Dovolte mi abych začal tuto rozlučkovou řeč tím,co pro mě hmm tento přítel znamenal. Byl to pro mě kamarád (ty vole co to tady kecáš tyď sem ho neznal jen mi lez do prdele tak sem ho vzal na výpravu). Zažili jsme spolu hodně a on byl pro mě bratrem. Vzpomínám když mi jednou zachránil život (a pak se probudil). Od té doby mi ještě stoupnul v ceně (z horáka na vesana). Vím, že to pro některé lidi muže být nepochopitelné ale já bych se rád vrátil k tomu, kdy sem se viděl s mým přítelem naposled (a poprvé zároveň).

Jak asi všichni víte, čaroděj ohrožující vaši vesnici musel být odstraněn a v tu dobu přišel neohroženě náš milovaný a nebojácný vesničan Ulrich (ožralej a chtěl za to prachy). I jméno jak vidíte bylo urozené tak jako jeho srdce, které bylo tvrdé jako kámen (stejně jak játra). Procházeli jsme jeho doupětem a narazili jsme na zvláštní podezřelý objekt(dřevěná bedna o kterou zakop). Musím příznat, že i já sem se bál (fakt se hrooozně bojím dřevené bedny). Ulrich se však nabídl, že bed.. totiž objekt prozkoumá (musel sem ho nakopat do …… aby to otevřel). Uvnitř byl flakónek s něčím co sem předtím a ani potom už nikdy neviděl (holt nějaká sračka) a Ulrich se znova nebojácně nabídl, že vše vyskouší (eště mě bolí noha). Napil se a pohlédl na mě. Tvář mu zbledla a upadl na zem. Poslední co stačil říct bylo abych pozdravoval všechny jeho přátele a lidi kteří ho znali (nemůžu jim říct že to vypil a vybuchnul a já se musel pak hodinu umývat od jeho vnitřností). Ti, kteří mě znají vědí, že nerad mluvím a kdyby nešlo o opravdového hrdinu (vola), tak bych tady nestál a nevzpomínal tak vroucně (kdybych to neudělal a řek pravdu tak by mě ukamenovali). A proto sbohem Ulrichu Hned teď odjíždím a přísahám, že pomstím tvoji smrt děkuji (prýýč).