A co bys chtěl?
| Autor: | Tuax |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 27 |
A co bys chtěl ?
Tmu osvětloval svit plápolajících plamenů z ohniště, u nějž seděly dvě postavy. Jemné praskání hořícího borového dříví působilo monotóně a uspávavě. Obě postavy jen tiše seděly a své pohledy upíraly do žhavých uhlíků v ohništi.Ty se žíhaly žárem a postupně se rozpadaly v popel.
Postava mladého muže s jemnou tváří působila vedle toho druhého velmi útle. Jemnou tvář ostře osvětlenou ohněm krášlily jasně modré oči, mezi nimiž čněl dlouhý rovný nos. Pod nímž se nacházely úzké rty úst. Žluté vlasy se jemně chvěly v nočním vánku, který si s nimi pohrával Byl oblečen do hnědé kožené bundy, jejíž rukávy i boky byly zdobeny třásněmi. Kolem krku měl proužek kůže na kterém mu visel a na hrudi se vyjímal velký medvědí dráp. Jeho jemná mladická tvář ostře kontrastovala s oblečením a posedem, oboje prozrazovalo, že už prošel nejedním bojem, bylo zřejmé, že se jedná o otrlého a v mnoha ohledech zkušeného hraničáře. Hraničáře, kterých je v tomto kraji již poskrovnu. Rysy tváře samy o sobě prozrazovaly, že se jedná o elfa.
Co chvíli si olíznul vysychající rty a letmo pohlédl přes oheň na svého společníka. Ve tváři se mu zračila nervozita a evidentně sbíral odvahu k tomu, něco říct.
Postava naproti měla mnohem divočejší vzhled. Obrovské robustní tělo, plné svalů halila jen bederní rouška u pasu. Dokonce neměl ani žádné boty. Seděl na kusu odněkud dotažené klády a sem tam do ohně přihodil pár nalámaných větví z hromady po své levici. Jeho tvář působila netečně, přesto tvrdě až hrozivě. Husté obočí mu srůstalo nad kořenem nosu. Hlavu měl zarostlou vlnitými vlasy, které jistě nikdy nepoznaly hřeben. Celkový vzhled i posed neuváděl nikoho v pochyby, že se jedná o krolla.
Z lesa okolo, se ozvala soví zahoukání. Kroll se ani nehnul a dál zíral do ohniště. Elf se otočil, chvíli koukal do tmy lesa a snažil se naslouchat zda nezaslechne něco podezřelého.
Obrátil se zpět k ohništi a oslovil krolla: „Hugdarre, smím se na něco zeptat?“
Kroll vzhlédl od ohně na elfa a s nic neříkajícím výrazem odpověděl: „Jo.“
Elf se tedy se zjevnými rozpaky zeptal: „Víš, přemýšlím o tom dnešním boji s tou rodinou, co se snažila projít skrze Chrnský les do Diocku...“,
na chvíli se odmlčel v očekávání nějaké reakce od svého společníka.
Kroll nehnutě seděl a sledoval jej dále svým upřeným pohledem.
Elfovi v tu chvíli připadal jako mrtvá skála. Zjevně neměl v plánu nějak reagovat na jeho slova a tak pokračoval:
„Vidím před sebou ty jejich tváře plné děsu a přitom i odhodlání. A víš, no... ehm... napadlo mně...“, chvíli hledal správná slova,
„Hudgarre přemýšlíš někdy o tom co děláme? Mám na mysli to zda je to skutečně správné. Chráníme zdejší hranici proti zvědům vysílaným z Tarnského knížectví. Ale poslední týdny se tu mezi různými individui začaly objevovat rodiny. Rodiny tvrdící, že prchají od zlého knížete Afixe. Přemýšlels někdy o tom, že by mohli říkat pravdu?“
Hudgarr bez hnutí brvou odpověděl: „Ne.“
Elf si povzdechl a v mysli si zoufal na hovornost svého společníka. Pak skoro neslyšitelně hlesl: „ale co když.... co když zabíjíme opravdu nevinné lidi?“
A opět sklonil zrak k ohništi.
Kroll při pohledu na skleslého elfa cítil, že by bylo vhodné něco říct a tak nekompromisním hlasem promluvil: „Z Tarnský zem nikdo nemoct nikdo utýct.“
Elf nepřestal upírat zrak do ohně a odvětil: “Ano, vím, že naši hranici s tarnským knížectvím hlídá z druhé strany tamní armáda. A že skrz ni prakticky nelze projít. Tedy jen s povolením Afixe a to mají pouze zvědové...“
„Jo,“ skočil mu do řeči Hudgarr, který měl o problém jasno.
„...zvědové vysíláni do našich pohraničních měst.“ Navázal elf zpět svou řeč a pokračoval:
“Co když existuje nějaká cesta, kterou tyto rodiny dokážou projít skrze armádou hlídanou hranici?“
„Neexistovat,“ konstatoval Hudgarr již značně nevrlým hlasem. Tento hovor ho nebavil, připadal mu zbytečný. Jsou tu kvůli práci ne kvůli přemýšlení nad nesmysly.
„Dobře, ale zkus se nad tím zamyslet.“ Vzdoroval elf svému společníkovi, který na něj zíral už s nepříliš milým výrazem v obličeji.
„Zkus si představit, že by nějaká cesta existovat mohla. Tím pádem bychom dnes vlastně skutečně povraždili nevinné lidi, celou rodinu.“
Na chvíli se odmlčel, čehož Hudgarr využil k odpovědi. „Rozkaz být. Zabít každá zvěd, který vstoupit z tarnský zem do tento les.“
Sehnul se pro několik větví, které vhodil do pohasínajícího ohniště a dodal:
„Zvěd být ten, kdo nebýt stráž tento les.“
Elf na něj šokovaně civěl a zeptal se: „Myslíš, že i to malé, ani ne pětileté dítě, bylo zvěd?“
„Z děcko vyrůst zvěd.“ Odvětil otráveně kroll a nechápavě pohlédl na elfa překvapen, že toto neví.
„Ne! Tomu nevěřím!“ vykřikl elf a postavil se.“Myslím, že jsme dnes a v několika posledních dnech udělali chyby. Věci už možná nejsou takové jaké byly donedávna. Něco se mohlo změnit, aniž by s toho někdo všimnul. Nebo si toho nikdo všimnout možná nechce.“
Lamentoval, přičemž zběsile gestikuloval rukama, aby dodal větší sílu svým slovům. Doufal že to v krollovi vzbudí zájem, ale ten jen tiše seděl a čekal co mu elf hodlá ještě sdělit. A tak pokračoval:
„Copak to jsem jediný, kdo se nad tímto zamýšlí? To současné události nechávají všechny chladnými? Vždyť ještě před časem jsme zde na hranicích v Chrnském lese občas narazili na skupinky ozbrojenců i jednotlivce, kteří se snažili projít tajně na rozkaz Afixe. Vždy jsme u nich nalezli jeho propustku, která jim umožnila průchod tamní armádou. Ale nyní? Najednou se zde objevují rodiny, které jednotně tvrdí, že se jim povedlo projít skrze hranici a prchají k nám. Vzpomeň jak když nás spatřili, tak vždy radostně vykřikli a běželi k nám mávaje na nás. A jak pak byli zděšeni, když jsme je jednoho po druhém začali zabíjet. Navíc přeci by nikdo neposílal na takový úkol celé rodiny i s dětmi. Rodiny, které nemají u sebe propustky o d Afixe.“
Kroll nadále mlčel a sledoval elfa. Debata ho nebavila a když se ho elf na nic neptal, nebylo třeba mluvit.
Elfovi zeskelnatěl zrak, netečnost jeho společníka ho děsila. A tak se zeptal: „ Hudgarre chceš mít rodinu a děti?“
„Ne.“ zazněla stručná odpověď.
„A co bys chtěl?“ zeptal se s malou nadějí v hlase elf.
„Aby Ty konečně přestat mluvit nesmysl. Zavřít huba a mlčet.“ Odpověděl kroll.
Elf se otočil od ohniště a odešel do tmy lesa. Po tváři mu stékaly slzy, ale ty už Hudgarr neviděl...
Diskuze
Nápad je to dobrý, ale kazí ho nepříliš povedený dialog. Elfovy věty působí toporně, nepřirozeně. Mluví příliš racionálně a chladně, jako kdyby šlo o abstraktní cvičení v logice a argumentaci. Navíc je divné, že ho to napadlo až teď, podle textu mám pocit žen to není první rodina, kterou zmasakrovali.
Také to zabíjení dětí je přehnané. Nedokážu si představit že by se našel někdo, kdo si zabití dítěte zdůvodní jako ten kroll. Pokud už docházelo k podobným zvěrstvům většinou se vrazi zaštiťovali řečmi o nižší rase nebo třídním nepříteli. A i pak se našlo jen poměrně málo lidí ochotných vraždit děti.
Nejprve pár technicko-taktických výhrad:
- Dlouhodobě ti, Tuaxi, dělá frázování vět, tedy jejich rozsekávání pomocí čárek. Zdá se, že se snažíš čárky psát / nepsat na základě nějakého "intuitivního" přístupu, ale ten v tvém případě prostě nedává dobré výsledky a vřele doporučuji se s ním rozloučit a metodou tvrdého drillu si do hlavy vtlouct jiný způsob. Kupříkladu velmi často zapomínáš na čárky před větami, které přivěšuješ k větám vedlejším pomocí slova "který": proužek kůže na kterém mu visel a na hrudi se vyjímal velký medvědí dráp -- Před slovem "který" se VELMI ČASTO dělá čárka, zde tedy musí být čárka již před "na".
Z podobného soudku je vysloveně chybné rozsekávání souvětí na věty a naopak - nespojení některých vět, u kterých se to přímo nabízí, do souvětí. Hned v druhém odstavci - proč za "čněl dlouhý rovný nos" nenásleduje čárka a informace o ústech, je mi záhadou; stejně tak, jako nechápu, proč jsi extrémně dlouhé souvětí "Jeho jemná mladická tvář ostře kontrastoval... ...zkušeného hraničáře" nerozsekl v místě "prošel nejedním bojem, bylo zřejmé" buď pomlčkou, nebo středníkem.
Na větě Obrovské robustní tělo, plné svalů halila jen bederní rouška u pasu. je vidět opět tvůj "necit" pro čárky - možná by pomohlo, kdyby sis zkusil sledovat, zda jsi "momentálně" ve větě (myšlence) hlavní, nebo ve větě (myšlence) vedlejší, a zapamatoval si, že minimálně při přechodu musí být vždy čárka - zde tedy buď bude "plné svalů" bráno jako nepovinný, rozšiřující údaj (vedlejší myšlenka), a pak musí být odděleno z obou stran, nebo to budeš brát jako podstatný údaj, týkající se těla, a v tom případě to neodděluj vůbec.
==========
K povídce:
- Povídka má přemrštěné dlouhou expozici (úvod) - z celé povídky čtenář stráví skoro třetinu času louskáním úvodního popisu situace, přičemž dlouhá staletí literární praxe v našich zemích vedla k na Základních školách vysvětlovaném principu, že expozice má zabírat méně než 5%. Tomu by zde odpovídalo dvouvětí "Mladý, neklidný elf, a jeho krollí spolubojovník - oba strážci hranice - seděli u ohně. Oheň tiše praskal a jen občasné soví zahoukání je rušilo z jejich mlčenlivého přemýšlení."
- Místy používáš nešikovná slovní spojení: "Nekompromisním hlasem", "Copak to jsem jediný, kdo se nad tímto zamýšlí?" (tuhle větu je téměř nemožné bez zaseknutí přečíst, natož ji použít jako běžný projev!), "který měl o problém jasno" (možná "v problému", ale slovo "problém" se sem nehodí, neboť kroll to nevnímal jako problém...)
- Elf se nechová věrohodně - dlouho věcně argumentuje a přemýšlí, a pak najednou téměř hystericky vybuchne. To opravdu nesedí k mnoha boji ošlehanému hraničáři, který je uprostřed lesa na hranici s nepřátelskou zemí a musí tudíž vědět, že hlasitější projev může znamenat jeho smrt.
- Povídka nemá pointu. Připadá mi, že by k ní bylo potřeba ještě několik kapitol dalšího děje, abychom si mohli říct: "Páni, tak takhle to bylo!" Pointou by (pokud bys to přepracovával) mohlo být, kdyby třeba při prohledávání mrtvol té rodiny našli něco, o čem by nejprve nechápali, co to je, a teprve po několika hodinách přemýšlení by elf přišel, že je to nějaká věcička, která jim pomohla proklouznout kolem stráží (co já vím, třeba nějaký měchýř na dýchání pod vodou, s pomocí kterého proplavali na naše území) - a kdyby tedy elf vmetl tento fakt krollovi do tváře jako důkaz, že to nebyli zvědové...
Ale takhle? Už vidím anotaci: "Dva hraničáři už dlouhou dobu střeží hranice a zabíjejí zvědy ze sousedního tyransky řízeného království. Poslední dobou ale stále častěji naráží na zvědy, kteří jsou až nebezpečně podobní "uprchlikům", a nyní v jednom z nich začíná hlodat pochybnost, zda to nejsou spíše uprchlíci, kterým by měli pomoci. Tím děj končí."
Zatím tu řešíte postavy příběhu na jedné straně. Ale co ty rodiny? Představte se že jsme ještě někde hluboce v komunistickém státě, snažíte se emigrovat no a když se Vám podaří po veliké snaze dostat za hranice odstřelí Vás Rakouský hraničář ... Elf nebyl přecitlivělí ... jen dokázal přemýšlet o tom co dělá. Kroll mě připoměl jednu scénku z jednoho českého filmu. ...." rozkaz zněl jasně .... nesmí projet muž s koženou brašnou" ...
Findred:
Ach ne, já bych nezabila krolla, kroll by zabil elfa, A ten chybu udělal, o rozkazech se přeci nediskutuje, to dělá jen zrádce a rozvraceč.:-)
Mimoto to nebyl alternativní navhr na konec povídky, ale reagovala jsem na předchozí příspěvky, které přicházely s takvými změkčilostmi, jako diskuse před splněním rozkazu anebo žoldák, který pouze pro výčitky svědomí nezabije dítě (p.s. já taky nemám ráda krev, ovšem hlavně nemám ráda ty, co si z jejího prolévání udělali řemeslo)
Osobně se obejdu bez předpokladu, že by kroll jakkoliv myslel, resp. že by myslel víc, než to, co vyslovil v povídce. Nejedná o předpojatost proti krollům (jsemť krollí šamanka), ale vůči hrdinským hrdlořezům :-)
Hodně lidí přede mnou už tomuto dílku hodně vytknulo. Původně jsme přemýšlel, že také napíšu takové základní věci jako opakování slov, chybějící čárky etc., ale vše snad už bylo řečeno.
Proto se zaměřím především na konec a na to, co vás vede k tomu,m že elf je přecitlivělý.
Poslední řádek zcela mění elfovu základní přemýšlivost na slabošství. To uznávám. Myslím, že když jej autor nechal rozbrečet, zničil část povídky. Já osobně elfa nepovažuji za přecitlivělého (vidím to možná trochu jinak, protože mi připomněl mě v hodinách češtiny - taky takový rýpal 8-), což je ovšem něco trochu jiného). Naopak si myslím, že to má v hlavě zcela v pořádku a kdyby se nerozplakal, neviděl bych v jeho chování problém. Myšlenky se špatně formulují do slov, a tak se dají bohužel některé věci zcela obyčejně obhájit. Tuax ovšem takový není a věřím, že uzná své chyby.
Další problém opravdu vidím v krollově topornosti. Vím, že je povídka psána spíše z pohledu elfa, ale jakýkoliv náznak, kam se ubírají krollovi myšlenky, by příspěvku určitě prospěl.
Apea: Kdybys krolla zabila, pravděpodobně bys uznala, že udělal chybu (nebo by to tak bylo pochopeno většinou) a to Tuax určitě nechtěl. Je škoda, že to nemá ještě otevřenější konec, ale i tak nás autor nechává přemýšlet, co by se mohlo dít dál. Myslím, že to je dalekolepší, než kdyby se příběh uzavřel. (Mimochodem jsem taky dost romantická duše a nemám moc rád krev).
Findred z Celenu
Už když potom, co jsem viděl název povídky v čekárně. Těšil jsem se na ní. Nemůžu ale říct, že mě zklamala. že se mi nelíbila. Když jsem viděl hodnocení. Řekl jsem si, že asi nebude nijak dobrá. Spíš podprůměrná. Ale... Měl jsem přesně náladu na něco takovéhoto. Možná jednině, trochu se mi nelíbil konec. Ale budiž. Celkový dojem je velice dobrý. Proto to hodnocení.
Ale teď už k povídce samotné:
Nebudu se, jak už jsem naznačil, přidávat k negativním kritikám "všude okolo". To rozhodně ne. Pár věcí mi vadilo, ale chyby se dají najít kdekoli. Otázka je, jestli je přímo vyhledáváte. (nechci tím říct, že ostatní zde jenom hledali chyby. To rozhodně ne. Jenom tak konstatuji...) Například mi hned na začátku vadil popis postav. Jak už tady bylo řečeno, z posedu se nedá opravdu poznat vše, co autor uváděl. To se dá ale opomenout. Další pokračování děje je podle mě dobré. Nedá se říct, že téměř dokonalé. Chyby se určitě najdou, ale proč je zmiňovat, když už zmíněny byly. Celkově se musíme zamyslet nad tím, co autor myslel. Jde o to jestli poslechnout jasně daný rozkaz všechny zabít. Nebo raději poslechnout své city a vlastní rozum říkající opak rozkazu? Toť jistě velká otázka pro hlavního hrdinu. Proč riskovat svůj život pro někoho cizýho. Jenž by ke všemu mohl být špeh. Ale přeci... on je elf.
Elfové normálně malé děti nezabíjí, ani neozbrojené muže. Ale opravdu by to neudělal ani v ohrožení své vlasti? Ke všemu když má rozkaz. Myslím, že o tom už nějakou dobu přemýšlel. Ale dál plní rozkazy.. časem se ale v hlavním hrdinoci objeví pocity hlubší. A on časem jistě rozkaz neuposlechne.. Co potom, ale s krollem? to už ale určitě řešit nebudeme.
Jiná záludnější otázka by byla trochu mimo. Co je to za království kde jsou vojenskou silou elfové a krollové dohromady? To už ale u tohoto příběhu není podstatné. Tento příběh si hraje s city a vlastním názorem proti jasně dané povinnosti.
Souhlasím (s někým, už nevím kdo to v diskusi napsal), že by bylo dobré napsat tento dialog před bojem. Potom by to bylo zajímavější. Ale asi by nám neušel konec v podání co nakonec přesně v elfovi zvítězilo. To autor třeba taky nechce zdůrazňovat.
*omlouvám se všem pokud sem zde psal jejich názory bez uvedení jejich autora. Ale opravdu si je přesně nepamatuji. A radši nic nenapsat než riskovat omyl.
Joshi: Já to pochopil tak, že tento les je na území říše elfa a krolla. Hned u hranic. V tomto lese je více jednotek, které hlídají, aby nikdo neprošel. za hranicemi je armáda nepřátel. ta též hlídá, aby nikdo neprošel. Stejným směrem. Tedy bez povolení. Dvojice hlavních hrdinů nejspíš nemá "noční". Zrovna hlídají jiné skupiny. Proč si potom nezapálit oheň??
Celkově se mi povídka líbila, ale to už jsem psal.
Mnoho bylo řečeno.čím tahle povídka ztratila i to poslední pro mě,je logika příběhu:
Hlídka v lese,na hranicích,kam je poslána ,aby zabíjela zvědy nepřátelského knížetctví...tedy je v lese potenciálně plném nepřátel.a oni si zapálí ohen....
je celkem jedno,že poslední dobou zvedi moc nechodí...
proc na sebe tak upozornovat??
Asi jsem depresivní, ale určitě cynická, jenže těch plničů rozkazů co napřed zabíjeli děti (myšlenky, budoucnost anebo alespoň lidské soužití) a teprve později přemýšleli, objevovali rozpory a cítili se nepochopeni, když se svěřovali s pochybnostmi svým spoluzabijákům a ti se chovali podobně jako Tuaxův kroll, takvých krvavých šašků bylo plné dvacáté století. A jak tak koukám kolem sebe, nevypadá to s tím jednadvacátým zatím o mnoho lépe. Ano, končila bych tu povídku jiak, u mě by ten kroll elfa kilnul, aby
za a) nemusel poslouchat to žvanění
b) neskočils tím pošukem, co napadá rozkazy, na stejným popravišti.
Ovšem Tuax je romantická duše, tak končí téměř happyendem.
Mně osobně se tato povídka líbila, i když ne ze všech stránek. Nejvíce se mi příčí elf, který zabije nevinnou rodinu s dětmi a pak se rozpláče po rozhovoru...
Další věc co se mi nezamlouvá je popis obou postav. Přijde mi zbytečně dlouhý a nezajímavý. Myslím, že nepotřebujeme vědět, jaký má elf nos.
Všiml jsem si také nějakých pravopisných chyb (nebo spíše překlepů):
...mezi nimiž čněl dlouhý rovný nos. Pod nímž se nacházely... - tady se shodou okolností dost nešikovně zmiňuješ o tom nosu...
"To současné události nechávají všechny chladnými?"... - říká elf... Ale ještě jsem nikdy neslyšel, že by někdo využil toto spojení - "nechává mě to chladným" (jen v angličtině), já osobně znám a používám "je mi to jedno...".
Naopak se mi velmi líbilo tvé ztvárnění krolla. Také mi nevadí, že tato povídka je "pouze" dialog. Nejlepší se mi na tom zdá ten konec, i když je takový... Podivný.
2,4* zaokrouhlim to na 2*.
Toť vše...
MW
Nápad vůbec není špatnej.
Jenže:Ta logika.Já nevím jak ty, Tuaxi, ani vy ostatní co zde čtete můj příspěvek, ale já bych do lesa u hranic rozhodně neposílal takový přecitlivělý lidi (nebo elfy, to je jedno), jako byl tenhle, v téhle povídce.To za prvé.Za druhé.Možná mám dlouhý vedení, ale nechápu, jak VŮBEC mohl tak citlivej elf pozabíjet rodinu s malým dítětem.
2*