Boj se "smrtí"
| Autor: | Vargul Ashnazai |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 27 |
Přicházejí poslední dny války, kdy se rozhodne jak válka dopadne.
Forius, vznešený mág, který se vyučil zároveň alchymii doprovázel jednu z Cerionských jednotek na frontu. Pro něj, byla válka zbytečným mařením vědy a životů, ale nemohl nic dělat. A tak se pokusil alespoň pomáhat ukončit válku, jak nejrychleji to šlo.
Projížděli Ulerianským hvozdem a většina vojáků si zpívala na počest toho, že jedou do bitvy. Lesem se linula silná aura magie a v korunách stromu ševelil vítr, chladné počasí způsobovalo že les vypadal děsivěji a tajuplněji než kdy jindy.
Forius, který byl ostražitý pozoroval okolní les s nedůvěrou, nebylo tomu totiž tak dávno co přišly zprávy o tom, že Kerden se rozhodl použít ve válce nekromanty. Jejich síla byla obrovská a právě proto Forius prohlížel temnotu lesa a naslouchal auře místa.
Byla narušena, narušena něčím temným a on měl představu čím.
Vyjeli do kopce, který se táhl několik dobrých sáhů do nebe a neustále mluvili, jediný kdo nemluvil byl právě Forius, jako jediný nepodceňoval nebezpečí útoku ve vnitrozemí.
Přišel večer, celá jednotka rozdělala celkem dva ohně a udržovali neustálé stráže, nikdo se nesměl vzdalovat od tábora víc jak dva metry. Noc udělala z tohoto lesa ještě nebezpečnější místo než bylo. Forius seděl na bedně u ohně a opřen o svou slonovinovou hůl hleděl do temnoty a vnitřním okem sledoval okolí. „Jste v pořádku?“ zazněl u jeho ucha hlas jednoho z důstojníků. „Ano, jsem. Jen jsem unaven,“ odvětil mág a zamotal se do deky, která mu byla nabídnuta.
Na další den ráno pokračoval průvod lesem, všichni teď byli z ticha a jen se šeptem vyprávěli co budou dělat po válce a co během ní. Když dojeli na zborcené rozcestí rozdělující se na dvě cesty, chvíli hleděli do map, protože ukazatel byl zničen. Během toho, co hledali a zjišťovali správnou cestu se za jejich zády začaly ozývat kroky a šourání nohou.
Forius pocítil jak se prudce změnila povaha okolní aury, už to nebyla aura relativního klidu, nýbrž smrti, smrti a zkázy. Rozhlédl se po lese a uviděl nesčetně mnoho postav, prodírající se lesním porostem k nim. Nebyli to však lidé, ale ohavné zombie z nedalekého hřbitova. „Copak nedáte ani mrtvým klid!“ zařval jeden z desátníků a s mečem vztyčeným před sebe se rozjel vstříc zrůdám které se začaly množit a které uzavíraly kruh kolem nich.
Všude okolo se blížily stovky mrtvol bez rukou a čelistí, kostlivci oděni v otrhaných hadrech se zrezivělými meči v rukou se blížili a každý jejich krok byl doprovázen křupáním chrupavek a kostí.
Začala bitva, vojáci rozmístěni do kruhu se kryli zády, ale dlouho tato pozice nevydržela a všichni se pěšky vrhli do lesa, roztříštěni všude možně mezi nepřítelem.
Forius stál na jednom z větších pařezů a oběma rukama svíral svou hůl ve vodorovné poloze něco si mumlal sám pro sebe a pak vzkřikl pár slov, někteří elfové bojující poblíž se zarazili, neboť mág pronluvil jejich starým jazykem, který se už dlouho nepoužíval, ale přesto, ještě elfové věděli jak zní.
Po tom, co slova vyslovil, patnáct nejbližších zombií a kostlivců se znehybnilo a pak rozpadlo na břečku želatiny. Po tomto zákroku zářila mágova hůl namodralým světlem a on sám již vysílal ohnivé proudy se svých dlaní mezi nepřátele. Dokázal vydobýt i volný průchod pro dva lučištníky, kteří se postavili okolo pařezu na kterém stál a začali ho palbou krýt. Však ani energie a ani šípy nemohly dlouho sloužit, po dvou hodinách boje padli lučištníci mrtvi k zemi a Forius ležel u pařezu a zády se o něj opíral. Po čele mu stékaly kapičky potu a hábit byl zbarven krví. Ležel tam a křečovitě svíral svou hůl, která najednou praskla, on sám pocítil hroznou bolest a pálení po celém těle jej usvědčovalo v tom, že ví kdo je nablízku, sekavými pohyby otočil hlavu do pravé strany, kde mezi rojícími se monstry, která si udržovala odstup pohybovala postava, zahalená do pláště z KRVE!
Zrůdy, jež byly vzdáleny v určité vzdálenosti najednou jako by přetrhly pouta, která je držela a vrhla se na o bezmocného mága……
Diskuze
Bojim bojim. Pěkný, ale už tak od půlky je jasný, jak to dopadne.
Je to pěkné, stručně napsané. Ale i tak to hezkly nyvozuje amtosféru, kterou nám chtěl určitě autor předat... Musím podotknout že to se mu opravdu povedlo...
Nešlo by něco udělat s tou válkou v prvních dvou odsatvcích? Je tam skoro za každým slovem. Vím, že zrovna na "válku" se špatně hledají synonyma, ale zkus třeba "boje" nebo "konflikt". Ale i tak docela dobré dílko.
Zajímavý...
Ja myslim ze je to velice povedene
Líbí se mi to, ale trochu tam některý věci matou. Hezky zpracovaný a řekl bych, že jsou tam i dobře zasaděný některý detaili. Tak pokud přimhouřim oči tak 4****
Fakt pekne
Ctěný Vargule,
jisté věci mi v textu nesedí nebo chybí:
1) země Moriliacha vstoupila do války na čí straně?
2) vyjeli na kopec, ne do kopce, do kopce s jede a ne vyjíždí
3) rozdělala celkem dva ohně, no říká se pouze dva ohně
4) proč prvního dne byli vojáci veselí a zpívali si a druhého dne najedou ztichli?
5) vojenský oddíl má zvědy, kteří by upozornili na rozcestí a měli by poznat past (změnu aury lesa necítí jen mágové, ale i zvířata a zvěd to pozná)
6) nevím, jak byl oddíl velký, ale aby v něm nebyl nikdo, kdo by neznal cestu?? co jel oddíl dělat, když mág v něm se snažil co nejdříve ukončit válku, to jen tak jezdí naslepo po krajině?
7) když byli na cestě schopni udržet kruhovou obranu, tak by z ní dobrovolně neutekli, proč to udělali? a ještě se navíc vrhli do lesa?
Nápad a příběh není špatný, ale ty logické chyby to ruší ... když chceš v krátké povídce popsat delší příběh, musíš počlivě vážit co sdělíš a jak ...
S úctou deshi
Lardo:Nebyl to náhodou Furion Stormrage?
Forius? neni to ten hero za temný elfy ve warcraftu III?