Smutný počin heroický
| Autor: | Aenica |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 12 |
U žhnoucího plamene
Stojí Robert, princ mladý, hrdý,
Nehnutě jak z kamene,
Snad jen v tváři trochu bledý.
Nedočkavě svírá pěsti.
Potká-li ho také štěstí?
Vzpomene si princezna?
Zda mu lásku nevyzná?
Netrpěliv čeká psaní,
pot se řine z pevných dlaní.
Vtom ozve se ryk pronikavý,
Robert úlekem se otočí,
Když tu posel udýchaný
Nejistě v práh vkročí.
V ruce třesouc drží psaní,
Princi v pozdrav úslužně se klaní.
Robert šťastně svírá dopis,
Posla rukou odhání.
Šťastný, poznal rukopis,
Láska z něj ho pohání.
Netrpěliv hltá řádky,
Dopis čísti začíná:
„Roberte, můj princi sladký,
Vaše láska na Vás vzpomíná.
Přes všechen svůj upřímný cit,
Žal hořký mě svírá.
Těžko je mi vyjádřit,
Vždyť má duše strachy zmírá!
Lepší bude říci to tak:
Chce mě sežrat obludný drak!“
Robert bledne čím dál víc.
„Vy, jako mladý kralevic,
chcete-li svou lásku prokázat
- ach, má duše přitom plaká -
Musíte se mi zavázat:
Zabte toho draka!
Budu pak už navždy Vaše.
Vaše drahá Elister.“
Robert svírá dopis plaše.
Nikdy by nepomyslel,
Že po něm chtějí taký počin –
Však zabít lásku – to je zločin!
Rozhodl se v cukuletu,
Volá otce, matku, tetu
A všem ihned oznamuje,
Že vydá se do krutého boje.
Otec v mdlobách matku chytá,
Nevrle bručí pod nosem:
„To je móda dnešního světa
Nechat se zabít pro svůj sen!“
Robert zbroj svou nasazuje –
Brnění, meč – jako vždycky.
Hrdě on se připravuje
Na svůj počin heroický.
Na bělouše nasedá,
Naposledy, nevěda,
Zda se domů v zdraví vrátí.
Bojovnou písní čas si krátí.
A jak tomu často je,
Když jede princ do boje,
Přemýšlí, jak jeho milá
Krásně asi vypadá.
Jistě hrdá, panna smělá
Polibek jeho vyhledá
Až vrátí se on z výpravy.
Po tolika milých řádcích
Přec nemůže být škaredá!
Vždyť ve všech pověstech o dracích
Ošklivé panny nevida.
Uplynula dlouhá doba,
Co princ domov opustil.
V mladé krvi vře mu zloba,
Než by také zlo dopustil!
Bojovně se meče chápe
A vstupuje do sluje.
V černé tmě však slepě tápe
Přes všechnu chuť do boje.
Náhle však ta zrůda krutá,
Hledajíce vetřelce,
Plameny kol sebe metá,
Nevidíce na prince.
Robert hbitě uskakuje.
Zbraň svou v rukou tříme.
Zpoza vchodu vyskakuje
A drak na věky už dříme.
Lesklá čepel rudá krví
Oslavuje vítězství –
Bohužel však zatím neví,
Jaké slaví neštěstí.
Na bělouše Robert sedá,
Do náruče milé – běda –
Letí rychle jako šíp,
Láskou svou se navždy opít.
Bělostný hrad před ním stojí,
Vlajky vlají na věži.
Okamžitě rychle běží
Uvítat milou v pokoji.
Jemně klepe na svou milou,
Chystá příchod pompézní.
Místo pannu přespanilou,
Zří však těžce obézní.
Zděšením mu srdce pláče.
„Ó, já hlupák bláhový!
To radši smrt pohrabáčem,
Než zjevení takový!“
Opouští dámu se slzou v očích,
Ihned bere do zaječích.
A jak z příběhu každého,
Plyne nám tu poučení:
„Dámy, pozor na mužského,
Pokud pevný v slibech není!“
Diskuze
Zajimavé a pro mne řekl bych líbivé. Představa potulného barda, který se zastaví v městě na tržnici a tímto dílkem si získat přízeň místních - mi prostě sedí. Myslím si, že je to pravé ořechové pro družinku.
Raději nehodnotím, opravdu, řekni mi co na tom bylo? Výrazy, které se v básni neužívají, předělávání slov jen aby se zdařil rým. Navíc ta délka. Tato báseň šla napsat krátce a myslím, že na konci by bylo to poučení s částečným výsměchem alespoň pro pobavení dam, daleko učínější než v tomto případě!
Práce tak na 2*
Pracovitost tak na pochvalu, ale kvůli tomu tady nejsme.
Dasaio II.
Souhlasím s Marsiou a dávám 3 za to, že si s tím autorka zřejmě dala dost práce.
Ellizion
(Mimochodem je na tom poměrně dobře vidět, jaký je propastný rozdíl mezi naším serverem a Andorem v přístupu uživatelů k hodnocení:
// Andor:
Publikováno: 31.Prosince 2005 09:35 - průměrné hodnocení: 8.3 (z 10 možných) hodnotilo 7 uživatelů [detaily]
// DraciDoupe.cz
Publikováno před dvěma dny, počet hodnotících již 9...
Tak tohle je taky publikováno (stejným nickem) i jinde:
http://vyvoj.andor.cz/clanky/index.php?action=vi ew&idClanku=354
v souladu se svým systémem hodnocení rýmované poezie jako "vložitelné do úst bardů" hodnotím nadprůměrně - použít se to dá i bez úprav, akorát to nebude taková bomba, jaká by to byla, kdyby se to rýmovalo dokonale.
Doporučil bych autorce, aby si dělala malá rýmovací cvičení a hledala vlastní pikantní rýmy - tedy něco ve stylu "a že byla naivni, brzy byl Jan na i v ní" :-)
Budu značně kritičtější než ostatní, co zde psali přede mnou. Od podobné frašky očekávám velice pravidelný rytmus i rýmy, tady to moc kulhá, víc než je, únosné. Snad by prospělo tolik neprotahovat, přijde mi to už moc dlouhé, vzhledem k obsahu. Z mého pohledu se jedná o nepovedenou frašku, která příliš neplyne a špatně se čte.
Výhrady mám i k úpravě, uvítala bych rozčlenění do slok, ale hlavně, každý verš by, dle mě, neměl začínat velkým písmenem, místy to navozuje pocit nové věty a vadí to.
Hmm, musí říct, že i když člověk již během čtení tušil, co přijde a jak se vše vyvine, tak mi stejně po skončení hrál na tváři úsměv.
Ano, párkrát to zaskřípalo, ať už rýmy nebo rytmus. Také mě docela mála diakritika a zároveň psaní velého písmena na začátku každého verše. Nejradši bych dala dílu ten přesný průměr, ale za ten úsměv se přikloním k průměru vyššímu. Rozhodně je to i použitelné dílko, takže si to zaslouží.
Čo musím povedať na začiatok - asi 3x som to začal čitať od znovu. Trochu úpravi v podobe enterov a rozdelenia keď-tak aspoň do štvorverší by nezaškodilo. Tak k rýmom - podľa mňa nič geniálne; však napráva to celkový dojem z básne a ľahký úsmev, ktorý mi priniesla v tento ďeň na figu... NIeje tu využitá slovná zásoba z toho fantasy okruhu - viac moderná-rozprávka. Takže tak.
Dielko sa mi zdá trochu za ženy/proti mužom (faministicke? - dufam ze je to ono):
„Dámy, pozor na mužského,
Pokud pevný v slibech není!“
- Kto tu môže za to že je pri tele, he?
Hodnotenie si nechám na neskôr.
Příběh je parádní, i když je pointa očekávatelná někdy od půlky básně, stejně se mi líbí.
Abych řekl pravdu, verše občas pozlobí a rytmus skáče jako rytířův bělouš, ale u téhle "parodické poezie" by to ani tolik nevadilo. Na 5* to ale není.
Budu se snažit postihnout
svůj poměr k Paní poezii,
báseň má zurčet, šumět, plout,
zde se můj jazyk jaksi svíjí,
A pro ten důvod nemohu,
pro tento počin jinak krásný,
hvězdami pokrýt oblohu,
v tom je můj úděl vpravdě jasný.
Nechci však býti až tak zlý,
zbavit tě výhledu na hvězdy,
a proto poslyš, vůle má.
Ze tří hvězd bude tvá koruna!