Svítání nad sakurami
| Autor: | deshi |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 27 |
Cesta podél Reely ubíhala pomalu. Řeka byla rozvodněná, jako každé jaro, a často jsem musel koně vést za uzdu. Neustále jsem si uvědomoval divokost vodního proudu a sílu probouzející se přírody. Tu a tam po hladině pluly kusy ledu, které se ve vycházejícím slunci třpytily jako kapky rosy. Stejně jako když jsme spolu v létě pozorovali východ slunce.
Zahlédl jsem první domky z vesnice. Lidé se uctivě ukláněli a poté hned zase běželi po své práci. Nějaké dítě se při pohledu na mně rozplakalo a matka ho s mnoho omluvami odnesla do domu, aby se utišilo. Uvědomil jsem si, že jsem celý od bahna a po dvou týdnech cesty divočinou musím vypadat jako nějaký zlý kami. Zamířil jsem na malé návrší, kde stál příjemně vypadající rjokan, který halil do mlhavého závoje říční opar.
Vykoupal jsem se a oddal se masáži. Zkušené prsty mi do svalů vlily opět sílu a energii. Po střídmé snídani, sestávající z rýže a zeleniny, jsem se oblékl do svého šarlatového kimona. To mezitím někdo perfektně vyčistil a úhledně složil. Zavolal jsem majitele rjokanu a poděkoval mu za dobré služby. Domluvil jsem se s ním, že si u něj nechám koně a do ruky mu vložil několik mincí. Rozhodl jsem se, že zbytek dojdu pěšky.
Celá má očista trvala kratší dobu, než jsem si myslel. Mlžný opar se již sice rozplynul, ale slunce stále bylo nízko nad obzorem. Vystavuje tvář jeho hřejivým paprskům jsem se vydal k nejhonosnějšímu stavení na kopci za vesnicí. Hradní věž o čtyřech patrech – každé stráženo lučištníky, stejně jako hradby – se tyčila do výše jako zdvižený prst. Ruka ze zvyku spočinula na jílci delšího meče a ten dotyk mi dodal tolik potřebného klidu. Má cesta byla u konce, zbývalo přejít jen po mostě hradní příkop.
„Mate!“ ozval se strohý hlas od brány.
Drobný ptáček s nachovým a bílým peřím přelétl přes cestu a posadil se na malý trnitý keř po mé levé ruce. Neklidně pokyvoval hlavičkou a rozhlížel se na všechny strany. Něco štěbetal a poté odlétl. Větvička, na které seděl, se tím prudkým pohybem rozkývala. Poslední kapky na rašících zelených lístcích odrazily sluneční světlo přímo na mou hruď.
„Kindžiru!“ hlas byl nesmlouvavý a nepřipouštěl odpor.
A pak jsem ucítil tu vůni, kterou tolik miluji – rozkvetlé sakury. Vzpomněl jsem si, jak jí ten růžový květ slušel, když si jej vpletla do vlasů. Jak potom celá voněla, když jsme kráčeli ruku v ruce podél řeky. Zvedl se vítr a já si uvědomil, že se setmělo. Přicházel tajfun, zde, daleko od moře, velice vzácný. Nasál jsem vzduch a ucítil jeho slanou vůni.
„Nan desu ka?“ slyšel jsem libozvučný hlas z velké dálky.
Slunce zmizelo, ale nějakým zázrakem si jeho poslední paprsky stále hrály na mém kimonu. Na šarlatové se objevila světlejší místa, která vytvářela podivuhodný květinový vzor, tak smutně nádherný. Rozpršelo se a slané kapky mi dopadaly na tvář. Přemohl mě smutek, hluboký a konečný. Snažil jsem se vybavit si, kam a proč jdu.
Skrze šedé a těžké mraky se opět prodralo slunce. Viděl jsem jeho jasnou tvář, jak se nade mnou sklání. Musel jsem snít, blesklo mi hlavou. Něco se mi zdálo a pohlazení, které jsem ucítil na tváři, toho bylo důkazem. Bylo tak něžné. A voňavé, jako by osamělý okvětní lístek sakury donesl závan větru z její zahrady až sem na cestu. Déšť byl tak příjemný, teplý. Přinášel mi klid, který jsem už dlouho nezažil. Zdáli jsem slyšel nějaké hlasy, zmatené a rozčilené. Nechtěl jsem opouštět svůj klid. Byl dokonalý.
„Gomen nasai.“ zašeptal jsem.
Diskuze
Azucuache:
Dlouhý meč je v dračím doupěti zažitý pojem pro konkrétní zbraň, a to jinou, než katana. Proto si nemyslím, že by byl zde vhodný.
Azucauche: Mělo tam být "delšího meče", jelikož se dá předpokládat, že je hrdina samurai, tudíž má dva meče: Katanu a wakizashi.... katana je "ta delší", na které tedy spočinula ruka. :-)a
Výrazy jsou japonské.
PS: "Gomen nasai" je, myslím, omluva, i když my na karate říkáme "shicurei schimasu" (prosím odposťte mi) (pokud se to tak tedy píše)
Skorpion
Milý Deshi
Je to fakt super. Ale měla bych malinkej dotaz: "Ruka ze zvyku spočinula na jílci delšího meče..." Nemělo tam být dlouhého meče místo delšího?
A mohl by jsi prosím napsat, co znamenají ta čínská (popř. japonská - v tomhle jsem se nikdy nevyznala) slova? Já totiž rozumím jenom tomu Gomen nasai, ale ničemu jinému.
Dík.
Zdraví Azucuache
dandalf:
*...Na šarlatové se objevila světlejší místa, která vytvářela podivuhodný květinový vzor, tak smutně nádherný....*
krajší popis ako dostať šípom do brucha som dlho nevidel...
Sir Vehehu:
"vystavuje tvář slunci" ---> podle mě je toto u rodu mužského, tudíž je to správně
"vystavujíc" ---> tento tvar je podle mě u rodu ženského (možná i střeního).
Ale nejsem si tím jist, moje parketa přechodníky nejsou
Skorpion
Mno, nechci si troufat, ale dovoluji si říci, že jsem dílo aspoňzčásti-pochopil. Je to velice zvláštní dílko. Já japončíky (myslím japonské prostředí) nemám rád, ale zde... ... nenavozuje mi to atmosféru japonska jako strohé země, kde vás nechají roky trpět a potom vám objasní, co bylo špatně, ale japonska krásného, slunného, přírodního a taky smutného.
Zdá se mi nepochopitelné, jak může někdo hodnotit za 0 (děs běs). Pakliže je povídka, ať s myšlenkou nebo bez, hezky napsaná (a navíc bez závažných gramatických chyb), zaslouží si aspoň 1*... Ale stejně, jedna hvězda asi není to, co autor očekával.
Možná právě autorovo očekávání je kámen úrazu. Mám trochu pocit, jakoby se deshi snažil "trumfnout" předchozí japonskou povídku svými rozsáhlými vědomostmi o japonsku a jeho kultuře. Možná čekal, že všichni uvidí "autor: deshi" a padnou (vtip).
Dílo samotné obsahuje pár nesrovnalostí, které přispívají k nepochopení složitého textu (to je skutečné hledání souvislostí). Například přechodník ( vystavuje tvář slunci, jsem udělal to a to) by měl být spíš "vystavujíc". Stejně u rjokanu v oparu, by asi bylo lepší nepoužívat vedlejší větu... Všechny tyto v oparu zahalené věty způsobují zbytečné zakrývání myšlenky, která by mohla být mnohem srozumitelnější.
Hodnocení... Povídka se dá hodnotit buď 5 nebo 1. pochopil nepochopil. Já se nechávám podat. Možná, až autor odpoví na posledních několik názorů...
Nu, abych pravdu řekl, jen co jsem si dílo přečetl, řekl jsem si - krása, nádhera; myšlenku jsem pochytil na podruhé. Takže, když jsem si četl kritiku, říkal jsem si - no, asi jsi to nepochopil, dandalfe, nikdo jiný tam myšlenku nevidí. Počkej den, dva.
Quicci: Tvoje vysvětlení mě taky napadlo, ale vidím za tím spíš tohle - bojovník, či kdo to byl, vzpomínal na zemřelou dívku, kterou miloval, vůně sakur mu ji připomněla a on odešel za ní - jeho mysl se přestala zabývat tělem, ponořila se do vzpomínky- napořád- to je ta "smrt".
Zbytkem vědomí se rozhodl opustit tento svět.
Na mě tedy dílo velice zapůsobilo. Podle mě bylo/je napsáno čtivě, slohově moc pěkně, atd. atd.
Ale abych řekl pravdu, Dílo jsem také příliš nepochopil (světe, div se). Přečetl jsem si ho dvakrát, pak jsem si přečetl kritiku, pak znova Dílo, pak kritiku, pak koncepci rubriky a nic, všechny hlubší, mělčí, eště hlubší a eště mělčí významy se ode mě odrážejí jak od balvanu :( A také jsem bohužel nenašel něčí úmrtí (jak píše Deshi dole, tak tam je). Prostě, přiřadil jsem se do fronty nechápajících. Hodnotit nebudu, teda alespoň ne teď. Možná za týden, dva tři, nechám to uležet, jsem po dnešku stejně nějaký otupělý, pomalu nevím, cu tu píši :)
deshi: ostal si nepochopený. aj mnou. poviedku som pochopil, ale možno nie tak ako si ju zamýšľal...
...hrdina je zabijak. neľútostný, hrubý, natoľko že si vôňu smrti - vôňu tej, ktorú jedinú miloval - ztotožnil s vôňou sakúr. a v jednom z jeho častých melancholických zamyslení bol proste prešpikovaný šípmi...
grimsladea: Bravó. Triumf pohodlnosti. čo ti nenaserv(e/í)rujú na podnose pod hubu tomu rozumieť netreba. Si proste plytký, povrchný, jednoduchý. Neber to ako urážku, ale ako konštatovanie.
Deshi: Máš pravdu, předem se ti omlouvám za svoji chybu.
Tak to zkusím trochu rozebrat.
Dílko pro mě má nulovou výpovědní hodnotu. Nevím čeho je to následek, ale i pokud je to mojí menší schopností pozorumět, zahrnuju to jako záporný fakt do hodnocení povídky, protože autor by měl být schopen psát pro širší veřejnost.
Dále se mi zdá, že povídka není čtivá. Rozhodně mě neuchvátila svým dějem, ani stylem svého zpracování. Zde bych porovnával s "Modrou růží" kterou naopak v těchto aspektech hodnotím kladně.
Japonské výrazy zde pro mě nejsou spestřením, nýbrž otazníkem, protože jim nerozumím. Je sice možné že bych jejich překlad na internetu dohledal, ale povídky čtu pro pobavení, né pro to, abych je musel zkoumat.
Celkově jsem tedy s dílkem nespokojený a musí říct že z mého pohledu jsem ho trochu nadhodnotil, zvlášť když vezmu v potaz to, že povídku psal Deshi od kterého bych očekával mnohem ale mnohem víc a zadruhé, je tu již zmiňovaná konkurence, která toto úplně v mých očích zastiňuje.
Je mi to líto deshi ale dávám čistou nulu, ode mě si to víc nezaslouží.
(Rád bych uvedl, že moje hodnocení je možná ovlivněno tím, že japonské kultůře nerumím a tak si nedokážu vytáhnout to pravé. Což mi ovšem nesmí bránit v tom, abych hodnotil z pohledu lajka.)