diskuze
Jsem velmi rad, ze nemam moc velky vztah k "umeni" a jsem v tomto smeru nevzdelan.
Nechtel bych se dozit dne, kdy se mi neco podobneho zacne libit, nedej boze kdybych neco podobneho zacal umyslne tvorit a myslel to seriozne.
Nicmene uz si dlouho pohravam s myslenkou, ze sem poslu nejaky svuj obrazek jenom proto, abych si mohl precist, co vsechno jsem tim vlastne myslel.
Co se malby samotne tyka, tady naopak doufam, ze se jeste doziji dne, kdy zde zavladne libivy mainstream a podobne paskvily se nikdo neodvazi nadale schvalovat.
Je rozdíl v tom pokoušet se vědomě o realistickou kresbu a tvořit vědomě věci nerealistické.
Ostatně vidíme-li mistrně zvládnutou realistickou kresbu, je to jako dívat se na fotku. No a dělat fotky štětcem je poněkud náročné vzhledem k tomu, že foťák to umí efektivněji.
Čím vyšší míra záměrné abstrakce však ze strany tvůrce obrazu použita jest, tím větší nároky jsou kladeny i na toho, kdo dílo sleduje.
Co se týče diskutovaného obrazu, musím říct, že mi chybí opravdu dopracované pozadí v horní části. Zatímco spodní část je naprosto úžasná a uchvátila mne především svým zdůrazněním prostoru, které se právě v horní části ztrácí, zřejmě díky zploštělému kontrastu barev. Taktéž tělo rytířovo by si zasloužilo víc detailů a plastičnosti. Co se mi opravdu nelíbí jsou jeho chodidla, jakoby vypadly z konceptu.
Mimochodem, osobně bych si žádné dílo od Roya v životě na stěnu nepověsil (i když dílo, o němž se vede diskuse taky ne), neb jeho výtvory (pravda znám jeho tvorbu jen rámcově) považuji za kýč.
Mě osobně se to nelíbí, temá mtenhle styl rád... to co to nejvíc kazí je asi levá část onoho "rytíře" a poté hlava té tanečnice...
Obrázek jako takový z počátku působí jako dětská malba z nanejvýš 3. třídy...
ale po prozkoumání se dá usoudit, že mělo jít o "umělecké dílo"... ale i kdyby šlo, tak na obrázek tohoto typu je tam toho příliš málo.
Hrad v pozadí, v naprosto dle mě nevyhovujícím odstínu šedi divného tvaru, poté pozadí, které je úplně prázdné, s dvěma barevnými přechody.
To, co považuji na dílu za největší plus je trávník (jak tu bylo už zmíněno), protože asi jako jediná část obsahuje snad nejvíce tahů...
Šílené jsou taktéž "nohy" (ploutve) rytíře... to je prostě :-x
Nechci nikoho urazit, holt na tento styl nejsem :)
Každopádně zřejmě bych to nenakreslil, nebo by to nevypadalo tak "hezky" (dá-li se to tak nazvat)...
Ale raději příště zkusit něco více reálného, než malovat "Den středověku" v ústavu pro tělesně postižené... (nic proti nim)
Ten obrázek mě nadchl. Když vidím něco takového na serveru o dračím doupěti, probíhá mnou radostná euforie. Konečně něco jiného!
Je to zajímavé, ale co jsem se zatím setkala, tak většina lidí, kteří mají rádi fantasy a sci-fi a vůbec "fantazii" se rozplývají ponejvíce nad obrazy vesmírné lodi, krásné bojovnice a temného draka "tak, jak by vypadali ve skutečnosti." Naopak lidi obdivující díla podobného rázu sci-fi často opovrhují. Vždycky mě to poněkud rozčílí a těžko se mi vysvětluje, že patřím k oběma skupinám.
Mám ráda Picassa a podobné, ale přesto souhlasím i s Alcatorem. Člověk musí odlišovat umění a pseudoumění, a to někdy pro "normálního" člověka není tak docela jednoduché :-) (S mojí učitelkou jsem se několikrát mírně chytla, když jsem projevila názor, že někdy autor nemyslel vůbec nic.)
Breberka: Jednou jsem se bavila s jednou podivnou učitelkou a ta se jaksi rozohnila, když jsem jí řekla, že bych raději učila výtvarku na gymnáziu než v mateřské školce, protože mi to připadá kreativnější. Nechápu, proč si lidi myslí, že dospělý člověk musí mít zákonitě oproti dítěti fantazii nula.
Saladin:
potom je to aby nakreslil věci tak aby se líbili střevům jako já, co dělí umění na "je to hezký" a "je to hnusný/divný".
Tekže střevo řiká: vypadá to divně.
Saladin: Já bych toto popsal jako krok zpátky. Pokud někdo dotáhne realistický výjev při kreslení k dokonalosti, neexistuje jiný krok, než se vrátit k nerealističnosti, tzn. z mého hlediska nedokonalosti. 9/10, nebo spíše 10/10 toho co jsem kdy nakreslil nebylo pojaté realisticky, protože to prostě neumím. Nemyslím si že bych proto měl být za své čmáranice obdivován a už vůbec né někdo kdo čmárá schválně.
newím ale jako kubismus mi to teda moc (vůbec) nepřipadá to je podle mě teda obrázek nějakého 9-ti letého děcka které se líbí hrady a to co k tomu patří(zbraně, dobrodruzi atd..) ale jako kubismus?to určitě ne.Ale snha byla to je hlavní
A co má dělat kuchař, když už umí všechno uvařit a ukuchtit?
Mám to!
Bude "nevařit!" Bude hostům servírovat prázdné talíře, v jejichž středu bude kapka kečupu posypaného pepřem a zaplácnutého kostkou cukru.
Jupí! A bude oslavován jako nejlepší kuchař na světě! Hurá! Třikrát sláva!
====
Neexistuje "zlejší" než zlo. Neexistuje "černější" než černá. Neexistuje studenější než 0 Kelvinů.
K obrazu snad ani nic říkat nebudu (snad jen, všimněte si, že ho označuji za obraz - vzdělanější tuší, jakou míru uznání tím autorce směřuji).
K diskusi ale si pár poznámek troufnu: Je nádherné vidět, jak mají lidé vypěstovaný vkus a smysl vnímat umění.
Nikoho z těch nevycvičených to nenaučím, ale dost možná osvětlím jejich problém: Dejme tomu, že je umění zobrazit realistický výjev. Uvažovali jste pak ale nad tím, co je potom?. Jaký je další krok?
Dalším krokem, když už umělec (a tím je míněn jak umělec, ve svém vlastním vývoji, tak celé lidstvo, ve svém uměleckém vývoji) realistično zvládá, je totiž nerealistický výjev.
Zkusím to popsat na tom světovém vývoji: Nejprve byla snaha zobrazit věci tak, jak jsou vidět. To lidstvu trvalo od nějakého toho počátku víceméně do baroka, renesance atd. O něco později, dejme tomu s nástupem impresse, najednou lidstvo začínalo zjišťovat, že realistický výjev je pasé - a kupř. se do obrazů začínaly dělat záměrné chyby. Věci byly zobrazovány takové, jaké ve skutečnosti nejsou. Nejprve jen mírně, čím později pak, tím více a více různými způsoby.
(No a ještě o něco později, někdy kolem přechodu první čtvrtiny dvacátého století do druhé, se najednou začala řešit otázka, jestli vůbec zobrazovat. A následovaly další a další a další a další.)
Velmi velmi zjednodušeně, jen pro pořádek.
Maris: máš pravdu, evidentně jsem svou myšlenku nedotáhla. Jen mě vždycky nazlobí, když si děti a dětskou tvorbu někdo představuje jako něco zcela odlišného od lidského druhu. Fantazii pochopitelně mají, jen se tam odráží více faktorů. Není to tak jednoduché a nesouhlasila jsem s argumentací dětskou fantazií, jakou Krev použil.
- Ničí názor jsem neodsoudila, to prosím pozor. Už kolikrát tu padlo, že každý zde má právo na svůj názor a já ho jen vyjádřila. Jsem kritická, možná občas příliš, ale snažím se hovořit jen otevřeně.
- Ne všichni draci jsou kýčovití (neodsuzuji námět, ale provedení), stejně jako princezny. Většinové smýšlení bohužel odsoudit občas musím. Je to konec konců má práce ;-)
Nicméně chápu, že tento obrázek vzbuzuje vášně, vlny nesouhlasu i nadšení. A je to vlastně velký úspěch, protože co je víc než když ve vás obraz cosi probudí?! Váš nesouhlas a případné zklamání jsou na místě a já si cením i těchto názorů, od Kreva, Maris, Alcatora a dalších, kteří ještě příjdou. Jen se na mě nehněvejte, když s vámi nebudu souhlasit.
Provokace ve výtvarném umění má řadu výhod i nevýhod. Nevýhodou je, že po zajímavém dílku hrozí přijít řada menších, která jen provokují a nic víc. Proto připomínám, že jsme skutečně stále ještě Galerie...to jen tak na závěr:-)