Cesta
| Autor: | abbé Faria |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 31 |
Okolo prach, na cetě jediný poutník z cechu zaklínačského. U pasu meč jenž trestá nepřátele lidského rodu, v dlouhém cestovním plášti, který odhaluje jen jeho sněhobílé vlasy. Jeho plášť pomalu splývá s krajinou zapadajícího slunce. Pomalu se zastavuje, a sundávaje tornu ze zad se ohlíží zdali ho někdo nebo něco nesledovalo. Po chvíli zcela ujištěný svou bezpečností pokládá hlavu na pečlivě připravenou tornu a spokojeně usíná.
Svítá, první paprsky slunce dopadají na zaklínačovu tvář, který stále podřimuje. Teprve po několika okamžicích zaklínač spatřil svit slunce, který provází celý den. Neochotně se posadí a začne prohrabávat svoji tornu, po chvilce v ní nachází kus sušeného masa, který s chutí sní. Zvedne se, podívá se na spalující letní slunce a pokračuje ve své cestě. Míjí stromy vyschlé, tráva tady neroste, jeho oči černají tím studem duše, který z krajiny vyzařuje. O všech zaklínačích je známo, že neznají žádné pocity, že jsou to jenom stroje na zabíjení, ale tenhle je jinačí, jeho city zůstaly neporušeny, zkouškou prošel, v cechu je velmi uznávaným, avšak zabijí jen ty nestvůry, které lidi napadají, ne ty, které jsou na pokraji civilizace, které jsou vůči lidem loajální.
Zaklínač se zastavuje a svěsí hlavu. ,,Kde jsou ty stromy? Kde je ten les? Kde jen ty živote, kde jen rosteš?" Jeho zmatená, vysušená tvář se pomalu noří do stínu pochybností, padá na zem, padá do země iluzí a snů. Rozhlíží se kolem sebe, když tu po chvíli k němu přistupuje krásná dívka oděná do červeného šatu. ,,Kdo jsi? "Ptá se zmatený zaklínač. ,,Pojď se mnou a uvidíš." Odpověděla dívka, která pokročila k zaklínači a podala mu svou něžnou ručku. Zaklínač vstává, uchopí nabízenou ručku a ze zdvořilosti ji políbí. Dívka se uchichtne a vede zaklínače do slastného neznáma. Po chvilce docházejí k propadlině, na jejímž dně zápasí dva lidé, zvuk jejich mečů doléhá až k zaklínačovým uším, příčí se mu v uších, poprvé v životě ho už nechce slyšet, ochvěje se a chce jít pryč, už nikdy nechce slyšet meč, to on ho sem dostal, je to jeho vina! Dívka se na něj podívá, popojdou o něco dál, kde ze skály padá obrovské tělo nestvůry, když už je téměř u úpatí, tak se nabodne na malý vyčnívající výběžek, vystříkne z něj krev, která smočí neduživou trávu pod ním. Zaklínač se otřese hnusem, ale tu ho dívka zase vede dál. Vstoupili na kamenou cestu, po níž zanedlouho vkročili do městečka, kde se u brány odehrávala šarvátka. Pár lidí napadlo jednoho vysokého a evidentně silného podivína, který byl zahalen v plášti, ten po chvíli tasil meč s dlouhým zaobleným ostřím a všech pět jich v mžiku zabil, z jeho obličeje zahlédli jen pár zelených zorniček svítících do tmy jeho zahaleného obličeje. ,,Proč mě mučíš, proč, proč?" Vykřikne na dívku nešťastný zaklínač. ,,Co jsem ti udělal? Kdo jsi, když mě takhle týráš?" Poslední výkřik a potom se dívka podívala na zaklínače. ,,Pořád nic nechápeš?"
Další den našel kupec na cestě mrtvého zaklínače, zvláštní bylo, že nebyl nijak zraněn.
Diskuze
Mohu se jenom ztotožnit s uživatelem Krev, konkrétně s tou zmínkou o jízdním řádu. Nemá to děj, ani atmosféru. IMHO dílo pod průměrem rubriky
Podle mého názoru je základní děj dobrý, líbí se mi ta poslední věta, kde si každý musí domyslet, co se vlastně stalo. Ale takováhle povídka by se měla zakládat na atmosféře nebo třeba být depresivní... Představila bych si třeba večer, zamračenou oblohu a navíc se schyluje k bouřce, stíny se prodlužují... pouze zaklínačovy bílé vlasy vystupují z temnoty... nebo tak nějak, prostě by to potřebovalo buď strhující styl psaní nebo temnou depresivní atmosféru... Takhle je to takové nemastné neslané, a ten příběh by se dal určitě využít lépe.
Sice to už napsal irook, ale taky se mi příčí to "zaoblené ostří". Jinak bych vytkla to opakování slov, čárky atd., ale to už tady bylo všechno řečeno.
Jinak dávám nadprůměr za nápad.
S pozdravem
Samantha
Včera jsem zde četl dílko svojí délkou podobného ražení, ač bylo o něco kvalitnější.
Nevidím zde žádnou atmosféru, respektive si ani nemyslím že to nějakou má mít. Prostě jsem četl, dočetl jedním dechem, ale nechalo to na mně podobný zážitek jako listování v jízdním řádu.
Pokud schází atmosféra, měl by být alespoň pořádný chytlavý děj. Nevím zdali je to tím, že Sapkowského jsem nečetl, nebo to má jiný důvod, ale pro mě je tato povídka aboslutně prázdná. Je zde nějaký takový názkak ale jak říkám jen mlhavý a pro mě nepostačující.
Co se týče psaní, už uvedl irook. Opakující se slova, slovosled. Ještě bych dodal, že ona nemastnost neslanost vychází podle mého skromného názoru právě ze stylu autorova psaní, je poměrně jednoduchý a strohý.
Jak jsem se zmínil, asi nejsem schopen práci dobře posoudit díky své neznalosti a tak se zdržuji hlasování.
*Krev má zůstat v těle*
Netradiční povídka s dnes již tradičním Sapkowského hrdinou, mě zaujala už na začátku svým stylem napsaného. Přítomný čas je zvolen vhodně a řekl bych, že velmi decentně podtrhává poměrně pochmurnou atmosféru naznačenou v několika málo odstavcích. Tento samotný fakt stačil k tomu, abych povídku schválil a opět něčím "novým" přispěl k romanitosti této rubriky.
Mám však k dílu i nějaké výhrady:
- z hlediska děje je příběh postaven dost nejednoznačně (což nemusí být pochopitelně chybou) a nelze z ní na první (a dokonce i druhé) přečtení poznat motivace hlavního hrdiny - respektive motivace příběhu - proč se vlastně stalo, to co se stalo a proč příběh končí zrovna smrtí. Vzhledem k tomu, že zaklínače znám, dovolím si odhadnout, že je tomu tak díky hrdinovým pochybnostem k sobě samému, svým schopnostem a principu, že co dělá, je správné. Že měl možnost to vidět také z té druhé strany mince. Nemusí to tak být a docela mě zajímá reakce autora. Ať je tomu ale jakkoliv, důvody jsou velmi rozmazané a mlhavé. Netvrdím, že by zápletku (či principy) mělo být možné odhalit snadno, ale tady jsem si troufl na jakýs takýs výklad tak po osmém přečtení. Toto považuji za největší nedostatek povídky, o kterém už dopředu tvrdím, že je silně subjektivní.
- stylistika není nejhorší, ale ani nijak dobrá, občas zlobí slovosled, některá slova by bylo vhodné změnit (jinačí, apod...), časté užívání spojky který, opakování slov v jedné větě, nedokážu si představit zaoblené ostří.
- nějaké čárky jsem opravil, stejně jako pár překlepů (kterých mohlo být na takový rozsah méně)
Suma sumec, dle kriterií a trendu rubriky bych si dovolil povídku zařadit do průměrných, z důvodů výše vypsaných.