Po dlouhé době příspěvek ode mne a pozor, dá se říci, že je dlouhý =)
Listujete-li historií (příspěvky) serveru několika let zpět, zjistíte, že toto je koloběh neustále se opakující => někdo nedělá nic, někdo dělá a dělá to po svém (jak jinak, že?). Spousta z vás se nadchla tím, že objevila něco nového - server, kde je komunita zaměřená vaším směrem. Našli jste místo, kde se můžete realizovat, pomoci, ukázat druhým vaše myšlenky, idey, chcete spoustu věcí směrovat tak, jak si myslíte, že je to nejlepší. Nezapomínejte ovšem na to, že ne vždy s vámi bude každý souhlasit a že ne všem se zavděčíte, že vaše snaha a práce bude podporována a že se nevyskytnou námitky. Čím to je, že nejsme schopni brát v potaz ony jiné názory, ať jsou prezentovány různými způsoby (zpočátku jemnými a časem přerůstajícími v hlasité a časté výkřiky upozorňující na věc, která není brána dost často v potaz)? Je to nedoceněnost, pýcha, znechucenost?
Tento problém není jen tady, je to všude, v každé komunitě, skupině, klubu, svazu, církvi, prostě všude - počáteční nadchnutí, zapojení se do aktivit, vytváření vlastní iniciativy, nepochopení, nesouhlasení s mými názory, nedocenění, prozření, únava a vyčerpání. Co následuje pak? Opět je to všude stejné - buďto to překousnete a s volnějším tempem budete pokračovat dál a už budete vědět, co od druhých i sebe "očekávat" a že není vše tak ideální, jak se zpočátku zdálo a nebo znechuceni, podlomeni odejdeme. I v tomto případě se to pak dělí na dva tábory, možná na tři - odejdeme a nevrátíme se, odejdeme a vrátíme se po čase, když vystřízlivíme a smíříme se s realitou a nebo se vrátíme ještě tentýž týden pod minimálně jedním multinickem.
Co s tím? Naučit se respektovat a tolerovat druhé a jejich názory. Počítat s tím, že ne všichni mají stejný názor na věc jako já, občas se třeba zeptat na to, zda někdo, koho obviňujeme, nepotřebuje pomoct, nebo vystřídat. Vyvarovat se hrubých a sprostých výrazů, kterými nejen shazujeme druhé, ale i sebe a server jako takový, snižuje se veškerá úroveň a přiznávám, že velkou inteligencí na mne nepůsobí ten, kdo je používá, ať je to třeba při obhajobě sebe, svého názoru, ochraně druhého (stává se, že někdo trpí spasitelským syndromem, kdy bojuje za druhé, ačkoliv třeba o to nebývá ani žádán) či sáhodlouhým a oslavným způsobem svého odchodu. Někdy je dobré si dát pauzu několika hodin, než rozdýcháme něčí přípěvek a než na něj zareagujeme buď agresivně či příliš laciným způsobem. Neobviňujte jen druhé, ale přemýšlejte občas i nad sebou, nad svým přístupem, nad tím, co od druhých a proč očekáváte, snažte se udržet si nadhled, čistou hlavu, srdce, úsměv a prosím vás, neočekávejte a nevěřte v utopii.
Váš Lykouš =)
