Srdce uhranuté
| Autor: | Mgr. Holger |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 26 |
Srdce uhranuté
Báseň markýze Sfinxe ze sbírky Drak sta srdcí
(nezveřejněné věnování: mážce Radaně zv. Překrásné)
Již možná naposled se ocitáme v klání,
V němž není vítězů – jen pár znavených těl.
Vyčpělé, malátné je naše milování –
Kde vášeň zmizela, jsem dávno zapomněl.
Možná si vzpomínám na hloubku těch očí,
Co dálkou lákaly: „Až k obzorům plout!“
Když jsem pak ochutnal Tvé víno řízlé močí,
Pozdě jsem prohlédl – jaký já byl bloud!
Dnes, jako každý den se ocitáme v klání,
Jak herci mizerní v kusu ubohém –
Dvě těla studená, v nichž život je jen zdání,
Snad hřejí výkřiky před hraným vrcholem.
Jak rychle pronikl jed do mojí hlavy
Sluch i zrak popletlo kouzelné mámení…
V loutku mě proměnil, v šaška, co Tě baví,
A srdce uvěznil v mrazivém sevření.
Dnes možná naposled se ocitneme v klání
Na poli milostném, co barvu šedou má.
Tvou krví ochutím to plytké milování
Dnes shoříš plamenem, jenž v mém hněvu plá.
Pozn.: Další z "milostných" básní markýze Sfinxe reaguje na milostnou avantýru, kterou prožil s jednou velmi mocnou rejckou mážkou - Radanou, zvanou Překrásná (správně se prý říká magika, ale já se budu i nadále držet mnohem libozvučnějšího označení mážka). Markýz se s touto krásnou ženou seznámil v knihovně Rejcké Neviditelné univerzity (škola mágů), kam občas chodíval studovat okultní literaturu (ne, že by jí rozuměl, ale do knihovny chodívají adeptky univerzity a ty si žádný z milovníků žen nemůže nechat ujít…). Po velmi krátkém milostném poměru, pro markýze navíc ani nijak přínosném (Radana byla skvělá mážka, kromě toho také skvělá mážka, pak ještě skvělá mážka… to především – tedy nic víc, co by tak náročného muže uspokojilo) na Sfinxe seslala mocné psychické kouzlo, čímž si ho zavázala a udělala z něj tak svého poskoka. Nebýt mága Tamurela, markýzova přítele, který si povšiml náhlé změny ve Sfinxově chování a kouzlo z něj sejmul, byl by jejím otrokem dodnes. Nutno poznamenat, že konec básně je značně nadsazen, Radana dodnes žije a se Sfinxem uzavřeli „ostražitý mír“ (vzájemně si tedy vyhrožují smrtí…). Proto také to neveřejné věnování pouze pro zasvěcené…
Jak správně říkala Sfinxova matka: „Nepleť se do věcí čarodějů, nikdy nevíš jak to skončí…“
Diskuze
Hm, tak mě ještě napadla (schodišťový efekt, znáte to) jedna možnost. Jestli totiž Holger tu báseň nenapsal lehce nadprůměrnou záměrně. Aby tím naznačil, že markýz je zběhlý v psaní (jak se od šlechty očekává), že mu to docela jde (jako ostatně skoro všechno, na co sáhne), ale že to není žádný génius (jako ostatně v ničem).
To je čirá spekulace, ale je-li tomu tak, pak si zasloužíš 5*.
Tak tedy, Holgéřu: V něčem souhlasím s Alcatorem. Týká se to především rytmiky verše a pak místa, kde rým prostě skřípe ("ubohém - vrcholem", samohlásky jsou sice v pořádku, ale do ucha mi to nejde). Na druhou stranu však zásadně nesouhlasím s Alcatorovým odsudkem druhé sloky. Tady se pohybujeme jen a jen v oblasti osobního vkusu. Jak už jsem někde psal, jsem já sám dost liberální, a tak tenhle příměr beru bez problémů. Záměrem byl hnus. Nebo ještě lépe řečeno zhnusení. Nečisté víno je tu ok a moč tomu všemu dodává odstín plytké tělesnosti, trapnosti. Catullus by to tak možná nenapsal, ale to je věc jiná.
Nenám ve zvyku básně analyticky pitvat, a proto se omezím na celkový dojem, který ve mně zanechala. Milý markýz je unavený člověk. Jako každý, kdo je "otrokem" své vlastní libovůle. Člověk bez kázně, bez étosu, bez vlastností... Člověk, který žije okamžikem, protože vše ostatní je příliš náročné. Hédonista, kterého nakonec nelze než litovat. Je v pasti a je jedno, jestli mu tu síť utkala kouzelnice, osud, nebo jestli si ji utkal sám. Pocit beznaděje připomíná Nohavicova Mikimause (ten je však, bez urážky, o ligu výš). Závěr lze vykládat různě, ale rozhodně bych to nebral jako chybu. Je to hrozba? Vzmůže se nakonec slaboch k činu? A k jakému? Nebo je to jen okamžité hnutí mysli, vražda jako další z mnoha výstřelků znuděného aristokrata? A nebo je to básnická licence? Kdo ví...
Shrnuto a podtrženo: Ve zdejším kontextu dílo nadprůměrné, obzvlášť vezmeme-li v úvahu rámec, do nějž jsi to celé zasadil. Na druhou stranu, za srdce mě to nevzalo, takže 5* Ti nedám. Ty bych si nechal pro toho Nohavicu :-)
Cum salute Iabbervox
Báseň nemá chyby... Je pravidelná. Přínosný je i jakýsi příběh...
Ale pět hvězd jí dát nemohu. Natolik mě její atmosféra nenadchla. Je zajímavá, to jo... Ale dal sem dnes tři hvězdičky básni (s chybama) která mě nadchla víc...
Dilvish
Hned na uvod musim rict, ze obvykle ani poezii nectu - tohle jsem zkusil jen tak ze zvedavosti, hlavne proto, ze autorem je vehlasny poetik Mgr. Holger. da se na to rici jedine, je to husty jako prase, tohle dilko si namoudusi zapamatuju dlouho.
Hodnotit pochopitelne nebudu, protoze (jako obvykle v pripade poezie) se na to necitim.
Alcator: Netipl bych te na znalce poezie, ale komentar se povedl hodne.
"Co tím chtěl básník říci?"
===
Cynicky vyznívá první sloka, která milostný akt označuje za klání, jehož jediným důsledkem je "jen" únava. Tím autor (pozn.: předem jsem věděl, kdo je autorem) dává svému dílu určitý výchozí směr, mantinely, v rámci nichž by dílo mělo být posuzováno.
Musím se zde pozastavit nad drhnoucím bodem mezi třetím a čtvrtým slovem posledního verše - Nechci autorovi radit, že by zde byl vhodnější prohozený slovosled "dávno jsem", případně "dávno již", ale zkusím-li si zarecitovat autorem dané "jsem dávno" a porovnám-li to s rytmičtějším "dávno jsem" (všimněte si, kam se přesune délka), připadá mi alternativní podoba lepší. Podobným problémem (obtížně recitovatelným pořadím dlouhých a krátkých slabik) trpí ostatně i párový druhý verš, kde "pár" prodlužuje přednes snad až příliš.
===
Druhá sloka je vskutku schizofrenní: Zatímco na začátku nabízí kýčovitě romantické padání do hloubky dívčích očí, vzápětí pouze kvůli absolutnímu rýmu klesá až na bahenní úroveň "deutche scheisse porno", protože místo toho, aby slovo "víno" povýšilo po něm následující "moč", dojde k přesně opačnému efektu - každý si místo slova "víno" představí něco mnohem "sekrečnějšího", zatímco moč zůstává močí. Přitom to ani neodpovídá cynické první sloce, sklouzává to k anatomické popisnosti, za kterou bych se při přednesu styděl.
===
Cyničnost první sloky je ve třetí sloce převedena na rituální monotónnost pravidelného aktu. A priori zde autor odmítá, že by snad akt mohl probíhat dobře, označuje jej za přetvářkou prosycené toporné divadélko. Zřejmě pokus o historickou přesnost, protože milostnost v dávné minulosti skutečně neoplývala pestrostí či nějakými obzvláštními ohledy vůči ženám...
===
Čtvrtá sloka opět přináší biologii - tentokrát se ovšem autor zabývá sexuálním vzrušením muže z pohledu hormonálních hladin. Želbohu se zde opět objevuje potíž s celkovým směřováním básně. Zatímco z počátku je autor cynický, ve druhé sloce poukazuje na "špinavost aktu" a ve třetí pochybuje o možnosti, že by se "to někdy mohlo zlepšit", tady náhle jako pěst na oko přichází s "kouzelným mámením". Stejně absurdní mi připadá i vzápětí přicházející "šašek, co tě baví" (tedy zřejmá narážka na komičnost nahého mužského těla), následované "srdcem v mrazivém sevření" - tato dvě sdělení mají dramaticky odlišný náboj, a jsou-li podávány takto naráz, není ani jednomu z nich umožněno pořádně vyznít - je to spíše črta.
===
A pak přichází závěr, o kterém nevím, co si myslet. Používání slova "možná" naznačuje, že smutný osud milenky není jistý, ale přitom mě nenapadá, co by na ději, popisovaném v posledním dvojverší, mohlo "selhat". Krev má nejrůznější symboliku, použitelnou pro milostný akt, ale za daných okolností mi reálná připadá jen jediná, a pak tedy opravdu nevím, jak by mohlo milostné klání v budoucnu ještě někdy pokračovat...
===
Shrnutí a hodnocení:
- Musím zdůraznit, že jako "purista" od básní očekávám značnou použitelnost pro fantasy hry na hrdiny, což zde vůbec nevidím: Tohle nikdo recitovat, zpívat ani psát do zastrčených knih v knihovnách nebude.
- Druhá sloka podle mě přešlápla za hranici umění.
- Vzhledem k osudovému rozuzlení básně nedávají úvahy "možná" příliš smysl, rovněž to staví do podivného světla sloku "Dnes, jako každý den".
- Není tu žádná chyba.
- Autor dodal 90% HTML kódu a usnadnil mi tím práci.
- Z básně mám pocit "Uf, takhle bych nikdy skončit nechtěl" a současně "To, jak asi vypadal milostný život stálých párů, vystihuje docela věrně". Bohužel, pro předání informací o sexu ve středověku by se asi mnohem víc hodil jiný formát než báseň...
Nenadchlo, neurazilo.
-- Alcator
P.S.: Autor mě výslovně požádal, abych dílo řádně sepsul. Berte mé hodnocení v kontextu jiných mých hodnocení poezie: Obvykle hodnotím přísněji než je průměr.