Tohle může být moře
Autor: | Lischai |
---|---|
Přidáno: | |
Hlasovalo: | 22 |
Každičký den se setkáváme s lidmi, kteří jsou z mnoha různých důvodů přesvědčeni, že hraní Dračího doupě je neskutečně infantilní a nedůstojný způsob zábavy. Lhostejno, zda je to jen krátkozraký remcal, který něco málo slyšel, ale mnohem více si domyslel, nebo rozumný člověk, který kdysi projevil dobrou vůli a zájem zjistit, co to vlastně Dračí doupě je a jen z různých důvodů (třeba i mylných) seznal, že to opravdu není ten způsob zábavy, jaký by vyhledával. Výsledek je vždy stejný: Mají svůj pohled na věc a ten jim stěží už někdo vyvrátí.
Na vašich tvářích vykouzlí názor někoho takového úsměv lehký jako spánek k ránu a dále už pro vás ten člověk nebude ničím jiným, než chudákem, který nic nepochopil. Zkuste ale na chvíli odhodit stranou vlastní pobavenost nad tímto jeho hloupoučkým názorem a zeptat se, kde ho vlastně ten člověk vzal. Odkud z temnoty se vynořil mýtus toho, že Dračí doupě je dětinským a pro téměř dospělého člověka nehodným způsobem trávení času. A ať už chcete či ne, stopy vás jistojistě zavedou k místu, ze kterého jste vycházeli. K hráčům Dračího doupěte samotným. Stranou veškerou hrdost, která nám brání připustit si, že je to pravda. Odkud jinud by se vzal?
Jedna, jinak asi docela fajn dívka, mě kdysi prezentovala svoje zkušenosti s Dračím doupětem jako:
PJ: „Stojíš na mříži. Co uděláš.“
Hráč: „Nevím.“
PJ: „Mříž se zlomila a ty padáš dolů. Nemůžeš nic udělat. Co uděláš?“
Ani všechna slova na světě nemůžou vyjádřit beznaděj, která mě tehdy obstoupila. Proč? Kde se neustále berou ti nemožní PJ, kteří nemají nic lepšího na práci, než že – byť neúmyslně – házejí špínu nejen na DrD, ale zároveň i na všechny další RPG hry, co jich tu je.
Na Vampire a jeho temnou verzi současného světa. Na cyber-punkový Shadowrun. Na GURPSy a jejich dokonalý systém. Na AD&D, jeho čistou fantasy a ukázku toho, jak to dopadne, když přes samá čísla už není hrdinu ani vidět. A na spousty dalších úžasných RPG, schovaných kdesi v kilometrech anglických pdf-scanů, o kterých jen občas uslyšíte na conech mluvit Jezevce a jemu podobné průkopníky žánru.
Za všechny tyhle nese Dračí doupě odpovědnost. Za všechny tyhle neseme odpovědnost my. Proč dokonce i na jednom z mála komunitních serverů – jakým tento nepochybně je – musí být pod odkazem ´Co je to Dračí doupě?´ tak zkreslený text? Yenni tu sice mnoho vysvětlí a spoustu věcí uvede na správnou míru, přesto všechno se ale pořád zoufale mýlí.
Dračí doupě přece není - a nemělo by být - o tom, jak si naházíte postavu, zaznamenáte do deníku svoje dvě lana, lucernu, láhev s olejem a křesadlo a jdete do jeskyně něco umlátit nebo polít olejem a zapálit a jediné dva skutečně tvůrčí kroky, které přitom musíte podstoupit, jsou vymyšlení jména a - vrchol blaha největšího - namalování vlastního erbu. To má být Role Playing Game? Ale jděte!
Já vím… teď mi řeknete, že to stejně tak nikdo z vás nehraje a že vůbec nevíte, proč vám to říkám. Nikdo z vás nemá elfa čaroděje s inteligencí 21+5 která mu „skutečně“ padla. Nikdo z vás nehraje chodce s mečem 14/0/0 a kroužkovou zbrojí +5. Nikdo z vás nezabil svého prvního draka na 8. úrovni salvou žlutých blesků a šermířem s rychlostí, aniž by šokovanou bestii napadlo vůbec použít dech nebo vzlétnout. Nikdo z vás nemá postavu která vládne nějakému tomu království.
Jako bych slyšel ten pobouřený chorál: „Ale nás to tak baví!“ Dobře. A zkusili jste někdy něco jiného? Zkusili jste někdy hrát obyčejného dřevorubce? Zkusili jste si střihnout otce, kterému jeho desetiletý kluk sebere meč po dědovi a s hlavou plnou dobrodružství se vydá do světa? Zkusili jste si někdy zahrát jenom tak? Bez neustálé touhy po větším meči, mocnějším kouzle a krásnější elfce? Ne? A není to škoda?
Schválně to zkuste: Schovejte všechna pravidla do šuplíku. Vyhoďte kostky z okna. Zapomeňte na svoje postavy a věčné levelení. Jen zhasněte světla a nechte svého PJ ať hraje s vámi. Ať vám tiše vypráví příběhy o osudech obyčejných lidí, kterým ještě hrdinství nestačili zkazit útočná o obranná čísla. O lidech, pro které je tou největší udatností požádat o tanec tu milou dívku z vedlejšího statku, nebo si konečně promluvit se svým otcem, který se vrací každý večer domů opilý jak zákon káže. Třeba vás to bude bavit víc, než házení kostkou a zabíjení nestvůr.
A pokud se vám do toho všeho nechce, tak o tom třeba jenom mluvte; s každým a se všemi. Zkuste si jenom připustit, že to všechno může jít i jinak… a potom všem okolo vyprávějte. Vyprávějte o tom, že Dračí doupě je taková hra, jací jsou její hráči a že to vlastně vůbec není o kostkách ani pravidlech. Vykašlete se na Hexaedr s jeho šestistěnkou ve znaku. Vykašlete se na stále nová a nová pravidla. Vykašlete se třeba i na to, co vám tu říkám já. Zkuste jen občas poslouchat lidi jako je Wulf nebo Jezevec. Čtěte články, zkoušejte, experimentujte, hádejte se, nadávejte. Nadávejte na mě, nadávejte na Altar, na role-playing, na DrD+, nadávejte na cokoli, ale hlavně mluvte. Mluvte! Nenechte mě v tom samotného! Protože jestli chceme, aby si lidé přestali o Dračím doupěti myslet, že je to hra plná nekonečného házení kostkami a listování pravidly, musíme to především pochopit my sami.
Vím, že mě za tohle nečekají ani pozitivní ohlasy, ani vysoká hodnocení. Přesto jsem to udělal. Nemyslím si, že všichni pochopí, co jsem chtěl říct. Přesto tu ale stojím a křičím do temnoty. A nebude na světě šťastnějšího člověka, než mě, pokud se z té tmy ozve:
„Pleteš se Lišaji, protože…“
Nekonečné diskuse o chcípání elfů a zabíjení kouzelníků jsou jen řeka.
Tohle může být moře.
Diskuze
Lischai: Nadsázka se nepoznává podle smajlíka...
Jaký rozdíl je mezi tím, jestli můj život závisí na tom, že padne šestka, a tím, že PJ řekne? Jen ta náhoda. Jistá volnost... A kostky vůbec PJ nebrání líčit ten podivný stín na zdi.
Ad Hráči: Pokud to zkusit nechtějí, jejich chyba.
Je jedno, kdo vyhraje. Ale někdo vyhrát musí. Kdo? Postavám to vůbec není jedno, hráčům dost často také ne.
A jinak: Je to jeden extrémní příklad, ale už jsem tak párkrát hrála. Líbilo se mi to, ale dlouho by mě to nebavilo. A k tomu extrému, i ty tu mluvíš o jednom extrémním příkladě. Ať si je to nadsázka, mluvíš tak jako by měl každý zkušený hráč povinnost vnucovat začátečníkům hru bez kostek a bez pravidel. Z tvého diskutování mám pocit, že pouze řveš svůj názor a cizí argumenty nebereš. Podle reakcí jiných bych řekla, že dost zkušených hráčů si nemyslí, že bez kostek a bez pravidel je pro ně to to nejlepší. Ani já si to nemyslím. Taková hra je pro mě fajn na pár večerů, k ohni, na výlet, ale stále dám přednost hře s pravidly a nějakou tou náhodou. To, že jsi nepotkal PJ ani hráče, kteří nehrají jen pro zdokonalování postavy, není chyba zkušených hráčů.
Syrus:
Né že by to nebylo lákavé, ale:
Založení svazu, který bude plný lídí, kteří budou jezdit k jiným lidem domů a pomáhat jim hrát, je stejně krásné jako nereálné.
Rovněž dostat do pravidel DrD cokoli, co bych napsal já, je utopie ještě větší. V RP rybníčku jsem velmi, velmi, velmi malá ryba. Prakticky jsem jenom chaluha na dně.
Naopak si myslím, že "Lišajovo elitní doupě", jak ho můžu sebestředně nazývat, je snáze pochopitelé, protože vyžaduje jenom to aby:
a) PJ měl příběh a chtěl udělat maximum proto, aby to bylo zábavné. (rozuměj strašidelné, napínavé, vzrušujíící...)
b) Hráči chtěli hrát a ne zlepšovat svoje postavy, sbírat kouzelné zbroje a znásilňovat elfky... a ejhle, jak se nám sem ten lidový motiv zase vloudil.
Pokud tohle splní, může to být skvělé doupě i bez osobního deníku a čtverečkovaného sešitu.
No a...
a) Možná, Syrusi, možná... ale já jsem ještě nepotkal člověka, který by to uměl... netvrdím že takový není... ale neměl jsem šanci vidět, jak by to mohlo fungovat...
b) Tady máš pravdu... nemyslel jsem to tak... pokud je přičinou rvačky něco herního (a není to equip postav) pak je to OK.
Marsia:
Ad Ztráta času: Jen nadsázka, madam, jen nadsázka. Možná je ji problém poznat bez smajlíka.
Ad PJ: Tak to jsi méla štěstí... musíš ale pochopit, že 80% hráčů učí z pravidel... a jiank samozřejmě... souboje mají svoji atmosféru... ale když tvůj¨život visí an tom, jestli ti padne šestka nebo ne, asi to bude o néčem jiném, než když ti v temné mistnosti PJ líčí ten podivný stín na zdi...
Ad Hráči: Pokud to zkusí a ví, že ne-e potom prosím... já jim do pokoje oknem nepolezu.
Ad srovnávání: A není úplně jedno, kdo to vyhraje?
Jo a jinak:
"Myslíš takovou tu hru, kdy ať postavy udělají cokoliv, více se zapletou do hrůzných osidel PJ-ova příběhu? Když je vlastně jedno, co udělají? Kdy jsou loutkou, která sice může vše, ale vůbec jí to nepomůže a je bezmocná?" .... je opravdu moc hezky napsáno. sice s nadsázkou, ale v zásadě tak to vypadá, když to dotáheneš do extrému.
No a... já si zase myslím, že ve dvanácti jsou mladí lidé (záměrné se vyhýbám slovu děti) tak akorát zralí na horror...
Nicméně tvého názoru si velmi cením i když s ním nesouhlasím.
S úctou,
Lišaj
Lischai: A už jsi někdy zaregistroval fakt, že říkáš něco, co si nemyslíš? Nepovažuješ mluvení o RP a způsobech hraní za ztrátu času? Já taky ne. Tak proč to ale ty říkáš?
(Lischai 17:08:15 12.01.2005)
Nemůžu ukázat na každého jednotivého z nich. Pokud ale 5% hráču RP her dobrovolně ztrácí čas tím, že mluví s jinými lidmi o alternativních způsobech hraní, bude to zatraceně hodně.
Ano, když jsem začínala, vycházely 1.5... Ale tehdá mi to bylo srdečně jedno. Z pravidel jsem přečetla ten kousek ke svému povolání, a hrálo se. PJ nebyl nějak extra osvícený, ale měl už nějaké zkušenosti z hraní (jako hráč) a je o deset let starší. Řekla bych, že jsme hráli tak nějak hrdinskou fantasy, mírně temnouí, ale nespočívala v honbě za zkušeností. Mimochodem za osm let - řekla bych dost časté hry - se uhrály asi tak dva roky života postav a postavy se dostaly na osmou úroveň. A ještě bych dodala, že hrajeme a hráli jsme hodně podle pravidel. Hází se přijatelně často, atmosféra ani při soubojích rozhodně nechybí a kostky ji rozhodně nekazí.
A naposledy ne... nechci kt omu nikoho nutit... jen chci, aby vědéli, jaké to může být...
(Lischai 12:34:43 12.01.2005)
Zkouším to, moc to zkouším. Vyprávím tenhle příběh každému, kdo je alespoň trochu ochoten poslouchat... vlastně i těm, co ochotni nejsou. Snažím se hráčům ukazovat, jak by to taky mohlo fungovat...
Takže s těmi hráči mluv, pokud chtějí. Pokud nechtějí, jejich věc.
Nehraje se pro vítězství, ale pro hru. S tím souhlasím. Ale... Už jsem hála pár her bez kostek. Ale jak došlo na souboj vlastních postav - např. dva upíři - vzaly se kostky. Ono, jak říct, který z těch upírů v netopýří podobě bude lepší, když jsou oba tak nějak stejní? Je pravděpodobné, že když se bude prát malá holka se silnym chlapem, že ten chlap vyhraje. Ale není to zcela jisté. Nejde o vítězství... Ale když jde o přežití postavy? Nebo o její čest?
Vsadím boty, že kdyby 12-ti letí kluci (nebo dívky) dostali opravdu dobrého PJ, s diceless systémem a atmosférickým horrorovým dobrodružstvím, hned by se na hraní barbarů Conanů a Gandalfů dívali jinak...
Myslíš takovou tu hru, kdy ať postavy udělají cokoliv, více se zapletou do hrůzných osidel PJ-ova příběhu? Když je vlastně jedno, co udělají? Kdy jsou loutkou, která sice může vše, ale vůbec jí to nepomůže a je bezmocná? Ne každému taková hra sedne, ne každý ji vydrží hrát dlouho. I já jsem si takovou hru párkrát zahrála. Je to fajn, poslouchat jak PJ vypráví. Ale toto nepovažuji tak docela za RP. Někteří PJ v tomto umí vykouzlit úžasnou atmosféru. Když si uvědomuji, že se z toho vlastně nemůžu dostat, pokud to nebude chtít PJ, tak ta atmosféra ztrácí takové to kouzlo - že můžu něco uděla, a když se povede, bude to fajn... O co zajímavější pro mě jsou scény, kdy je zatraceně mizivá šance, že se z toho postavy dostanou, ale já vím, že ta šance je, a je skrytá jen a jen v rozhodnutí, co bude dělat postava a jestli bude mít kliku (tj. vyjde pár hodů).
Mimochodem, ne každý má rád horror a obávám se, že by některé hráče/hráčky mohl ve dvanácti letech odradit. Řekla bych, že v tomto věku jsou mnohem lepší (a výchovnější :))) ) pohádkové příběhy.
Lischai: položil sis otázku o co se vlastně snažíš? Chceš změnit styl hraní (třeba) doupěte v republice? Víš, jaký je jediný způsob jak toho dosáhnout? Založ nějaký charitativní svaz, který bude sdružovat dobré PJ a bude je delegovat na hraní pro jednotlivé skupiny.
Po "originálně" (bez předchozích zklušenností) vzniklé skupině nemůžeš chtít hru na nějaké extra RP úrovni. Jediná věc, jakou můžeš udělat, je napsat o RP do pravidel (nevím, jestli v 1,6 nebo v "+" něco takového je, protože pravidla v podstatě nepotřebuju, takže nemám motivaci si kupovat nová), případně tam uvést nějaký osvětový zdrroj (DD, Vukogvazd nebo tento server).
Je třeba si ale uvědomit, že v těch pravidlech musí být PRAVIDLA. Ne (jenom) nějaké povídání o RP. Pravidla musí poskytovat nutné minimum všem, ne návod na "Lišajovo elitní doupě", který žádný nováček nepochopí.
______________
Jenom na okraj:
a) nemyslím, že kostky ničí atmosféru. Kostkový souboj je prvkem vzrušení a nejistoty. Dokáže gradovat příběh. Dobrý PJ pak hráče umí zklidnit (např. vhodným popisem důsledků souboje) a atmosféra se vrátí zpět.
b) taky si nemyslím, že PJ, kterému se perou VP, je špatný. (resp. blbec) Je to naopak dobrý PJ (rvačka mezi postavami je RP prvek jako každý jiný). Špatný PJ je ten, kterému se perou hráči.
Trsitan: Souhlas... ten člověk ZATRACENĚ dobře přednáší.
Lischai: To se musí slyšet...
Ne, ani zdaleka jsem ji nepŕiblížil... Mohl bych opakovat fakta - A Jezevec řekl že - Ale nikdy by to nebylo jako si Jezevce poslechnout... a krom toho bych se cítil hloupě, že jenom opakuji co řekl...
Alebo... Zajímá snad někoho co říkal Jezevec?
Lischai - ad Jezevec - svého času jsem na jedné jeho přednášce byl - ano byla zajímavá, ale myslíš si, žes ji právě přiblížil - právě jsi věnoval jejímu obsahu 2 řádky.
Marsia:
Ne, ne a ještě jednou ne. Nepovažují mluvení o RP a způsobech hraní za ztrátu času. Myslíš, že bych tohle dělal, kdyby mě nezáleželo na tom, jak hrají ostatní?
Nevím kde a za jakých okolností jsi se s DrD seznamovala a kdo tě učil... pokud hraješ od dvanácti, je to nějakých cca 8 let... zhruba stejnou dobu hraju i já... tehdy právé vycházely 1.5... ještě pořád s tak oblíbenou vzorovou anti-jeskyní Bílý Hrad. Tehdy tu bylo IMHO docela RP temno... nevím, od koho jsi se k DrD dostala, ale asi to musel být solidně osvícený člověk...
A co chci dokázat příkladem?
a) Nic nebourá atmosféru spolehlivěji než hod kostkou.
b) Hráče by nemělo zajímat, jaké útočné číslo asi otec bude mít... ani jaké kouzlo ho rozpohybovalo a kolik na to bylo potřeba mágů... méli by chtít hrát dál prostě pro HRU SAMOTNOU, ne pro expy které z toho koukají... nepotřebuji mít faktor náhody... zajímá mě PŘÍBĚH, který nám chce PJ zprostředkovat...
A naposledy ne... nechci kt omu nikoho nutit... jen chci, aby vědéli, jaké to může být...
Cour:
Jak se poméříš ty se svým kamarádem? Na základě povahových rysů, dovedností a názorů... pokud by se na sebe Méli vrhnout, není snad jedno kdo vyhraje? Pokud PJ není blbec (což když se mu rvou VP asi bude) nechá vyhrát tu která bude silnější... nebo tu se štéstím... je docela jedno, jestli si zahraješ poraženého a omlouvajícího se, nebo vítěze... čímž se dostávám k velké pravdě:
NEHRAJTE PRO VÍTĚZSTVÍ, ALE PRO HRU SAMOTNOU.
Jó, cesta je někdy lepší nežli cíl.
Maris:
Vsadím boty, že kdyby 12-ti letí kluci (nebo dívky) dostali opravdu dobrého PJ, s diceless systémem a atmosférickým horrorovým dobrodružstvím, hned by se na hraní barbarů Conanů a Gandalfů dívali jinak...
Jinak Jezevec je člověk, který na serveru nefiguruje ani tu není regstrovaný. Sbírá RPG a je všeobecným průkopníkem zahraničních her na hrdiny a životní pŕíběhy.
Na GC 04 měl GENIÁLNÍ prednášku o RPG, stylech hraní a vůbec všem možném... nikdo z Vás, kdo na GC byl, ho asi neslyšel, protože se kryla s Dradouconem... nikdy byste mi neuvěřiili, o kolik jste přišli...
Jezevec tam tehdy mluvil asi čtyři hodiny a pořád měl o čem... mluvil o tom, co myslí co zažil, co je dobré a co zase ne... tehdy jsem slyšel spoustu věcí... a všechno, co jsem slyšel, se mi moc líbilo.
Ovlivněný je v mém případě slabé slovo...
Tak za prvé...Báječný příspěvek. Trefný, k věci, s humorem a nadhledem...5*, nemám co řešit.
Mimochodem, moc se mi líbil ten příklad pro coura s tím deníčkem... ;-)