Cesta
| Autor: | abbé Faria |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 31 |
Okolo prach, na cetě jediný poutník z cechu zaklínačského. U pasu meč jenž trestá nepřátele lidského rodu, v dlouhém cestovním plášti, který odhaluje jen jeho sněhobílé vlasy. Jeho plášť pomalu splývá s krajinou zapadajícího slunce. Pomalu se zastavuje, a sundávaje tornu ze zad se ohlíží zdali ho někdo nebo něco nesledovalo. Po chvíli zcela ujištěný svou bezpečností pokládá hlavu na pečlivě připravenou tornu a spokojeně usíná.
Svítá, první paprsky slunce dopadají na zaklínačovu tvář, který stále podřimuje. Teprve po několika okamžicích zaklínač spatřil svit slunce, který provází celý den. Neochotně se posadí a začne prohrabávat svoji tornu, po chvilce v ní nachází kus sušeného masa, který s chutí sní. Zvedne se, podívá se na spalující letní slunce a pokračuje ve své cestě. Míjí stromy vyschlé, tráva tady neroste, jeho oči černají tím studem duše, který z krajiny vyzařuje. O všech zaklínačích je známo, že neznají žádné pocity, že jsou to jenom stroje na zabíjení, ale tenhle je jinačí, jeho city zůstaly neporušeny, zkouškou prošel, v cechu je velmi uznávaným, avšak zabijí jen ty nestvůry, které lidi napadají, ne ty, které jsou na pokraji civilizace, které jsou vůči lidem loajální.
Zaklínač se zastavuje a svěsí hlavu. ,,Kde jsou ty stromy? Kde je ten les? Kde jen ty živote, kde jen rosteš?" Jeho zmatená, vysušená tvář se pomalu noří do stínu pochybností, padá na zem, padá do země iluzí a snů. Rozhlíží se kolem sebe, když tu po chvíli k němu přistupuje krásná dívka oděná do červeného šatu. ,,Kdo jsi? "Ptá se zmatený zaklínač. ,,Pojď se mnou a uvidíš." Odpověděla dívka, která pokročila k zaklínači a podala mu svou něžnou ručku. Zaklínač vstává, uchopí nabízenou ručku a ze zdvořilosti ji políbí. Dívka se uchichtne a vede zaklínače do slastného neznáma. Po chvilce docházejí k propadlině, na jejímž dně zápasí dva lidé, zvuk jejich mečů doléhá až k zaklínačovým uším, příčí se mu v uších, poprvé v životě ho už nechce slyšet, ochvěje se a chce jít pryč, už nikdy nechce slyšet meč, to on ho sem dostal, je to jeho vina! Dívka se na něj podívá, popojdou o něco dál, kde ze skály padá obrovské tělo nestvůry, když už je téměř u úpatí, tak se nabodne na malý vyčnívající výběžek, vystříkne z něj krev, která smočí neduživou trávu pod ním. Zaklínač se otřese hnusem, ale tu ho dívka zase vede dál. Vstoupili na kamenou cestu, po níž zanedlouho vkročili do městečka, kde se u brány odehrávala šarvátka. Pár lidí napadlo jednoho vysokého a evidentně silného podivína, který byl zahalen v plášti, ten po chvíli tasil meč s dlouhým zaobleným ostřím a všech pět jich v mžiku zabil, z jeho obličeje zahlédli jen pár zelených zorniček svítících do tmy jeho zahaleného obličeje. ,,Proč mě mučíš, proč, proč?" Vykřikne na dívku nešťastný zaklínač. ,,Co jsem ti udělal? Kdo jsi, když mě takhle týráš?" Poslední výkřik a potom se dívka podívala na zaklínače. ,,Pořád nic nechápeš?"
Další den našel kupec na cestě mrtvého zaklínače, zvláštní bylo, že nebyl nijak zraněn.
Diskuze
Nelíbí se mi zpracování, ač nápad je dobrý.
Na spoustě míst je vidět, že se autor pokoušel použít květnaté obraty ačkoliv s nimi nemá mnoho praxi a proto celý text vyznívá poněkud strojeně. Krom toho ani větná stavba v mnoha případech za moc nestojí a působí, zvláště u dlouhých vět, kterých je povídka plná, poněkud zmateně. Chybějící čárky a absence odstavců při přímé řeči též přispívají k chaotičnosti díla.
A ještě jeden detail - v prvním odstavci se tvrdí, že usíná na pečlivě připravené torně, zatímco začátkem druhého tutéž tornu prohrabává. To mi k sobě nějak nepasuje. Buď je pečlivě připravená (tedy i obsah je poskládaný a nepotřebuje prohrabávat), nebo není.
Celkově:
nápad 5
zpracování 1
celkový dojem nic moc, tedy výsledek ode mne 2
Zaara: Pong své hodnocení zásadně nepíše, jak ho znám....
Embir: Myslíš že jsem měl nakonec napsat:
,,Další den ??najde?? kupec na cestě mrtvého zaklínače, zvláštní ??je??, že ??není?? nijak zraněn."
Podivné nezdá se ti?
To All:
Všem vám děkuji za kritiku a podle mě i bezva hodnocení, v také jsem snad ani nedoufal, mé srdce pookřává při tom pohledu, děkuji vám.
abbé Faria
Z daného děje a pointy se dle mého názoru dalo vytěžit mnohem víc. Jak již bylo řečeno, chybí atmosféra. Chválím použití přítomného času, ten přechod do minulosti (nebo spíš pendlování mezi minulostí a přítomností) na konci je myslím si naprosto zbytečný. Kladně hodnotím nejasný závěr, ale i tak mi toto dílko přijde spíše podprůmerné.
Příliš šroubované věty. Chybí atmosféra. ALE! Dobře určený PŘECHODNÍK. Aspoň myslím...
Snad vám nebude vadit, když nic nenapíšu.
Snad jen...
Atmosféra - je, Pěknost - je, Pochopení z mé strany - je, 10xA4 textu - není
Hodnotím jak hodnotím.
Tato povídka má zajímavý námět, ale chtělo by ji to trošku lépe rozvinout, propracovat.
Jak už bylo nejednou řečeno, není tu žádná atmosféra - člověk to prostě přečte a nic se neděje. Taky by to chtělo si dávat pozor na některá slovíčka a slovní spojení.
Má moc dobrý závěr - mám ráda příběhy, kde je jen na čtenáři, aby si zbytek domyslel :)
Zdraví Azucuache
Neochotně se posadí a začne prohrabávat svoji tornu, po chvilce v ní nachází kus sušeného masa, který s chutí sní.
Zde bych raději volil tečku:
Neochotně se posadí a začne prohrabávat svoji tornu. Po chvilce v ní nachází kus sušeného masa, který s chutí sní.
K té přímé řeči, osobně nevím jak to má být, ale spíše bych volil "" než ,,"
Jak řekli ostatní, chybí zde čárky. Nelíbí se mi některé stylistické výrazy a celkově na mě dílko působí smíšenými pocity. Rozhodoval jsem se mezi 2 a 3, nakonec tedy 2*.
Piš víc, budeš se lepšit.
Hlasuji vysoko.
Práce, ač není svým rozsahem příliš rozvitá, soustředí se na znázornění běžného dne, který přechází k spíš úvahovému tématu. Překvapení - překvapit příjemně čtenáře je vždy plusem.
Občas to slohově kolísá. Chtělo by to místy trochu "prostříhat", rozetnout některé věty.
Chybou a to podle mě dost velkou je, že z dobře použitého přítomného času najednou "padáš" ve městě zpět do minulosti. Škoda - měl jsi to udržet.
Na začátku chybí nějaké čárky ( ...meč, jenž...; ...se ohlíží, zda-li...)
Povedené.
S pozdravem
Fin z Celenu
Zdravím Fariu.
Povídka jistě není nezajímavá, přesto mi v ní něco chybí. Motiv zaklínač vs. svědomí zabijáka je poměrně dobře zpracován pomocí vnitřních monologů, i když ty by si stejně jako dialogy zasloužily o něco víc originality. Pointa mi také přijde vcelku očekávaná. Nestálo by za to jednou zkusit napsat něco o zaklínači, který by překonal tyto smíšené pocity, například nějakou nebezpečnou akcí, která by mu vrátila morálku a pocit důležitosti?
Naopak se mi vcelku líbí autorova slovní zásoba a práce s atmosférou (Samanthina poznámka o vlivu počasí na náladu díla je zcela na místě), oceňuji také zajímavě napsaný závěr. Dílo nakonec (přestože jsem chrěl dát dvě hvězdy) oceňuji třemi hvězdami (pro tentokrát, příště budu přísnější), protože se mi zdá, že autor má v sobě tvůrčí potenciál a je schopen i do budoucna vytvořit něco, co třeba nebude po stylistické nebo obsahové stránce dokonalé, ale bude stejně jako toto dílo nutit čtenáře k použití fantasie. A to si myslím, že je třeba ocenit.