Láska, umění a ještě pár věcí není definováno a prav. je nelze definovat. Pokud Tě umění zajímá, studuj ho. Pak pochopíš, proč Tvoje modrá čára na bílém podkladě nebude žádného soudného galeristu zajímat (prostě protože Tvoje umění musí z něčeho vycházet - a to Tvoje čára nebude). Pokud budeš dobrý, pochopíš taky, JAK jí udělat, aby mohla soudného galeristu zajímat (ale to je nepravděpodobné).
Co se týče svislých a vodorovných barevných čar, dělal to Mondrian, jednoduchými komposicemi se zabýval Kaminsky (tuším) a ještě mě napadá jeden američan, ale nemůžu si vzpomenout na jméno. Breberka by jistě věděla víc (mé znalosti umění jsou přecijen povrchní).
Nicméně tohle všechno jsem tu už jinými slovy (a nejen já) říkal. Umění není drzost. Je to dlouhá (a rozvětvená) čára navazujících prací mnoha různých umělců (dejme tomu i z různých období a směrů), kteří se navzájem ovlivňují, parafrázují a dostávají dál. Tak daleko, že to člověk, který o tom nic neví, nemůže racionálně pochopit (byť některé věci lze přijmout emocionálně).
(Velmi zkresleně): Ano, když přišel Picasso a udělal průlom, zastánci starých dob to nezkousli. Ale přesto se teď o něm učí děti a uznávají ho umělci po celém světě. Statisticky to nemůže být náhoda. (Opakuji, že to je velmi velmi zkresleně řečeno, ve skutečnosti to bylo trochu jinak - ale pro laický popis to stačí a znalí mi to snad prominou.)
Zařazení díla do směru není třeba příliš řešit, je to podružná věc. Stručně a zjednodušeně je to zpravidla dáno tím, že každý umělec se v tom kterém období věnoval jednomu směru a díla tedy nesou aspekty toho směru. Troufám si říct, že to ale lze řešit až zpětně - jako historii.
Ne, to si nemyslím. Nepodezřívám tě z toho, že by sis ze světa dělala blázny. Prostě nabízím určitou pochybu. Tři svislé, tři vodorovné čáry a několik ze vzniklých ohraničených prostor vybarvených tu červeně, tu modře, je považováno za úžasné umělecké dílo, a mě by zajímalo, jak se to liší od jiných svislých a vodorovných čas s vybarvenými plochami, které za umění označovány nejsou... Zajímala by mě definice umění, zajímalo by mě, proč se "Art Nuveau" v češtině nazývá "Secese", zajímalo by mě, kdo rozhoduje o zařazení díla do toho či onoho směru.
Alcator : tak to udělej, jestli to tak cítíš! Namaluj si modrou čáru!
Jestli ale si myslíš, že člověk maluje proto aby světu ukázal jakej je machr tak ti k tomu asi nemám co říct, nemělo by to smysl. Myslim, že ani nechceš pochopit o co tu de.
mumlinka: Tady je potíž v tom, že o tom, zda se něco označí za umění, rozhoduje nepříliš početná skupina "znalců". A jsem si dost jistý, že když poprvé přišel Picasso se svými obrazy, tak se našli znalci, kteří říkali "To je ale patlanice". Jenže pak se najde někdo, kdo začne říkat "Och, jaké nové umění!"
A končí to pak současnými tendencemi, kdy "humělec" jako "humělecké dílo" na výstavu umístí prázdnou místnost, do jejího středu dá dřevěný stůl, na stůl umístí krychli z nějakého materiálu a od krychle nechá trčet/viset drát přes hranu stolu. A nazve to "Láska" nebo "Čtyři" nebo "Nebe" - a Německý parlament to koupí za 150 000 euro jako dekoraci. (Parafráze skutečného případu.)
A já si prostě nemůžu pomoci a ptát se, zda má skutečně císař nové krásné šaty, nebo zda není blíž k pravdě to malé usoplené dítě, které křičí "Král je nahý".
Chápu, když je obraz realistický - prostě nám zprostředkovává pohled, který bychom jinak nemohli mít, protože nejsme na správném místě / ve správném čase.
Chápu, když je obraz mírně zkreslený, aby něco zdůraznil -- tedy když má glum velké zlé oči, aby byla zdůrazněna jeho zákeřnost a slídilství, například.
Ale nakreslení obou uší na jedné straně hlavy nemá tento dopad, je to totiž druh deformace, který (podle mě) nenese informaci - neumím z toho přečíst žádnou informaci, která by v tom mohla být skryta. A to je právě místo, kde si musím položit otázku: Neumím ji z toho přečíst, protože jsem příslušník sprostého plebzu, který císařovy šaty nevidí... nebo ji z toho neumím přečíst, protože císař žádné šaty nemá?
======
Napsal jsem před zhruba dvěma lety do jedné diskuse, kde se probíral kýč, zhruba toto: "Chtěl bych být tím, kdo jako první namaloval západ slunce. Ten to totiž mohl namalovat tak, jak to viděl, aniž by ho někdo obviňoval z kýčovitosti - protože to bylo něco nového, něco, co nikdo před ním nenamaloval."
Opravdu Picasso provedl revoluci? Nebo měl jen to zatracené štěstí, že byl první, kdo byl dost drzý na to, aby obraz, na kterém má postava nesmyslně umístěné oči, ukázal veřejnosti, a jako drzému spratkovi, který osloví dav "Nazdar volové!", načež se dav nezmůže na reakci, mu to prošlo?
Fakt jsem v pokušení vzít bílý papír, udělat na něj roztřesenou rukou štětcem modrou čáru shora dolů, nazvat to "Sedm hrdinů" nebo "Pravda" nebo "Hřích" nebo "Bez názvu", a vnutit to přes nějakého spřízněného galeristu do galerie, abych se mohl kochat tím, jak budou - z mého pohledu - magoři stát před nesmyslnou čmáranicí a rozplývat se nad "efemerní hloubkou linií" (rozuměj: jednou svislou čárou).
Joj.
Sem tu pár dní nebyla a dalo mi docela zabrat se tou diskuzí prokousat :)
Doufám, že ta diskuze aspoň někomu něco dala, něco ujasnila, mě určitě ;))
Jako největší blbost co tu zazněla mi přijde, krevův výrok, že úplná realističnost je dokonalá...větší hloupost sem snad ještě neslyšela. Odklon od reailističnosti by byl krok zpět??? A kdo by pak znal třeba nějakýho picassa? nikdo. V 16ti maloval jak akademik.
Myslim si, že člověk musí umět zachytit realitu aby mohl začít kreslit abstraktně, jinak podle mě ani sám neví, co dělá.
Jinak se obávám, že tohle bude jeden z mých posledních obrázků tady páč teď budu asi spíš malovat a opravdu si doma na zeď nebudu věšet realistické portréty kouzelic a bojovníků ;))))
Jediné, co se mi na tom líbí, je plášť té podivné ženštiny. Zbytek mě ani v nejměnším neoslovil, což je škoda, když přihlédnu k tomu, že dílo je tak umělecky na výši.
Tak trošku mi to připomíná faubismus. Hm, Matisse byl ten právník, co jednou onemocněl chřipkou a z nudy začal malovat, ne?
// Některé příspěvky byly smazány a prosím, abyste pokračovali v diskuzi jako inteligentní dospělí nebo dospívající lidé. Bez vulgarismů a vzájemného napadání. Své osobní spory si nechte do pošty. Díky.
ODNAUČTE SE VŠICHNI, KONEČNĚ, NAZÝVAT UMĚNÍ POSLEDNÍ DOBY MODERNÍM.
Vysvětlím: Moderna je UMĚLECKÝ STYL 20. století (jeden z mnoha) a TOHLE, mimochodem, ROZHODNĚ NENÍ MODERNA.
Nejlépe by bylo, kdybyste si výraz "moderna" našly v gůglu - třeba byste se i dočetli, že MODERNA UŽ JE PASÉ. Ona už je totiž pasé i postmoderna (ona už je totiž pasé i postpostmoderna).
A pro A.+M.: Fjů, vaše věc. Říkám vám, že na to, abyste mohli vnímat některý věci, o nich musíte něco vědět (někdo by to označil za vzdělání - umělecké, ovšem). Asi jako programátorský vtipy - musíte umět programovat, abyste je pochopili. A pak to většinou stojí za to.
Lidi, kteří o umění nic nevědí, se o jeho velkou část okrádají (ale protože nemůžou chápat, o co přicházejí, tak je to ani nemůže mrzet.)
Z diskuse je vidět, že tento obraz je dosti kontroverzním dílem, které evidentně vyvolává silné emoce. V podobných případech mne fascinuje především to, jak se diskutující skupina skoro vždy rozdělí na dvě části, z nichž jedna příspěvek vyzdvihuje a ta druhá zatracuje. Jakákoli hodnotná výměna názorů je pak zpravidla utopena ve slovní bitvě mezi oponujícími si...
Obraz ve mně samotném vyvolává rozporuplné pocity. Přestože osobně preferuji realistický styl, přiměřenou míru abstrakce snést dokážu ( vlastně momentálně uvažuji o koupi jednoho originálu, který je podle všech měřítek abstraktním ), ale tohle...Působí to na mne nějak neuceleně.Když jsem se na obraz podíval poprvé, napadlo mně : " To má být co?! "
Pak jsem si však všiml některých detailů, které jasně dokazují, že dílo vytvořil někdo s talentem..Trávník pod nohama postav, spodní polovina těla ženy ( až po hrudník ), levá část nebe. Tyhle tři věci mne zaujaly. Jenže zbytek obrazu-jako by k nim nepatřil, jako by byl nakreslen podle jiného konceptu. Celek pak na mně působí dojmem rozpolcenosti.
Osobně formy moderního umění v lásce nemám. Dokážu je pochopit a vzít na vědomí, co umělec chtěl asi říci. Jenže já mám prostě radši díla mnohem realističtější tak, abych na první pohled viděl co na obrazu je ( a přímo miluju, když jsou v jinak realistickém díle nepatrné náznaky, které říkají něco jiného ). Ale taky dokážu pochopit, že někdo jiný podobným způsobem preferuje díla abstraktní.
Abych to shrnul: Toto dílo se mi jako celek nelíbí. Můj názor by byl jiný, kdyby i zbytek obrazu pokračoval ve stylu těch již zmíněných tří částí. Nebo alespoň kdyby obě postavy měly podobnou formu jako spodek té ženy. Takhle to vypadá téměř jako práce dvou různých lidí na jednom plátně ( překližce )..Nevím jestli ten dojem neucelenosti, případně odbytosti byl zámněrný, či je výsledkem náhody, ale výjdu-li z příspěvku autorky, přikláněl bych se spíše k té záměrnosti.
Doufám, že moje vesměs záporné hodnocení autorku nijak neurazí. Docela by mne zajímal její názor na diskusi, která se tu rozpoutala..
Henri Matisse byl milovníkem přírody a umění, byl významným umělcem, který dokázal tvořit bez zatíženosti konvencemi a úzkoprsým maloměšťáctvím. Přestože to byl už starý, důstojný pán, věrný tvrdé a poctivé práci, dokázal být hravý a pracovat s barvou i tvarem tak nově jako docela mladý člověk nebo dítě. Jen s poznáním a zkušenostmi muže ve více než zralém věku. A právě tento muž, po celoživotní práci na obrazech mnoha forem, přišel na nesmírně chytrou věc. Že totiž čím více se snažíte docílit "dokonalosti" ve své kresbě nebo malbě, je vaše dílo strnulejší a nepřirozenější. Postrádá hloubku a stává se velmi nudným.
Když ale naopak nedodržíte přesné tvary a barvy, jak před vámi, fakticky, doslova a nepopiratelně leží a běží (stůl je červený a pravoúhlý, listí zelené a jednotného tvaru...) dodáte nepřesnosti a zkreslíte barvu, ba dokonce vyjádříte některá místa odstínem, který by tam vlastně vůbec neměl být (stín je červený atp. - dále to dotáhli fauvisté), dosáhnete nesmírně přesvědčivého a hlavně přirozeného výjevu, který má ke všemu atmosféru a živost.
Vlastně se s tímto přístupem setkáváme už v baroku nebo dokonce v manýrismu, ale ne tak radikálně a odvážně jako v umění dvacátého století.
Nejen jeho tvorba je ukázkou toho, že umění, stejně jako život sám, nemusí být jen vážné a strnulé. Plné patosu a touhy po "malovaných fotkách". Je plný radostí a humoru, kterými oživujeme svou mysl a nedovolujeme jí zestárnout a zplanět. Neberu vám vaše názory, vaše pohoršení, jen mě překvapuje, že dospělí lidé dokážou odsoudit takovouhle věc a obhajovat to svou vlastní neochotou zajímat se o moderní umění. A přitom chodit na server o hrách a hraní, mluvit a psát o fantazii a zábavě, teoretizovat o nich, ale ani se nepokusit (jistě ne všichni, ale jsou tu tací) svou fantazii a lásku ke hrám, hravosti a humoru zapojit, když přijdete do Galerie před dílo, které pro vás není dost realistické.
Diskuze
Láska, umění a ještě pár věcí není definováno a prav. je nelze definovat. Pokud Tě umění zajímá, studuj ho. Pak pochopíš, proč Tvoje modrá čára na bílém podkladě nebude žádného soudného galeristu zajímat (prostě protože Tvoje umění musí z něčeho vycházet - a to Tvoje čára nebude). Pokud budeš dobrý, pochopíš taky, JAK jí udělat, aby mohla soudného galeristu zajímat (ale to je nepravděpodobné).
Co se týče svislých a vodorovných barevných čar, dělal to Mondrian, jednoduchými komposicemi se zabýval Kaminsky (tuším) a ještě mě napadá jeden američan, ale nemůžu si vzpomenout na jméno. Breberka by jistě věděla víc (mé znalosti umění jsou přecijen povrchní).
Nicméně tohle všechno jsem tu už jinými slovy (a nejen já) říkal. Umění není drzost. Je to dlouhá (a rozvětvená) čára navazujících prací mnoha různých umělců (dejme tomu i z různých období a směrů), kteří se navzájem ovlivňují, parafrázují a dostávají dál. Tak daleko, že to člověk, který o tom nic neví, nemůže racionálně pochopit (byť některé věci lze přijmout emocionálně).
(Velmi zkresleně): Ano, když přišel Picasso a udělal průlom, zastánci starých dob to nezkousli. Ale přesto se teď o něm učí děti a uznávají ho umělci po celém světě. Statisticky to nemůže být náhoda. (Opakuji, že to je velmi velmi zkresleně řečeno, ve skutečnosti to bylo trochu jinak - ale pro laický popis to stačí a znalí mi to snad prominou.)
Zařazení díla do směru není třeba příliš řešit, je to podružná věc. Stručně a zjednodušeně je to zpravidla dáno tím, že každý umělec se v tom kterém období věnoval jednomu směru a díla tedy nesou aspekty toho směru. Troufám si říct, že to ale lze řešit až zpětně - jako historii.
Ne, to si nemyslím. Nepodezřívám tě z toho, že by sis ze světa dělala blázny. Prostě nabízím určitou pochybu. Tři svislé, tři vodorovné čáry a několik ze vzniklých ohraničených prostor vybarvených tu červeně, tu modře, je považováno za úžasné umělecké dílo, a mě by zajímalo, jak se to liší od jiných svislých a vodorovných čas s vybarvenými plochami, které za umění označovány nejsou... Zajímala by mě definice umění, zajímalo by mě, proč se "Art Nuveau" v češtině nazývá "Secese", zajímalo by mě, kdo rozhoduje o zařazení díla do toho či onoho směru.
Alcator : tak to udělej, jestli to tak cítíš! Namaluj si modrou čáru!
Jestli ale si myslíš, že člověk maluje proto aby světu ukázal jakej je machr tak ti k tomu asi nemám co říct, nemělo by to smysl. Myslim, že ani nechceš pochopit o co tu de.
mumlinka: Tady je potíž v tom, že o tom, zda se něco označí za umění, rozhoduje nepříliš početná skupina "znalců". A jsem si dost jistý, že když poprvé přišel Picasso se svými obrazy, tak se našli znalci, kteří říkali "To je ale patlanice". Jenže pak se najde někdo, kdo začne říkat "Och, jaké nové umění!"
A končí to pak současnými tendencemi, kdy "humělec" jako "humělecké dílo" na výstavu umístí prázdnou místnost, do jejího středu dá dřevěný stůl, na stůl umístí krychli z nějakého materiálu a od krychle nechá trčet/viset drát přes hranu stolu. A nazve to "Láska" nebo "Čtyři" nebo "Nebe" - a Německý parlament to koupí za 150 000 euro jako dekoraci. (Parafráze skutečného případu.)
A já si prostě nemůžu pomoci a ptát se, zda má skutečně císař nové krásné šaty, nebo zda není blíž k pravdě to malé usoplené dítě, které křičí "Král je nahý".
Chápu, když je obraz realistický - prostě nám zprostředkovává pohled, který bychom jinak nemohli mít, protože nejsme na správném místě / ve správném čase.
Chápu, když je obraz mírně zkreslený, aby něco zdůraznil -- tedy když má glum velké zlé oči, aby byla zdůrazněna jeho zákeřnost a slídilství, například.
Ale nakreslení obou uší na jedné straně hlavy nemá tento dopad, je to totiž druh deformace, který (podle mě) nenese informaci - neumím z toho přečíst žádnou informaci, která by v tom mohla být skryta. A to je právě místo, kde si musím položit otázku: Neumím ji z toho přečíst, protože jsem příslušník sprostého plebzu, který císařovy šaty nevidí... nebo ji z toho neumím přečíst, protože císař žádné šaty nemá?
======
Napsal jsem před zhruba dvěma lety do jedné diskuse, kde se probíral kýč, zhruba toto: "Chtěl bych být tím, kdo jako první namaloval západ slunce. Ten to totiž mohl namalovat tak, jak to viděl, aniž by ho někdo obviňoval z kýčovitosti - protože to bylo něco nového, něco, co nikdo před ním nenamaloval."
Opravdu Picasso provedl revoluci? Nebo měl jen to zatracené štěstí, že byl první, kdo byl dost drzý na to, aby obraz, na kterém má postava nesmyslně umístěné oči, ukázal veřejnosti, a jako drzému spratkovi, který osloví dav "Nazdar volové!", načež se dav nezmůže na reakci, mu to prošlo?
Fakt jsem v pokušení vzít bílý papír, udělat na něj roztřesenou rukou štětcem modrou čáru shora dolů, nazvat to "Sedm hrdinů" nebo "Pravda" nebo "Hřích" nebo "Bez názvu", a vnutit to přes nějakého spřízněného galeristu do galerie, abych se mohl kochat tím, jak budou - z mého pohledu - magoři stát před nesmyslnou čmáranicí a rozplývat se nad "efemerní hloubkou linií" (rozuměj: jednou svislou čárou).
Joj.
Sem tu pár dní nebyla a dalo mi docela zabrat se tou diskuzí prokousat :)
Doufám, že ta diskuze aspoň někomu něco dala, něco ujasnila, mě určitě ;))
Jako největší blbost co tu zazněla mi přijde, krevův výrok, že úplná realističnost je dokonalá...větší hloupost sem snad ještě neslyšela. Odklon od reailističnosti by byl krok zpět??? A kdo by pak znal třeba nějakýho picassa? nikdo. V 16ti maloval jak akademik.
Myslim si, že člověk musí umět zachytit realitu aby mohl začít kreslit abstraktně, jinak podle mě ani sám neví, co dělá.
Jinak se obávám, že tohle bude jeden z mých posledních obrázků tady páč teď budu asi spíš malovat a opravdu si doma na zeď nebudu věšet realistické portréty kouzelic a bojovníků ;))))
Jediné, co se mi na tom líbí, je plášť té podivné ženštiny. Zbytek mě ani v nejměnším neoslovil, což je škoda, když přihlédnu k tomu, že dílo je tak umělecky na výši.
Tak trošku mi to připomíná faubismus. Hm, Matisse byl ten právník, co jednou onemocněl chřipkou a z nudy začal malovat, ne?
// Některé příspěvky byly smazány a prosím, abyste pokračovali v diskuzi jako inteligentní dospělí nebo dospívající lidé. Bez vulgarismů a vzájemného napadání. Své osobní spory si nechte do pošty. Díky.
Vzkaz Galerieführera světu:
ODNAUČTE SE VŠICHNI, KONEČNĚ, NAZÝVAT UMĚNÍ POSLEDNÍ DOBY MODERNÍM.
Vysvětlím: Moderna je UMĚLECKÝ STYL 20. století (jeden z mnoha) a TOHLE, mimochodem, ROZHODNĚ NENÍ MODERNA.Nejlépe by bylo, kdybyste si výraz "moderna" našly v gůglu - třeba byste se i dočetli, že MODERNA UŽ JE PASÉ. Ona už je totiž pasé i postmoderna (ona už je totiž pasé i postpostmoderna).
A pro A.+M.: Fjů, vaše věc. Říkám vám, že na to, abyste mohli vnímat některý věci, o nich musíte něco vědět (někdo by to označil za vzdělání - umělecké, ovšem). Asi jako programátorský vtipy - musíte umět programovat, abyste je pochopili. A pak to většinou stojí za to.
Lidi, kteří o umění nic nevědí, se o jeho velkou část okrádají (ale protože nemůžou chápat, o co přicházejí, tak je to ani nemůže mrzet.)
Z diskuse je vidět, že tento obraz je dosti kontroverzním dílem, které evidentně vyvolává silné emoce.
V podobných případech mne fascinuje především to, jak se diskutující skupina skoro vždy rozdělí na dvě části, z nichž jedna příspěvek vyzdvihuje a ta druhá zatracuje. Jakákoli hodnotná výměna názorů je pak zpravidla utopena ve slovní bitvě mezi oponujícími si...
Obraz ve mně samotném vyvolává rozporuplné pocity. Přestože osobně preferuji realistický styl, přiměřenou míru abstrakce snést dokážu ( vlastně momentálně uvažuji o koupi jednoho originálu, který je podle všech měřítek abstraktním ), ale tohle...Působí to na mne nějak neuceleně.Když jsem se na obraz podíval poprvé, napadlo mně : " To má být co?! "
Pak jsem si však všiml některých detailů, které jasně dokazují, že dílo vytvořil někdo s talentem..Trávník pod nohama postav, spodní polovina těla ženy ( až po hrudník ), levá část nebe. Tyhle tři věci mne zaujaly. Jenže zbytek obrazu-jako by k nim nepatřil, jako by byl nakreslen podle jiného konceptu. Celek pak na mně působí dojmem rozpolcenosti.
Osobně formy moderního umění v lásce nemám. Dokážu je pochopit a vzít na vědomí, co umělec chtěl asi říci. Jenže já mám prostě radši díla mnohem realističtější tak, abych na první pohled viděl co na obrazu je ( a přímo miluju, když jsou v jinak realistickém díle nepatrné náznaky, které říkají něco jiného ). Ale taky dokážu pochopit, že někdo jiný podobným způsobem preferuje díla abstraktní.
Abych to shrnul: Toto dílo se mi jako celek nelíbí. Můj názor by byl jiný, kdyby i zbytek obrazu pokračoval ve stylu těch již zmíněných tří částí. Nebo alespoň kdyby obě postavy měly podobnou formu jako spodek té ženy. Takhle to vypadá téměř jako práce dvou různých lidí na jednom plátně ( překližce )..Nevím jestli ten dojem neucelenosti, případně odbytosti byl zámněrný, či je výsledkem náhody, ale výjdu-li z příspěvku autorky, přikláněl bych se spíše k té záměrnosti.
Doufám, že moje vesměs záporné hodnocení autorku nijak neurazí. Docela by mne zajímal její názor na diskusi, která se tu rozpoutala..
Cpt.Bilsn
Henri Matisse byl milovníkem přírody a umění, byl významným umělcem, který dokázal tvořit bez zatíženosti konvencemi a úzkoprsým maloměšťáctvím. Přestože to byl už starý, důstojný pán, věrný tvrdé a poctivé práci, dokázal být hravý a pracovat s barvou i tvarem tak nově jako docela mladý člověk nebo dítě. Jen s poznáním a zkušenostmi muže ve více než zralém věku. A právě tento muž, po celoživotní práci na obrazech mnoha forem, přišel na nesmírně chytrou věc. Že totiž čím více se snažíte docílit "dokonalosti" ve své kresbě nebo malbě, je vaše dílo strnulejší a nepřirozenější. Postrádá hloubku a stává se velmi nudným.
Když ale naopak nedodržíte přesné tvary a barvy, jak před vámi, fakticky, doslova a nepopiratelně leží a běží (stůl je červený a pravoúhlý, listí zelené a jednotného tvaru...) dodáte nepřesnosti a zkreslíte barvu, ba dokonce vyjádříte některá místa odstínem, který by tam vlastně vůbec neměl být (stín je červený atp. - dále to dotáhli fauvisté), dosáhnete nesmírně přesvědčivého a hlavně přirozeného výjevu, který má ke všemu atmosféru a živost.
Vlastně se s tímto přístupem setkáváme už v baroku nebo dokonce v manýrismu, ale ne tak radikálně a odvážně jako v umění dvacátého století.
Nejen jeho tvorba je ukázkou toho, že umění, stejně jako život sám, nemusí být jen vážné a strnulé. Plné patosu a touhy po "malovaných fotkách". Je plný radostí a humoru, kterými oživujeme svou mysl a nedovolujeme jí zestárnout a zplanět. Neberu vám vaše názory, vaše pohoršení, jen mě překvapuje, že dospělí lidé dokážou odsoudit takovouhle věc a obhajovat to svou vlastní neochotou zajímat se o moderní umění. A přitom chodit na server o hrách a hraní, mluvit a psát o fantazii a zábavě, teoretizovat o nich, ale ani se nepokusit (jistě ne všichni, ale jsou tu tací) svou fantazii a lásku ke hrám, hravosti a humoru zapojit, když přijdete do Galerie před dílo, které pro vás není dost realistické.