Srdce uhranuté
| Autor: | Mgr. Holger |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 26 |
Srdce uhranuté
Báseň markýze Sfinxe ze sbírky Drak sta srdcí
(nezveřejněné věnování: mážce Radaně zv. Překrásné)
Již možná naposled se ocitáme v klání,
V němž není vítězů – jen pár znavených těl.
Vyčpělé, malátné je naše milování –
Kde vášeň zmizela, jsem dávno zapomněl.
Možná si vzpomínám na hloubku těch očí,
Co dálkou lákaly: „Až k obzorům plout!“
Když jsem pak ochutnal Tvé víno řízlé močí,
Pozdě jsem prohlédl – jaký já byl bloud!
Dnes, jako každý den se ocitáme v klání,
Jak herci mizerní v kusu ubohém –
Dvě těla studená, v nichž život je jen zdání,
Snad hřejí výkřiky před hraným vrcholem.
Jak rychle pronikl jed do mojí hlavy
Sluch i zrak popletlo kouzelné mámení…
V loutku mě proměnil, v šaška, co Tě baví,
A srdce uvěznil v mrazivém sevření.
Dnes možná naposled se ocitneme v klání
Na poli milostném, co barvu šedou má.
Tvou krví ochutím to plytké milování
Dnes shoříš plamenem, jenž v mém hněvu plá.
Pozn.: Další z "milostných" básní markýze Sfinxe reaguje na milostnou avantýru, kterou prožil s jednou velmi mocnou rejckou mážkou - Radanou, zvanou Překrásná (správně se prý říká magika, ale já se budu i nadále držet mnohem libozvučnějšího označení mážka). Markýz se s touto krásnou ženou seznámil v knihovně Rejcké Neviditelné univerzity (škola mágů), kam občas chodíval studovat okultní literaturu (ne, že by jí rozuměl, ale do knihovny chodívají adeptky univerzity a ty si žádný z milovníků žen nemůže nechat ujít…). Po velmi krátkém milostném poměru, pro markýze navíc ani nijak přínosném (Radana byla skvělá mážka, kromě toho také skvělá mážka, pak ještě skvělá mážka… to především – tedy nic víc, co by tak náročného muže uspokojilo) na Sfinxe seslala mocné psychické kouzlo, čímž si ho zavázala a udělala z něj tak svého poskoka. Nebýt mága Tamurela, markýzova přítele, který si povšiml náhlé změny ve Sfinxově chování a kouzlo z něj sejmul, byl by jejím otrokem dodnes. Nutno poznamenat, že konec básně je značně nadsazen, Radana dodnes žije a se Sfinxem uzavřeli „ostražitý mír“ (vzájemně si tedy vyhrožují smrtí…). Proto také to neveřejné věnování pouze pro zasvěcené…
Jak správně říkala Sfinxova matka: „Nepleť se do věcí čarodějů, nikdy nevíš jak to skončí…“
Diskuze
Apea:
Proti odporné magii nemáš obranu. Podmanit magií si můžeš i člověka, který tě nenávidí. Magií mu sebereš možnost vlastního rozhodnutí, sebereš mu svobodu. Ano, máš pravdu, jde i o to, jak se k podmaněnému chováš, nebo jaké máš pohnutky, ale ani dobré pohnutky nejsou omluvou pro sebrání svobody, pro zoročení. Pokud jsi podmaněna krásnýma očima, stále se rozhoduješ na základě své svobodné vůle - i když jsi ovlivněna, pořád to ta svobodná vůle je. Pokud jsi podmaněna magií, už to tvá svobodná vůle není.
"Když jsem pak ochutnal Tvé víno řízlé močí"
Ač nebývám v těchto oblastech nepozorná, teprve z Marsiiny reakce mi došlo, co zřejmě měl Alcator na mysli. Četla jsem ty verše jako metaforu vztahu, který působí vábným dojmem, ale skrývá v sobě něco jiného a odporného (moč by pravděpodobně nezničila jiskru dobrého bílého vína, dokonce by nejspíš nepoškodila ani buket, víno by vypadalo dál téměř průzračně a lákalo by svojí nevinností). Dokonce i kdybych projektovala do intepretace verše magickou praktiku (bohužel, milostná urinární magie skutečně existovala, škoda vína pro takovou pověru), neztrácel by se tento metaforický význam.
Alcatorova interpetace "číše", ze které je víno pito, by podle mého názoru posunula vyznění básně hodně stranou. Mimochodem při Alkýho výhradách k projevům ryze moderních fenomenů ve fantazi (Semafor apod.) by tady verší podsouval hodně moderní hygienickou fóbii :-)
Avšak verš provokuje, v jinak spíše pomalém běhu básně je metafora konstruovaná kolem slova "řízlé" hodně vyostřená. V běhu a atmosféře básně by třeba "promíšené" méně udeřilo do očí. "Řízlé" se mi ovšem líbí víc, jen by bych ho raději viděla na exponovanější místě básně, "pozdě jsem prohlédl - jaký já byl bloud" po tak ostře nasazeném tónu působí šedě.
Marsia
Trochu OT - myslíš, že není jedno, jestli si někoho podmaníš krásnýma očima či odpornou magii? Nejde spíš o to, z jakých pohnutek si poďmaňuješ a jak se k podmaněnému chováš? A zda dokážeš včas to podmanění otevřít pro partnerství?
Neřekla bych, že se mi báseň líbí, ale mám pocit, že autor dosálh přesně toho, čeho chtěl.
Cynická výpověď o vztahu, který začal romantickými veršíky (verše Možná si vzpomínám na hloubku těch očí, Co dálkou lákaly: „Až k obzorům plout!“ ještě podtrhují v kontrastu s následujícími dvěma cynické vyznění celé básně) a skončil nenávistí - kdo by také měl rád někoho, kdo si ho podmanil ne krásnýma očima, ale odpornou magií - a zabíjením.
Alcator:
každý si místo slova "víno" představí něco mnohem "sekrečnějšího"
Ne každý.
Verš o víně navozuje představu hnusu, vyjadřuje "krásu" onoho vztahu.
Zřejmě pokus o historickou přesnost, protože milostnost v dávné minulosti skutečně neoplývala pestrostí či nějakými obzvláštními ohledy vůči ženám...
Ne, že by to sem tak úplně patřilo, ale o tom jaké vztahy byly mezi mužem a ženou v dávné minulosti, není tak jisté. Spíše bych si odvážila tvrdit, že to, jaké ty vztahy byly záleželo na lidech, stejně jako na tom záleží teď a tudíž není třeba se domnívat, že muži vůči ženám ty ohledy neměly.
Čtvrtá sloka vypovídá o kouzelném mámení nikoliv lásky, ale magie, kdy se z básníka (markýze) stává pouhá loutka, hračka, šašek (neviděla bych to ve spojitosti s nahým mužským tělem), srdce zajato v mrazivém sevření magie.
Závěr mluví o pomstě básníka, kdy "klání" končí pro kouzelnici krvavě - je markýzem zabita.
Využitelnost pro hraní mi přijde zřejmá. Pominu-li svou domněnku, že vznikla při hře, je zde ještě značná inspirace pro příběh.
Vrhněme se tedy na to!
První, co mě napadlo poté, co jsem báseň i s poznámkou dočetl, bylo, že je to prostě velmi dobré. Jako již tradičně u Magistrových kousků mě potěšila skvělá práce s jazykem - všechno to tak pěkně svižně sviští a klape. Možná jsem dokonce jediný, který by "jsem dávno" nechal, jak je. Z textu je cítit hravost a radost z psaní, což je většinou dobře (zde určitě ano).
Nemohu se přidat k Alcatorovým výtkám, jelikož se mi zdá, že se jedná o jakýsi výčet prvků, které v básni fungují dobře, ale vytrženy tímto způsobem pochopitelně napadnutelné jsou. Schizofrennost druhé sloky bych neoznačil za schizofrennost, ale za rozčarování (z Radany, nikoliv z básně).
Vždyť autor zde popisuje, co mu mážka nabízela (téměř kýčovitá romantika) a náskledně uvádí, co skutečně dostal (víno řízlé močí).
Ani se třetí slokou nemám problém. Kouzelné mámení zde zcela jistě není žádná laciná básnická vycpávka, nýbrž odkaz na kouzlo, jímž mážka markýze omámila. "Šašek, co tě baví" je zde opět naprosto v pořádku a vlastně jsem nepochopil, proč Alcatorovi přijde tato pasáž absurdní. Absurdita v básni jistě přítomna je, ale jsem přesvědčen, že tam má svoji funkci a plní ji.
V poslední sloce, myslím, Alcator přecenil význam jednoho jediného "možná". Vždyť zbytek sloky dává vcelku jasně najevo, že autor se (byť jen básnicky) skutečně chystá ženu odpravit. Ono "možná" jen odvrací trapně naléhavou polopatičnost sdělení a dost možná plní i rytmickou funkci.
Jako báseň pro hry na hrdiny? A proč ne? Zhýralý šlechtic by nejspíš nemohl být popsán lépe než svojí vlastní poezií. Přešlap za hranice umění zde určitě nehrozí. Jde o umění svérázné a neotřelé, tím více mi však připadne vhodné zde o umění mluvit.
Celkově mi většina zmíněných výtek připadne nepodstatná nebo dokonce neopodstatněná, ale! Je fakt, že mě báseň nenadchla. Je dobrá. Ba přímo skvělá. Ale nemohu říci, že by mě strhla. Beru tuhle báseň spíš jako výpověď o samotném markýzu Sfinxovi (skloňuje-li se to tak) a musím říct, že mě tenhle týpak začíná zajímat čím dál tím víc.
Děkuji všem za komentáře. Děkuji Alcatorovi za náležitou pitvu, pouze upozorním na toto - Nevím, jak by kdo tuto báseň v dračáku použil, na druhou stranu tato báseň je přímo spjata s dračákem - napsala ji má postava na základě událostí v dobrodružství.
Elvisův_duch: ano, máš pravdu, tato báseň je odosobnělá, což je dáno do jisté míry 1. mým cynickým náhledem na svět, 2. markýzovým cynickým náhledem na svět, 3. tím, že se markýz snaží (často marně) od svých citů odpoutat a jakoby se stavět mimo ně (nutná praxe diplomata - rozuměj zabijáka).
Jak to ale s jeho psychikou je, nechám na příště...
Mgr. Holger
Dík za to vysvětlení pod básní, škoda, že nebylo před ní. Jsem trochu přehnaně nesnášenlivá k obviňování partnera - láska je to, co děje mezi dvěma lidmi, kteří se milují, říká klasik, oddechla jsem si, když jsem se dočetla, že se markýz nemstí za zklamání z odeznělé lásky, ale za zakletí.
V jedné věci bych se připojila k Alcatorovi, "jsem dávno" bych přehodila, podobnš bych si chvíli hrála se stopami prvního a třetího verše čtvrté sloky. Ale on je to spíše Tvůj basnický rukopis, dáváš přednost plynulosti verše, i tam, kde to zplšťuje rytmus, před zvírazněním počátku stopy. A snad máš pravdu.
Elvisův duch: "Neosobnost" bych rozhodně nevytýkal. Autorem je šlechtic, možná dvořan, a ten se přece drží jistých kánonů. Poesie je pro něj intelektuální hra, nikoli úpění rozervaného romantického hrdiny.
Tak... Lze říct, že je tu jako skoro vždycky dobrá až perfektní forma - rýmy pěkně sedí, dobře se to čte a má to jakýsi profesionální náboj. Narozdíl od Alcatora si myslím, že báseň je víc než supr vhodná do fantasy a mohla by být klíčovou pro nějaké dobrodružství intrikánštějšího rázu.
Taky se mi líbilo použití obratu "Tvé víno řízlé močí". Působí to dobře. Nicméně musím říct, že mi to připadá takové neosobní - nevydím v tom tolik té nešťastnosti, kterou má markíz cítit. Jakoby to sledoval jen zdáli a psal to, že by to tak měl cítit, ale necítí. To mi trochu vadí - je to v podstatě takový nastrojený - asi jako šlechta. Možná to tak ale mělo bejt, ale z dílka vyplývá, že jde o intimní věci. Dále bych mohl vytknout takovou kýčovitost, ale vzhledem k tomu, že toto konkrétně hraničí s autentičností renesanční poezie k tomu přihlížet nebudu. Dal bych 4.
Nevím, jestli je tato věc básnicky chybná nebo pochybná. Moc tě, pane kolego Holgere neznám, ale to co jsem viděla a slyšela mi stačí k tomu, aby se mi báseň i dodatek líbili. Pochopitelně především v kombinaci, která je pro čtenáře tohoto serveru důležitá.
Nechci v žádném případě sahat po přirovnáních, i když přiznávám, že mne taky pár napadá. Přesto by nebyla výstižná..je to jen ženské myšlení a svázanost pojmů:-)
Domnívám se tedy, že tato báseň a celý příspěvek patří k tomu výrazně lepšímu, s čím se tady můžeme setkat. Díky, potěšil mne tvůj příspěvek:-)
Poezii normálně nečtu, ale stejně jako irook, jsem se i já přemohl - kvůli autorovi.
Narozdíl od Alcatora si nemyslím, že báseň je pro DrD nepoužitelná. V souvislostí s ní jsem si vzpomněl na Slepého básníka z Waltariho Temného anděla.
Pokud bych si chtěl ve svém světě vytvořit zhrzeného Lorenza Vallu, tak rozhodně sáhnu po téhle básni.
Myslím, že i starý melancholický šlechtic, by to využil...
Použití je prostě mnoho.
Víno řízlé močí je IMHO výrazem zklamání (nebo Holger prostě jenom navštívil stejný lokál jako já předvčerejšky...).
Nebo je odrazem sexu jako takového. Protože, pánové ruku na srdce, občas to řízlé močí prostě je. Ale nemyslím si, že by Sfinx psal do básně, takže spíš ta první varianta...
Jinak to má velikou hloubku (jak říkal Alký: takhle bych dopadnout nechtěl) a jenom doufám, že to není autobiografické.
Jo, BTW slovo mážka má nějaký dvojsmyslný podtext nebo se mi to jenom zdá?
No, takže závěrem:
protože použitelnost a dvojsmyslnnost jsou vždycky hlavní kritéria mého hodnocení, nemůžu než za 5*