Mgr. Holger  6. 10. 2005 v 15:15:40

Tak tomuhle říkám apeativní lyrika. Na jednu stranu k něčemu vybízí, na stranu druhou však poněkud nejasně – apeuje.

Třebaže tedy provokuje k otevřené diskusi, soudím, že se zároveň od problému distancuje či lépe – odbíhá. To je umocněno i bezradností v gradaci celku, ale i jednotlivých slok. Proto již působí úsek od druhé do čtvrté sloky jako píseň opotřebeného flašinetu. Nepřináší nové motivy, či rozvití motivů stávajících, pouze další a další výčet dalších atributů (snad symboliky), možná ve snaze vyloudit slzu sentimentu, či vzbudit další emoce.

Formální stránka je opět úhelným kamenem (úrazu – bohužel) – opět zde forma nastoluje diktát nad obsahem a verše následně přechází do těžkopádného doplňování rýmu, čímž jsou způsobeny právě zmíněné komplikace obsahové, výrazové a prakticky nijaká gradace.

Gramatické chyby – „pryč jsou autoří“ (sice se pokládám za skoroplzeňáka, ale přeci jen tento dialekt není gramaticky v pořádku), „stracené“, „by jsme“.

Celkově – musím říci, že tímto dílkem nejsem příliš nadšen. Obsahově klouže po povrchu problému, třebaže se v závěru snaží zaujmout radikálnější stanovisko (toto je vlivem zatížení předchozího ubíjejícího výčtu značně nejasné a čtenář tápe.) Po formální stránce musím mít výtku k tomu, že se autor dal příliš svázat formou a tím značně okleštil a rozmělnil obsah.

Nepotěšil jste mne, ani já vás nepotěším...