Smrt je jen další část cesty (Alventher a jeho dobrodružství)
| Autor: | Ufredian |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 20 |
Alventher byl mladý elf. Narodil se v malém domu na palouku uprostřed lesa. Jeho matkou byla velmi známá hraničářka Yawana. Otcem mu byl druid Mandos. Všichni tři si v klidu žili v lese, když nastala krutá zima. Žádný z druidů si tak krutou zimu nepamatoval. Jednou se druidům doneslo, že zlý čaroděj Garithos, který žije v ledové pustině na severu, tuhle zimu vyvolal. Druidi se dlouho dohadovali, kdo by měl situaci vyřešit a s čarodějem bojovat. Nakonec určili Mandose, protože z nich byl nejzkušenější. Mandos se tedy vydal hledat Garitose. Yawanu a osmiletého Alventhera musel nechat v lese. Alventher tehdy ani netušil, že tohle je naposledy, co viděl otce živého.
Když se ani po měsíci Mandos nevrátil, rozhodla se Yawana, že vezme Alventhera a půjdou spolu Mandose hledat. Šli přes týden, když se dostali k hradu Garitose – Ledové hrozbě. Hrad se tak jmenoval, protože měl vysokou věž, která připomínala ruku se zvednutým ukazováčkem, tyčící se ze země.
Když Alventher a Yawana vstupovali do hradu, začali mít pochybnosti – brána byla otevřená dokořán a všude bylo ticho. Když vstoupili na nádvoří, nikdo tam nebyl,… prohledali celý hrad, ale nenašli v něm živou duši. Už se stmívalo a Yawana se rozhodla, že tu přespí.
V noci však ženu i jejího syna probudily podivné zvuky. Vstali tedy a šli se podívat, kdo nebo co zvuky vydává. Uviděli dveře, které tam určitě dříve nebyly – to by si za denního světla určitě všimli. Yawana opatrně dveře otevřela a opatrně se podívala, co je za nimi. V tom začala hrozně křičet…za dveřmi ležel mrtvý Mandos a nad ním stál neznámý muž s holí. Muž se na ni podíval a dal se do smíchu: „Přišla jsi sem, aby tě potkal stejný osud jako tohoto nanicovatého dědka?“, a začal dělat podivná gesta a mluvit v jazyce, kterému Yawana nerozuměla. Yawana však nečekala a zakřičela: „Pojď Alventhere!“, a oba se rozběhli pryč. Bylo však už pozdě, najednou se před nimi objevila ohnivá stěna, otočili se a viděli, jak neznámý muž zase kouzlí. Yawana rychle vytáhla meč a rozběhla se na kouzelníka. Přitom křičela: „Alventhere, uteč, mě tu nechej!“. Alventher se dal do běhu, proskočil ohnivou stěnu a utíkal pryč na nádvoří. Ještě se ohlédl a viděl, že ohnivá stěna zmizela. Viděl také, jak Yawana bez ustání seká mečem po kouzelníkovi, ale kouzelník vždy jediným lenivým pohybem útok zastavil. Potom se kouzelník rozmáchl a vyslal na Yawanu blesk. Yawana se mu nestihla vyhnout a blesk ji zasáhl do hrudi. Yawana padla mrtvá k zemi.
Alventher se rozběhl pryč, proběhl nádvoří a zastavil se, až když byl před hradem. Ztěžka dýchal, dál už běžet nemohl. Schoval se tedy do křoví, které bylo blízko. Za chvíli vyběhl z hradu kouzelník a začal všechno prohledávat. Když k Alventherovi stál kouzelník zády, chlapec vyskočil a bodl ho nožem, který nosil pořád sebou, do nohy. Kouzelník se k němu otočil a znovu začal kouzlit. Alventher neváhal a bodl ho do krku. Kouzelník se zhroutil na zem. Byl mrtev.
Alventher se rozběhl do hradu. Rozbrečel se, když na zemi viděl mrtvé rodiče. Vynesl je před hrad, vykopal tam díru a pohřbil je tam. Chystal se k odchodu, když uslyšel povědomý hlas – otočil se a uviděl rodiče. Ne, to nemohli být jeho rodiče, byli průsvitní a vznášeli se nad zemí…byli to duchové. Rodiče mu řekli, jak má zrušit kletbu, kvůli které je tak krutá zima, a také mu řekli, kde má Garithos schované poklady. Poté začali mizet a Alventher se znovu rozbrečel. Otec mu na rozloučenou ještě řekl: „Smrt je jen další část cesty, po které jdeme, ale ty máš ještě celý život před sebou.“ Pak zmizeli. Alventher udělal vše, jak mu řekli, zrušil kletbu a za peníze, které v hradu našel, si koupil dům ve městě. Usilovně trénoval a po patnácti letech byl pasován na rytíře. Od té doby jezdí krajem a pomáhá lidem. Je statečný a nikdo ho neviděl plakat, ale večer, když leží v posteli, dlouho do noci brečí a vzpomíná na své rodiče.
Diskuze
Toto "vyprávění alá pohádka" ve mně, přiznám se, nevyvolalo žádný údiv, ale donutilo mě k zamyšlení - co vlastně tento příběh (nebo co to k čertu je) znamená? Je určen pro malé děti, nebo má zaujmouti starší a řekněme, trochu slohově vyspělejší čtenáře?
Já jsem četl a četl a čekal a čekal.
Znáte to: Žila byla jedna princezna, a ta měla muže.... blablabla... A potom: A jednoho slunečného dne do království přijel slavný rytíř...
Čekal jsem na to, až se změní styl vyprávění z toho obvyklého úvodu na pořádnou, dějem nabitou akci na záchranu světa. V příběhu je napsáno, že se matka a syn vydali zpět do hradu, jenže, já nevím jak to nazvat, je to prostě špatné.
Styl vyprávění a popisu se vůbec nezměnil - stále, a to platí i o závěrečném nereálném souboji to popisuješ stejně tak zábavně jako nějakou schůzi v parlamentu při jednání o nové kanalizaci. Příběh se mě nedotknul a neslovil mne, nevyžádal si mou pozornost. Některé věty působí velice, velice dětinsky. Je vidět, že jsi nevypsaný.
Jak psala Shelagh, že má dílko určité osobité kouzlo - souhlasím jen do určité míry - pro mě to kouzlo nemá (příběh, kde dítěti zavraždí rodiče a ono se jde pomstít - s tím se setkáváme velmi často - viz Harry Potter).
Ale určitě by takovéto jednoduché díko našlo příznivce i zájem u dětského publika - tam by mělo své kozulo (vůbec to nemyslím jako urážku.)
Přímo na mě křičí, že je to nejspíš tvá první povídka. Na zlepšení je potřeba ale psát a psát a psát a číst a číst a číst. A zase dokolečka. Neber proto, prosím, mé hodnocení tak, že skončíš s psaním, ale naopak - je to motivace do budoucna - každý musí někde začít. Když si přečtu své první "příběhy", připadají mi možná totožné :).
Hodnotím tedy jedničkou.
MW
Typický začátek života mladého dobrodruha z hlediska příběhu nepřináší čtenáři mnoho nových zážitků, nicméně dílko má své kouzlo.
Velmi se mi líbí myšlenka, kterou vyslovili Alventherovi rodiče, pěkně to koresponduje s představami o druidech. Příběh je uzavřený, takže není problém počkat si na případné pokračování příběhu.
Výhrady mám k některým formálním nedostatkům, jako je např. zbytečná trojtečka uprostřed věty „Když vstoupili na nádvoří, nikdo tam nebyl,… prohledali celý hrad, ale nenašli v něm živou duši.“ Dále je chybou psát dvě interpunkční znaménka u přímé řeči, např. „Alventhere, uteč, mě tu nechej!“. – kde nemá být tečka, věta je ukončena vykřičníkem před uvozovkami.
Některé věty bylo by vhodnější nepsat tak překotně a rozdělit na menší úseky, např. „Muž se na ni podíval a dal se do smíchu: „Přišla jsi sem, aby tě potkal stejný osud jako tohoto nanicovatého dědka?“, a začal dělat podivná gesta a mluvit v jazyce, kterému Yawana nerozuměla.“
Myslím, že pisatel má potenciál psát dobré příběhy. Doporučuji hodně číst, aby dokázal poznat, co už je obehrané, co naivní a jak přinést čtenářům co nejsilnější zážitek. Těším se na další příběhy.
Pro dnešek hodnotím dvěma hvězdičkami.