Články&Eseje

Steven Erikson: Měsíční zahrady Hodnocení: Kvalita

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 8

Měsíční zahrady kanadského autora Stevena Eriksona jsou první knihou epické fantasy patřící do cyklu Malazské knihy mrtvých. V Čechách zatím vyšly čtyři díly, autor má v plánu napsat celkem deset románů. Ale nebojte se, není to další z nekonečných ság plných přežvýkaných motivů a postav.

Děj románu nás vrhne doprostřed válečného tažení císařovny Laseen, která má v úmyslu rozšířit svou Malazskou říši na veškerý známý svět. Ocitáme se na kontinentě Genabakis, při dobývání svobodného města Dřevnova, které skončí úspěchem. Dalším cílem dobyvatelů je pak perla měst Darúdžhistán, nejbohatší městský stát na Genabakis.

Ačkoliv strategie císařovny je velmi promyšlená (zbavit se jako při předchozích taženích nejprve vládců města pomocí svých asasínských jednotek, zlikvidovat veškerá centra moci a po dobytí dosadit vlastní lidi), do hry tentokrát vstupuje mnohem více hráčů a aspektů, než je komukoliv milé.

Sledujeme několik linií příběhu, které se splétají a zase rozplétají tak jak hrdinové mění události kolem sebe svým vlastním přičiněním nebo pod vlivem mocnějších sil. Kapitán Ganoes Paran, šlechtic a důstojník císařského vojska, prochází složitou cestou vlastních rozhodnutí a manipulace ze strany císařovniny pobočnice a ascendentů Náhody, Smrti a Noci.

Samotná císařovnina pobočnice Lorn plní v doprovodu ne-lidského průvodce patřícího ke starší rase nezáviděníhodný úkol, který si vyžádá veškeré její fyzické i psychické síly.

Speciální oddíl záškodníků a sapérů připravuje dobytí Darúdžhistánu přímo uvnitř města.

Pozadu nezůstávají ani protivníci Malazské říše – Pán Měsíčního kamene, mocný mág a bojovník, který se stáhnul z dobytého Dřevnova, Darúdžhistánská kabala, sdružení skutečných vládců města a v neposlední řadě nepřátelské ascendenty – vládce říše Stínu a rytíř jeho dómu Špagát alias Kotilion.

Mezi těmito liniemi se proplétá příběh darúdžhistánského zloděje Kvítka, zpočátku naivního mladíka, jenž je nucen rychle dospět.

Zdá se vám to složité? To zdaleka ještě není všechno. Do děje se zapojují další postavy a bohové, setkáváte se s odvolávkami na události minulé, vzdálené několik let či několik stovek tisíc let.

Jedním slovem, Měsíční zahrady jsou knihou, která se musí číst pomalu. Každá událost je svázána s jinou, zdánlivě bezvýznamný výrok se ukáže důležitým pro pochopení pozdější události. Dlouho jsem tak komplexní knihu nečetla. Je pravda, že mnoho věcí odhalíte až po přečtení dalších dílů, ale příběh je dostatečně sevřený na to, aby vám v něm nic nechybělo. Čtení tohoto románu vám přinese přímo gurmánský zážitek. Pokud ovšem máte rádi rychlé a jednoduché příběhy, Měsíčním zahradám (a vůbec celému cyklu) se vyhněte.

Nemohu se ovšem nezmínit o překladu knihy. Neznám originál, tudíž nemohu posoudit, nakolik je styl překladu věrný. Jde o to, že mnohé věty jsou příliš šroubované, v místech, kde by čeština logicky užila vedlejší větu, jsou použity rozvité přívlastky, přístavky a další. A v každé kapitole nejméně jedna postava vykulí oči. Když se s tímto výrazem setkáte poprvé, podruhé, u naivní dívky z rybářské vesnice, příliš vás to nezarazí. Ale když dál „vykulí oči“ nejvyšší velitel armády, pak drsný asasín, případně mocný mág, už vám to přijde směšné. Celkově jde o drobnosti, ale občas vás ze čtení vytrhnou.

Jedna zajímavost: V časopise Pevnost vyšel rozhovor se Stevenem Eriksonem. Mimo jiné řekl, že je vášnivým hráčem RPG her, že se každý týden schází se svou družinou a že cyklus Malazské knihy padlých napsal právě na základě svého světa a hraní v něm. Je vidět, že není nad to vyzkoušet si v praxi, jak funguje vymyšlený svět.

Závěrem musím konstatovat, že Měsíční zahrady jsou mistrnou fantasy pro dospělé. Proč právě pro ně? Protože právě oni dokáží ocenit deziluzi a cynismus, který je v knize dávkován a zároveň se nepoddat černobílému chápání motivů hrdinů. Protože právě dospělý, tj. člověk s životními zkušenostmi a nadhledem, dokáže postihnout jemnou ironii a zároveň pozná a dokáže přijmout obsaženou naději.


Steven Erikson: Měsíční zahrady Z anglického originálu Garden of the Moon přeložila Dana Krejčová. Obálka Robert Čermák, vydalo nakladatelství TALPRESS, spol. s r. o., Praha 2002, 576 stran, 289 Kč.

Diskuze

 Uživatel úrovně 3

Tuto recenzi jsem si vyhledala, protože zrovna čtu dotyčnou knihu, jsem na straně 292 a pořád nemůžu dojít na to, proč té knížce nemohu přijít na chuť. Ne že by mi přišla vyloženě špatná.

Mno, podle recenze bych řekla, že ještě nejsem dost dospělá :))) Mám pocit, jako by byla taková "prázdná", postavy jsou jako stíny (a nějak se v nich ztrácím, je jich moc a nemají žádný výrazný charakter), svět je takový cizí, neznámý a odtažitý, neživý. Je šedý, to je asi nejpříhodnější označení, které mě napadlo. Celá ta kniha jako by byla malována v nevýrazných a nejasných odstínech šedi. Šedý svět a v něm šedé loutky, neobratně se pohupující na vodících provázcích, za které tahají nevýrazné stíny bohů. Možná je to i tou temnou tajemností, která ovšem v kombinaci s pocitem, že bohové mohou vše a postavy jsou naprosto bez vůle, jen hrají svou roli ve hře bohů. Jako by vše bylo předem dáno a netřeba se o to zajímat, protože se stane to, co se stát má, bez logických příčin, jen proto, že autor chce dovézt čtenáře k přesně jednomu bodu. Také - pravděpodobně kvůli loutkovosti postav - mi chybí nějaké ty "hlubší myšlenky", možná i jakékoliv mně blízké myšlenky. Jako by to byl jen děj, čistý děj, bez jakékoliv myšlenky, která by měla čtenáře oslovit.

Zajímalo by mě, jestli jste někdo také neměli z této knihy takový divný pocit šedi a prázdnoty.


 Uživatel úrovně 5

Lyrie: Dle kontextu knihy je nejblíže definice Karla Dolečka.


 Uživatel úrovně 0

Shelagh: Mě by spíš zajímal termín "nevyhnutelné gramatické chyby". Tedy, co je to za chyby, když se jim nelze vyhnout. :-)

Spize: ascendent je:

1) příbuzný ve vzestupném pokolení;

2) začátek prvního domu, klíčové místo horoskopu. Ascendent je hrotem 1. domu (astrologové rozdělili hvězdnou oblohu do 12ti domů) a vyznačuje ten stupeň zvířetníkového znamení, které v okamžiku našeho narození vychází nad východním horizontem. Souvisí s okamžikem našeho prvního nadechnutí a představuje "začátek cyklu".


 Uživatel úrovně 0

Spize: Pokud se nepletu tak Ascendent je Povznesený. Vyšší forma existence, nicméně bůh ještě ne.

Jinak Recenzi si netroufám kritizovat, protože mám s tímto oborem jen malé zkušenosti. Pokud mohu něco říct tak jen, že bych si knížku celkem rád přečetl.


 Uživatel úrovně 5

Krteček: Díky za upozornění, ono ani dvojitá kontrola leckdy neodhalí různé chybky. Ptala jsem se Fee z toho důvodu, že už jsem se mnohokrát setkala s výtkou, že příspěvek má gramatické chyby, ale žádné nebyly vyjmenovány. Navíc to bylo od lidí, o kterých pochybuji dle jejich písemného projevu, že by je vůbec našli - prostě napsali jen bezobsažný žvást, aby vyplnili svůj příspěvek.


 Uživatel úrovně 0

Induž... prasátko: Ascendent je něco jako bůh.


 Uživatel úrovně 0

Tak recenze je to zajímavá a skvěle napsaná. Jediná výtka by byla, že jako člověk, co knihu nikdy neviděl, netuším, co to jsou ascendenty.


 Uživatel úrovně 5

Shelagh:

Chybka může být třeba tady:

Jedním slovem, Měsíční zahrady jsou knihou, která se musí číst pomalu.

Chtěla jsi jistě napsat jednou větou. Ovšem souhlasil bych s námitkou, že je to nemístné rýpání. Měsíční zahrady jsem četl před několika týdny a bylo to skvělé počtení, kvůli němuž jsem o víkendu nechodil spát. Recenze vlastnosti, které mi přivodily kruhy pod očima, vystihla IMO velice přesně. Proto hodnotím za plný počet.


 Uživatel úrovně 5

Fee: Tak to by mě tedy opravdu zajímalo, kde jsi našla ty gramatické chyby.


 Uživatel úrovně 0

Pěkné, docela mne láká dílo přečíst, ale pár nevyhnutelných gram. chybek tu bylo, ale recenze se mi líbila. Děj mi ovšem připadl trochu složitý, místy nezáživný. Jinak celkově působí dojmem stručně a výstižně popsaného díla.