Tohle může být moře
| Autor: | Lischai |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 22 |
Každičký den se setkáváme s lidmi, kteří jsou z mnoha různých důvodů přesvědčeni, že hraní Dračího doupě je neskutečně infantilní a nedůstojný způsob zábavy. Lhostejno, zda je to jen krátkozraký remcal, který něco málo slyšel, ale mnohem více si domyslel, nebo rozumný člověk, který kdysi projevil dobrou vůli a zájem zjistit, co to vlastně Dračí doupě je a jen z různých důvodů (třeba i mylných) seznal, že to opravdu není ten způsob zábavy, jaký by vyhledával. Výsledek je vždy stejný: Mají svůj pohled na věc a ten jim stěží už někdo vyvrátí.
Na vašich tvářích vykouzlí názor někoho takového úsměv lehký jako spánek k ránu a dále už pro vás ten člověk nebude ničím jiným, než chudákem, který nic nepochopil. Zkuste ale na chvíli odhodit stranou vlastní pobavenost nad tímto jeho hloupoučkým názorem a zeptat se, kde ho vlastně ten člověk vzal. Odkud z temnoty se vynořil mýtus toho, že Dračí doupě je dětinským a pro téměř dospělého člověka nehodným způsobem trávení času. A ať už chcete či ne, stopy vás jistojistě zavedou k místu, ze kterého jste vycházeli. K hráčům Dračího doupěte samotným. Stranou veškerou hrdost, která nám brání připustit si, že je to pravda. Odkud jinud by se vzal?
Jedna, jinak asi docela fajn dívka, mě kdysi prezentovala svoje zkušenosti s Dračím doupětem jako:
PJ: „Stojíš na mříži. Co uděláš.“
Hráč: „Nevím.“
PJ: „Mříž se zlomila a ty padáš dolů. Nemůžeš nic udělat. Co uděláš?“
Ani všechna slova na světě nemůžou vyjádřit beznaděj, která mě tehdy obstoupila. Proč? Kde se neustále berou ti nemožní PJ, kteří nemají nic lepšího na práci, než že – byť neúmyslně – házejí špínu nejen na DrD, ale zároveň i na všechny další RPG hry, co jich tu je.
Na Vampire a jeho temnou verzi současného světa. Na cyber-punkový Shadowrun. Na GURPSy a jejich dokonalý systém. Na AD&D, jeho čistou fantasy a ukázku toho, jak to dopadne, když přes samá čísla už není hrdinu ani vidět. A na spousty dalších úžasných RPG, schovaných kdesi v kilometrech anglických pdf-scanů, o kterých jen občas uslyšíte na conech mluvit Jezevce a jemu podobné průkopníky žánru.
Za všechny tyhle nese Dračí doupě odpovědnost. Za všechny tyhle neseme odpovědnost my. Proč dokonce i na jednom z mála komunitních serverů – jakým tento nepochybně je – musí být pod odkazem ´Co je to Dračí doupě?´ tak zkreslený text? Yenni tu sice mnoho vysvětlí a spoustu věcí uvede na správnou míru, přesto všechno se ale pořád zoufale mýlí.
Dračí doupě přece není - a nemělo by být - o tom, jak si naházíte postavu, zaznamenáte do deníku svoje dvě lana, lucernu, láhev s olejem a křesadlo a jdete do jeskyně něco umlátit nebo polít olejem a zapálit a jediné dva skutečně tvůrčí kroky, které přitom musíte podstoupit, jsou vymyšlení jména a - vrchol blaha největšího - namalování vlastního erbu. To má být Role Playing Game? Ale jděte!
Já vím… teď mi řeknete, že to stejně tak nikdo z vás nehraje a že vůbec nevíte, proč vám to říkám. Nikdo z vás nemá elfa čaroděje s inteligencí 21+5 která mu „skutečně“ padla. Nikdo z vás nehraje chodce s mečem 14/0/0 a kroužkovou zbrojí +5. Nikdo z vás nezabil svého prvního draka na 8. úrovni salvou žlutých blesků a šermířem s rychlostí, aniž by šokovanou bestii napadlo vůbec použít dech nebo vzlétnout. Nikdo z vás nemá postavu která vládne nějakému tomu království.
Jako bych slyšel ten pobouřený chorál: „Ale nás to tak baví!“ Dobře. A zkusili jste někdy něco jiného? Zkusili jste někdy hrát obyčejného dřevorubce? Zkusili jste si střihnout otce, kterému jeho desetiletý kluk sebere meč po dědovi a s hlavou plnou dobrodružství se vydá do světa? Zkusili jste si někdy zahrát jenom tak? Bez neustálé touhy po větším meči, mocnějším kouzle a krásnější elfce? Ne? A není to škoda?
Schválně to zkuste: Schovejte všechna pravidla do šuplíku. Vyhoďte kostky z okna. Zapomeňte na svoje postavy a věčné levelení. Jen zhasněte světla a nechte svého PJ ať hraje s vámi. Ať vám tiše vypráví příběhy o osudech obyčejných lidí, kterým ještě hrdinství nestačili zkazit útočná o obranná čísla. O lidech, pro které je tou největší udatností požádat o tanec tu milou dívku z vedlejšího statku, nebo si konečně promluvit se svým otcem, který se vrací každý večer domů opilý jak zákon káže. Třeba vás to bude bavit víc, než házení kostkou a zabíjení nestvůr.
A pokud se vám do toho všeho nechce, tak o tom třeba jenom mluvte; s každým a se všemi. Zkuste si jenom připustit, že to všechno může jít i jinak… a potom všem okolo vyprávějte. Vyprávějte o tom, že Dračí doupě je taková hra, jací jsou její hráči a že to vlastně vůbec není o kostkách ani pravidlech. Vykašlete se na Hexaedr s jeho šestistěnkou ve znaku. Vykašlete se na stále nová a nová pravidla. Vykašlete se třeba i na to, co vám tu říkám já. Zkuste jen občas poslouchat lidi jako je Wulf nebo Jezevec. Čtěte články, zkoušejte, experimentujte, hádejte se, nadávejte. Nadávejte na mě, nadávejte na Altar, na role-playing, na DrD+, nadávejte na cokoli, ale hlavně mluvte. Mluvte! Nenechte mě v tom samotného! Protože jestli chceme, aby si lidé přestali o Dračím doupěti myslet, že je to hra plná nekonečného házení kostkami a listování pravidly, musíme to především pochopit my sami.
Vím, že mě za tohle nečekají ani pozitivní ohlasy, ani vysoká hodnocení. Přesto jsem to udělal. Nemyslím si, že všichni pochopí, co jsem chtěl říct. Přesto tu ale stojím a křičím do temnoty. A nebude na světě šťastnějšího člověka, než mě, pokud se z té tmy ozve:
„Pleteš se Lišaji, protože…“
Nekonečné diskuse o chcípání elfů a zabíjení kouzelníků jsou jen řeka.
Tohle může být moře.
Diskuze
MaD a All: Právě jsme hráli v dějepise s přítelem DrD a hádej jak... nudili jsme s a nechtěla se nám dělat postava,tak jsem dělal pj a šlo o to, že takseděl, smozřejmě jsem tam nebyl já..byl jsem nemocný!:-) No a náhle otřes a zvuk výbuchu a taková apokalypsa, jak se škola hroutí a on se snaží utéct a bylo to krásn reálné, jelikož kolem sebe viděl co kde může použít a doopvrady znal ty lidi, co zasypala kovová komstrukce a prostě takový realplaying! To bylo krásné a uvidíme jak to bude pokračovat!
Jinač k těm 12-ti letém dětem..záleží pouze a jen na inteligence, fatazie j dobrá, ale jiná... každý byl jiný a o to jde a o tom semse zmiŇoval také! Jinač tu hru co hrajeme jsem ani jendou n ehodil kostkou(pro lischaie!:-))
Doplnil jsi mě v celku...
Tex.
Ad Textoris a Diceless systém: Nemáš zcela pravdu. Pokud člověk skutečně nechce hrát DrD (nebo nějakou mutaci) při pochodu přírodou - mimochodem, zajímavá zkušenost - tak jsou samozřejmě kostky dobré kamarádky. Tento článek má však spíš bojovat proti tomu, aby se DrD nestalo pouze hrou, jejíž hlavním prvkem budou statistiky hodů. Rovněž nerad hraju totální diceless, ale jsou lidé, kterým to takto jde a vyhovuje jim to, tak je nezavrhujme.
Ovšem co se týká těch 12-ti letých dětí, pak skutečně nemáš pravdu Textorisi. Hrával jsem občasně DrD, když mi bylo těch zmíněných 12 a musím říct, že s dobrým PJ při dobré okolní atmosféře vyrobíš velice kvalitní hru. Je samozřejmě většinou pravda, že k důkladnému RP a atmosféře člověk dospěje věkem a Hack and Slash je jedním z "vývojových stupňů DrD embrya", ale to neznamená, že to nejde i jinak.Zajímavé je, že většinou velice odlišně ke hře přistupují dívky. Zřejmě za to může jejich naturel, který jim nějak intuitivně brání vyžívat se v pouhém hodu kostkou. Právě ony většinou onen Hack and Slash stupeň neprodělávají.
Už to nevydržím a musím něco říct...
1. k Marsia+Maris+Liscahi...hodně níže...
Kostky ruší atmosféru? Jistě někdy ano, ale někdy za tebe vykonají mnoho v podobě fatálů a usnadní ti přemýšlení jako PJovi. Zkoušel si někdy postavy jako PJ napínat a v některých situacích kdy nevěděli kde kdo je a trochu je povzbudit“ zachrastěním kostek skrytými za hřbetem tvé ruky? Nebo trochu mimo kostky... mluvil si s postavami jen přes lístečky a popisoval jim situaci kdy něco slyšeli a nevěřili, byli spolu na posteli a dva hraničáři si mysleli, že jim ten druhý lezli do mysli a to byla situace, kdy nevěděli ani jeden co se doopravdy děje a přitom se jim v mysli hrabal speciální neviděný.
Někdy pravidla potřebují změnu, kterou zná je PJ, aby nevěděli co to je za potvoru, jelikož už minule jsem zmiňoval, že nejlepší je neznalost a nijak jinak si neužijete hru, když víte co to je a můžete hrát RP dobře jak chcete a přeci si NIKDY neužijete tu hru, tak jak by jste si ji mohli užít, kdyby jste doopravdy NEVĚDĚLI! Já třeba používám takové věci, aby postavy nevěděli a ani nemusí vědět co to je, aby ta vždy nějaké to tajemno bylo, jinač by si to neužili. O tom je psychologie a jak navodit atmosféru. To je to co si hráči užijí! Užijí si atmosféru ne RP! A RP souvisí s atmosférou a to je můj názor...
Potom se zmiňuješ: „Vsadím boty, že kdyby 12-ti letí kluci (nebo dívky) dostali opravdu dobrého PJ, s diceless systémem a atmosférickým horrorovým dobrodružstvím, hned by se na hraní barbarů Conanů a Gandalfů dívali jinak...“ A já říkám, že vsadím boty, že si tohle ještě nezkoušel! Mám doma brášku, který mi skoro dennodenně říká ať si s ním jdu zahrát dračí doupě. Již nemám tolik času, ale snažil jsem se to naučit a řekněme, že jsem ho odnaučil od zvyků hraní superhrdinů... A ty věř, že může být sebelepší PJ a nezměníš to 12-ti leté „dítě“! Nezměníš a nezměníš! Může to být sebe horrorovější a nezměníš! Prostě ta osoba musí umět hrát a PJ o trochu lépe nebo stejně! Tohle je opravdová k*ravina c jsi řekl... zkus to udělej to dob. a vezmu sebou někdy někam bráchu a zahrej to s tím a jak mi řekne: „Peťa, já jsem si to s tím Lischaiem tak užil, já jsem se tak bál“, tak řeknu, že si borec a že tedy si to opravdu dokázal a uctivě skloním hlavu, ale to se ti nepodaří, myslíš, že ho baví horror? Myslíš, že ho baví to co tebe? Myslíš si, že každý chce hrát horror nebo nějaké RP? Ne někdo si chce dokázat že je borec! Tady bych mohl hodiny rozebírat psychologii a typy a druhy osobnosti a nějaké dementní třídění psychických jevů, atd. To je otázka nějakého sebedokazování! Proč si myslíš, že lidi používají do her cheaty? Aby když jim t nejde, aby to projeli, aby byly borci. Každý nechce hrát RP. Dám příklad: Jeden típek co tu chodil a dělal tady bordel hraje ultimu online a chodí na chardy,? Chce být borec a dělat bordel a to si může uděla i v DrD a ať si to dělá. O tom to DrD je, aby si tu každý našel to svoje, ale tohle tady už opakuji a je to pořád o tom samém!
2. Lischai a jeho představa o svazu... pořád nízko...
He-he, tak tady jsem se zasmál. Je to krásné, ale trochu ujeté a trochu mi připomínáš americkou vládu, která si myslí, že může všude lézt s tou svoji demokracií a dělat jim tam binec, i když íráčani jsou zvyklí na svůj způsob života a takovým se jim líbil a jsou zvyklí, že je někdo drží pod krkem a my jim tam nemáme co lézt a proto tam umírají lidé... co si myslíš, že by ti někdo řekl, kdyby si zaklepal na okno klubovnu nějakých „LAM“ (tady to beru tak jak to vyplývá a není v tom nic osobního!) a řekneš: „Já jsem Liscahi a přišel jsem vás naučit RPG!“ co myslíš, že ti řeknou? Já bych t řekl, tak pojď, pojď si zahrát, ať je sranda a ukaž nám co neznáme..“, ale jiný ti řekne: „Jdi do pr****, ty buz****** a neotravuj nás tady!“
Trochu jsem se opakoval a své si řekl, ale jen jsem se chtěl vyjádřit!
3. Alcator 21:08:40 14.01.2005
... krásně přirovnání s Matrixem!:-)
4. ad Jezevec:
Dívej jak se tak dívám, tak si tady trochu změnil uvažování ostatních a jak tak čtu, tak se vsadí, že minimálně 50% odsud co půjde na GC, tak se sejdeme na Jezevcově přednášce. Začínám uvažovat o tom zda tě nějak nepodplatil, nebo t máš jako neplacenou reklamu!:-)
5. Lischai+Marsia+Syrus a ostatí..
Zbytek diskuze probíráte pořád jedno a to samé a je fakt, že jsem toho dost prošvihl, ale řeknu aspoň něco...
Nějaký level systém zavrhuješ Lischaii... a proč? Řekni mi, že ty by ses nerad zdokonaloval jak v DrD a nebo v normálním životě? Nebavilo by tě být lepším, slavnějším, bohatším a chytřejším a já ještě nevím co? Ruku na srdce a řekni.. nebavilo? Jsi velice tvrdohlavý a já taky...
Pravidla vždy budou potřebu už jako ten prvek fantazie, který vykoná práci za PJ! Je to také prvek spravedlnosti. Proč tedy pak máme zákony? Proč tedy nedělá každý to co si myslí, že je dobré a nesouhlasí s tím všichni... PROČ? Protože každý je jiný! Každý chce, touží a cítí něco jiného. Každý má jiné problémy a chce si něco dokázat, nebo se nějak zabavit, když mu maminka zakáže počítač, nebo nemůže ven!
Na co teda ty pravidla podle tebe jsou. Pravidla jsou důležitý prvek, který té hře dává nějaký systém a smysl! Nějaký důvod proč to hrajete... Např. jak by vznikla situace, kdy hraničářka seká do sedícího vlkodlaka a ten ji chytne v pohodě meč(kostky) a ona náhle transmutuje kov a vlkodlak „s radostí“ meč pustí... Nebo jak za dva mágy zapálí čaroděj les? Jak... kostkami přes PJ... přečti si ve stole Tritosův Příspěvek, který zkráceně popisuje naše poslední dob., sice tam chybí podstatné věci, ale je tam to co chci vyjádřit a jeho poslední věta: „Jak je vidět, tak role-playing udělal velkou část špinavé práce za PJ (zbytek to byly fatály) :o)...“
Pravidla jsou součásti RP a jsou propleteny jak to pěkně vyjádřil Mgr. Holger! To je pravda a pořád to pravda bude...
6. Změna systému a světa...
Už několikrát jsme s mým přítelem Tritosem po DrDu probírali jak změnit svět, a jak ho přivést k lepšímu...
Víš kolik lidí tohle už probíralo? Kolik filosofů tohle řeklo a jak ho změnili? Trochu, ale nijak... a ty si jeden z nich. Uvažovali jsme společně s Triteem jak to změnit jak naučit lidi více hrát DrD a jak jim pomoci.... a vše co tady děláš, ale řeknu ti to takhle... si jen zrnko písku v moři... Napiš tohle někam a dej to do novin a řekni mi kdo tě poslechne? Co ti na to lidi řeknou... už jednou jsem to řekl... „Člověk je moudrý, ale lidé jsou hloupí...“ tuto větu řekl také jeden chytrý člověk, jehož jméno jsem si nezapamatoval...
Někdo tady měl pěkné přirovnání, ale nemůžu ho zpětně v textu najít, takže to jen připomenu, že to bylo něco se řekou a kaluží a ne s mořem! A souhlasím s tímto názorem(mám dojem, že to byl Syrus)! Jsem sice mecenášem těchto změn a snažení se změnit svět, ale chce to vymyslet jak! Jak to udělat? Jak to říci všem a jak jim pomoci a jak je k tomu dovést? Až to zjistíš, tak dej vědět...
To máš to samé, jak jsem všem předkládal, kdy jsem se snažil dám vysvětlit podstatu světa svou teorii kruhu, kdy mi to tam vše spadalo do sebe, ale ostatní si mysleli, že jsem blázen, jen pár poslouchalo... Nikdy nezměníš svět DrD a ani ničeho jiného a když se nad tím zamyslíš, tak ani nemůžeš. Proč vnucovat někomu něco co nechce! Kdyby se mu ta hra jak ji hrají nelíbila nehrál by! Nehrál by a hrál by něco jiného. Tohle je jediná věc, u které kdo nechce, tak ji nedělá a to je zábava! Kdyby někdo hledal něco nového, tak by za tebou přišel a poprosil tě o vysvětlení a pomoc,ale našel se někdo takový... ano jsem to já, tak mluv a řekni co si myslíš, ale nevnucuj mi to! Př.: (nevím, jestli si věřící...) Nevěříš v boha, ale nevyvracuješ to ostatním. Já v něho taky nevěřím, tedy mám na něho jiný názor, a mám kamaráda ve třídě, který je sílený katolik a probereme to, ale nevnucuji mu svůj názor! Tak tedy nevnucuj, ale dej pouze vědět. Nevím proč tady nějak diskutuješ a probíráš to a dáváš to všem najevo!? Pouze to napiš a čekej... čekej zda se nějaký ten hlas ze tmy ozve... zda někdo zakřičí a přidá se k tobě...
Jsem rád, že tady někdo jako ty je a že jste tu i vy ostatní...
Vím, že jste mě možná nepochopili, ale doufám...
PS: omlouvám se za překlepy a za délku, ale musel jsem se vyjádřit (to ta moje huba upovídaná...)!
S úctou...
Tex.
Aazyiah: Tohle je typický případ zbytečnou znechuceností DrD za kterou nemůžeš, a která je tím horší, že jsi do hry nebyla "dotáhnuta", ale zajímala ses sama.
RP je veledůležitý, ale já bych pravidla úplně nezahazoval (ačkoli je potřeba pravidelně je porušovat - jsem PJ). Škoda. Myslím, že nové šance se ti otvírají s příchodem v tomto směru slibných DrD+. Ty budou mít pro tebe tu výhodu, že kladou roleplaying na vyšší příčky, než 1.5 a 1.6, ovšem na druhou stranu ta pravidla nejsou z nejjednodušších (zase je ovšem poměrně dobře možné je vynechávat).
Hlavně, nevzdávej to.
No dobře. Já se tedy hlásím, že jsem nový nebo alepsoň ne příliš zkušený hráč.
Úvahu jsem četla. Přečetla jsem si i některé příspěvky v diskuzi. Ale na to, abych se do ní zapojila, jsem rezignovala hned na začátku - neřekla bych, že jsem schopná přispět čímkoliv přínosným.
Dračí doupě sice znám více jak tři roky, ale hrávala jsem ho možná tak rok nebo dva. Už první zmínky o existenci nějaké podobné hry mě nadchly – koho neláká proměnit se v úžasného hrdinu a žít ve světě elfů a magie? Být součástí nějakého příběhu a co víc, sám ho pomáhat tvořit. Tak jsem se připletla ke družince svých spolužáků a zkusila si zahrát jedno dobrodružství.
První zklamání přišlo už na začátku hry. Čekala jsem, že se má narychlo vytvořená postava (byla jsem theurg a tehdy jsem ani pořádně nevěděla, o co jde) nějak s družinkou seznámí, potká je na cestě, a podobně. Žádný úvod se nekonal. Hráli jsme, jakoby mě už znali odjakživa. Navíc hry se chopil tehdy nejzkušenější hráč a nepustil ostatní ke slovu. Nakonec jsme dobrodružství úspěšně dohráli. Ale mé pocity byly hodně smíšené.
Nevzdala jsem to. Hrála jsem s nimi dál. Postupem času jsem si i pročítala příručky, ale moc sympatií jsem k nim nechovala. Na Dračím doupěti mě zajímal především RP a pro ten žádná pravidla nejsou. Hry jsem si spíš představovala jako divadlo, ve kterém každý herec hraje postavu, kterou sám chce hrát, a neustále přepisuje scénář dodávaný Pánem jeskyně. Dokonce jsem si vyzkoušela odehrát pár dobrodružství jako PJ. To pak celou hru příručky ležely na stole, protože jsem se spoléhala jen na příběh, postavy a improvizaci. Neříkám, že ta dobrodružství byla kvalitní. Vzpomínám si ale, jak mě prostý rozhovor s neústupným ghúlem či večírek u zazobaného starosty neskutečně bavil. A myslím, že nejen mě. Hodně zábavy jsem si užila taky při jedné hře, kde se vyšetřování kapánek zvrtlo a byli jsme psanci v celém kraji. Neustále skrývání a vydávání se za jiné osoby… bez kostek.
Ale v družince byli i osoby, které zajímalo spíš to, kolik padlo na desetistěnce a o kolik se zvýšilo číslo v kolonce zkušenosti. Ideálním dobrodružstvím pro ně byla aréna. Navíc spousta lidí okolo si z Dračího doupěte tehdy dělalo srandu. Hráči hrávali v postranních družinkách a naše dobrodružství mě čím dál více nebavila, a tak jsem s tím přestala.
Neviním za to pravidla, spíš nesourodost družinky. Ale celkem mě mrzí, že jsem do světa Dračího doupěte nepronikla hlouběji. Některé příspěvky uživatelů, kteří hrají už dlouhou dobu, mě nutí žasnout nad světem, ve kterém hrají. A rády bych se někdy takové hry účastnila. I když jen jako pozorovatel. Hrát bych si rozhodně netroufla.
Velice slušné. Normálně bych psal nějaké kidy jako <b>Nedám tomu 5 kvůli Zlatému drakovi</B>, ale čert vzal Zlatého Draka. Tohle se musí šířit! A lépe se šíří něco, co má 5*, že...
Rád bych na tomto místě vzpomněl ještě jeden problém a to větu, kterou slýchávám poslední dobou sice méně často, nicméně v životě jsem ji slyšel od spousty lidí, a to:
"Ta nová hra <Nějaký název>, hele to máš úplně stejný jako dračák! Fakt!
Už mnohokrát jsem se snažil různým lidem vysvětlit, že žádná byť sebedokonalejší počítačová hra, i když budovaná na AD&D základu se nemůže dračáku přiblížit ani na dohled! Jsou tací, kteří prostě nejsou s to pochopit, že DrD na rozdíl od programového kódu v podstatě nemá hranic. Tito lidé také často hrají tak neoblíbené Hack and Slash a špiní DrD a jiným hrám jejich skvostný štít.
IMHO se teď na serveru objevila spousta mladé krve. Samozřejmě ne všichni, ale dobrá polovina z nich přece musí taky hrát DrD?
Lischai: mladí hráči nepřijdou. Jsou zaneprázdněni házením kostek. Nikdy nebudou číst úvahy o RPG...
Marsia:
Tak a teď máš největší pravdu, jaká u téhle diskuse kdy padla.
A co začínající hráči - jaký je jejich názor?
Ten tvůj už znám a asi tě nepřesvědčím o opaku... ale kde jsou mladí hráči? Co oni by chtěli říct?
Lischai: Ale já nemluvím o bitvě, mluvím o detektivním příběhu, kde velice záleží na RP, ale občas se postavy dostanou k boji. Ne každý je Sherlock Holmes, aby řešil záhady u stolu v kanceláři...
Mimochodem, pokud sem zavítají nějací začínající hráči: myslím, že by bylo zajímavé slyšet Váš názor. Neboť diskuze se, zdá se, odehrává jen mezi hráči s již nějakými zkušenostmi a, souhlasím s Mgr. Holgerem, uvízla na mrtvém bodě...