LG  18. 2. 2005 v 22:33:46

nevím, poezii vůbec nerozumím (a nelíbí se mi :-)) a na to, abych tuto báseň nějak rozebíral prostě nemám, musím ale říct, že se mi hrozně moc líbí. Hlavně ten konec. Takže nemohu dát jinak než za 5*

Joshi  18. 2. 2005 v 18:46:59

Docela mě to strhlo.¨Nedá se to vychutnat jako víno,spíš je to panák slivovice.A jak víno,tak slivovice mají svůj čas...ted je čas na panáka!!!:)

Aratan  18. 2. 2005 v 13:38:03

Mgr. Holger: Je to dobře, líbí se mi to, ale přeci to už není ta klasická poezie. Možná proto je to něčím nové a tudíž i zajímavější, ale klasika je prostě klasika.

Melegant  18. 2. 2005 v 10:29:03

Na artušovskou legendu to sedí

Mgr. Holger  18. 2. 2005 v 9:43:48

Aratan - rýmy hledáš marně, Annalin už vzhledem k nosnému motivu použila moderní styl, který s rýmy nepracuje. A v tomto případě je to jedině dobře.

Aratan  17. 2. 2005 v 21:16:15

Název je velmi zvláštní. Už při jeho přečtení jsem očekával, že samotné dílko bude slabé, ale vysoké hodnocení mi nedalo pokoje a s vervou jsem se pustil do čtení.

Začátek je velmi zdařilý, ale nějak tam nemohu najít rýmy, přesto se to čte velmi dobře. Že by spíše próza ? Je to moc povedené a vůbec dobře zpracované. Po dočtení jsem si vzpomněl na název a uvědomil jsem si, že výstižnější být nemohl...

Ale je takhle Artuš vypadat nemá ! Je to v podstatě další pohled na artušovský mýtus (v poslední době např.: Král Artuš). Tentokrát a poznání tvrdší, až to trochu vyznívá jako parodie, ale jinak není nic, co bych mohl vytknout.

Mám smrti snad se obávat,
já, jenž jsem radost změnil v žal ?
Má radost dávno prchla v dál.
Že radost ? Jaká ? Plýtvám slovy,
to přece nikdo nevypoví...

S přáním šťastného života- Aratan

Aazyiah  17. 2. 2005 v 20:21:06

Musím se přiznat, že mé mezery ve vzdělání zahrnují i něco natolik známého, jako je artušovská legenda (přesto bych řekla, že jde o nářek Merlina - viz název, který by mohl být tichou odpovědí Paní Jezera).
Proto si myslím, že tenhle kousek nejsem schopná úplně docenit.

Ale i tak mě tato báseň mile překvapila. Příjemná změna. Nemístné obraty (viz Alcator) se mi naopak líbí svou přímočarostí a odvahou k jejich použití. Navíc svou dramatičností si báseň doslova žádá číst nahlas, byť s přehráváním:o).

Mgr. Holger  17. 2. 2005 v 15:14:23

Alcator - nárůst délky slok nemusí být formálně chybný (ať již formou číselné řady 5 - 7 - 9 - ale zejména myšlenkově). Vnitřní monolog to je, ale ne Artušův, prostřednictví s Paní obstarával Merlin, každopádně ani ten to nemusí být - zde lze provést přímou autoprojekci - takže to není Artuš, není to Merlin, jsi to Ty sám. (schizofrenie, že?)

Annalin  17. 2. 2005 v 14:01:25

Alcator : Kdyby to byl Artušův nářek, neříkal by "...a já byl snílek plný ideálů..." ;-) ??

Stojím na břehu j... - Má to značit že odpověď, pro kterou si přišel, se stejn nedozví; mluví sice k Jezerní Paní, ale vzásadě je to vnitřní monolog.

Formálně to není moc dobré, sloky by takhle asi narůstat neměly...Ale to mi bylo celkem jedno, když jsem to psala...A je mi to jedno doteď :-).

Díky za názor i hodnocení ;-).

Alcator  17. 2. 2005 v 13:54:00

(Zřejmě) Fiktivní bědování starého Artuše nad skutečností, že byl oklamán iluzí hrdinství a vyvolenosti, ačkoliv skutečnost byla o poznání přízemnější... (tak to alespoň chápu já)

Některé obraty mi připadají nemístné (Stojím na břehu - zde mi uniká smysl připomínání něčeho zjevného; Guinevere je děvka/Lancelot namyšlený surovec - v kontrastu k předchozím poetickým obratům podivně přízemní)...

Rád bych věřil, že nějaký vyšší smysl je i v divně narůstající délce slok (5 - 7 - 8), ale nedaří se mi to.

Coby dílo s nedostatečným vztahem k žánru serveru musím jako purista mírně snížit hodnocení - je mi líto.