A Excalibur je hračka z plastiku, můj čaroději...
Autor: | Annalin |
---|---|
Přidáno: | |
Hlasovalo: | 32 |
Ooh, jsem slepý, nemohu se dívat do vod Jezera,
v nichž zrcadlí se slunce
ale přitom nejde nemít hlavu skloněnou...
Stojím na břehu...
Jsem slepý, slepý, ó Paní Jezera,
nemohu se dívat
jak ostří, protínající vzduch
odráží kopí slunečních paprsků
Jediný z mečů nikdy neporažen -
nemohu zaklonit hlavu
abych se rozloučil...
Jsem slepý, ach, jsem slepý,
Jezerní paní, řekni mi,
jak jen jsem mohl nevidět
že Guinevere je děvka
Lancelot namyšlený surovec
Artuš snílek plný ideálů
Proč mi zrcadlo Tvých vod
neřeklo, že se do něj dívá blázen,
slepý blázen ?!
Diskuze
Fascinuje mne, když ve vašich diskuzích nacházím tolik možných různých úhlů pohledu....Mne samotnou by to nenapadlo, přiznávám se...
Všem mnohokrát děkuji za názory !!
No, když jsem se podíval na ten název, dost jsem se podivil. Byl bych radši, kdyby takovéto názvy děl objevovaly častěji, protože to čtenáře upoutá mnohem více, než "obyčejný" název. V poezii se moc nevyznám, ale podle mne, je to skvělé. Všechno již bylo řečeno, takže nemám co dodat. Úžasné.
Skorpion
Moc pěkné, když jsem to četl, viděl jsem jezero, meč, mlhu....jako v nějaké báji.
Líbí se mi to. A je mi jedno že Mgr. Holger tvrdí že je to klišé. Takže 5*.
Aldarix půltemný
Mgr. Holger: Já v básni vidím jiný - z mého pohledu originální - pohled na artušovskou legendu. Můj výklad: Merlinův monolog, který se odehrává v průběhu boje armád Artuše a Mordreda, nebo nedlouhou po této bitvě. A tudíž zde "plastiková hračka" nemá co dělat... Pokud je to polemika z tvými výtkami ohledně klišé, je docela dobře skrytá, já ji v tom nehledám, a proto se mi tam ten název nehodí, vzbuzuje u mě dojem, že v Merlinovo časech byly (podle autora) plastikové hračky...
Marsia - můžeš se na to podívat i z jiného hlediska - protože nevidím do toho, jak autorka tvoří, mohu si připustit i tento výklad:
Annalin nesouhlasí s mými věčnými výtkami vůči používání klišé, a proto vyjde z myšlenek, které jsem tu již mnohokrát rozpitvával, a klasickou - stokrát provařenou (vzhledem k tomu, že artušovskou legendu v poslední době používá kdekdo) symboliku obrátí naruby. Tím poukáže na to, že se "to přece k tomu nehodí".
Můžeš v tom tedy při jiném výkladu také najít nastavené zrcadlo vůči mým polemikám o používání klišé (ve stylu: takhle to dopadá...)
Nemohu si pomoci, ale název se mi nelíbí. Ten "plastik" se k užitým symbolům vůbec nehodí.
Ctěná uchopitelko mých slov,
koukám, že jsem se zase blbě vyjádřil. Nosným motivem jsem myslel, jak už mívám v oblibě, stěžejní myšlenku (kterou zde vidím v popření klasické symboliky, tedy ne v klasickém námětu). Pokud by dílko bylo jen dalším opakováním artušovské legendy, asi bych příště nepsal o andělech, ale rytířích od hranatého stolu. Je možné, že právě obrácení mýtu naruby je již také klasický postup, každopádně jsem se s ním v této podobě nesetkal (coby častý vítěz v soutěži o kulturního barbara roku to není nic těžkého).
Děkuji za upozornění.
Annalin,
přiznávám se, že bych byla v pokušení ustoupit trochu Holgerovi stran jeho andělů. Po veškeré té chvále: Nápad dobrý, autorka dobrá, zpracování pod úrovní obho, protože nedotažené.
K Holgerově obraně volného verše. Nic proti tomu, ale nosný motiv je zcela klasický, ten volný verš nezdůvodňuje.
hmmm...opravdu, na to se nedá nic říct a vytknout. moc pěkné...
Rubriku Články a Eseje asi nikdy úplně nepochopím, ale tahle básnička se mi líbí, ale nedokážu jí rozebrat, proto hlasuji tak jak hlasuji...