Tohle může být moře
| Autor: | Lischai |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 22 |
Každičký den se setkáváme s lidmi, kteří jsou z mnoha různých důvodů přesvědčeni, že hraní Dračího doupě je neskutečně infantilní a nedůstojný způsob zábavy. Lhostejno, zda je to jen krátkozraký remcal, který něco málo slyšel, ale mnohem více si domyslel, nebo rozumný člověk, který kdysi projevil dobrou vůli a zájem zjistit, co to vlastně Dračí doupě je a jen z různých důvodů (třeba i mylných) seznal, že to opravdu není ten způsob zábavy, jaký by vyhledával. Výsledek je vždy stejný: Mají svůj pohled na věc a ten jim stěží už někdo vyvrátí.
Na vašich tvářích vykouzlí názor někoho takového úsměv lehký jako spánek k ránu a dále už pro vás ten člověk nebude ničím jiným, než chudákem, který nic nepochopil. Zkuste ale na chvíli odhodit stranou vlastní pobavenost nad tímto jeho hloupoučkým názorem a zeptat se, kde ho vlastně ten člověk vzal. Odkud z temnoty se vynořil mýtus toho, že Dračí doupě je dětinským a pro téměř dospělého člověka nehodným způsobem trávení času. A ať už chcete či ne, stopy vás jistojistě zavedou k místu, ze kterého jste vycházeli. K hráčům Dračího doupěte samotným. Stranou veškerou hrdost, která nám brání připustit si, že je to pravda. Odkud jinud by se vzal?
Jedna, jinak asi docela fajn dívka, mě kdysi prezentovala svoje zkušenosti s Dračím doupětem jako:
PJ: „Stojíš na mříži. Co uděláš.“
Hráč: „Nevím.“
PJ: „Mříž se zlomila a ty padáš dolů. Nemůžeš nic udělat. Co uděláš?“
Ani všechna slova na světě nemůžou vyjádřit beznaděj, která mě tehdy obstoupila. Proč? Kde se neustále berou ti nemožní PJ, kteří nemají nic lepšího na práci, než že – byť neúmyslně – házejí špínu nejen na DrD, ale zároveň i na všechny další RPG hry, co jich tu je.
Na Vampire a jeho temnou verzi současného světa. Na cyber-punkový Shadowrun. Na GURPSy a jejich dokonalý systém. Na AD&D, jeho čistou fantasy a ukázku toho, jak to dopadne, když přes samá čísla už není hrdinu ani vidět. A na spousty dalších úžasných RPG, schovaných kdesi v kilometrech anglických pdf-scanů, o kterých jen občas uslyšíte na conech mluvit Jezevce a jemu podobné průkopníky žánru.
Za všechny tyhle nese Dračí doupě odpovědnost. Za všechny tyhle neseme odpovědnost my. Proč dokonce i na jednom z mála komunitních serverů – jakým tento nepochybně je – musí být pod odkazem ´Co je to Dračí doupě?´ tak zkreslený text? Yenni tu sice mnoho vysvětlí a spoustu věcí uvede na správnou míru, přesto všechno se ale pořád zoufale mýlí.
Dračí doupě přece není - a nemělo by být - o tom, jak si naházíte postavu, zaznamenáte do deníku svoje dvě lana, lucernu, láhev s olejem a křesadlo a jdete do jeskyně něco umlátit nebo polít olejem a zapálit a jediné dva skutečně tvůrčí kroky, které přitom musíte podstoupit, jsou vymyšlení jména a - vrchol blaha největšího - namalování vlastního erbu. To má být Role Playing Game? Ale jděte!
Já vím… teď mi řeknete, že to stejně tak nikdo z vás nehraje a že vůbec nevíte, proč vám to říkám. Nikdo z vás nemá elfa čaroděje s inteligencí 21+5 která mu „skutečně“ padla. Nikdo z vás nehraje chodce s mečem 14/0/0 a kroužkovou zbrojí +5. Nikdo z vás nezabil svého prvního draka na 8. úrovni salvou žlutých blesků a šermířem s rychlostí, aniž by šokovanou bestii napadlo vůbec použít dech nebo vzlétnout. Nikdo z vás nemá postavu která vládne nějakému tomu království.
Jako bych slyšel ten pobouřený chorál: „Ale nás to tak baví!“ Dobře. A zkusili jste někdy něco jiného? Zkusili jste někdy hrát obyčejného dřevorubce? Zkusili jste si střihnout otce, kterému jeho desetiletý kluk sebere meč po dědovi a s hlavou plnou dobrodružství se vydá do světa? Zkusili jste si někdy zahrát jenom tak? Bez neustálé touhy po větším meči, mocnějším kouzle a krásnější elfce? Ne? A není to škoda?
Schválně to zkuste: Schovejte všechna pravidla do šuplíku. Vyhoďte kostky z okna. Zapomeňte na svoje postavy a věčné levelení. Jen zhasněte světla a nechte svého PJ ať hraje s vámi. Ať vám tiše vypráví příběhy o osudech obyčejných lidí, kterým ještě hrdinství nestačili zkazit útočná o obranná čísla. O lidech, pro které je tou největší udatností požádat o tanec tu milou dívku z vedlejšího statku, nebo si konečně promluvit se svým otcem, který se vrací každý večer domů opilý jak zákon káže. Třeba vás to bude bavit víc, než házení kostkou a zabíjení nestvůr.
A pokud se vám do toho všeho nechce, tak o tom třeba jenom mluvte; s každým a se všemi. Zkuste si jenom připustit, že to všechno může jít i jinak… a potom všem okolo vyprávějte. Vyprávějte o tom, že Dračí doupě je taková hra, jací jsou její hráči a že to vlastně vůbec není o kostkách ani pravidlech. Vykašlete se na Hexaedr s jeho šestistěnkou ve znaku. Vykašlete se na stále nová a nová pravidla. Vykašlete se třeba i na to, co vám tu říkám já. Zkuste jen občas poslouchat lidi jako je Wulf nebo Jezevec. Čtěte články, zkoušejte, experimentujte, hádejte se, nadávejte. Nadávejte na mě, nadávejte na Altar, na role-playing, na DrD+, nadávejte na cokoli, ale hlavně mluvte. Mluvte! Nenechte mě v tom samotného! Protože jestli chceme, aby si lidé přestali o Dračím doupěti myslet, že je to hra plná nekonečného házení kostkami a listování pravidly, musíme to především pochopit my sami.
Vím, že mě za tohle nečekají ani pozitivní ohlasy, ani vysoká hodnocení. Přesto jsem to udělal. Nemyslím si, že všichni pochopí, co jsem chtěl říct. Přesto tu ale stojím a křičím do temnoty. A nebude na světě šťastnějšího člověka, než mě, pokud se z té tmy ozve:
„Pleteš se Lišaji, protože…“
Nekonečné diskuse o chcípání elfů a zabíjení kouzelníků jsou jen řeka.
Tohle může být moře.
Diskuze
Lischai:
"A to, co mé tak zlobí, je to, že to nikdo neví… PROTOŽE TO NIKDO NIKDY JEŠTĚ NEZKUSIL!"
V této souvislosti se nabízí jedna otázka: Proč jsi to nezkusil Ty?
Velmi rád bych reagoval na vaše názory. Pokusím se zachovat určitý řád vécí, na úkor toho, že nebudu na připomínky reagovat v pořadí, v jakém zde padaly. Tak tedy:
1. CO TO VLASTNĚ JE?
Ano. Jedná se o jednostranně zaměřenou úvahu. Nemůžu ale říci, že bych se za to styděl. Druhou stranu mince - a s ní spojené názory - o kterých se tu NEzmiňuji, vystihly všechny příručky pro hráče, které se vám kdy dostaly do rukou. O nich se není třeba zmiňovat, protože o nich všichni – ať už zkušení hráči nebo nováčci – ví.
Hráči jsou totiž neustále vedeni přes hack and slash (skřet je ode mě na tři sáhy... tak to je krok, krok a krok-útok... řachty, řachty kostkami) systém k bohulibé kombinaci kostky-RP (kterou tu aplikuje drtivá většina z Vás), ale nikdo jim (rozumějte hráčům) nikdy neřekne, že to mohou zkusit dotáhnout až na druhý konec.
Server je plný doplňujících pravidel a pravidel k pravidlům a tabulek a tabulek k jiným tabulkám… ale krom nějaké té CP (díky za ně) a občasné diskuse v putyce (i za ně díky) se tu hráči odnikud nedozví, jaké úžasné věci se s RP dají podnikat… kde to zjistí? Mají na to přijít v sedmnácti jako já? Nebylo by fér jim to alespoň navrhnout jako alternativu? Jak víte že to nezvládnou? Zkusil to už u všech čertů někdo?
Já osobně bych byl vděčný komukoli, kdo b v mých 13 letech přišel a řekl: "Podívej, jak to jde jinak..."
Nikdo takový tu ale nebyl a mrzí mé každá minuta, kterou jsem strávil zabíjením draků a oplzlostmi s elfkami… třeba bych to nepochopil… nebo taky jo. Kdo ví?
2. PROČ HRÁT CHUDÁKA?
Neříkal jsem: "Hrajte stejného chudáka jako jste vy sami."
Říkal jsem, zkuste hrát obyčejnou LIDSKOU postavu. Ošklivý chudák si může zahrát krásného sympaťáka, nešťastný osamělec oblíbeného klikaře, spokojený člověk deprimovaného... jen do toho nemusíte vždy zatahovat draky, souboje o království a kilometr dlouhý inventář.
BTW: Lišaj káže vodu a pije víno! Ve VtM jsou všichni nesmrtelní superhrdinové... ale ne… když už si jednou za velmi, velmi dlouhý čas Vampiry zahrajeme, není to o tom, jak pět upírů v černých kabátech, slunečních brýlích a s poloautomatickými kvéry skáće po střechách... jde o placení ceny za možnost mít dívku jakou chcete, za možnost zmlátit koho chcete a dokázat cokoli... a na pozadí touhy po krvi, dilemat a ztráty lidskosti ten upír stejně ale prožívá zatraceně LIDKSKÉ příběhy…
3. PRAVIDLA NEJSOU ŠPATNÁ OD ZAKLÁDŮ aneb SVĚT PODLE JEZEVCE.
Jsou pravidla a Pravidla. Zmiňovaní VtM mají pravidlům (hoď k6 proti číslo) věnoavaný opravdový zlomek svých knížek... zbytek je tvořen příběhy a (hlavně) popisem Světa Temnoty... TO jsou IMHO užitečná pravidla...
4. CO MĚ TAK ZLOBÍ
Že zatímco o pravidla zakopnete na každém rohu, možnost hraní toho druhého extrému je považována za jakousi podivínskou a nikdo se jí nezalamuje… Nikdo o ní nemluví a všichni končí u rovnovážného stavu… Co by ale z hráčů DrD vyrostlo, kdyby byli vedeni místo k vyplňování inventářů a kolonek k vymýšlení charakterů?
A to, co mé tak zlobí, je to, že to nikdo neví… PROTOŽE TO NIKDO NIKDY JEŠTĚ NEZKUSIL!
Myslím, že si umím velmi dobře představit situaci, ve které je věta: "Mříž se zlomila. Padáš, nemůžeš nic dělat. Co uděláš?"projevem značně rafinované strategie.
A vzhledem ke své přestárlosti považuju za důležitější, jestli ten nebo onen styl sedí právě té skupině lidí, která si spolu hraje, než jak vypadá navenek.
Text formálně vynikající, ale Lischai je příliš zkušený autor, aby ono "...ani pozitivní ohlasy, ani vysoká hodnocení" v jeho ústech nečpělo koketerií jak pačulí.8))
Lischaji, máš pravdu. Ale ne zcela - ke tematu stylu hry se podle mě skvěle vyjádřili Mgr.Holger a Marsia.
Mě na tom nejvíc zaujala myšlenka odpovědnosti za DrD, ke které vybízíš...
Co se týče hodnocení - nemohu se ztotožnit s názory v úvaze, navíc mi vadí její přesládlý styl společně s (asi tvým oblíbeným) házením odpovědnosti za jiné na čtenáře - viz. "Za všechny tyhle nese Dračí doupě odpovědnost. Za všechny tyhle neseme odpovědnost my."
Proto nebudu hodnotit pozitivně...
Pleteš se, Lišaji, protože viz. Mgr. Holger, Alcator, cour, ... Docela se ztotožňuji s jejich názory. Nedodám tedy do diskuze nic převratného, snad jen přispěji k tvému štěstí - tolik hlasů z temnoty jsi snad ani nečekal...
Jsem strašně rád, že hraji právě s těmi lidmi, se kterými hraji. Protože kdybych přišel jako PJ a navrhl "pojďte si zahrát vesničany, co celý den pracují na poli", okamžitě by mi pomohli - nejdřív by mě profackovali a pak nalili Kofolou, abych se probral.
Findred z Celenu: Ano, o poznání sympatičtější pojmenování PJ mají ve V:tM - Vypravěč
Co na to říct? Lischai se pokusil říct svou pravdu, se kterou někteří nebudou chtít mít jakékoliv dočinění a někteří v jeho článku poznají touhu křičet s ním. Já osobně se přikláním ke druhé variantě, z čehož plyne možná mé přehnané, ale pro mě osobně nejvhodnější, hodnocení. Je mi čtrnáct a DrD hraji asi tři roky. Naposled jsem se zúčastnil i mistrovství na Gameconu, které mě mile překvapilo a chtěl bych, aby se řady úžasných nadšenců, kteří se řadí ke skupince Pánů jeskyní, bylo více. Když už jsme tu u toho rebelství, nikdy se mi moc nelíbil pojem Pán jeskyně. Trochu to ve mně vyvolává dojem, že ten člověk hru úplně ovládá, což není vůbec pravda. Možná mě budete považovat za blázna, ale Pán jeskyně není doopravdy Pánem jeskyně, on je pouze nástroj zábavy. Hračka, která vymýšlí hru a sama se při ní pobaví. Možná to patří do putyky a budu za to zatracen, ale tento význam má pro mě slovo Pán jeskyně. Je to člověk, jenž má k dispozici jeskyni posluchačů, které svou řečí má a musí pro vlastní uspokojení ze hry pobavit. A nic není zadarmo.
Sláva Dračímu doupětíííííí!!! Ať žijééééé!!!
lischai: rekl bych, ze reakcemi budes spokojen. navic si myslim, zes neco z toho schvalne prehnal za ucelem vymameni reakci ze ctenaru. takze jsi uspel. me se tento pristup libi, ale k dokonalosti mi neco malo chybelo.
Ne, nebudu ti Lišaji říkat, že se pleteš. Dračí doupě má mnoho podob a dá se hrát jakkoliv mezi dvěma extrémy:
-již zmiňovaný hack&slash - jen čísla a nic jiného
-roleplaying a povídání bez pravidel - opravdu jen povídání.
Ty jsi zastáncem té druhé varianty a snažíš se v této úvaze přesvědčit i ostatní, že to je ta správná cesta, jak hrát. Jenomže spousta lidí hraje kdesi mezi těmito extrémy, někdo blíže k hack&slash, někdo radši spíš roleplaying. Co je správné? Podle Alcatora to, co nás baví. A s tím já souhlasím. Pravidla (nebo hra všeobecně) nám tohle všechno umožňují, tak proč toho nevyužít?
Proč hrát obyčejné lidi? Na toto odpověděl naprosto vyčerpávajícím způsobem cour, doplnila jej Marsia. Já se s tím naprosto ztotožňuji.
Protože je tvá úvaha opravdu velmi subjektivní, navíc uznávající jen jeden extrém, budu možná ještě tvrdší než Alcator.
Mně už tím pádem nezbývá moc co dodat. Jediná nová věc, která mě napadá je tohle:
Celá úvaha stojí na špatné myšlence. Stojí na tom, že všichni lidé chtějí hrát echtovní RP elfy (trpaslíky, hobity...), kdežto hack-and-slash je odrazuje jako cosi "ujetého". Myslím, že je to naopak. H-A-S styl je IMHO společensky přijatelnější. Všichni hrají Člověče nezlob se! a akceputují to. H-A-S styl je (ruku na srdce) dost podobný a tudíž společensky akceptovatelný.
Na druhou stranu dokážete si představit, jak pětičlenná družina hraje hard core RP v kupé, kde sedí ještě tři "normální" lidi? Pokud si někdo (a teď toho člověka nechci nijak napadat) do popisu uživatele napíše: "Jsem elf", pak to musí na nezasvěceného působit jako tanec na hraně psychického zdraví. Je to jako říct: "Jsem letadlo"
RP je druh divadla. Jenomže to ti "normální" lidé neví. Když jsem jako PJ sehrál v kupé hysterického vesničana, tak si nějaká ženská vzala na klín svoje dítě, co sedělo vedle mě. Oni si totiž ve finále myslí, že vy si skutečně myslíte, že jste elf (bez ohledu na to, že já vím, že někteří z těch lidí si to skutečně myslí).