Lord Alfik  8. 10. 2005 v 11:15:13

Dlouho jsem přemýšlel co napsat, několikrát jsem i začal psát, ale nakonec jsem to všechno smazal.

Jediné co mohu říci: Alký nesouhlasím s tím co jsi napsal, ale více to rozebírat nehodlám.

Hrač DrD  8. 10. 2005 v 9:20:10

Příspěvek je pěkný, ani se nebudu rozepisovat o něm. Dám 5*.

Alcator: Jak můžeš něco hodnotit, když jsi to nezažil? Jsi registrovaný poměrně pozdě, rozhodně později než o kterých časech PD píše. Zdá se mi tedy amatérské hodnotit, když znáš jen B z A->B.

Spousta lidí (např.: ja) sem začala chodit, protože v restauraci, práci, škole, brigádě, ale i v rodině* jsou taková pravidla. Chodili/dí sem kvůli odpoutání se od reálného života (ze stejného důvodu hrají fantasy rpg). Nyní zde nastává 'profesionalizace', ale pak zde již nebude to co dřív. Někomu se to nelibí, někomu ano, ale rozhodně bych to viděl na ztrátu spousty skvělých věcí a vlastností tohoto servru.

* V některých rodinách to může vypadat ze stejným řádem a nuceností jako kdekoliv jinde. Ne jak Alc. popisuje poměrně idilku.

PS: Umyslně, zde nepíši svůj názor na změny...

s pozdravem Hrač DrD

Stoupa  7. 10. 2005 v 23:58:06

Alcator: víš proč odcházej?...protože to tu stojí za hovno. Když Marigold říká, že to tu nestojí za nic, tak má pravdu.
Bejt redaktorem neznamená, že by před tvym nickem všichni měli padat na zadek. Už by sis to konečně moh uvědomit... tak se přestaň navážet do Marigolda, je to ubohý.

prokletý Dilvish: subjektivně...je to jednoduchá, né moc výrazná básnička. Vlastně ta forma celkově neni moc zajímavá...ale mně o formu stejně nikdy nešlo:) Má to skvelej obsah. Paráda. Líbí se mi to. ...jasnejch 5*. restecp

prokletý Dilvish  7. 10. 2005 v 17:55:16

Alcator
Marigold jako redaktor pro mě moc neznamenal, v té době sem nevěnoval ČaE pozornost...

...a ostatní? Taky sou to neochotní nafoukaní egoisti?

Těch pár lidí se neozvalo jen tak, že neví o čem mluví. Ta hádka byla docela ostrá...

Není to Marigoldův pomník, nesnažím se tvořit nějakej kult osobnosti...

Je to vzpomínka na ty co tu byli a nejsou.

Alcator  7. 10. 2005 v 17:17:12

Dilvish:

Pak ovšem musím říci, že ti něco uniklo - smysl pro realitu.

Marigold se po kdovíjakdlouhé absolutní nečinnosti přihlásí, vidí kolem sebe hejblátka a nechápe je, a tak nám napíše, že je to tu blbé, že to tu není jako dřív a že to tu nestojí za nic.

Pár lidí se ozve, že mluví o něčem, co nezná.

A ty mu tady teď stavíš pomník? Marigold není padlý, a pokud ano, tak jen kvůli vlastní nafoukanosti a neochotě smířit se s tím, že už není redaktorem a že už nepadáme na zadek, když vidíme jeho nick.

prokletý Dilvish  7. 10. 2005 v 14:38:41

Opět se potýkám s problémem zpoždění schvalování a velkého časového odstupu od díla... No i tak:

Gramatika
Nejsem plzeňák ani náhodou, sem z českomoravské vysočiny z moravské strany... Drobné překrouceniny vznikají mou snahou nepsát tak jak mluvím, ale spisovně. Místy to přeženu, místy něco neopravým.
Už sem ale začal s opravováním básní po gramatické straně (prostřednictvím ochotných jazykových brusičů).

Forma
Nechal sem se svázat... Pro tak dlouhou báseň je absence volného verše úrazová.
Stále je tu bohužel patrná chyba omýlání tématu, které se již snažím vyhýbyt.

Rytmus
Osobně myslím, že Zvony měly horší, ale uznávám, že stále kulhá.

Obsah
Tak a tady snad to hlavní...
Víš Alcatore, nepochopils to, ale to mě nijak nepřekvapuje.

Dneska si tu asi málokdo vzpomene na hádku ve fóru která se strhla před Marigoldovým odchodem. Jak se zaspamilo fórum a padaly tvrdá slova... No, já si to pamatuju, protože sem se to snažil zastavit.

Krátce na to sem napsal tento výtvor (můžete spočítat časový odstup) a už když sem začínal, věděl sem že jej věnuji těm dvěma, kteří byli ve fóru skoro linčováni za nostalgickou slzu.

Nepatří vlastně ale jen jim, je to taková vzpomínka na to, že to tu nebylo výdycky takové. je to konstatování, že čas změní všechno. Je to vzpomínka na ty kteří tu byli a nejsou...

Nejsem tady zrovna nováček... Někteří moji zdejší přátelé mají ID dvojnásobné jako já, takže pamatuju i nedostatky té doby... A ano prvek vzpomínkového optimismu se možná objevuje mezi řádky veršů...

Tato (ne zrovna převratná) báseň měla být jakýmsi pomníkem padlých.

Dilvish

Dart  7. 10. 2005 v 12:49:22

Báseň či jak nazvat toto dílo, mě unesla. Ne však svými rýmy, ale pojintou, kterou se nám autor snažil říci. Pořád nad tím přemýšlím a čtu si to znovu a znovu. Říkám si, "o mrtvých jen v dobrém", ale lepší to tu asi nebylo a ani nebude. (tím se nikdo neurazte) Bude to tu vždy jen takové, jaké si to tu uděláme sami. Tj. Psát sice uměli výše jmenovaní, ale nemyslím si, že se zde NEnanajdou další skvělí pisálci. Nevím kdo může za to či ono, ale chci poděkovat za tu myšlenku, protože jsem je znal a znám a na malý okamžik jsem se zase zavzpomínal a zasnil.

Elrond moudrý  6. 10. 2005 v 23:26:21

Zdravím,

když sem tuhle báseň začal číst byl jsem naprosto ndšen ne ani tak pro její obsah, jako spíš pro úžasnou atmosféru, ketrou jsou protkány první dvě sloky. Zároveň tyto sloky vyzněly jako pěkná metafora. byl jsem téměř rozhodnut, ač obvykle nehodnotím, dát dílu 5 hvězdiček. Pak však přišlo zklamání. Další sloky začaly být velmi křečeovité a rýmy byly evedentně psané, tak aby to bylo ve stejném stylu, bez větších ohledů na rytmus či dokonce obsah. Náhle sem se cítil uražen, okraden. Celá amosféra díla se ztratila v aoutorových pisatelských křečích. Nejvíce by tomuto dílu pravděpodobně prospělo úplné vypuštění posledních tří slok.

Tento text prosím bete s reservou protože můj talent a vědomosti co se tíče lyriky a jsou hluboko pod úrovní tohoto serveru.

Apea  6. 10. 2005 v 16:27:19

Neshledávám vážné gramatické pochybení ve verších:
"Pryč jsou autoři,/děl nesmrtelných." Čarka je opravdu v poezii výsostné právo autora a stavba věty je přijatelná dokonce i tehdy, kdyby ji neopravňoval kontext výčtu (opakovaných "Pryč je...). V ostatních gramatických výtkách má ovšem Mgr. Holger pravdu.
Nesoudila bych tak přísně opakování - tím spíše, že směřuje k poměrně silné závěrečné sloce.
Vzhledem k tomu, že apeovat je mé nesporné a výsostné právo, dovolím si říci k Alcatorovu příspěvku, že nese-li člověk odpovědnost a vytváří-li něco, nemá v okamžiku realizace toho "něčeho" čas na pochyby. Ale to neznamená, že by k ním měl být hluchý.

Alcator  6. 10. 2005 v 15:44:28

== Pozor - soukromý názor == Pozor - soukromý názor ==
Cokoliv v tomto textu může být omyl jeho autora. Nejedná se o oficiální stanovisko redakce ani provozovatele.


Dílo nebudu hodnotit číselně, protože bych nebyl objektivní.

K obsahu ovšem cítím potřebu podotknout, že vzpomínkový optimismus je NATOLIK PROFLÁKNUTÝ a známý, že by měl člověk být schopen si jej uvědomit a nenechat se strhnout k jednoduchým výrokům typu "Dřív to tu bylo lepší".

Nežijeme v ideálním světě; na jednoho dobrého člověka připadá minimálně jeden špatný, na jednoho chytrého jeden hloupý, na snaživce lenoch, na tolerantního úzkoprsý, na euro-občana xenofob.

Když sedím v kruhu rodiny u oběda, je jasné, že si pohodové pokecáme, nikdo si nezapálí a nikdo nezačne říhat - protože jsme všichni vychovaní podle stejné šablony a víme, co se sluší.
Ale jakmile jsem v restauraci, kam kromě mé rodiny pouští i jiné, zákonitě se najde z mého pohledu blbec, který si po obědě MUSÍ dopřát cigaretku, a vůbec ho nenapadne, že tím ničí oběd všem okolo.

A proto u nás doma na zdi NEVISÍ "restaurační řád", kde by stálo "U jídla se nekouří", zatímco v restauraci by takový řád viset MĚL.

A stejně tak, proto tady musí být s přibývajícím počtem uživatelů přísnější pravidla a trochu více regulace, aby byla drtivá většina "rozumných" chráněna před zvůli několika blbců. Jestli tohle znamená, že pár extrémně anarchistických hypíků nedokáže taková pravidla unést a zhnuseně odejde, tak ať. Když se někdo uráží kvůli každé dobře míněné poznámce, když někdo odmítá jakoukoliv diskuzi na téma jeho popisku, ikonky či třeba výrazových prostředků a trvá na tom, že bude ostatní oslovovat "čau vole", je těžké, ne-li nemožné s ním dlouhodobě vycházet a žít.

Proces, kterým tento server prochází, se dá označit za "profesionalizaci": Amatérské redaktory, kteří hodnotili stylem "Je to o dracích a ti se mi líbí, takže 5", vystřídali redaktoři, kteří jsou ochotní si vyhrnout rukávy a ponořit ruce až po lokty do soukolí díla, často ušpiněného sazemi a prachem, aby se dílu podívali na střeva a dokázali říct nejen "Je to nějaké divné", ale také "Proč je to nějaké divné". Autor zmiňuje v anotaci Marigolda, a ačkoliv proti němu osobně nic nemám, ze srovnání s redaktořinou Mgr. Holgera vyjde tento mladík jako školáček. To není JEHO chyba - je to mladý muž bez odborného literárního vzdělání a já se na něj nezlobím, jen cítím potřebu poukázat na to, že ona pohodová atmosféra byla do značné míry vytvářena naprostou neochotou či neschopností mnohých jít ke kořenu věci, označit konkrétní nedostatky konkrétních děl konkrétních autorů. Jasně, že si připadáte mnohem pohodověji, když vás kámoš poplácává po zádech a maximálně řekne "Vole, neřeš to a ser na to", než když vám učitel před celou třídou řekne "BY JSTE je chybně, píše se BYSTE"...

Jasně, že si mnohem pohodověji pokecáte s kámošema z družinky, se kterými hrajete třikrát týdně dračák, než s nějakým cucákem, který přitáhl vodněkud z Blízkého Východu a dovoluje si o vašem dráčkovi, kterého vám všichni kámoši hodnotili 5*, říci, že je to nesystémová a přesílená bestie bez zdůvodněných vlastností.

Ti, kdo tu byli brzy po spuštění serveru, se pochopitelně cítí dnešním stavem rozladěni, protože místo jednoho krbu, kolem kterého se dalo sesednout a pokecat, je tu Putyka s 450 stoly, u každého z nich je vlastní krb a dokonce, považte, nástěnka, na které si, považte, správcové stolů zapisují zajímavé výroky... Ze serveru se stalo město, kde jsou zákonitě ulice, do kterých jste nikdy nenakoukli. Už není v lidských silách mít přehled o úplně každém místě, znát každého uživatele atd. A tohle možná "odcházečům" vadí také - že už nad tím nemají takovou "kontrolu" (asi jako domovní drbna ví o každém a myslí si, že tím má nějakou kontrolu), jako dřív.

Denně se sem nahrne 10 nových jmen, z nichž tak zhruba 3 nebo 4 patří lidem, kteří po městě skutečně budou ťapkat a nebudou padat na zadek při pouhém zaslechnutí jména Marigold.

Stýská se vám po komorních časech, nekonfliktních časech, časech malé vesničky? Chápu vás, ale nezapomínejte - Vzpomínkový optimismus... Ono to nebývalo tak dokonalé, jak si vybavujete. Už jste totiž zapomněli na technické problémy a mezilidskou nevraživost, která tu byla vždycky.

(Uf, je to neučesané, ale jde mi to z duše.)