Srdce uhranuté
| Autor: | Mgr. Holger |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 26 |
Srdce uhranuté
Báseň markýze Sfinxe ze sbírky Drak sta srdcí
(nezveřejněné věnování: mážce Radaně zv. Překrásné)
Již možná naposled se ocitáme v klání,
V němž není vítězů – jen pár znavených těl.
Vyčpělé, malátné je naše milování –
Kde vášeň zmizela, jsem dávno zapomněl.
Možná si vzpomínám na hloubku těch očí,
Co dálkou lákaly: „Až k obzorům plout!“
Když jsem pak ochutnal Tvé víno řízlé močí,
Pozdě jsem prohlédl – jaký já byl bloud!
Dnes, jako každý den se ocitáme v klání,
Jak herci mizerní v kusu ubohém –
Dvě těla studená, v nichž život je jen zdání,
Snad hřejí výkřiky před hraným vrcholem.
Jak rychle pronikl jed do mojí hlavy
Sluch i zrak popletlo kouzelné mámení…
V loutku mě proměnil, v šaška, co Tě baví,
A srdce uvěznil v mrazivém sevření.
Dnes možná naposled se ocitneme v klání
Na poli milostném, co barvu šedou má.
Tvou krví ochutím to plytké milování
Dnes shoříš plamenem, jenž v mém hněvu plá.
Pozn.: Další z "milostných" básní markýze Sfinxe reaguje na milostnou avantýru, kterou prožil s jednou velmi mocnou rejckou mážkou - Radanou, zvanou Překrásná (správně se prý říká magika, ale já se budu i nadále držet mnohem libozvučnějšího označení mážka). Markýz se s touto krásnou ženou seznámil v knihovně Rejcké Neviditelné univerzity (škola mágů), kam občas chodíval studovat okultní literaturu (ne, že by jí rozuměl, ale do knihovny chodívají adeptky univerzity a ty si žádný z milovníků žen nemůže nechat ujít…). Po velmi krátkém milostném poměru, pro markýze navíc ani nijak přínosném (Radana byla skvělá mážka, kromě toho také skvělá mážka, pak ještě skvělá mážka… to především – tedy nic víc, co by tak náročného muže uspokojilo) na Sfinxe seslala mocné psychické kouzlo, čímž si ho zavázala a udělala z něj tak svého poskoka. Nebýt mága Tamurela, markýzova přítele, který si povšiml náhlé změny ve Sfinxově chování a kouzlo z něj sejmul, byl by jejím otrokem dodnes. Nutno poznamenat, že konec básně je značně nadsazen, Radana dodnes žije a se Sfinxem uzavřeli „ostražitý mír“ (vzájemně si tedy vyhrožují smrtí…). Proto také to neveřejné věnování pouze pro zasvěcené…
Jak správně říkala Sfinxova matka: „Nepleť se do věcí čarodějů, nikdy nevíš jak to skončí…“
Diskuze
Když jsem to četl zaujalo mě to. Jak jsou tam psané pocity a přirovnání , tak to se mi zdá velice zdařilé.Pounámka je také napsána zdařile , ale přesto se mi zdá , že tomu něco málo chybí. Myslím , že ten konec by mohl být více rozveden. Jinak se mi to líbí 4*
Apea Aj, to jsou ostrá slova. Aspoň že ten Heine z toho vyšel se štítem, a ne na štítě :-)
Shelagh
Ctím zvyky rubriky a nestěžovala jsem si na to, kde byl umístěn komentář. Pro mě to byla škoda. Chlap, který něco vyčítá ženě, za kterou ještě včera lezl po kolenou, mě neobyčejně irrituje a tato moje subjektivní dráždivost narušila můj vztah k leckteré jinak překrásné básni. Výjimku představuje pouze Heinrich Heine, který spílá svým někdejším láskám s neodolatelným půvabem. Markýz Sfinx v básni bez komentáře vyznívá jako neobyčejný náfuka"
ono milování stojí za nic, tak to rovnou vyčtu partnerce a ještě ji podříznu, aby si pofoukal mordem své zraněné ego.
Ba ani ten kometář pod básní mě s postojem v básni úplně nesmířil, ale alespoň odstínil mé krajně negativní pocity vůči markýzovi. A o upozornění na tuto osobní indispozici při oceňování básně mi šlo, když jsem tu větu o škodě napsala. Nejsem prostě k mužské ješitnosti tak velkoryse tolerantní jako Marsia, která to nadání závidím :-)
hodnocení
Ačkoliv toto dílo nedosahuje hloubky a procítěnosti Zeleného Srdce ani krásy a poetičnosti Srdce safírových očí, přesto je považuji za velmi zdařilé.
Opět nám poodhaluje duši markýze Sfinxe, stejně jako jazykový um jeho hráče.
jsem dávno
Mně naopak to sedí tak, jak je to napsané. A recituje se mi to dobře.
spojitost s DRD
K tomu, co již řekli jiní přidám použití ve hře - takový momentální nápad. Změňte si ve vysvětlujícím textu konec - to jak mážka dopadla. A rázem máte báseň, která popisuje hrůzný skutek (smrt), která je jediným pojítkem s dávnou událostí, kterou družinka musí vyšetřit, aby se dostala... no a dál už si to domyslí každý sám.
S úctou deshi
K Apeině poznámce, že by bylo lépe komentář umístit před báseň: Nemyslím, že by to bylo vhodné. Ztrácela by se tak svobodná vůle výkladu každého čtenáře, to kouzlo hledání (vnímání) smyslu básně při prvním čtení. To, že je to posléze vysvětleno, pak čtenáře může provokovat k srovnání s vlastní interpretací, nenapovídá, co si má čtenář myslet hned od začátku.
To je vcelku stará známá věc. Milostná magie byla z dnešního pohledu občas pěkně nechutná. Dostal se mi kdysi do ruky jeden staroegyptský "recept" a řeknu vám, nic moc :-/
Ovšem použití moči při magických rituálech není vůbec špatný nápad. Koneckonců i v Gaimanových Amerických bozích je podobný postup zmíněn. Hm... asi to nějak využiju.
Jabberwocky - byla metaforická...
Safra, tak teď nevím, jestli ta moč byla metaforická, jak jsem si původně myslel, nebo ne. Aby nám z toho nevzniklo takové toaletní V:tM ;-)
Apea, Marsia - zpětně to bylo tak, že markýz viděl po čertech pěknou ženskou, svedl ji, ale když zjistil, že je chladná jak ryba a podle toho vypadá i milování, bylo pozdě, už se dostal pod vliv jejího kouzla, z něhož se (vzhledem k její moci) nešlo vymanit.