Tohle může být moře
| Autor: | Lischai |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 22 |
Každičký den se setkáváme s lidmi, kteří jsou z mnoha různých důvodů přesvědčeni, že hraní Dračího doupě je neskutečně infantilní a nedůstojný způsob zábavy. Lhostejno, zda je to jen krátkozraký remcal, který něco málo slyšel, ale mnohem více si domyslel, nebo rozumný člověk, který kdysi projevil dobrou vůli a zájem zjistit, co to vlastně Dračí doupě je a jen z různých důvodů (třeba i mylných) seznal, že to opravdu není ten způsob zábavy, jaký by vyhledával. Výsledek je vždy stejný: Mají svůj pohled na věc a ten jim stěží už někdo vyvrátí.
Na vašich tvářích vykouzlí názor někoho takového úsměv lehký jako spánek k ránu a dále už pro vás ten člověk nebude ničím jiným, než chudákem, který nic nepochopil. Zkuste ale na chvíli odhodit stranou vlastní pobavenost nad tímto jeho hloupoučkým názorem a zeptat se, kde ho vlastně ten člověk vzal. Odkud z temnoty se vynořil mýtus toho, že Dračí doupě je dětinským a pro téměř dospělého člověka nehodným způsobem trávení času. A ať už chcete či ne, stopy vás jistojistě zavedou k místu, ze kterého jste vycházeli. K hráčům Dračího doupěte samotným. Stranou veškerou hrdost, která nám brání připustit si, že je to pravda. Odkud jinud by se vzal?
Jedna, jinak asi docela fajn dívka, mě kdysi prezentovala svoje zkušenosti s Dračím doupětem jako:
PJ: „Stojíš na mříži. Co uděláš.“
Hráč: „Nevím.“
PJ: „Mříž se zlomila a ty padáš dolů. Nemůžeš nic udělat. Co uděláš?“
Ani všechna slova na světě nemůžou vyjádřit beznaděj, která mě tehdy obstoupila. Proč? Kde se neustále berou ti nemožní PJ, kteří nemají nic lepšího na práci, než že – byť neúmyslně – házejí špínu nejen na DrD, ale zároveň i na všechny další RPG hry, co jich tu je.
Na Vampire a jeho temnou verzi současného světa. Na cyber-punkový Shadowrun. Na GURPSy a jejich dokonalý systém. Na AD&D, jeho čistou fantasy a ukázku toho, jak to dopadne, když přes samá čísla už není hrdinu ani vidět. A na spousty dalších úžasných RPG, schovaných kdesi v kilometrech anglických pdf-scanů, o kterých jen občas uslyšíte na conech mluvit Jezevce a jemu podobné průkopníky žánru.
Za všechny tyhle nese Dračí doupě odpovědnost. Za všechny tyhle neseme odpovědnost my. Proč dokonce i na jednom z mála komunitních serverů – jakým tento nepochybně je – musí být pod odkazem ´Co je to Dračí doupě?´ tak zkreslený text? Yenni tu sice mnoho vysvětlí a spoustu věcí uvede na správnou míru, přesto všechno se ale pořád zoufale mýlí.
Dračí doupě přece není - a nemělo by být - o tom, jak si naházíte postavu, zaznamenáte do deníku svoje dvě lana, lucernu, láhev s olejem a křesadlo a jdete do jeskyně něco umlátit nebo polít olejem a zapálit a jediné dva skutečně tvůrčí kroky, které přitom musíte podstoupit, jsou vymyšlení jména a - vrchol blaha největšího - namalování vlastního erbu. To má být Role Playing Game? Ale jděte!
Já vím… teď mi řeknete, že to stejně tak nikdo z vás nehraje a že vůbec nevíte, proč vám to říkám. Nikdo z vás nemá elfa čaroděje s inteligencí 21+5 která mu „skutečně“ padla. Nikdo z vás nehraje chodce s mečem 14/0/0 a kroužkovou zbrojí +5. Nikdo z vás nezabil svého prvního draka na 8. úrovni salvou žlutých blesků a šermířem s rychlostí, aniž by šokovanou bestii napadlo vůbec použít dech nebo vzlétnout. Nikdo z vás nemá postavu která vládne nějakému tomu království.
Jako bych slyšel ten pobouřený chorál: „Ale nás to tak baví!“ Dobře. A zkusili jste někdy něco jiného? Zkusili jste někdy hrát obyčejného dřevorubce? Zkusili jste si střihnout otce, kterému jeho desetiletý kluk sebere meč po dědovi a s hlavou plnou dobrodružství se vydá do světa? Zkusili jste si někdy zahrát jenom tak? Bez neustálé touhy po větším meči, mocnějším kouzle a krásnější elfce? Ne? A není to škoda?
Schválně to zkuste: Schovejte všechna pravidla do šuplíku. Vyhoďte kostky z okna. Zapomeňte na svoje postavy a věčné levelení. Jen zhasněte světla a nechte svého PJ ať hraje s vámi. Ať vám tiše vypráví příběhy o osudech obyčejných lidí, kterým ještě hrdinství nestačili zkazit útočná o obranná čísla. O lidech, pro které je tou největší udatností požádat o tanec tu milou dívku z vedlejšího statku, nebo si konečně promluvit se svým otcem, který se vrací každý večer domů opilý jak zákon káže. Třeba vás to bude bavit víc, než házení kostkou a zabíjení nestvůr.
A pokud se vám do toho všeho nechce, tak o tom třeba jenom mluvte; s každým a se všemi. Zkuste si jenom připustit, že to všechno může jít i jinak… a potom všem okolo vyprávějte. Vyprávějte o tom, že Dračí doupě je taková hra, jací jsou její hráči a že to vlastně vůbec není o kostkách ani pravidlech. Vykašlete se na Hexaedr s jeho šestistěnkou ve znaku. Vykašlete se na stále nová a nová pravidla. Vykašlete se třeba i na to, co vám tu říkám já. Zkuste jen občas poslouchat lidi jako je Wulf nebo Jezevec. Čtěte články, zkoušejte, experimentujte, hádejte se, nadávejte. Nadávejte na mě, nadávejte na Altar, na role-playing, na DrD+, nadávejte na cokoli, ale hlavně mluvte. Mluvte! Nenechte mě v tom samotného! Protože jestli chceme, aby si lidé přestali o Dračím doupěti myslet, že je to hra plná nekonečného házení kostkami a listování pravidly, musíme to především pochopit my sami.
Vím, že mě za tohle nečekají ani pozitivní ohlasy, ani vysoká hodnocení. Přesto jsem to udělal. Nemyslím si, že všichni pochopí, co jsem chtěl říct. Přesto tu ale stojím a křičím do temnoty. A nebude na světě šťastnějšího člověka, než mě, pokud se z té tmy ozve:
„Pleteš se Lišaji, protože…“
Nekonečné diskuse o chcípání elfů a zabíjení kouzelníků jsou jen řeka.
Tohle může být moře.
Diskuze
Lischai: tak, a tam je rozdiel v mojom a tvojom prístupe: ak moji hráči prídu na niečo také, ako prestrkávať chodca kľúčovou dierkou, tak im to umožním - a beriem to ako vysokú tvorivosť... a všetci by sme sa pobavili... lenže nabudúce by bola v kľúčovej dierke pasca, alebo by tam práve niekto strčil kľúč a rozmašíroval ho... aby nedošlo k stereotypu v hraní...
Z nápadů a názorů, které vyplynuly z debaty s Gwinnem, 17. ledna:
Pokud dáte do pravidel level sytém, drtivá většina hráčů začne AUTOMATICKY dychtit po tom, být na vysššim levelu. Lákadlo 7 útoků za kolo a bledého kulového je moc velké na to, abyste po něm nedychtili. A touha stát se mocným a dosáhnout těchto schopností vás vede k zabíjení nestvůr a hack´n´slash stylu hry. Protože v RP hře by vám na nic nebyly (rozumějte blesky a útoky). Ptáte se mě na nejlepší doevdnost z 1.6? Mágova Zákaldní síla. To je IMHO dobrá dovednost. Žádná čísla. Žádné tabulky. A přesto má něco do sebe.
Jinak stejně jako Syrovi připadá absurdní RP sytém, já mám zase kopřivku ze styl hry vycházejícího z vykutáleného používání kouzel a dovedností... TOHLE IMHO nemá budoucnost... jak můze někoho proboha bavit zmenšovat chodce a prostrkávat je klíčovýma dirkama?
Lischai: Ad tvoja reakcia zo 16:16:07 13.01.2005:
Zbytočne mi naznačuješ výčitku, že som bola na Dradoucone, a tým prišla o zážitok, ja som proste ešte nebola na žiadnom cone, a nie som z užívateľov sama. Áno, hodlám tento prístup zmeniť :-)
A hororový prístup? Možno je funkčný u tvojej skupiny, mnou zmienění najmladší hráči prejavovali zdesenie i pri nutnosti siahnuť na kľučku - čo ak je potretá jedom (niežeby som také ťahy použila čo len raz). Tendenciu byť barbar Conan nemali... ak už, tak tendenciu hypnotizovať všetko dookola... lenže nik sa nerodí dokonalý, ani hráči... a tí postupujú následovne: raz mi tento postup vyšiel (útok, hypnóza, načúvanie za dvermi, dosaď čokoľvek), tak ho ako úspešný zopakujem... no, ak jeden postup vyrieši všetko, hra sa stáva nudnou, a chyba JE na strane PJ. Ale to, že takúto stratégiu začínajúci hráč vyskúša, považujem za normálne...
A ešte Ti chcem poďakovať za narážku na moje schopnosti PJ, ak o mojej skupine píšeš: "kdyby 12-ti letí kluci (nebo dívky) dostali opravdu dobrého PJ..." , no ďakujem za uznanie... :-)
Apea:
Chvilku jsem si myslel, že by tě prostě bavilo hrát tu elfku znásilněnou třináctiletými hráči... Ech, to jsou zase ty moje fantazie... Promiň.
Tahle diskuse je v jádru o něčem jiném. Je o tom, že Lišaj se ptá: "Co můžeme dělat pro to, aby i začínající hráči hráli pokročilým RP stylem?" Jinými slovy se ptá, co můžeme dělat pro to, aby hráči přímo s koupí pravidel najeli na "Lišajovo elitní doupě" a byl zcela potřen a vymýcen hack´n´slash styl, který dělá doupěti jenom ostudu (jakkoliv je to IMHO naopak).
Já mu říkám, že nemůžeme udělat nic. Můžeme ty lidi pouze vést. Můžeme jim pomoct, aby k tomu nakonec došli sami. Ale nic víc se dělat nedá.
Právě v tomto kontextu se nebojím použít slovo absurdní. Pokud si někdo myslí, že idea "Lišajova elitního doupěte" je nějakým způsobem přínosná pro začínající hráče, tak to je absurdní. Ta idea je nepřenositelná. Není možno ji zapsat do pravidel. Alespoň ne takových, aby když si je někdo přečte, okamžitě mohl hrát vyspělý role playing. Na to už musí mít člověk IMHO nějaké zkušennosti.
Přirovnal bych to k hluboké kontemplativní víře. Tu taky nezískáš tak, že si přečteš Katechismus. K té musíš dojít.
Není to tedy intelektuální chyba. Je to pouze posouzení mezí možného.
Tento můj názor je rozhodně řeka, která někam vede. Tvůj výrok "Zajíma mě, který styl mě baví a inspiruje." není moře. Není to ani řeka. Je to jenom kaluž, která nevychází odnikud a nevede nikam. Jenom do ní občas zaprší.
Vím, že neexistuje spravedlnost. Speciálně já ano :-)
Ale tam jde o něco jiného. Jde o dojem. Představ si situaci, kdy PJ líčí postavu těžce zraněnou po souboji. Chuť krve na patře, vyhřezlá střeva, všude krev a výkaly. A hlavně strašlivá bolest...
Představ si, jak to působí na toho hráče, když mu popisuješ jeho milovanou postavu v takové situaci. Jinak to bude působit, když to bylo po hodech kostkou a hráč ví, že měl "jenom smůlu". A jinak to působí, když si to PJ "cucá z prstu". V tom případě (zejména, když se to opakuje častěji) získá hráč pocit, že je otloukánek PJ. A vznikne tam taková ta hořkost.
Mám (resp. měl jsem - v minulém dobrodružství padl) v družině hobita zloděje. Ta postava měla hrozný pech: v každém dobrodružství dostala hroznou nakládačku. Ale fakt hroznou! Zatímco takhle se tomu všichni (včetně toho hráče) smáli, tak kdybych dával nějaké postavě takovou mlatu jen tak o své vůli, takmi ten hráč nejspíš rozbije hubu. To je efekt hodů kostkou.
Syrus:
Radost jsi mi pokazil, ale tím, že jsi tok řeky změnit neuměl. Pořád dokola, co se může a co se nemůže prosadit a zda jsou potřebná pravidla.
Kašlu na to, který styl je životaschopný a který má šanci stát se oficiální linii. A považuju za hrubou intelektuální chybu, pokud si někdo na základě předpokládané životnosti toho či onoho herního stylu dovolí použít slovo "absurdní". Zajíma mě, který styl mě baví a inspiruje. Dokázala bych se zaujetím hrát s dvanáctiletými a třináctiletými hráči, kteří začnou tím, že znásilní elfku - protože by mě bavilo je manipulovat k tomu, aby změnili herní styl, dobře hrála bych víc sama proti sobě, jestli se mi to povede, ale stálo by mi to zato. Ale hrát s družinkou, která považuje hod kostkou za spravedlnost, to budu raději vyplňovat dańové přiznání.
Lischai: předně mě pobavila tvoje věta: "Pokud se chce někdo nimrat v dírách v pravidlech, ať jde na práva a nehraje RPG". Jako hráč RPG a zároveň student právnické fakulty tě můžu ujistit, že se to nevylučuje :-)
Ad rozhodování hráčů: ano, u mě je to to samé. Ale jinak to vypadá.
Když PJ líčí neúspěšný souboj s nestvůrou, tak na hráče působí trochu jinak, pokud mají pocit, že existuje spravedlnost (kostka). V opačném případě naopak získají pocit, že si s nima PJ dělá co chce.
Jde o to, čemu říkáš zkušený hráč a PJ... My jsme samorostlá družina... Stojíme dost mimo komunitu. Nikdy v životě jsem nebyl na žádném conu (pokud nepočítám Soběslav), nemám páru co jsou to "VtMka" a je mi to úplně jedno. Čtu Dech Draka, ale jenom pro inspiraci. Je mi šum a fuk, že vyšly 1,6 a Pluska. Nemám je a nepotřebuju je. Asterion mi připadá bizardní (Almir ještě blbější) a z Karaku se mi chtělo zvracet. A, světe div se, vůbec nevím, kdo je to Jezevec a je mi to jedno.
My jsme šli vlastní cestou. Cestou atrofování pravidel. IMHO jsou pravidla dobrá v tom, že přímo svádí k tomu, aby byla ignorována. Jsou tam stovky hodů, které k ničemu nejsou. Proč bych si měl házet kostkou, abych zjistil, za jak dlouho družina dorazí z bodu A do bodu B? Blbost! Je potřeba to zredukovat - postupně - jen na nejnutnější hody. Je ale pitomost trdit, že pravidla nejsou potřebná. V nějaké bazální formě potřebná jsou. Z důvodů, které tu nehodlám znova vypočítávat.
Pokazím Apei radost a změním tok té řeky: nejde tu o to, který styl je lepší a který horší. Nehraje to roli. Jde o to, který je životaschopný a který nikoliv. Který je schopný se šířit a "kolonizovat" nové hráče.
Z tohoto utilitárního hlediska je Lišajův model absurdní a proto oadouzený k zániku (bez ohledu na jeho správnost či nesprávnost). Jednoduše není možné, aby se stal "oficiální linií", která bude plnit pravidla. Jakám systémem bys jej chtěl předat? Jak o něm poučíš hráče, kteří - nemajíce ve svém středu nikoho, kdo už podstoupil křest ohněm - si koupí pravidla?
"Lišajovo elitní doupě" stejně jako "Syrovo trochu_míň _elitní doupě" je jenom vývojový stupeň. Někdo dojde tam, někdo onam. Ale všichni musí jít. A musí jít od začátku.
Tu cesu lze ulehčit a zpříjemnit. Mezi těmi dvěma místy se dá postavit lepší silnice. Dají se psát články o RP, dají se o tom dělat přednášky...ale u cestu musí ujít každý. Ten její začátek (který, jak všichni víme, leží u tabulky oprav podle rasy, kde si začneš vybírat tu nejnabušenější kombinaci) se nedá posunou blíž k jenímu konci. Ale dá se posunout dál. Oficiální podporou "nevyspělého" hraní. Třeba jako když se ti nováčci dočtou, že se pořádá mistrovství v DrD. Jak se v tom dá sakra pořádat nějaké mistrovství? To není hod oštěpem.!
Jak jsem už řekl: nikdy jsem se žádného oficiálního conu neúčastnil, ale měl jsem možnost pozorovat jednoho z gameconovských PJ při vedení hry. Poté, co během hodinky udělal snad všechny myslitelné chyby, jsem šel radši pryč...
Apea:
Ale je ale bohužel vše, co mohu v tomhle směru a na téhle řece udělat.
Co máte pořád proti tomu znásilňování elfek? Proč bych je měla hrát, kdybych si neužila?
Lischai:
Obávám se, že místo moře máš řeku, poměrně prudkou a vodnatou, ale dost monotonní.
Hra je vždycky komunikace těch, kteří hrajou. Pro rozvinutý charakter buďc najdeš nebo nenajdeš publikum, ve dvanácti jsi buď měl štěstí a potkal ses s někým, kdo Ti dokázal předvést, že v té hře mohou být zajímavější momenty než hod kostkou anebo jsi potkal Alcatora, který Ti dokázal předvést logiku a výstavbu hry (toho druhého si neumím příliš vážit a třeba je škoda, že jsem ho tehdy nepotkala). Docela mě mrzí, že Lorri skončil své vyprávění tam, kde to začalo být zajímavé - Co s tím jako PJ dělal?
Ta diskuse se zařízla do kaňonu, který ji vede k předem očekávatelnému výsledku: "Mám svůj styl hry, těch druhých si vážím, rád se na to podívám, ale ten můj je pro mě dost dobrý."
Marsia:
2b) Jiný pohled na věc. IMHO je to docela jedno. Vždyť se stejně počítá s tím, že PJ manipuluje hody. No ne?
Doufám, že máš pravdu o tom, kde všude se tak mluví. Vážně v to doufám.
Lischai:
Hra nadržených puberťáků bude na nic stejně bez kostek jako s nimi. O tom mluvím...
2b) Není to jedno. Protože když se ten souboj tak nějak nahází, tak je to prostě spravedlivější. Když už nic jiného, tak ta kostková náhoda má nějaký zajímavý vliv i na PJ, všechno se prostě neděje tak, jak si připravil, ale může vzniknout, díky náhodě, nějaká nová, zajímavá situace - postavy se tak zřídí, že obě nejsou schopny čehokoliv, souboj zkončil remízou. Samozřejmě, že tak to může dopadnout i bez kostek, ale co když si PJ myslel, že by bylo lepší, kdyby vyhrál Franta, ejhle, remíza, a ejhle, nová zajímavá situace přinášející nové netušené inspirace pro PJ....
Celé to pracuje na předpokaldu, že PJ to hraje pro hráće a hráči pro PJ. To je IMHO cesta k tou, jak se bavit. S tím by měla počítat každá hra, na kostky a pravlidla nehledě.
Nikdo jim o tom neříká? Co třeba tebou zmiňované přednášky? Co třeba srazy hráčů, kde se prostě o tom hraní mluví, ne proto, že by zkušenější chtěl vzdělávat, ale proto, že si chce prostě povídat. Co akce, kde se tak ten Dračák bez kostek hraje? Co hra na Abarinu, Andoru... Informace o RP kolují, možná nejsou články, které vyhledá Google, ale o DrD a o hraní se mluví. třeba na chatu, třeba v putyce... Třeba v této rubrice.