Nathaka Warrior  9. 5. 2007 v 22:58:12

Začátek byl skvělý, zhruba od poloviny to nemělo už vůbec nic, co to mít mělo.
Atmosféra první poloviny se dá přirovnat k leckterým bajkám, žertovným říkankám a podobným dílům. Podotýkám, že taková se dají přímo v DrD skvěle využít. Ale druhá část to změnila, jak bylo řečeno, v obyčejné moralizování. Sice hezky podáno v závěru, ale neutkvělo mi to v paměti.
Ztěží je už docela extrémní chybka.
Občas mi trochu padnul rytmus, malá chybička.
...Rány ve zlo změní se
otec už to nesnese...
-Tady mi to zní až dětsky, skoro to vypadá, že autoru neměl jak zaplnit mezeru a tak narychlo něco vymyslel.
Díky krásné první polovině to ještě nelze odsoudit úplně, ale je to rozhodně podprůměrné. Pokud autor nesloží zbraně, bude to ale jen dobře, pokud napíše něco v podobném smyslu, co si udrží svoji atmosféru po celou dobu a zároveň se vyhne chybkám, bude to určitě stát za to.
Pax, NW

prokletý Dilvish  9. 5. 2007 v 22:55:10

Přijde mi to zbytečně dlouhé... A přitom zvládnuté tak někam po smrt bůžka.
Říkanková forma se do přednesu o božstvu hodí, snadněji prosakuje do hlav obyčejných lidí, ale jako vznešené umění si pak neškrtne.

Autor si hraje s obrazy z antické mytologie, proplétá je jakýmsi na oko primitivním systémem, ale sám nedokáži posoudit, jestli se jedná o asociace, nebo spletené metafory.

Je dost škoda, že říkanková formička nadiktovala několika veršům vzhled i obsahované informace... obzvlášť závěr je slaboduchý a neplynoucí.

Autorovy bych doporučil buď volnější formu pro duchaplnější poezii, nebo více snahy a vyzrání takovýchto říkanek.
Jistě, je to ten jednodušší postup, ale někdy je lepší neklást si laťku moc vysoko.

Mgr. Holger  9. 5. 2007 v 21:39:33

Hm...

Epika jedna epikurdějovitá, nesourodá...
Dílko se může jevit jako shluk nesmyslných říkadel bez ladu a skladu. Přesto právě ta naivní (někdo by možná použil i výrazu připitomělá) první část dílka má v sobě určitý vývoj, sleduje stvoření znetvoření, vznik kreatur (Almad by řekl featur). Vskutku by mě zajímalo, zda by se našel bůh v různých pantheonech světa, který všechna tato s/zne- tvoření zaobstaral, zda měl Otce s velkým O, jak si zvykají nejvyššího označovat křesťané atp.

Jak říkám, určitá naivita má své kouzlo, které však rázem pomíjí v závěru, kde by bylo záhodno pokračovat odlehčeným tónem, namísto černobílého kázání, nota bene nevztaženého k předchozímu textu.

Co se formy týče – je úměrná úvodní pasáži a navozuje dojem, že skoky mezi tématy jsou dílem formy, nicméně zde jsou dílem rozverného pojetí obsahu. Rytmika ke konci umdlévá, stejně tak i rým – daň upjatému závěru. Celek pak vyznívá hluše a bez sdělení, jakkoli se anotace i závěr snaží o „velikost“.

Ztěží jako chybné označí i word, možná by se hodilo občas na něj juknout...

Celkově řadím dílko do slabšího průměru, podle mého bylo chybou, že autor opustil rovinu uvolněné až žertovné atmosféry a závěr strhl do moralizování, které již nezvládl napasovat do formy, kterou si vytýčil, ani je uzpůsobit duchu předchozího textu. A bohužel ani konkrétněji formulovat.

Zdrví

Holger

P.S.: Naučte se používat dolní uvozovky, použít místo nich dvě čárky je vážný typografický prohřešek a pokud takto napíšete nějaké dílko plné dialogů, je možné, že se dočkáte jeho zamítnutí z důvodu neúnosného množství typografických chyb.