Tohle může být moře
| Autor: | Lischai |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 22 |
Každičký den se setkáváme s lidmi, kteří jsou z mnoha různých důvodů přesvědčeni, že hraní Dračího doupě je neskutečně infantilní a nedůstojný způsob zábavy. Lhostejno, zda je to jen krátkozraký remcal, který něco málo slyšel, ale mnohem více si domyslel, nebo rozumný člověk, který kdysi projevil dobrou vůli a zájem zjistit, co to vlastně Dračí doupě je a jen z různých důvodů (třeba i mylných) seznal, že to opravdu není ten způsob zábavy, jaký by vyhledával. Výsledek je vždy stejný: Mají svůj pohled na věc a ten jim stěží už někdo vyvrátí.
Na vašich tvářích vykouzlí názor někoho takového úsměv lehký jako spánek k ránu a dále už pro vás ten člověk nebude ničím jiným, než chudákem, který nic nepochopil. Zkuste ale na chvíli odhodit stranou vlastní pobavenost nad tímto jeho hloupoučkým názorem a zeptat se, kde ho vlastně ten člověk vzal. Odkud z temnoty se vynořil mýtus toho, že Dračí doupě je dětinským a pro téměř dospělého člověka nehodným způsobem trávení času. A ať už chcete či ne, stopy vás jistojistě zavedou k místu, ze kterého jste vycházeli. K hráčům Dračího doupěte samotným. Stranou veškerou hrdost, která nám brání připustit si, že je to pravda. Odkud jinud by se vzal?
Jedna, jinak asi docela fajn dívka, mě kdysi prezentovala svoje zkušenosti s Dračím doupětem jako:
PJ: „Stojíš na mříži. Co uděláš.“
Hráč: „Nevím.“
PJ: „Mříž se zlomila a ty padáš dolů. Nemůžeš nic udělat. Co uděláš?“
Ani všechna slova na světě nemůžou vyjádřit beznaděj, která mě tehdy obstoupila. Proč? Kde se neustále berou ti nemožní PJ, kteří nemají nic lepšího na práci, než že – byť neúmyslně – házejí špínu nejen na DrD, ale zároveň i na všechny další RPG hry, co jich tu je.
Na Vampire a jeho temnou verzi současného světa. Na cyber-punkový Shadowrun. Na GURPSy a jejich dokonalý systém. Na AD&D, jeho čistou fantasy a ukázku toho, jak to dopadne, když přes samá čísla už není hrdinu ani vidět. A na spousty dalších úžasných RPG, schovaných kdesi v kilometrech anglických pdf-scanů, o kterých jen občas uslyšíte na conech mluvit Jezevce a jemu podobné průkopníky žánru.
Za všechny tyhle nese Dračí doupě odpovědnost. Za všechny tyhle neseme odpovědnost my. Proč dokonce i na jednom z mála komunitních serverů – jakým tento nepochybně je – musí být pod odkazem ´Co je to Dračí doupě?´ tak zkreslený text? Yenni tu sice mnoho vysvětlí a spoustu věcí uvede na správnou míru, přesto všechno se ale pořád zoufale mýlí.
Dračí doupě přece není - a nemělo by být - o tom, jak si naházíte postavu, zaznamenáte do deníku svoje dvě lana, lucernu, láhev s olejem a křesadlo a jdete do jeskyně něco umlátit nebo polít olejem a zapálit a jediné dva skutečně tvůrčí kroky, které přitom musíte podstoupit, jsou vymyšlení jména a - vrchol blaha největšího - namalování vlastního erbu. To má být Role Playing Game? Ale jděte!
Já vím… teď mi řeknete, že to stejně tak nikdo z vás nehraje a že vůbec nevíte, proč vám to říkám. Nikdo z vás nemá elfa čaroděje s inteligencí 21+5 která mu „skutečně“ padla. Nikdo z vás nehraje chodce s mečem 14/0/0 a kroužkovou zbrojí +5. Nikdo z vás nezabil svého prvního draka na 8. úrovni salvou žlutých blesků a šermířem s rychlostí, aniž by šokovanou bestii napadlo vůbec použít dech nebo vzlétnout. Nikdo z vás nemá postavu která vládne nějakému tomu království.
Jako bych slyšel ten pobouřený chorál: „Ale nás to tak baví!“ Dobře. A zkusili jste někdy něco jiného? Zkusili jste někdy hrát obyčejného dřevorubce? Zkusili jste si střihnout otce, kterému jeho desetiletý kluk sebere meč po dědovi a s hlavou plnou dobrodružství se vydá do světa? Zkusili jste si někdy zahrát jenom tak? Bez neustálé touhy po větším meči, mocnějším kouzle a krásnější elfce? Ne? A není to škoda?
Schválně to zkuste: Schovejte všechna pravidla do šuplíku. Vyhoďte kostky z okna. Zapomeňte na svoje postavy a věčné levelení. Jen zhasněte světla a nechte svého PJ ať hraje s vámi. Ať vám tiše vypráví příběhy o osudech obyčejných lidí, kterým ještě hrdinství nestačili zkazit útočná o obranná čísla. O lidech, pro které je tou největší udatností požádat o tanec tu milou dívku z vedlejšího statku, nebo si konečně promluvit se svým otcem, který se vrací každý večer domů opilý jak zákon káže. Třeba vás to bude bavit víc, než házení kostkou a zabíjení nestvůr.
A pokud se vám do toho všeho nechce, tak o tom třeba jenom mluvte; s každým a se všemi. Zkuste si jenom připustit, že to všechno může jít i jinak… a potom všem okolo vyprávějte. Vyprávějte o tom, že Dračí doupě je taková hra, jací jsou její hráči a že to vlastně vůbec není o kostkách ani pravidlech. Vykašlete se na Hexaedr s jeho šestistěnkou ve znaku. Vykašlete se na stále nová a nová pravidla. Vykašlete se třeba i na to, co vám tu říkám já. Zkuste jen občas poslouchat lidi jako je Wulf nebo Jezevec. Čtěte články, zkoušejte, experimentujte, hádejte se, nadávejte. Nadávejte na mě, nadávejte na Altar, na role-playing, na DrD+, nadávejte na cokoli, ale hlavně mluvte. Mluvte! Nenechte mě v tom samotného! Protože jestli chceme, aby si lidé přestali o Dračím doupěti myslet, že je to hra plná nekonečného házení kostkami a listování pravidly, musíme to především pochopit my sami.
Vím, že mě za tohle nečekají ani pozitivní ohlasy, ani vysoká hodnocení. Přesto jsem to udělal. Nemyslím si, že všichni pochopí, co jsem chtěl říct. Přesto tu ale stojím a křičím do temnoty. A nebude na světě šťastnějšího člověka, než mě, pokud se z té tmy ozve:
„Pleteš se Lišaji, protože…“
Nekonečné diskuse o chcípání elfů a zabíjení kouzelníků jsou jen řeka.
Tohle může být moře.
Diskuze
Marsia: to bol Syrus, ten výrok o kocke a spravodlivosti... A Apea to i píše, že reagovala na něho... možno málo zrozumiteľne... v poslednej vetě svojho príspevku...
Ak to chápem správne, jednalo sa o jeho výrok:
"Když PJ líčí neúspěšný souboj s nestvůrou, tak na hráče působí trochu jinak, pokud mají pocit, že existuje spravedlnost (kostka).", Syrus, 19:04:31 16.01.2005...
Apea: Jen jsem řekla, jak to na mě působí, už od začátku...
P.S.: Nevím, kdo to řekl, ale já ne, aspoň doufám... A jestli jsem to řekla, tak jsem se špatně vyjádřila. A jelikož je to vytržené z kontextu, tak na to nemůžu reagovat...
Marsia:
Jsi na Lischaje zbytečně přísná, on jen neprozřetelně přijal tón, ve kterém se nese tato diskuse.
p.s. K Tvé poznámce zasuté v prehistorickýchvrstvách této diskuse. Nemám nic proti rozumnému používání kostky (kromě toho, že nerada hážu :-) ) , reagovala jsem výrok: "spravedlnost, tedy hod kostkou". S lidmi, kteří myslí takhle, bych opravdu nerada hrála.
Tex:
S dvanáctiletými se dá udělat moc a nepřekvapilo by mě, kdyby Tvůj bráška přišel od Lischaje s pusou a očima plnejma obdivu. A lLschai by měl ve stejnou dobu pocit naprosté marnosti. Jenže to už je problém, o kterém mi sdělil Syrus, že to není ani řeka, ani moře, nýbrž kaluž. Předpokládám, že temná a páchnoucí. Totiž otázka s kým a proč hraješ a co od toho očekáváš. Když si třeba budu hrát s lidma od stolu Krollí kultura, určitě nepůjde o házení kostkou, zato tam bude několik konkurenčních střetů o to, kdo předvede, že jeho postava na sebe strhne dějovou linku a že bude chvilku hrát solo. A protože to jsou vesměs lidi, kteří už vzali kousek rozumu, bude tahle rivalita vždycky opatrná, každý bude dávat pozor na to, aby nerozbil sólem celý part. Zaroveň to bude hra, která bude v klidu měnit a prolamovat žánry, každá atmosféra bude dobrá jen dotý doby, než se bude hodit jiná. Lischajova pečlivě navozená horrorová atmosféra by měla životnost jako sněhová koule v pekle. Jistě, báví mě takový styl hry, jinak bych si s touhle partou asi nepovídala, ale když budu hrát s dvanáctiletými dětmi, budu hrát jinak, budu je manipulovat, budu si bezostyšně vynucovat, že já určuju řád hry ( a jen ze zcela osobních důvodů to těm dětem nepřiznám) - budu hrát prostě pro ně a ne pro sebe, protože vztah mezi námi je z podstaty asymetrický. Ale to nevylučuje možnost, že mě to bude bavit ( ale spíš ne, jenže třeba takovou Maris určitě ano). A zase budu muset respektovat, že v té hypotetické partě kolem stolu KK jsou jakákoliv pravidla jen záminka a pokud někdy někdo trvá na jejich doslovnosti, tak jen proto, že mu to právě teď hodí do hry. Zatímco pro ty dvanáctiletý představují pravidla kostru, o kterou se opírají a na kterou vážou svojí fantazii. Proto jsem možná reagovala zbytečně podrážděně na Syruse, v jeho věku mi stejný přístup přišel už trochu infantilní (za což se mu hluboce omlouvám).
Master:
Nejsmutnější na tom je, že když jsem na chatu odchytil nějaké začínající hráče, ani netušili, že tu nějaká taková diskuse probíhá.
Marsia: Je sice pravda, že Lischai takto nic valem nevylepšil, ale vyvolal diskusi, která se jasně ukazuje býti přínosnou, a i to má svoji velkou cenu.
Marsia:
Občas se setkáš s lidmi kteří mají pravdu. A s těmi se narozdíl od celého světa nemůžeš hádat... a teď se s tebou skutečně hádat nemůžu.
Příště to napíši lépe. Už vím jak.
Lischai: Řeknu to ještě jednou, trochu jinak: Přečti si článek, přečti si diskuzi... Celý článek, a většina z tvých příspěvků pod ním, nevypadá jako rada začínajícím hráčům, ale jen jako bys řval, nedíval se na názory jiných, prostě jen křičel. A to ani ne tak o tom, jak je skvělé hrát diceless, ale o tom, že zkušenější hráči začátečníkům úmyslně zamlčují, že něco takového existuje, že je viny těch zkušenějších, že se někteří lidé dívají na DrD jako na úchylku, že zkušení nenutí (ano, tak to zní) začátečníky do diceless. Nebereš v potaz reakce jiných, kteří ti říkají, že se mýlíš, že to není pravda... Napiš esej o roleplayingu, napiš esej o diceless, napiš esej o Hack&Slash. Napiš esej o stylech hraní. Co jsi vyvolal tímto výkřikem? Reakce - mýlíš se, Lischaji. Nekřič, to nemá smysl. Povídej, ale nekřič, nikoho by bavilo poslouchat křik...
(Tyto řádky nemyslím ve zlém, jen říkám, jak se mi to celé jeví...)
Textoris a Maris:
Řekněte mi, co mám dělat a budu to dělat... až příšťě pojedu na nějaký Con, připravím sessionu, nad vchod vyvěsím plakát a budu dělat jeden večer ST...
Problém je v tom, že na Cony jezdí jen velice málo začínajících hráčů... IMHO na GC jich bude nejvíc... tak to tam za půl roku zkusím.... a uvidím.
Tenhle článek se dostal na server ww.hrynahrdiny.cz a je pod ním můj email... každý den doufám, že se ozve nějaký začátečník a řekne: Sakra, tak tohle mi vysvětli... a nic. Překvapivě.
Bohužel už jsem odrostl zákaldní škole, takže nemůžu "prosazovat demokracii" jak ftipně glosuješ na místě, kde je jí nejvíce třeba.... bohužel.
Jinak pokud lamky nechtějí zkusit nic nového, není jim pomoci... IMHO se ale většina z nich alespoň zeptá:
"Co to je, ty d****e?"
Jinak já jim to nevnucuji... tak to proboha pochopte.... já jim to chci jenom ukázat... dělám co umím...
Předpokládám, že alespoň 20% nových uživatelů jsou začínající hráči... tenhle server se zdál být vhodné místo...
Možná nebyl... ale nexistovala alternativa.
Marsia: pěkně si doplnila!:-)
Tex.
Prostě a jednoduše:
Není jen čistý diceless a není jen Hack&Slash. Mezi tím je mnoho prostoru a možností jak hrát DrD. Každý hraje tak, jak ho to baví, nikdo nemá právo říct, že takle se to hrát má a takle ne. Každý může říct, z mého pohledu je nejlepší toto. A proto říkám:
Pro začínající hráče je, dle mě, nejlepší RP, ale nikoliv diceless. Kostky a pravidla roleplaying nevylučují. Neříkám, že si před první hrou mají hráči přečíst všechny dostupné příručky, pro všechna povolání i s PJ. Vždyť já za těch osm let hraní (a pár dobroudružství jako PJ) nepřečetla víc jak 50 stran z celého DrD (1.6). Hráč (začátečník) by měl mít přečteno jen to, co potřebuje. Pro souboje je ideální základní soubojový systém, s mírnými rozšířeními (mimochodem, už jsem hrála s pár družinkami, vždy byly souboje podle ZSS, a pokaždý to bylo jinak). A souboje netvoří hlavní prvek hry.
Pokud hráči neočekávají od hry to samé, nebo alespoň něco trochu podobné, tak je to bavit nebude, i kdyby hráli stylem, který jim vyhovuje, tím myslím, že když preferují diceless, ale nevyhovuje jim horror, tak se jim hororové dobrodružství líbit nebude, případně, když se budou všichni snažit dělat srandu, ovšem z věcí, které dotyčný za vtipné nepovažuje, a způsobem, který mu nepřijde zrovna k smíchu, může být znechucen (a to hodně).
Tento článek je výkřik. A výkřik zanikne... Ale proč křičet do tmy? Proč si nepromluvit o tom, jak se dá hrát. Pro začátečníky by jistě bylo přínosnější, kdyby jim Lischai řekl, jak se dá hrát, ukázal různé styly, extrémy, ale i to mezi!, než když křičí do tmy, než když vyčítá zkušeným, že tají roleplaying. Není to pravda, a není to ani přínosné...
Asi jsem neřekla nic, co by zde již nepadlo, omlouvám se, ale měla jsem pocit, že to potřebuji říct...