Krollí legenda o vzniku světa
| Autor: | Maris |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 42 |
Krollí legenda o vzniku světa
Poznámka: Jedná se o legendu z okolí Ugrahberku; v jiných krajích lze najít jiné varianty. Uvádíme ji bez stylistických oprav v obecném jazyce. Originální menhir s runami je uložen v opatrovnictví knihovny Krollí univerzity.
První byl Urdog, bůh - Svět, a byl sám, a proto si chtěl najít ženu. Ale nemohl se rozhodnout, kterou by si měl vzít, a tak si vzal hned tři:
První se mu líbí hodně, on ji miluje i ona jeho, ona o jeho lásce ví, a proto je jeho žena spokojená a šťastná, a její jméno je Nebe.
Druhou má celkem rád, ale ne tolik jako by ona chtěla. Proto na něj jeho druhá žena, Země, žárlí na něj, vzteká se, ale zase ví, že je na tom líp než ta třetí, takže zase je občas šťastná, občas škodolibá, občas trucuje, občas se zlobí.
Třetí žena, její jméno je Peklo, je nemilovaná, a tak nenávidí Urdoga i Zemi a Nebe. Urdog s ní nikdy neléhá, proto je neplodná a pustá, a žádné stvoření s ní spjaté nemůže být šťastno. Zná jen bolest, nenávist, utrpení a nenaplněnost. Je úplným opakem šťastné, milované a milující Nebe, jejíž stvoření jsou zdravá a silná, a mohou žít v naprosté pohodě. Země je mezi nima - zná lásku i strach z opuštění, zdraví i nemoci, zrození i smrt, dostatek i hladomory, krásné dny lásky i zemětřesení hádek, pláč z opuštění, studenou samotu, prozářenou a barevnou plodnou lásku, ohnivou žárlivost...
My - krollové - jsme stvoření Země, a proto vidíme její slzy padat z oblohy, a když je těch slz opravdu moc, pak chutnají i slaně a říká se jim moře. Vidíme její vražednou žárlivost jako sopky, cítíme její zlost jako otřesy půdy, pojídáme její plody lásky ve tvaru ovoce a trápíme se v době její opuštěnosti - kterou nazýváme zima... Cítíme jako ona lásku k druhovi i k dětem, cítíme nenávist a opuštěnost, žárlivost, ale i škodolibost - tak, jako se ona dívá na opuštěnou Peklo, tak i my máme sklony s posměchem se dívat na ty, kteří se mají hůře... a na ty, kteří se mají lépe, se často díváme se závistí a nenávistí, pocity, jaké má Země při pohledu na Nebe.
Diskuze
Zdravím autora..
Dobře vymyšlená legenda, ale zdá se mi být trošku krátká. Takže nebe, země a peklo vzniklo ze ženy?
Maris:
Ale Krollové prostě nejsou chytří. a ještě dotaz - krollové neloví jen srny :-)
Zdenál:
Ne, já nevycházím z představy, že krollové jsou dementi, ale že myslí jinak. Tedy třeba nevzývají v kamenných chrámech bohy a neobětují jim vlastní děti, neznají chrámovou prostituci nebo profesionální panenství mnišských řádů... proto se můžou z pohledu těch, kdo takové věci uznávají, zdát hloupí ("Jak to, že nechápou, že celibát je podmínkou moudrosti?!").
Styl, který popisuješ ty, je styl krolla mluvícího obecnou velice špatně - ale proč by měl mluvit velice špatně vlastním jazykem? A toto je příběh zachycený v runách krollem pro krolly, byť ho tady vyprávím obecnou.
Mimochodem, vezmi si tabulky - kroll klidně může dosahovat průměrnou inteligenci i z liského pohledu (tedy bonus INT 0), ten, který se stará o krollí legendy ji asi nebude vyprávět tebou navrhovaným stylem... leda že by si, jako bábi Zlopočasná řekl: mluvte na ně pomalu a nahlas, oni si to už nějak přeberou :-) prostě, kroll by měl pocit, že mluví s blbečkem, jako pro blbečka by se vyjádřoval, ano, pak by to tak, jak to popisuješ, vypadalo... :-)
Poznámka - u mě mají krollové písmo, a to runy na kameni... prostě, pokud to stojí za zapsání, stojí to za tesání, jestli ne, pak ne, a jestli si není někdo schopen pamatovat "ulovit srnu a odnést ji šamance Apee" a musí si to psát, pak je to chudák postižený... :-)
Navíc, jak říká typický univerzitní kroll Výsměšek hnědý, šéf spřátelené Neviditelné univerzity: Když se jedná o důležité věci, všichni jsou příliš rozčileni, než aby někdo něco důležité zapisoval... :-)
"My krollové jsme stvoření země." Pochopil jsem to že jsou děti Urdoga a Země. A že vypravěčem je nějaký kroll. Krollové mi svou mentalitou(tj. neinteligencí) připadjí že by si těžko dokázali představit že vznikly z něčeho jiného než z krollů, tj. jejich matka je nejspíš krollka a otec kroll, takže Urdog je kroll a Země j krollice.
Chápu že ženy by nám na vybranou nejraději nedali, ale naprosto nemohu kvůli sobě samému tuto tendenci podporovat. Proto tento podtext rači nechápu.
Navíc si nedovedu představit že by se tato legenda mezi krolly nějak šířila s těmi souvětími a v této formě. U krollů totiž nepředpokládám písmo, tudíž by průměrný krollí vypravěč začal asi takhle:
"Byl Urdog."
"Bylo hodně žen." - předpokládám že krollové počítají podobně jako primitivní indiánské kmeny jedna, dva, hodně
"Nebe, Země a Peklo."
"Urdog byl bůch"
"Urdog nevěděl kterou si vzit"
"Urdog si vzit všechny"
"Pak to poznat"
"Nebe hodna, tu mít rád"
"Peklo zlá, tu nemít rád"
"Země naše matka, s tou splodit krolly"
atd.
Zdenál: Kde bereš představu, že kroll si bere krollici, ideové pozadí příběhu je snad jasné: Nenech chlapa vybírat, neumí to.
Na to že to je krollská legenda je tam jaksi moc souvětí, má to moc filozofický podtext. Od krollů bych čekal něco jako:
"nebe si nevzal. Byla moc hodna. Byla tež jakasi chladna.
Peklo si tež nevzal. Byla sice vašniva, ale gdyš s ni lehal, tuž ho chtěla dycki ve spanku zabit.
Nejlepči roba byla země. Vašnivá, hodná, náladová. Prostě se s ní Urdog nenudil a nechtěla ho ve spanku zabit. Tuž si ju vzal. A takovou robu by sis měl najit i ty synačku..."
3*
Shelagh: omluva, to mi uteklo.
Mýtus je mýtus. Apea zcela přesně napsala, co má a co nemá. To, co se Maris povedlo, je úžasná poetika. Musím říct, že mi to připomnělo mýty amazonských indiánů - knihu s krásným názvem Duch s rozkvetlým penisem. A doufám, že se budeme s dalšími krolími pověstmi setkávat i v budoucnu.
Ale nebyla bych to já, kdybych nevšťourala jednu stylistickou chybku:
"Proto na něj jeho druhá žena, Země, žárlí na něj," - opakování výrazu "na něj".
Kritizovat mýtus je jako popírat sebe sama. Kritizovat cizí mýtus je neurvalost a kritizovat mýty vlastního národa je hanění sebe sama.
Kdo z nás může říci, že chápe mýty? Jejich výnam proniká hluboko do vědomí ne naší osoby, ale našich předků, napojuje se na trvalé hodnoty a věkovité zkušenosti. Mýtus je jako nekonečný pletenec věcí známých a nesrozumitelných, starých i nových. Protikladů, jinak neslučitelných, které zde vytvářejí v krátkém textu celek, jenž v běžném životě je rozeznatelný až po celých staletích. Je to symbol a ukázka poetiského nadání národa.
Maris vytvořila mýtus umělý, což není nic neobvyklého. Jen v naší historii jich je až až. Jeho krátkost považuji za důležitou. Mýtus má být symbolem ne předlohou pro telenovelu. A pak, jde o jeden z mýtů. O první mýtus, mýstu o stvoření světa. Mýty primitivních národů nejsou o mnoho delší.
Ani mně se hodnotit nechce, mžná se k tomu ještě rozhodnu, ale zatím ponechám tento mýtus bez hodnocení. Těším se na další příběhy.
(Po poradě s jednou nejmenovanou osobou jsem si uvědomil, že jsem hodnotil příliš tvrdě. Odpusťte, až budu moci, tak hodnocením opravím.)
ian
Někdy jsou právě tyto úvahy na díle nejzajímavější. Ukazují vývoj autorových představ, přání a argumentů, poukazují na jeho vývoj v tomto tématu. Mně tam právě ona omáčka chyběla. Mýty by neměly být tak přímočaré, ale měly by mít jistou tajemnost a vývin. Podle toho soudím já.
s úctou
těžko kritizovat mýtus - prostý argument je: takový je mýtus. ale přesto: jak mohou slzy padat z Nebe, když se Urdog o Nebe stará? jedním z vysvětlení může být, že ženu nelze nikdy uspokojit, ale žeby nabrečela celé moře? stojí tam, že slzy padají z oblohy, ne z Nebe, ale není-li obloha částí Nebe, tak kde to Nebe potom je? a není Obloha náhodou nějaká Udrogova bokovka?
nicméně: každá spekulace jen prohlubuje dílko, což činí mýtus mýtem.
přes jednu drobnou nesrovnalost má dílko to, co skoro žádné jiné: autoři si dali tu práci, že ho osekali o všechnu zbytečnou omáčku - a dovedu si představit, že jí bylo nemálo. jako čtenář tak nejsem nucen číst předlouhé pasáže autorových monologických úvah, a dílku to přeci neubralo, Sire Humphrey.