Dobrou noc a sladké sny!
| Autor: | Skorpion |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 30 |
Hezky se vyspinkej a sladké sny!
Tuto povídku bych chtěl věnovat jedné dívce, která si ji bohužel již nikdy nepřečte. Ty přece víš, že bych Ti to nikdy neudělal, já ne, ale jiní… Měl jsem Tě moc rád, chybíš mi! Vrať se, prosím!!
Běžela.
Věděla, že to po ní jde. Cítila To. Neviděla To, neslyšela To, ale cítila.
Už se setmělo. Těžké mraky zatáhly oblohu již v poledne a celý den lehce mrholilo. Bylo jí zima. Severní vítr chladil po celém těle, bílá blůza i modré džíny měla promočené a strašně studené. Silně ji píchalo v boku, svaly jí ochabovaly a přesto běžela. Už nemohla dál.
Třásla se zimou a strachem. Bála se, nikdy nebyla takhle vystrašená. Hrůza z neznámého jí zatemnila mozek, nemohla pořádně přemýšlet.
Kořen vyčnívající z lesní pěšiny jí podrazil nohy. Spadla do bláta. Ostrý kámen prosekl kalhoty a zahryzl se do stehna.
Byla sama v lese, který neznala, nepamatovala se, jak se sem dostala, nevěděla, kam běží, a nevěděla, před čím běží. A ani to vědět nechtěla. Byla jí strašná zima. Vstala, ale okamžitě upadla zpátky do chladného bláta. Nemohla utíkat, ale musela. Když tu zůstane, zemře. Věděla to.
Vstala a začala kulhat dál po lesní cestičce.
Uvědomila si, že přestalo mrholit a měsíc se prodral skrz temná mračna. Běžela dál, když v tom světlo vycházející luny zastínila malá věžička. Zrychlila krok a zjistila, že už necítí bolest.
Kostel.
Pěšina končila u malých kamenných schodů vedoucích k starému kostelíku se zvonicí. Byl velice starý, skoro rozpadlý. Na věži ani nebyl zvon, ale dveře čas nepoznamenal. Stály tam otevřené dokořán a čekaly.
Dál již cesta nevedla. Musela dovnitř.
Už se nebála. Byla tak vystrašená, že už ji nemohlo nic vyděsit.
Začala si zpívat. Tu píseň nikdy neslyšela, ale znala slova i melodii. Ne, vlastně neznala, jen zpívala to, co jí přišlo na jazyk. Nerozuměla tomu, co zpívá, ale zpívala.
Píseň nebyla vůbec veselá, byla smutná, teskná, žalostná.
Vyběhla po časem vyhlazených schodech. Uslyšela za sebou prasknutí větvičky. Tělo zaplavil nový příval strachu.
Vběhla dovnitř.
Svíce. Všude byly svíce.
Hořely.
Dveře se prudce zabouchly. Začala ječet. Nepomohlo to.
Ani se neotočila. Utíkala uličkou mezi lavicemi rovnou k oltáři.
Růže. Krev.
Rudé květy ležely na dřevěném oltáři, po kterém stékala tekutina, která byla barvou víc než podobna růžím. Čerstvá.
Zvon.
Na věži se ozval hlasitý zvuk zvonu. Půlnoc. Odbíjel půlnoc. Ale vždyť tam nebyl!
Začínala šílet strachem.
Sedla si za oltář a stočila se do klubíčka. Začala plakat. Vyděšeně. Přestala se třást chladem a o to víc se třásla hrůzou.
Dveře se s ránou rozletěly.
Strach jí sevřel plíce. Nedokázala se ani nadechnout, natož začít křičet děsem. Studený pot jí pomalu stékal po tváři. Bála se pohnout.
Kroky.
Přibližovaly se. Pomalu.
Klap, klap, klap…
Šly pomalu, jistě, rozhodně. K oltáři.
Slyšela sípavý, chraplavý dech. Po dlažbě se rychle rozlévala jinovatka. Ucítila děsivý chlad. Už To bylo blízko, strašně blízko.
Vyběhla pryč. Pryč od oltáře, pryč od Toho.
Bála se otočit a spatřit To, co ji chce zabít.
Začala ječet. Utíkala podél zdi kolem lavic obloukem k otevřeným dveřím. Už byla u nich. Jen čtyři kroky a byla by venku.
A pak Ho spatřila. Bílé tesáky se ve světle svící leskly jak démanty…
Chtěla utíkat. Nemohla. Chtěla řvát hrůzou. Nemohla.
Kroky.
Přibližoval se. Pomalu.
Klap, klap, klap…
Šel pomalu, jistě, rozhodně. K ní.
Slyšela sípavý, chraplavý dech. Po dlažbě se rychle rozlévala jinovatka. Již podruhé ucítila ten chlad. Už byl blízko, strašně blízko.
Natáhl ruku.
Ucítila mrtvolný pach rozkládajícího se masa. Chtělo se jí zvracet. Nemohla.
Chlad.
Smrad.
Dotek.
Chytil ji pod krkem. Chtěla se bránit. Nemohla.
Začala se dusit. Vychrtlá ruka jí neuvěřitelně pevně sevřela hrdlo. Chtěla se nadechnut a křičet. Nemohla.
Druhá ruka jí náhle prudce trhla hlavou dozadu za blátem slepené vlasy.
Obě ruce ji pustily ze železného sevření. Upadla na zem. Ležela na zádech a nedokázala se ani pohnout.
Klekl si vedle ní. Pomalu, nikam nechvátal. Naklonil nad ni obličej, pokud vůbec nějaký měl, a začal se přibližovat.
Bolestně jí zaklonil hlavu, takže zcela obnažil její hrdlo.
Odporně chladné sliny jí začaly stékat ho hrdle.
Bolest.
Zuby ostré jako jehly se jí zabodly do krku. Cítila, jak z ní uniká život…
S trhnutím se vzbudila. Prudce se posadila na posteli. Venku se již setmělo. Už nepršelo.
Mraky se trochu protrhaly a měsíc v úplňku ozařoval celé městečko.
Bylo jí chladno. Modré džíny a bílá košile byly promočeny studenou vodou.
Ne. To nebyla jen voda. Měla špinavou halenku a roztržené kalhoty. Vstala, došla k vypínači a rozsvítila. Stoupla si před zrcadlo a pohlédla do něj.
V zrcadle viděla stát mladou dívku v modrých džínách, které byly proseknuty na stehně, celé byly zablácené a promočené deštěm. Kdysi jasně bílá košile byla úplně hnědá a červená.
Nad ňadry se jí rozlévala jasně rudá tekutina. Hřála.
S děsem si prudce strhla zašpiněnou blůzu. Tekutina se začala rychle rozlévat po prsou. Dotkla se svého krku a začala vřískat. Znova se podívala do zrcadla. Přestala křičet. A pak Ho spatřila. Bílé tesáky se ve světle luny leskly jak démanty…
Chtěla utíkat. Nemohla. Chtěla řvát hrůzou. Nemohla…
PS: S kontrolou této povídky, která je má první, mi moc pomohli tito uživatelé (řazeni podle abecedy): Apea, Istafix, Lischai a Shelagh. Moc vám tímto děkuji, bez Vás bych to nezvládl!
Skorpion
Diskuze
Skorpion: Řeknu to jinak. Konec nesplnil mé očekávání... celá ta úžasná atmosféra na konci spadla v něco, co jsem nezcela pochopil...
No já jen říkám, že to první použití je velmi dobré a zahřálo na srdíčku, ale postupem času to už ztrácí na půvabu....
Findred z Celenu
P.S. Omlouvám se za to cizí slovo. Neuvědomil jsem si, že bych ho neměl v kritice používat. Ach ten Internet.
Findred z Celenu:
Konec nebyl "efektivní"? Opravdu nevím, co si pod tím mám přestavit. Mohl bys mi to, prosím, vysvětlit?
Nevím, jestli jsem to "nemohla" opravdu nepřehnal. Mě se to tak nezdá, ale četl jsem to snad 100x, takže jsem zaujatý ;-)
Děkuje
Skorpion
Sir Humphrey:
Já, když si něco čtu, tak se v tom nerýpám (tímhle na nikoho neukazuji ). Vnímám to čistě tak, jak to na mě působí. To, jestli osoba je zděšená anebo vzdoruje, je vedlejší (pro mě).
Hmm, ten příklad s Luthien byl asi zavádějící, to uznávám.Použil jsem ho kvůli tomu zpěvu. Tomu jsem se taky věnoval, ne proč zpívala.
Pokud ještě něco, můžem to vyřešit poštou. Nedbeled
Skorpion
6) píšu ze svého úhlu pohledu
...
tak rychle a tak nekonfliktně si vyjasnit tolik bodů? dávám o hvězdičku více! (ne ze subjektivního pohledu na autora, ale za to, že obhájil svůj styl.)
Zdravím,
Hodně věcí už bylo poznamenáno přede mnou, ale vždy se dá něco najít. Pro mě je toto dílko příjemným překvapením, ale rozhodně nesplnilo účel, který mělo. Je pravda, možná jsem měl strach, ale daleko víc jsem se bál, jak autor vyřeší konec, který je pro mě vzhledem k časovému období povídky (současnost) těžko hodnotitelný. Nepřečetl jsem moc podobných děl, ale i tak si troufám tvrdit, že to asi není nejefektivnější zakončení.
Druhou věcí, která je zpočátku krásně vzácná a vzápětí sklouzne k nějakému nudnému zakončení myšlenky je slovo nemohla.
Ve spojení: Chtěla utíkat. Nemohla. Chtěla řvát hrůzou. Nemohla. je to úžasné a pro mne je toto čtyřvětí jednou z nekrásnějších částí povídek. Bohužel další použití zmiňovaného slova už na mne vůbec neudělalo stejný dojem a dokonce mi přišlo opakování za každou větou k smíchu. Prostě to ztratilo původní půvab a dokonce to v mém oku povídce uškodilo, ač chápu snahu o ozvláštnění.
Jinak je v textu hodně pěkných momentů či vhodný přechod na již zmíněné krátké věty.
Kdybych měl hodnotit ve škole, dal bych jedničku, protože slohově a češtinsky je to velmi povedené, zde si ale nechám rezervu, protože autor určitě přijde s ještě lepšími kousky a nedosáhl u mne zcela pocitu, který od tohoto tématu očekávám.
S pozdravem
Findred z Celenu
ian:
1.) Setmělo se a ona si toho ani nevšimla. Proto se jakoby setmělo naráz...
2.) Opakování slov opravdu nemusí být na škodu, ale to "strašně" se tam nehodí, uznávám...
4.) Hmm, tohle asi bude věc názoru...
5.) Spíše prostředím (kostel) než Ním.
6.) Nevím, proč zrovna u této pasáže přemýšlet, prostě tam svítil měsíc, takže si všichni domyslí, kudu asi tak svítit mohl...
Medovina:
Děkuji Ti. Myslím, že odřádkování není nutné, ale mohlo by tam být...
Skorpion
Páči sa mi. A veľmi.
Budem mať iba jednu poznámku, ktorá tu tuším nezaznela. Možno nemám pravdu, ale podľa mňa by v časti:
"Tělo zaplavil nový příval strachu.
Vběhla dovnitř.
Svíce. Všude byly svíce.
Hořely."
mal byť druhý a tretí riadok oddelený prázdnym riadkom. Predsa len, dochádza ku "zmene psychiky, prostredia ..."
Skorpion
1) průběhovost. přijde mi, jakoby se setmělo naráz, také mi tam vadí to "už".
2) dle mého nemusí být opakování slov v dramatu na závadu. pointa je ale v tom, že slůvko "strašně" je zneužívané: strašné jsou tesáky a válečné hrůzy, ne blízkost ani chlad (i když u té blízkosti je to, pravda, v tomto případě namístě).
4) jasněže mohl. ale je to, jakobys barvitě popisoval západ slunce. jistě, je to barvité, ale barvitě to popisuje kdekdo, takže se takové pasáže stávají únavnými. aby to bylo čtivé, měl bys do toho dát něco víc. přijde mi to jako obkreslování z šablony. ale uznávám, zde jsem přehnaně kritický.
5) nejsem si jist, jestli jsem to dobře pochopil: ta píseň jí byla mentálně vnucena Tím?
6) někdo může mít třeba v pokoji žaluzie či záclony nebo zeď paneláku či stromu, které brání měsíci, a pak marně přemýšlí, kde se tam vzal ten svit. možná by pomohlo, kdyby místo "ozařoval celé městečko" (budí to dojem, že je někde na náměstí) bylo "ozařoval celý pokoj".
Nedbeled
Na tebe působí zpívání ze vzdoru a ze strachu stejně?
ian:
1.) Upřímně mi není jasné, co se ti na tom nezdá...
2.) Opakování slov, jak jsem řekl...
3.) Za tím "zahryzl" si stojím.
4.) A proč by nemohl? Zkus běžet, po lesní cestě v noci a vysekáš se taky. A když si k tomu takhle vyděšený...
5.) Už jsem to tu říkal, nerad se opakuji!
6.) Ups. Asi jsi to nepochopil. V tom snu byla v kostele (svíce), poté se vzbudila a byla u sebe v pokoji (luna). Otevřené okno? Proč, proboha? Já mám v pokojíku okna průsvitná...
7.) "odevzdaně sedí na oltáři" Tak to není pravda! Seděla za oltářem a byla dost vyděšená!!
PS: Ke slovu "kritika": Význam tohoto slova je jak záporný, tak kladný. Kritika je nějaké ohodnocení, jak dobré, tak špatné...
Děkuji Ti!
Skorpion