poměrně hodně s tebou nesouhlasím. Nelze tvrdit, že děti nemají vlastní fantasii, naopak, jen do jistého věku má tato fantasie jistá specifika (viz heslo magické myšlení, které je připisováno pouze dětem, umělcům, schizofrenikům a primitivům (myšleno lidé na úrovni prvotněpospolné společnosti, nikoli vulgární a nevzdělané stálé obyvatele nádražní haly)).
Děti rozhodně vlastní fantasii mají.
Kreativita obecně souvisí se znalostma, to ano, proto taky lze najít závislost mezi inteligencí a tvořivostí a to pouze do výše cca 120IQ bodů (a dále spolu nesouvisí). Je jasné, že bez jistých znalostí nelze vymyslet nové řešení, což ale neznamená, že zde tato vlastnost (tvořivost, fantasie) není; jen se projevuje jinak.
Zmíněný obrázek rozhodně není dle mého vkusu, což je jistě jen můj problém... ale dotkne se mě, když někdo můjvkus odsoudí, jen proto, že je většinový... protože ti pomlouvaní "kýčovití draci nebo princezny" jsou to, co hledám já, když se podívám na nový přírůstek v Galerii - a nechápu, proč by to mělo být méněcenné.
Zdůrazňuji - nemám nic proti tomu, aby si autorka něco zkoušela, ale nelíbí se mi, když se shazuje to "normální", odpovídající většinovému (jak sama píšeš) a tedy i mému vkusu. Protože na zeď si jistě raději dám hezkou bojovnici od Louise Roya, než nějakou podivnou osobu s oběma ušima na jedné straně.
Jo, a taky k tomu kdekdo umí... já sama nesvedu namalovat ten kýčovitý obraz... který vypadá jako to, co znázorňovat má. mě by právě vycházeli oči velikosti nestejné... takže mám v úctě každého, kdo umí namalovat normální, oku líbivé tvary a proporce.
Cheche tak to mám strašnou radost, že tu mám tenhle obrázek. Vůbec neni něják dokonalej, já vim, je to na malinký překližce rozměrově ani ne A4, na nějaký dětaily nemám dostatečně malý štětce :))))
Dala sem to sem víceméně z provokace :)
Já sem hrozně zvědavá, co mi k tomu kdo napíšete, protože mě fakt dostává když někdo na obrázku hodnotí jak je která čárka špatně nebo co..
zajímalo by mě jak ten obrázek působí na ostatní lidi...a kdoví třeba z toho jednou udělam opravdickej obraz i s propracovanym pozadim a detailama ;))) Ale teď cejtim, že na to ještě nemam....
Mrzí mě, že je tu v galerii strašně málo maleb a další olej je tu asi jenom jeden a to můj ;)) Olej je skvělá technika i když já sem na to někdy až příliš netrpělivá. Tak dík, zdar a zkuste malovat (třeba líp než já) :)))
Musím říci, že jsem kubismu a podobné styly nikdy neměl rád - ani v době, kdy jsem vůbec nevěděl, jak se jmenují, ani dnes, když mi bylo opakovaně vysvětlováno, jaké je to velké umělečno. Nemůžu si pomoct, prostě vždy když slyším někoho rozplývat se, jaké je to inovativní apod., tak mi hlavou probleskne spousta věcí...
- žena, která zavěšená na houpačce nad plátnem ze svého lůna vytlačuje barvu a výsledné skvrny označuje za umění
- skupina rádoby-znalců, stojících v galerii před prázdnou stěnou, v jejímž středu je malá červená věc, znalci se nad tímto dílem rozplývají a chválí autora, načež přijde údržbář a řekne "Prosím, odstupte od požárního hlásiče"...
- jiná skupinka znalců u jiného obrazu, opět se rozplývající nad hloubkou autorových myšlenek, načež v zadní řadě obecenstva se nakloní jeden divák k druhému a říká "Vždy mě fascinuje, když se dozvím, co jsem svým obrazem myslel..."
Chválit autorku za to, že má "odvahu", je asi tak na úrovni "Slyšel jsem o chlápkovi, který nahý skočil do kaktusů. Zeptal jsem se ho, proč to udělal..." - "No a co on na to??" - "Říkal, že mu to v té chvíli připadalo jako dobrý nápad."
Ale tak já jsem jen obyčejný smrtelník, na rozdíl od umělců, takže samozřejm ničemu nerozumím :-)
Nechápu proč, ale tohle dílko mě vážně zaujalo. Natuším, co se mi může líbit na něčem takovém, ale něco tam prostě je. A to se mi vážně Picasso nelíbí. Ale tohle se mi líbí. Je to asi něco jako s hudbou. Většinou nevím, co se mi na ní líbí, ale mám ji ráda. Prostě to na mě působí pozitivně..
Krev: jen drobná oprava na úvod - jde o malbu, malbu olejovými barvami.
Důležité je si uvědomit, a já to ostatně psala a celkově jsem se snažila to vysvětlit ve své kritice, že jde o deformaci postav, evokující tvorbu období kubismu a informelu (směry první poloviny dvacátého století - informel přesáhl až do sedmdesátých let), nemluvě o ironii, s níž autorka vytvářela oba hrdiny.
To že nejde o nic moc originálního je postřeh, se kterým souhlasím. Nicméně odvaha autorky si zaslouží nejen mou úctu. Protože namalovat kýčovitou hlavičku princezny nebo draka, to svede a dělá kde kdo, protože je jasné, že to ocení větší množství lidí.
Šestileté dítě tohle ovšem nevytvoří. Protože nechápe prostor zdaleka tak uceleně jako dospělý člověk. Děti vlastně nemají ani vlastní fantazii. vycházejí z toho co znají, takže to, co nazýváme "dětskou fantazií" je vpodstatě jen neznalostí pomotané výjevy a obrazy, které se snaží klást na plochu. Jsou to naučené formy, které opakují a přirozeně (a vpodstatě velmi obdobně) rozvíjejí. Mechanicky. Toto za mechanické rozhodně nepovažuji. A pak, malba olejem není jako kreslit si pastelkama.
Snad nejsem jako člověk před osmdesáti lety, ale ani přesto nedokáži ocenit toto dílko.
Předem shrnu klady. Jediné co mě dalo by se říci zaujalo, je způsob nakreslení trávníku. Přestoře není nikterak propracovaný, nevím proč, odstíny zeleně použité v jeho levé části (pohledově) mě fascinují.
A teď ta horší stránka. Celý obrázek je kreslený v jakési pokroucené nereálné perspektivě. To by pro mě bylo přijatelné jen v případě, že by ta pokroucenost byla buďto pravidelná, nebo by mířila k nějakému cily a davala smysl jako celek. Nemohu si byt jist, ze tam toto umelcke vyvrcholeni neni, ale rekl bych ze to je tak jak rikam ja - maluvka, opravdu maluvka detskeho charakteru.
Pokud vezmu v potaz ženu, spodní polovina je docela pěkně stylizovaná (ačkoli nikterak originálně, takovéto stvárněni už sem viděl mnohokrat. ) Horní polovina mi z této postavy absolutně kazí dojem. Nevim sice proč, ale myslim že takto nějak vypadala princezna na obrázku, s kterou sem se ve školce umístil na třetim místě městskě soutěze.
Celkově bych řekl že dílu chybí jakákoli promyšlenost, kterou určitě díla podobného ražení od světoznámých autorů disponují. Pro mě je toto prostě splácanina, kterou možná 6-ti leté dítě nakreslí mnohem lépe, protože se v něm plně projeví dětská fantazie a né jenom pár prázdných tahů štětcem.
Pokud bych byl redaktorem galerie, osobně bych tento paskvil jak to musím nazvat, abych se sám před sebou nestyděl, vživotě projít nenechal.
Jistě si mnoho z vás, naši milí příznivci, právě u tohoto obrázku klade otázku: proč schválili tohle?! Není to ani realistické ano abstraktní, lidem je to málo podobné a vůbec…jako by to malovalo malé dítě…Věřím, že takových tu bude málo, takových, kteří budou hovořit jako lidé pře osmdesáti lety, když hleděli na velká díla kubistů a později na působivou tvorbu informelu, jejichž prvky tento obrázek nese. Pochopitelně aniž by dokázali spatřit a docenit skutečnou hodnotu. Já netvrdím, že v této práci nejsou jisté nesrovnalosti a chyby. Určitá kompoziční nedotaženost, která kouzlo a humor obou dobrodruhů poněkud kazí, je více než patrná. Postavy se ve formátu ztrácejí, ne že by byly malé, ale kompozičně je šikovnější použít v takovém případě více jak dvě postavy. Náhle tu máme vysoké nebe, nepřesvědčivě rozestavěné figury a spoustu zelené trávy, která má pouze roli pozadí. Pokud chcete pracovat s deformovanou postavou, je třeba jí dát mnohem více prostoru než té realistické. Zvlášť, když nemáte v úmyslu krajinu kolem i za postavami rozehrát do bohatších forem nebo doplnit nějakým navazujícím výjevem. Zato barevnost i postoj postav mě potěšil. Přestože odstín, který autorka použila na oděv dobrodružky, je poněkud jedovatý a nepříjemný, v celkové kompozici barev i v kombinaci s červeným pláštěm, musím uznat, že autorka volila velmi dobře.
Postavy - ano, ty postavy, které jsou anatomicky deformované, ale přesto působí nesmírně živě a vesele, až pitoreskně. Jakoby si autorka dělala z dobrodruhů legraci. Dobrodružka s blonďatou kšticí a vyzývavém přiléhavém oděvu ve výrazných barvách, působí trochu jako artistka z cirkusu. Předvádí se, koketuje a sebevědomě pokukuje po divácích, možná i trochu po rytíři, stojícím po jejím boku. Nakrucuje se a pyšní se svými vnady. Její sebevědomí je až nehorázné. Snad právě něco dokázala a sláva je jí prostě jen příjemná. Možná víc než to. A rytíř, ten muž poněkud strnulý, s nejistým, ale spokojeným výrazem ve tváři, zabalený v plechu a s velkým štítem v jedné a mečem ve druhé ruce, stojí tu po svém hrdinském činu jak paňáca a už teď jistě napočítal nejmíň…ano…raz, dva…moc jiných věcí, které by dělal raději než tu postával s extrovertní blondýnou.
Humor a nadsázka, s níž autorka přistoupila k tématu dobrodruhů mě těší. Stejně tak forma, v níž se inspirovala u předních představitelů směrů, kteří jsou dodnes jen těžko tráveni veřejností. Jakoby narážela na jednotvárnost, s níž přistupujeme často k volbě své postavy, jakoby narážela na jednotvárnost a uzavřenost okolním vlivům, kterou se většina lidí okrádá o neobyčejný zážitek z děl Picassa, Braqua, Duffyho a jiných. A to už je situace dnes mnohem lepší, ačkoliv je pravda, že mnozí obdivovatelé těchto osobností tak činí zejména proto, aby zapůsobili a pak si po bytě stejně pověsí zarámované listy z kalendáře s Muchovými plakáty. (Nechci se tím nikoho dotknout. Ovšem toto je na delší debatu, snad i článek).
Krajina - krajina zde tvoří pozadí, i když je velmi jednoduše zpracována ve třech plánech, které barevně skvěle dotvářejí hloubku prostoru (tzv. atmosférická perspektiva). Je pravda, že čistota a poezie, která spočívá v krajině na obraze mi s bizardními postavičkami dobrodruhů příliš nesedí. Možná by sneslo přidat do pozadí nějaký humorný nebo neobyčejně nelogický výjev, který by svět postav i svět krajiny propojoval. I hrad na kopci za rytířem je vážný a chladný, jakoby neměl o činech dobrodruhů a vůbec jejich přítomnosti, chuť vypovídat. Je odtažitý až neskutečný. Jakoby se dobrodruzi právě přemístili z nějakého jiného světa. Snad je tím nejednotným prvkem právě dobrodružka, ale kdybychom ji odstranili, obávám se, že by obrázek sice získal jakousi jednotnost, ale zároveň by se stal fádním a nezajímavým. Právě kontrast mezi její osobou a až tanečními kreacemi vytváří nezbytné napětí, které přitáhne divákovo oko.
Vím, že na monitoru se mnoho kvalit, ale i chyb, ztratí. Proto se mi jen těžko hodnotí kvalita malby. Z mé pozice však působí dobře a snad i to je prvek, který mě přiměl tento obrázek schválit. Ne vždy se totiž s dobrou malbou, tedy dobrým použitím štětce, setkáváme.
Doporučuji autorce ještě chvíli studovat kubismus a informel, aby mohla lépe využívat prostředků, které tyto směry dělají obdivuhodné a cenné. Nicméně doufám, že její humor přetrvá i s troufalostí a nápady, jimiž alespoň mě tolik potěšila.
Diskuze
Bre.ber.ka:
poměrně hodně s tebou nesouhlasím. Nelze tvrdit, že děti nemají vlastní fantasii, naopak, jen do jistého věku má tato fantasie jistá specifika (viz heslo magické myšlení, které je připisováno pouze dětem, umělcům, schizofrenikům a primitivům (myšleno lidé na úrovni prvotněpospolné společnosti, nikoli vulgární a nevzdělané stálé obyvatele nádražní haly)).
Děti rozhodně vlastní fantasii mají.
Kreativita obecně souvisí se znalostma, to ano, proto taky lze najít závislost mezi inteligencí a tvořivostí a to pouze do výše cca 120IQ bodů (a dále spolu nesouvisí). Je jasné, že bez jistých znalostí nelze vymyslet nové řešení, což ale neznamená, že zde tato vlastnost (tvořivost, fantasie) není; jen se projevuje jinak.
Zmíněný obrázek rozhodně není dle mého vkusu, což je jistě jen můj problém... ale dotkne se mě, když někdo můjvkus odsoudí, jen proto, že je většinový... protože ti pomlouvaní "kýčovití draci nebo princezny" jsou to, co hledám já, když se podívám na nový přírůstek v Galerii - a nechápu, proč by to mělo být méněcenné.
Zdůrazňuji - nemám nic proti tomu, aby si autorka něco zkoušela, ale nelíbí se mi, když se shazuje to "normální", odpovídající většinovému (jak sama píšeš) a tedy i mému vkusu. Protože na zeď si jistě raději dám hezkou bojovnici od Louise Roya, než nějakou podivnou osobu s oběma ušima na jedné straně.
Jo, a taky k tomu kdekdo umí... já sama nesvedu namalovat ten kýčovitý obraz... který vypadá jako to, co znázorňovat má. mě by právě vycházeli oči velikosti nestejné... takže mám v úctě každého, kdo umí namalovat normální, oku líbivé tvary a proporce.
Cheche tak to mám strašnou radost, že tu mám tenhle obrázek. Vůbec neni něják dokonalej, já vim, je to na malinký překližce rozměrově ani ne A4, na nějaký dětaily nemám dostatečně malý štětce :))))
Dala sem to sem víceméně z provokace :)
Já sem hrozně zvědavá, co mi k tomu kdo napíšete, protože mě fakt dostává když někdo na obrázku hodnotí jak je která čárka špatně nebo co..
zajímalo by mě jak ten obrázek působí na ostatní lidi...a kdoví třeba z toho jednou udělam opravdickej obraz i s propracovanym pozadim a detailama ;))) Ale teď cejtim, že na to ještě nemam....
Mrzí mě, že je tu v galerii strašně málo maleb a další olej je tu asi jenom jeden a to můj ;)) Olej je skvělá technika i když já sem na to někdy až příliš netrpělivá. Tak dík, zdar a zkuste malovat (třeba líp než já) :)))
Musím říci, že jsem kubismu a podobné styly nikdy neměl rád - ani v době, kdy jsem vůbec nevěděl, jak se jmenují, ani dnes, když mi bylo opakovaně vysvětlováno, jaké je to velké umělečno. Nemůžu si pomoct, prostě vždy když slyším někoho rozplývat se, jaké je to inovativní apod., tak mi hlavou probleskne spousta věcí...
- žena, která zavěšená na houpačce nad plátnem ze svého lůna vytlačuje barvu a výsledné skvrny označuje za umění
- skupina rádoby-znalců, stojících v galerii před prázdnou stěnou, v jejímž středu je malá červená věc, znalci se nad tímto dílem rozplývají a chválí autora, načež přijde údržbář a řekne "Prosím, odstupte od požárního hlásiče"...
- jiná skupinka znalců u jiného obrazu, opět se rozplývající nad hloubkou autorových myšlenek, načež v zadní řadě obecenstva se nakloní jeden divák k druhému a říká "Vždy mě fascinuje, když se dozvím, co jsem svým obrazem myslel..."
Chválit autorku za to, že má "odvahu", je asi tak na úrovni "Slyšel jsem o chlápkovi, který nahý skočil do kaktusů. Zeptal jsem se ho, proč to udělal..." - "No a co on na to??" - "Říkal, že mu to v té chvíli připadalo jako dobrý nápad."
Ale tak já jsem jen obyčejný smrtelník, na rozdíl od umělců, takže samozřejm ničemu nerozumím :-)
Nechápu proč, ale tohle dílko mě vážně zaujalo. Natuším, co se mi může líbit na něčem takovém, ale něco tam prostě je. A to se mi vážně Picasso nelíbí. Ale tohle se mi líbí. Je to asi něco jako s hudbou. Většinou nevím, co se mi na ní líbí, ale mám ji ráda. Prostě to na mě působí pozitivně..
Krev: jen drobná oprava na úvod - jde o malbu, malbu olejovými barvami.
Důležité je si uvědomit, a já to ostatně psala a celkově jsem se snažila to vysvětlit ve své kritice, že jde o deformaci postav, evokující tvorbu období kubismu a informelu (směry první poloviny dvacátého století - informel přesáhl až do sedmdesátých let), nemluvě o ironii, s níž autorka vytvářela oba hrdiny.
To že nejde o nic moc originálního je postřeh, se kterým souhlasím. Nicméně odvaha autorky si zaslouží nejen mou úctu. Protože namalovat kýčovitou hlavičku princezny nebo draka, to svede a dělá kde kdo, protože je jasné, že to ocení větší množství lidí.
Šestileté dítě tohle ovšem nevytvoří. Protože nechápe prostor zdaleka tak uceleně jako dospělý člověk. Děti vlastně nemají ani vlastní fantazii. vycházejí z toho co znají, takže to, co nazýváme "dětskou fantazií" je vpodstatě jen neznalostí pomotané výjevy a obrazy, které se snaží klást na plochu. Jsou to naučené formy, které opakují a přirozeně (a vpodstatě velmi obdobně) rozvíjejí. Mechanicky. Toto za mechanické rozhodně nepovažuji. A pak, malba olejem není jako kreslit si pastelkama.
Snad nejsem jako člověk před osmdesáti lety, ale ani přesto nedokáži ocenit toto dílko.
Předem shrnu klady. Jediné co mě dalo by se říci zaujalo, je způsob nakreslení trávníku. Přestoře není nikterak propracovaný, nevím proč, odstíny zeleně použité v jeho levé části (pohledově) mě fascinují.
A teď ta horší stránka. Celý obrázek je kreslený v jakési pokroucené nereálné perspektivě. To by pro mě bylo přijatelné jen v případě, že by ta pokroucenost byla buďto pravidelná, nebo by mířila k nějakému cily a davala smysl jako celek. Nemohu si byt jist, ze tam toto umelcke vyvrcholeni neni, ale rekl bych ze to je tak jak rikam ja - maluvka, opravdu maluvka detskeho charakteru.
Pokud vezmu v potaz ženu, spodní polovina je docela pěkně stylizovaná (ačkoli nikterak originálně, takovéto stvárněni už sem viděl mnohokrat. ) Horní polovina mi z této postavy absolutně kazí dojem. Nevim sice proč, ale myslim že takto nějak vypadala princezna na obrázku, s kterou sem se ve školce umístil na třetim místě městskě soutěze.
Celkově bych řekl že dílu chybí jakákoli promyšlenost, kterou určitě díla podobného ražení od světoznámých autorů disponují. Pro mě je toto prostě splácanina, kterou možná 6-ti leté dítě nakreslí mnohem lépe, protože se v něm plně projeví dětská fantazie a né jenom pár prázdných tahů štětcem.
Pokud bych byl redaktorem galerie, osobně bych tento paskvil jak to musím nazvat, abych se sám před sebou nestyděl, vživotě projít nenechal.
utorka díla: mumlinka
autorka kritiky: Breberka
technika: olej na plátně (tuším)
Jistě si mnoho z vás, naši milí příznivci, právě u tohoto obrázku klade otázku: proč schválili tohle?! Není to ani realistické ano abstraktní, lidem je to málo podobné a vůbec…jako by to malovalo malé dítě…Věřím, že takových tu bude málo, takových, kteří budou hovořit jako lidé pře osmdesáti lety, když hleděli na velká díla kubistů a později na působivou tvorbu informelu, jejichž prvky tento obrázek nese. Pochopitelně aniž by dokázali spatřit a docenit skutečnou hodnotu. Já netvrdím, že v této práci nejsou jisté nesrovnalosti a chyby. Určitá kompoziční nedotaženost, která kouzlo a humor obou dobrodruhů poněkud kazí, je více než patrná. Postavy se ve formátu ztrácejí, ne že by byly malé, ale kompozičně je šikovnější použít v takovém případě více jak dvě postavy. Náhle tu máme vysoké nebe, nepřesvědčivě rozestavěné figury a spoustu zelené trávy, která má pouze roli pozadí. Pokud chcete pracovat s deformovanou postavou, je třeba jí dát mnohem více prostoru než té realistické. Zvlášť, když nemáte v úmyslu krajinu kolem i za postavami rozehrát do bohatších forem nebo doplnit nějakým navazujícím výjevem. Zato barevnost i postoj postav mě potěšil. Přestože odstín, který autorka použila na oděv dobrodružky, je poněkud jedovatý a nepříjemný, v celkové kompozici barev i v kombinaci s červeným pláštěm, musím uznat, že autorka volila velmi dobře.
Postavy - ano, ty postavy, které jsou anatomicky deformované, ale přesto působí nesmírně živě a vesele, až pitoreskně. Jakoby si autorka dělala z dobrodruhů legraci. Dobrodružka s blonďatou kšticí a vyzývavém přiléhavém oděvu ve výrazných barvách, působí trochu jako artistka z cirkusu. Předvádí se, koketuje a sebevědomě pokukuje po divácích, možná i trochu po rytíři, stojícím po jejím boku. Nakrucuje se a pyšní se svými vnady. Její sebevědomí je až nehorázné. Snad právě něco dokázala a sláva je jí prostě jen příjemná. Možná víc než to. A rytíř, ten muž poněkud strnulý, s nejistým, ale spokojeným výrazem ve tváři, zabalený v plechu a s velkým štítem v jedné a mečem ve druhé ruce, stojí tu po svém hrdinském činu jak paňáca a už teď jistě napočítal nejmíň…ano…raz, dva…moc jiných věcí, které by dělal raději než tu postával s extrovertní blondýnou.
Humor a nadsázka, s níž autorka přistoupila k tématu dobrodruhů mě těší. Stejně tak forma, v níž se inspirovala u předních představitelů směrů, kteří jsou dodnes jen těžko tráveni veřejností. Jakoby narážela na jednotvárnost, s níž přistupujeme často k volbě své postavy, jakoby narážela na jednotvárnost a uzavřenost okolním vlivům, kterou se většina lidí okrádá o neobyčejný zážitek z děl Picassa, Braqua, Duffyho a jiných. A to už je situace dnes mnohem lepší, ačkoliv je pravda, že mnozí obdivovatelé těchto osobností tak činí zejména proto, aby zapůsobili a pak si po bytě stejně pověsí zarámované listy z kalendáře s Muchovými plakáty. (Nechci se tím nikoho dotknout. Ovšem toto je na delší debatu, snad i článek).
Krajina - krajina zde tvoří pozadí, i když je velmi jednoduše zpracována ve třech plánech, které barevně skvěle dotvářejí hloubku prostoru (tzv. atmosférická perspektiva). Je pravda, že čistota a poezie, která spočívá v krajině na obraze mi s bizardními postavičkami dobrodruhů příliš nesedí. Možná by sneslo přidat do pozadí nějaký humorný nebo neobyčejně nelogický výjev, který by svět postav i svět krajiny propojoval. I hrad na kopci za rytířem je vážný a chladný, jakoby neměl o činech dobrodruhů a vůbec jejich přítomnosti, chuť vypovídat. Je odtažitý až neskutečný. Jakoby se dobrodruzi právě přemístili z nějakého jiného světa. Snad je tím nejednotným prvkem právě dobrodružka, ale kdybychom ji odstranili, obávám se, že by obrázek sice získal jakousi jednotnost, ale zároveň by se stal fádním a nezajímavým. Právě kontrast mezi její osobou a až tanečními kreacemi vytváří nezbytné napětí, které přitáhne divákovo oko.
Vím, že na monitoru se mnoho kvalit, ale i chyb, ztratí. Proto se mi jen těžko hodnotí kvalita malby. Z mé pozice však působí dobře a snad i to je prvek, který mě přiměl tento obrázek schválit. Ne vždy se totiž s dobrou malbou, tedy dobrým použitím štětce, setkáváme.
Doporučuji autorce ještě chvíli studovat kubismus a informel, aby mohla lépe využívat prostředků, které tyto směry dělají obdivuhodné a cenné. Nicméně doufám, že její humor přetrvá i s troufalostí a nápady, jimiž alespoň mě tolik potěšila.