A co bys chtěl?
| Autor: | Tuax |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 27 |
A co bys chtěl ?
Tmu osvětloval svit plápolajících plamenů z ohniště, u nějž seděly dvě postavy. Jemné praskání hořícího borového dříví působilo monotóně a uspávavě. Obě postavy jen tiše seděly a své pohledy upíraly do žhavých uhlíků v ohništi.Ty se žíhaly žárem a postupně se rozpadaly v popel.
Postava mladého muže s jemnou tváří působila vedle toho druhého velmi útle. Jemnou tvář ostře osvětlenou ohněm krášlily jasně modré oči, mezi nimiž čněl dlouhý rovný nos. Pod nímž se nacházely úzké rty úst. Žluté vlasy se jemně chvěly v nočním vánku, který si s nimi pohrával Byl oblečen do hnědé kožené bundy, jejíž rukávy i boky byly zdobeny třásněmi. Kolem krku měl proužek kůže na kterém mu visel a na hrudi se vyjímal velký medvědí dráp. Jeho jemná mladická tvář ostře kontrastovala s oblečením a posedem, oboje prozrazovalo, že už prošel nejedním bojem, bylo zřejmé, že se jedná o otrlého a v mnoha ohledech zkušeného hraničáře. Hraničáře, kterých je v tomto kraji již poskrovnu. Rysy tváře samy o sobě prozrazovaly, že se jedná o elfa.
Co chvíli si olíznul vysychající rty a letmo pohlédl přes oheň na svého společníka. Ve tváři se mu zračila nervozita a evidentně sbíral odvahu k tomu, něco říct.
Postava naproti měla mnohem divočejší vzhled. Obrovské robustní tělo, plné svalů halila jen bederní rouška u pasu. Dokonce neměl ani žádné boty. Seděl na kusu odněkud dotažené klády a sem tam do ohně přihodil pár nalámaných větví z hromady po své levici. Jeho tvář působila netečně, přesto tvrdě až hrozivě. Husté obočí mu srůstalo nad kořenem nosu. Hlavu měl zarostlou vlnitými vlasy, které jistě nikdy nepoznaly hřeben. Celkový vzhled i posed neuváděl nikoho v pochyby, že se jedná o krolla.
Z lesa okolo, se ozvala soví zahoukání. Kroll se ani nehnul a dál zíral do ohniště. Elf se otočil, chvíli koukal do tmy lesa a snažil se naslouchat zda nezaslechne něco podezřelého.
Obrátil se zpět k ohništi a oslovil krolla: „Hugdarre, smím se na něco zeptat?“
Kroll vzhlédl od ohně na elfa a s nic neříkajícím výrazem odpověděl: „Jo.“
Elf se tedy se zjevnými rozpaky zeptal: „Víš, přemýšlím o tom dnešním boji s tou rodinou, co se snažila projít skrze Chrnský les do Diocku...“,
na chvíli se odmlčel v očekávání nějaké reakce od svého společníka.
Kroll nehnutě seděl a sledoval jej dále svým upřeným pohledem.
Elfovi v tu chvíli připadal jako mrtvá skála. Zjevně neměl v plánu nějak reagovat na jeho slova a tak pokračoval:
„Vidím před sebou ty jejich tváře plné děsu a přitom i odhodlání. A víš, no... ehm... napadlo mně...“, chvíli hledal správná slova,
„Hudgarre přemýšlíš někdy o tom co děláme? Mám na mysli to zda je to skutečně správné. Chráníme zdejší hranici proti zvědům vysílaným z Tarnského knížectví. Ale poslední týdny se tu mezi různými individui začaly objevovat rodiny. Rodiny tvrdící, že prchají od zlého knížete Afixe. Přemýšlels někdy o tom, že by mohli říkat pravdu?“
Hudgarr bez hnutí brvou odpověděl: „Ne.“
Elf si povzdechl a v mysli si zoufal na hovornost svého společníka. Pak skoro neslyšitelně hlesl: „ale co když.... co když zabíjíme opravdu nevinné lidi?“
A opět sklonil zrak k ohništi.
Kroll při pohledu na skleslého elfa cítil, že by bylo vhodné něco říct a tak nekompromisním hlasem promluvil: „Z Tarnský zem nikdo nemoct nikdo utýct.“
Elf nepřestal upírat zrak do ohně a odvětil: “Ano, vím, že naši hranici s tarnským knížectvím hlídá z druhé strany tamní armáda. A že skrz ni prakticky nelze projít. Tedy jen s povolením Afixe a to mají pouze zvědové...“
„Jo,“ skočil mu do řeči Hudgarr, který měl o problém jasno.
„...zvědové vysíláni do našich pohraničních měst.“ Navázal elf zpět svou řeč a pokračoval:
“Co když existuje nějaká cesta, kterou tyto rodiny dokážou projít skrze armádou hlídanou hranici?“
„Neexistovat,“ konstatoval Hudgarr již značně nevrlým hlasem. Tento hovor ho nebavil, připadal mu zbytečný. Jsou tu kvůli práci ne kvůli přemýšlení nad nesmysly.
„Dobře, ale zkus se nad tím zamyslet.“ Vzdoroval elf svému společníkovi, který na něj zíral už s nepříliš milým výrazem v obličeji.
„Zkus si představit, že by nějaká cesta existovat mohla. Tím pádem bychom dnes vlastně skutečně povraždili nevinné lidi, celou rodinu.“
Na chvíli se odmlčel, čehož Hudgarr využil k odpovědi. „Rozkaz být. Zabít každá zvěd, který vstoupit z tarnský zem do tento les.“
Sehnul se pro několik větví, které vhodil do pohasínajícího ohniště a dodal:
„Zvěd být ten, kdo nebýt stráž tento les.“
Elf na něj šokovaně civěl a zeptal se: „Myslíš, že i to malé, ani ne pětileté dítě, bylo zvěd?“
„Z děcko vyrůst zvěd.“ Odvětil otráveně kroll a nechápavě pohlédl na elfa překvapen, že toto neví.
„Ne! Tomu nevěřím!“ vykřikl elf a postavil se.“Myslím, že jsme dnes a v několika posledních dnech udělali chyby. Věci už možná nejsou takové jaké byly donedávna. Něco se mohlo změnit, aniž by s toho někdo všimnul. Nebo si toho nikdo všimnout možná nechce.“
Lamentoval, přičemž zběsile gestikuloval rukama, aby dodal větší sílu svým slovům. Doufal že to v krollovi vzbudí zájem, ale ten jen tiše seděl a čekal co mu elf hodlá ještě sdělit. A tak pokračoval:
„Copak to jsem jediný, kdo se nad tímto zamýšlí? To současné události nechávají všechny chladnými? Vždyť ještě před časem jsme zde na hranicích v Chrnském lese občas narazili na skupinky ozbrojenců i jednotlivce, kteří se snažili projít tajně na rozkaz Afixe. Vždy jsme u nich nalezli jeho propustku, která jim umožnila průchod tamní armádou. Ale nyní? Najednou se zde objevují rodiny, které jednotně tvrdí, že se jim povedlo projít skrze hranici a prchají k nám. Vzpomeň jak když nás spatřili, tak vždy radostně vykřikli a běželi k nám mávaje na nás. A jak pak byli zděšeni, když jsme je jednoho po druhém začali zabíjet. Navíc přeci by nikdo neposílal na takový úkol celé rodiny i s dětmi. Rodiny, které nemají u sebe propustky o d Afixe.“
Kroll nadále mlčel a sledoval elfa. Debata ho nebavila a když se ho elf na nic neptal, nebylo třeba mluvit.
Elfovi zeskelnatěl zrak, netečnost jeho společníka ho děsila. A tak se zeptal: „ Hudgarre chceš mít rodinu a děti?“
„Ne.“ zazněla stručná odpověď.
„A co bys chtěl?“ zeptal se s malou nadějí v hlase elf.
„Aby Ty konečně přestat mluvit nesmysl. Zavřít huba a mlčet.“ Odpověděl kroll.
Elf se otočil od ohniště a odešel do tmy lesa. Po tváři mu stékaly slzy, ale ty už Hudgarr neviděl...
Diskuze
Přeji krásný den, možná už jsem yapomněl jak se to dělá, psát kritiky, tak to zkusím a buďte ke mně schovívaví:-)
Takže, je mi líto, že jedno z prvních dílek které budu hodnotit je Tuaxovo, a o to více mě mrzí, že mé hodnocení bude záporné. už od začátku se mi nelíbila povídka po stylisticky. Už ten začátek mi hodně připomíná práci základoškoláka, popis elfa je mírně najivní a silně dětský. celá povídka je pak vystavěna jak již někdo podotkl na dialogu, na střetu tuposti a snad té naivity. Je to kouzlené jak se ti povedlo vystihnout oba tyto národy a jejich rozdíly na jediném flosofickém dialogu, za to potlesk, za ten zbytek, ale ne...
Je mi líto, kdybych se v tom měl babrat napsal bych jen to co jsi již četl...
...s pozdravem minstrel
1) Mne sa to veeeelmi pacilo - ale zasa ja som znamy tym ze sa mi pacia brakove poviedky ako pisem sam.
2) Podla mna bol ten elf prilis precitlively
3) trocha som nechapal niektore slovne spojenia ako "...který měl o problém jasno."
4) Krolla si podla mna vystihol uplne skvele :-)
5) Ten koniec sa mi zda ale dost ... jak by som to povedal ... "teplý" ... podla mna by na takuto ulohu nikto neposielal precitliveneho elfa :-(
to je asi vsetko ... len tak dalej .. rad si precitam taketo daco ... je to kratke, jednoduche a dobre si pri tom dokazem oddychnut.
Nebudu hodnotit. Původně jsem se klonil ke dvěma, z důvodu absurdního konce, který se svým způsobem blíží absurdnímu černému humoru.
Vzhledem k tomu, že však je závěr následně ještě natáhnut o jeden odstavec, který toto vyznění zcela bortí a dává celému dílku patetický nádech, musím říci, že i toto vyznění (které bylo pro mne prakticky nejzajímavější) se ztrácí a s ním i kouzlo střetu naivity a tuposti.
Právě ten posun v posledním odstavci přidává (snad jen mnou) tušený tón pochyb v konání obou postav a dává jiný rozměr krollově nevrlosti a nemluvnosti. Pokládám si na jeho základě otázku - není to vše jinak? Není za krollovou nelibostí v elfově žvanění (tak ukrutně prázdném) neochota přemýšlet? Nebo se mám spokojit s jednoduchým vysvětlením - že kroll je denegrege... no prostě blbej? Proč chce, aby elf mlčel? Není to proto, že kroll sám pochybuje o správnosti jejich počínání a elfovy bláboly mu stěžují jeho snahu se s tím vyrovnat?
Hm. To je to, co celé dílko sráží. Pokud by totiž mělo být jeho obsahem a sdělením právě tato myšlenka, pak by bylo nutné ho pojmout úplně jinak.
Lischai: Postavit povídku na jednom dialogu (obecně) není chybou. Měla jsem na mysli, že toto dílko je tím, jak je napsáno, spíše úvaha, protože jí dle mého chybí "povídkové atributy", a tak působí vytrženě z většího celku.
Napadlo mě, jak silná by mohla být povídka s tímto námětem, jen kdyby se malinko změnilo prostředí - kdyby takový dialog probíhal PŘED konečným rozhodováním o rozkaze. Třeba když by oba hraničáři skupinku uprchlíků teprve pozorovali a rozhodovali se...
Skorpion:
"zpracování", milý puristo :-)
Lischai:
Pokud má být mluva krolla velmi prostá a má pro něj být náročné vyjádřit myšlenku - a to byl asi Tuaxův záměr, domnívám se, že přitom nešlo o charakteristiku krolla jako představitele rasy, ale o charakteristiku hrubého a myšlení neuvyklého tvora, ideálního to materiálu nejen na vojáky, ale dokonce i poddůstojníky, pak si autor dal velmi náročný úkol. Pokusil se ho zhostit použitím určité jazykové stylizace, určitě je to peší, než bezbarvá a bezpříznaková řeč.
Hmm, čekal bych víc. Škoda. Jak už řekla Shelagh, je zde hodně prav. chyb, špatné vazby... Škoda. Myšlenka není špatná, ale spracování silně pokulhává.
majáček: Zkus psát čárky a vyjmenovaná slova ("vitknout" vypadá hodně nehezky) by také neškodila. Nechci tě urážet, ale špatně se to čte...
Skorpion
Je to smutný, víte? Moc smutný.
Nemyslím si, že by povídka byla špatná proto, že je postavená na „jednom dialogu či spíše monologu“. To rozhodně ne. Sama volba prostředků není chybná. Dovedu si představit tuhle povídku psanou jako dialog a přesto dobrou.
Nemyslím si ani, že by byl problém v nedostatečném prokreslení postav. Na herní ploše (hrubým odhadem) 5000 znaků, není opravdu místo na nějaké charakterové meditace. Osobnosti a postoje postav se projeví až prostřednictvím dialogu.
Problém není ani tak v tom, co tu není, jako v tom, co tu je.
První, opravdu hodně hloupý a hodné velký omyl nastane v popisu postav. Je škoda, že člověk literárně sběhlý jako Tuax (Vzpomínám na Tvoje kritiky u mých povídek, tak rok zpátky. Moc jsi mě tehdy nešetřil. *úsměv*) klopýtne na takovém místě.
Popis obou postav je zbytečně obšírný. Občas je to vidět třeba při hře Doupěte. Vedlejší postavy jsou odbyty stylem: „Je to hraničář, má zelenej plášť.“ A u klíčových nebo oblíbených charakterů si naopak hráči vyslechnou výčet drobností a detailů (na široká ramena mu spadají zlatavé vlasy, sepnuté čelenkou se znakem prolnutých kruhů a malým smaragdem vsazeným v .. bla, bla, bla), které paradoxně nikoho nezajímají. Já osobně se snažím nikdy nepopisovat víc jak dva až tři výrazné znaky postavy. Zvláště u povídky rozsahem podobné tvé je to vyloženě k ničemu.
Logika je druhým problémem. Zabít chlapa s mečem? Ok. Zabít chlapa bez meče? No teda. Zabít dítě? ... Chápeš, viď.
Něco takového by většina normálních lidí neudělala, rozkaz - nerozkaz. Snad jen scénář, kdy se onoho chlapce pokusí zabít kroll a elf jej naopak bude bránit by přicházel v úvahu.
Za třetí. Krollova svahilština ve mě probouzí vzpomínky na Doupařské doby... A _vždy_ když takhle někdo mluvil, byla legrace. A to je špatně. Tohle nemá být legrace. Má to být smutné. Mám plakat, ne si asociovat dementní krolly (pardon, Maris). Ano, ať používá jednoduché věty... Ale, prosím, ať nemluví jako imbecil.
Čtyři. Stylistika, sloh. Tady Shelagh poměrně přesně vystihla, kde to plave. Souhlasím s ní. Snad jen bych dodal, že kromě zmíněných klopýtnutí, jsou věty samy o sobě stavěny hezky. Jen za použití špatných výrazových prostředků.
Závěr.
Tak tedy, vlastně, kol a kolem tedy od začátku. Námět má potenciál (tahle věta brzo zevšední) leč zpracování ho nenaplnilo. Dílem logickými dírami, dílem slohem. Ke stylistice mám výhrady, skladba dialogů se mi naopak líbí (zdůrazňuji skladba, nikoli náplň).
Velmi, velmi se rozhoduji mezi 2* a 3*. Myslím si ale, že v porovnání s pracemi, které jsem ohodnotil dvojkou, je toto přeci jen zralejší.
Tak veselou mysl, Tuaxi. A hodně štěstí v životě i s papírem.
Lischai.
P.S.: A děkuju za kritiky. Myslím, že jsem to ještě neudělal.
Dílko nabízí zamyšlení nad otázkou konfliktu uposlechnutí rozkazu a samostatného uvažování. Povídkově moc nepůsobí, protože vše je v postatě jediný dialog, místy spíše i monolog. Postavy slouží pouze k deklamování replik, jejich postoje jsou nám představeny velmi schematicky. Celkově situace působí až absurdně - zejména při pasáži s pětiletým dítětem, je nevěrohodné, že elf hraničář bude o zabití dítěte uvažovat až poté, co to provedl. Slabinou dílka tedy není námět - ten by mohl být při dobrém zpracování dosti nosný na silnou povídku, ale věrohodnost detailů, které jsou pro tak krátké dílko nesmírně důležité.
Jinak i po stylistické stránce má dílko horší kvalitu:
Vyskytují se hrubé chyby (např. "monotóně"), chyby v psaní přímé řeči, chybí čárky ve zcela jednoduchých souvětích, další přebývají.
Opakované výrazy v za sebou jdoucích větách ("…muže s jemnou tváří působila vedle toho druhého velmi útle. Jemnou tvář… Jeho jemná mladická tvář…"), opakování slov se stejným základem ("osvětloval svit").
Stylistické neobratnosti a nedostatky
- chybné vazby, např. "uhlíky se žíhaly žárem"
- polopatické dovysvětlení: např. "rty úst", "Rysy tváře samy o sobě prozrazovaly", "bederní rouška u pasu"
- výrazové nelogičnosti v jednotlivých větách: např. nedovedu si představit posed, který v jednom dokáže poukázat na to, že muž je zkušený, otrlý a hraničář k tomu.
Celkově tedy i s přihlédnutím k zařazení do povídek musím konstatovat, že jde o dílko slabé a nevyzrálé.