A co bys chtěl ?

Tmu osvětloval svit plápolajících plamenů z ohniště, u nějž seděly dvě postavy. Jemné praskání hořícího borového dříví působilo monotóně a uspávavě. Obě postavy jen tiše seděly a své pohledy upíraly do žhavých uhlíků v ohništi.Ty se žíhaly žárem a postupně se rozpadaly v popel.

Postava mladého muže s jemnou tváří působila vedle toho druhého velmi útle. Jemnou tvář ostře osvětlenou ohněm krášlily jasně modré oči, mezi nimiž čněl dlouhý rovný nos. Pod nímž se nacházely úzké rty úst. Žluté vlasy se jemně chvěly v nočním vánku, který si s nimi pohrával Byl oblečen do hnědé kožené bundy, jejíž rukávy i boky byly zdobeny třásněmi. Kolem krku měl proužek kůže na kterém mu visel a na hrudi se vyjímal velký medvědí dráp. Jeho jemná mladická tvář ostře kontrastovala s oblečením a posedem, oboje prozrazovalo, že už prošel nejedním bojem, bylo zřejmé, že se jedná o otrlého a v mnoha ohledech zkušeného hraničáře. Hraničáře, kterých je v tomto kraji již poskrovnu. Rysy tváře samy o sobě prozrazovaly, že se jedná o elfa.

Co chvíli si olíznul vysychající rty a letmo pohlédl přes oheň na svého společníka. Ve tváři se mu zračila nervozita a evidentně sbíral odvahu k tomu, něco říct.

Postava naproti měla mnohem divočejší vzhled. Obrovské robustní tělo, plné svalů halila jen bederní rouška u pasu. Dokonce neměl ani žádné boty. Seděl na kusu odněkud dotažené klády a sem tam do ohně přihodil pár nalámaných větví z hromady po své levici. Jeho tvář působila netečně, přesto tvrdě až hrozivě. Husté obočí mu srůstalo nad kořenem nosu. Hlavu měl zarostlou vlnitými vlasy, které jistě nikdy nepoznaly hřeben. Celkový vzhled i posed neuváděl nikoho v pochyby, že se jedná o krolla.

Z lesa okolo, se ozvala soví zahoukání. Kroll se ani nehnul a dál zíral do ohniště. Elf se otočil, chvíli koukal do tmy lesa a snažil se naslouchat zda nezaslechne něco podezřelého.

Obrátil se zpět k ohništi a oslovil krolla: „Hugdarre, smím se na něco zeptat?“

Kroll vzhlédl od ohně na elfa a s nic neříkajícím výrazem odpověděl: „Jo.“

Elf se tedy se zjevnými rozpaky zeptal: „Víš, přemýšlím o tom dnešním boji s tou rodinou, co se snažila projít skrze Chrnský les do Diocku...“,

na chvíli se odmlčel v očekávání nějaké reakce od svého společníka.

Kroll nehnutě seděl a sledoval jej dále svým upřeným pohledem.

Elfovi v tu chvíli připadal jako mrtvá skála. Zjevně neměl v plánu nějak reagovat na jeho slova a tak pokračoval:

„Vidím před sebou ty jejich tváře plné děsu a přitom i odhodlání. A víš, no... ehm... napadlo mně...“, chvíli hledal správná slova,

„Hudgarre přemýšlíš někdy o tom co děláme? Mám na mysli to zda je to skutečně správné. Chráníme zdejší hranici proti zvědům vysílaným z Tarnského knížectví. Ale poslední týdny se tu mezi různými individui začaly objevovat rodiny. Rodiny tvrdící, že prchají od zlého knížete Afixe. Přemýšlels někdy o tom, že by mohli říkat pravdu?“

Hudgarr bez hnutí brvou odpověděl: „Ne.“

Elf si povzdechl a v mysli si zoufal na hovornost svého společníka. Pak skoro neslyšitelně hlesl: „ale co když.... co když zabíjíme opravdu nevinné lidi?“

A opět sklonil zrak k ohništi.

Kroll při pohledu na skleslého elfa cítil, že by bylo vhodné něco říct a tak nekompromisním hlasem promluvil: „Z Tarnský zem nikdo nemoct nikdo utýct.“

Elf nepřestal upírat zrak do ohně a odvětil: “Ano, vím, že naši hranici s tarnským knížectvím hlídá z druhé strany tamní armáda. A že skrz ni prakticky nelze projít. Tedy jen s povolením Afixe a to mají pouze zvědové...“

„Jo,“ skočil mu do řeči Hudgarr, který měl o problém jasno.

„...zvědové vysíláni do našich pohraničních měst.“ Navázal elf zpět svou řeč a pokračoval:

“Co když existuje nějaká cesta, kterou tyto rodiny dokážou projít skrze armádou hlídanou hranici?“

„Neexistovat,“ konstatoval Hudgarr již značně nevrlým hlasem. Tento hovor ho nebavil, připadal mu zbytečný. Jsou tu kvůli práci ne kvůli přemýšlení nad nesmysly.

„Dobře, ale zkus se nad tím zamyslet.“ Vzdoroval elf svému společníkovi, který na něj zíral už s nepříliš milým výrazem v obličeji.

„Zkus si představit, že by nějaká cesta existovat mohla. Tím pádem bychom dnes vlastně skutečně povraždili nevinné lidi, celou rodinu.“

Na chvíli se odmlčel, čehož Hudgarr využil k odpovědi. „Rozkaz být. Zabít každá zvěd, který vstoupit z tarnský zem do tento les.“

Sehnul se pro několik větví, které vhodil do pohasínajícího ohniště a dodal:

„Zvěd být ten, kdo nebýt stráž tento les.“

Elf na něj šokovaně civěl a zeptal se: „Myslíš, že i to malé, ani ne pětileté dítě, bylo zvěd?“

„Z děcko vyrůst zvěd.“ Odvětil otráveně kroll a nechápavě pohlédl na elfa překvapen, že toto neví.

„Ne! Tomu nevěřím!“ vykřikl elf a postavil se.“Myslím, že jsme dnes a v několika posledních dnech udělali chyby. Věci už možná nejsou takové jaké byly donedávna. Něco se mohlo změnit, aniž by s toho někdo všimnul. Nebo si toho nikdo všimnout možná nechce.“

Lamentoval, přičemž zběsile gestikuloval rukama, aby dodal větší sílu svým slovům. Doufal že to v krollovi vzbudí zájem, ale ten jen tiše seděl a čekal co mu elf hodlá ještě sdělit. A tak pokračoval:

„Copak to jsem jediný, kdo se nad tímto zamýšlí? To současné události nechávají všechny chladnými? Vždyť ještě před časem jsme zde na hranicích v Chrnském lese občas narazili na skupinky ozbrojenců i jednotlivce, kteří se snažili projít tajně na rozkaz Afixe. Vždy jsme u nich nalezli jeho propustku, která jim umožnila průchod tamní armádou. Ale nyní? Najednou se zde objevují rodiny, které jednotně tvrdí, že se jim povedlo projít skrze hranici a prchají k nám. Vzpomeň jak když nás spatřili, tak vždy radostně vykřikli a běželi k nám mávaje na nás. A jak pak byli zděšeni, když jsme je jednoho po druhém začali zabíjet. Navíc přeci by nikdo neposílal na takový úkol celé rodiny i s dětmi. Rodiny, které nemají u sebe propustky o d Afixe.“

Kroll nadále mlčel a sledoval elfa. Debata ho nebavila a když se ho elf na nic neptal, nebylo třeba mluvit.

Elfovi zeskelnatěl zrak, netečnost jeho společníka ho děsila. A tak se zeptal: „ Hudgarre chceš mít rodinu a děti?“

„Ne.“ zazněla stručná odpověď.

„A co bys chtěl?“ zeptal se s malou nadějí v hlase elf.

„Aby Ty konečně přestat mluvit nesmysl. Zavřít huba a mlčet.“ Odpověděl kroll.

Elf se otočil od ohniště a odešel do tmy lesa. Po tváři mu stékaly slzy, ale ty už Hudgarr neviděl...