Smrt je jen další část cesty (Alventher a jeho dobrodružství)
| Autor: | Ufredian |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 20 |
Alventher byl mladý elf. Narodil se v malém domu na palouku uprostřed lesa. Jeho matkou byla velmi známá hraničářka Yawana. Otcem mu byl druid Mandos. Všichni tři si v klidu žili v lese, když nastala krutá zima. Žádný z druidů si tak krutou zimu nepamatoval. Jednou se druidům doneslo, že zlý čaroděj Garithos, který žije v ledové pustině na severu, tuhle zimu vyvolal. Druidi se dlouho dohadovali, kdo by měl situaci vyřešit a s čarodějem bojovat. Nakonec určili Mandose, protože z nich byl nejzkušenější. Mandos se tedy vydal hledat Garitose. Yawanu a osmiletého Alventhera musel nechat v lese. Alventher tehdy ani netušil, že tohle je naposledy, co viděl otce živého.
Když se ani po měsíci Mandos nevrátil, rozhodla se Yawana, že vezme Alventhera a půjdou spolu Mandose hledat. Šli přes týden, když se dostali k hradu Garitose – Ledové hrozbě. Hrad se tak jmenoval, protože měl vysokou věž, která připomínala ruku se zvednutým ukazováčkem, tyčící se ze země.
Když Alventher a Yawana vstupovali do hradu, začali mít pochybnosti – brána byla otevřená dokořán a všude bylo ticho. Když vstoupili na nádvoří, nikdo tam nebyl,… prohledali celý hrad, ale nenašli v něm živou duši. Už se stmívalo a Yawana se rozhodla, že tu přespí.
V noci však ženu i jejího syna probudily podivné zvuky. Vstali tedy a šli se podívat, kdo nebo co zvuky vydává. Uviděli dveře, které tam určitě dříve nebyly – to by si za denního světla určitě všimli. Yawana opatrně dveře otevřela a opatrně se podívala, co je za nimi. V tom začala hrozně křičet…za dveřmi ležel mrtvý Mandos a nad ním stál neznámý muž s holí. Muž se na ni podíval a dal se do smíchu: „Přišla jsi sem, aby tě potkal stejný osud jako tohoto nanicovatého dědka?“, a začal dělat podivná gesta a mluvit v jazyce, kterému Yawana nerozuměla. Yawana však nečekala a zakřičela: „Pojď Alventhere!“, a oba se rozběhli pryč. Bylo však už pozdě, najednou se před nimi objevila ohnivá stěna, otočili se a viděli, jak neznámý muž zase kouzlí. Yawana rychle vytáhla meč a rozběhla se na kouzelníka. Přitom křičela: „Alventhere, uteč, mě tu nechej!“. Alventher se dal do běhu, proskočil ohnivou stěnu a utíkal pryč na nádvoří. Ještě se ohlédl a viděl, že ohnivá stěna zmizela. Viděl také, jak Yawana bez ustání seká mečem po kouzelníkovi, ale kouzelník vždy jediným lenivým pohybem útok zastavil. Potom se kouzelník rozmáchl a vyslal na Yawanu blesk. Yawana se mu nestihla vyhnout a blesk ji zasáhl do hrudi. Yawana padla mrtvá k zemi.
Alventher se rozběhl pryč, proběhl nádvoří a zastavil se, až když byl před hradem. Ztěžka dýchal, dál už běžet nemohl. Schoval se tedy do křoví, které bylo blízko. Za chvíli vyběhl z hradu kouzelník a začal všechno prohledávat. Když k Alventherovi stál kouzelník zády, chlapec vyskočil a bodl ho nožem, který nosil pořád sebou, do nohy. Kouzelník se k němu otočil a znovu začal kouzlit. Alventher neváhal a bodl ho do krku. Kouzelník se zhroutil na zem. Byl mrtev.
Alventher se rozběhl do hradu. Rozbrečel se, když na zemi viděl mrtvé rodiče. Vynesl je před hrad, vykopal tam díru a pohřbil je tam. Chystal se k odchodu, když uslyšel povědomý hlas – otočil se a uviděl rodiče. Ne, to nemohli být jeho rodiče, byli průsvitní a vznášeli se nad zemí…byli to duchové. Rodiče mu řekli, jak má zrušit kletbu, kvůli které je tak krutá zima, a také mu řekli, kde má Garithos schované poklady. Poté začali mizet a Alventher se znovu rozbrečel. Otec mu na rozloučenou ještě řekl: „Smrt je jen další část cesty, po které jdeme, ale ty máš ještě celý život před sebou.“ Pak zmizeli. Alventher udělal vše, jak mu řekli, zrušil kletbu a za peníze, které v hradu našel, si koupil dům ve městě. Usilovně trénoval a po patnácti letech byl pasován na rytíře. Od té doby jezdí krajem a pomáhá lidem. Je statečný a nikdo ho neviděl plakat, ale večer, když leží v posteli, dlouho do noci brečí a vzpomíná na své rodiče.
Diskuze
dodatek: take se mi moc nelibi ze autor pouziva jmena z Tolkienovy knihy Sirmarillion .... vzdyt de prece vymyslet tolik novych peknych jmen ... ale budiz
tento pribeh rekl bych ma celkem dobry namet ...ale jinak mi pripada dost zmateny a moc shrnuty dohromady ... určitě by ho vylepsilo kdyby autor vice rozpracoval uvod a nedelal tak rychle skoky k dalsim dejovym liniim ... zkratka pekne pomalu rozpracovat ... pohrat si s kazdou myslenkou a celkove ho zdelsit ... :)
Víš, přesně u tady tohoto příběhu jsem si říkal něco takového jako, hmm, stejný úvod, celkem předvídatelná střední část a pak konec, který by jakoby uzavřel pohádku. Hodně špatně napsanou pohádku. S krutým koncem, ale dobrým ukončením.
Jak se stal z malého sirotka rytíř, který jezdí po zemi, pomáhá lidem. Ještě jsem si myslel, že by tam bylo něco takového, jakože nikdy nepřijme odměnu.
Při čtení mi to ale úplně připomnělo příběh, který je uveden v PPZ verzi 1.6 jako příběh ke kapitole Výtvoření a vývoj psychických vlastností postavy. Byl to naprosto podobný příběh jako je o elfce Eldaros - taky mladá. Rodiče druidi, taky elfka, taky pátrali po nějakém zlu, taky zabiti, podobný konec.
No, hodnotím jednou *.
Krev: Prosím o vysvětlení Tvého hodnocení zde. A to promptně, protože Tvůj níže uvedený příspěvek zavání arogancí a opovržením. To nehodlám trpět.
Budu to brát pouze jako vtip od redaktorů. Podotýkám že velice špatný vtip. Hodnotím proto nulou, pokud někdo potřebuje bližěí vysvětlení, nechť se mi ozve do pošty.
Jako PJ bych tšě pochválil za hezkou historii postavy, vytkl bych ti pár věcí:
- většina jmen je převzatých odjinud - PP, W3
- mocný a zkušený kouzelník by se nenechal tak snadno zabít, leda ... ( a to chybí )
Po monší úpravě bych jen dodal - naházej si statistiky. Bohužel nejsme ve hře. Taky jsme v rubrice, kde očekávám nezvyklé beletristické literární útvary nebo poučné či popisné články.
To bych podobně mohl sem postupně posílat jednotlivé deníky mé postavy. Ne takto by to nešlo. Když se zpětně podívám, jaké jsem psal slohovky z prváku, přijdou mi po obsahové stránce mnohem lepší.
Kdyby byla originálnější zápletka, určitě by to dílo pozvedlo. Psát na svůj věk umíš, ale evidentně se ti nedostává dobrých nápadů. Troch si přiklonit můzy na svou stranu a příští dílko by mohlo být mnohem lepší.
Pokus dobrý, ale nic moc. 2**
Příběh by to mohl být zajímavý, kdyby ho byl autor trochu rozvedl. Toto mi bohužel přijde pouze jako vcelku pěkně napsané klišé. Říkám vcelku, neb slohově je to průměrné. Věty jsou dosti jednoduché a chybí jim rozvitost.
Za snahu 2*.
Zdravím autora,
moc se mi nelíbí, když se opakuje hodně podobných vět za sebou, ještě když jsou všechny hodně krátké. (jak už zmiňovali i ostatní) Mohl jsi se trošku víc rozepsat. Mě se tedy víc líbí, když je děj více popisován, ne jen větami o pěti slovech. Možná jsi si mohl článeček nechat ještě chvilku uložený někde v šuplíku a postupně dopisovat a vylepšovat.
Jen můj názor Eilonwy
Víš, když mi bylo asi deset, byl jsem nemocný a nudil jsem se. Tak jsem si vzal do ruky sešit a pero, jako že budu psát knížku. Hezky jsem si zdobil stránky a vymšlel za pochodu náramný děj o malém čaroději, který je jediný, kdo může zabít zlého krutovládce a osvobodit plno nevinných.
Zběžně jsem si přečetl tvůj příspěvek a pochopil jsem, že tohle je můj Wattril v jiném kabátě. Kromě trochu jiné dějové zápletky je to to samé v bledě modrém. Ať už je to klišatost děje, opakující se slova, ohraná slovní spojení, gramatika (i když ta je u tebe lepší, není dokonalá) nebo nedostatek přímé řeči, shoduje se to ve všem. V tom je pouze jediný problém- Wattril není dobrý a jak už jsem podotkl, díla se shodují. Neber to nijak osobně, je to jen můj pohled na věc.
Co se avizovaných pokračování týče, doporučil bych ti Dílnu Moudré sovy. Najdeš tam mnoho lidí, kteří ti rádi pomohou.
--Darn--