1. dopis Edwixe mistru Accalonovi
| Autor: | Dandhi |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 17 |
Vážený mistře Accalone
Předem musím znovu důrazně protestovat proti Vašemu nápadu pověřit tímto úkolem právě mne. Víte, že já, jako Váš věrný učeň, jsem vždy bez sebemenšího zaváhání a remcání plnil jakékoli Vaše příkazy. Stal jsem se svou neochvějnou kázní a pílí nejlepším z celé skupiny ostatních studentů. Nikdy jsem po Vás nechtěl žádné úlevy, i přes závažné choroby jsem za celou dobu učení nezameškal ani jednu přednášku. Proto Vás opět poníženě prosím, ať přenecháte tento úkol někomu jinému. Klidně se postavím proti rozzuřené dračici, budu bojovat proti hordě krvežíznivých démonů, ale jen mne prosím nenechávejte mezi tou goblinní pakáží!
Vím, že jste mi vždy vytýkal moji netolerantnost vůči některým rasám, ale po tom, co teď prožívám já, by gobliny nesnášela i kněžka Bohyně. Začalo to už na začátku cesty, kdy mi Vaším sluhou Garkinem byla odepřena mula s tím, že patří k dobrým mravům nově příchozích k jeho klanu nepřijet na jezdeckém zvířeti. Jde prý o jakési gesto ukazující to, že se nad gobliny nepovyšujete. Já, coby trpaslík, s tímto opravdu problémy nemám, ale Garkin i přes mé rozumné argumenty odmítal s mulou pokračovat. Budiž, jsem zvyklý chodit po vlastních nohách, a tak jsem nakonec na tuto podmínku přistoupil. To, že jsem udělal chybu, jsem však poznal už před Vaším domem, kde na mne Garkin naložil tuny svých zavazadel plné zbytečných tretek, kterými chtěl počastovat svou rozsáhlou rodinu. To, že goblini tyto dary přijímají a ještě z nich mají neochvějnou radost podle mne svědčí o primitivnosti tohoto národa.
Zpomalen váhou všech těch brašen jsem se s Vaším sluhou vydal na cestu. Společnost Garkina potvrzuje staré trpasličí přísloví o malých národech: Trpaslíci jsou velcí činy, hobiti apetitem a goblini kecy. Tu zmatenou změť nudných a nezáživných rodinných historek, kterými mne ten tvor neustále otravoval už tak obtížnou cestu, by průměrný člověk řekl za pět až deset let. A to, jak jsem posléze zjistil, byl Garkin v tomhle ohledu průměrný goblin.
První čeho jsem si všiml, když jsme přijížděli k sídlu klanu Rozzuřeného Divočáka, byl příšerný zápach. Ačkoliv jsem si už při výrobě lektvarů zvykl na ledajaký puch, tohle na mne bylo moc a musel jsem se přemáhat, abych se nepozvracel. Je zvláštní, že goblini si v tomto zápachu libují. Z vysvětlení Garkina jsem pochopil, že goblini mají velice vyvinutý čich a dokáží v tomto zápachu rozeznávat jednotlivé osoby a tak určit, kdo je v doupěti přítomen, popřípadě komu toto doupě patří. Vzhledem k tomu, že si někteří goblini svůj zápach zvýrazňují jakýmsi výtažkem z trusu zvířat charakteristickými pro klan, nabírá smrad z goblinního doupěte gigantických rozměrů. Je jediným štěstím, že díky navazování kontaktů s civilizovanými národy od „pachových zvyků“ goblini pomalu upouštějí.
Před vstupem do jeskyně strážil mladý goblin, který mi byl posléze představen jako Bum Bum Bác. Nebo se o strážení aspoň pokoušel. Jeho jméno totiž necharakterizovalo jeho velikost a sílu, s kterou rozdával rány doprovázené příslušnými citoslovci, jak by se mohlo zdát. Smysl jeho jména jsem pochopil až ve chvíli, kdy pokoušejíc se vyjít nám vstříc a přivítat nás spadl asi pětkrát na zem. Tomu chlapci bylo těch pět metrů, které nás dělili, nekonečnou vzdáleností. Nohy se mu pletli a nešikovnost s jakou se pohyboval mi připadala neskutečná. Nebýt podpory Garkina, který Bumovi pomohl na nohy, bychom se snad uvítání ze strany strážníka nedočkali. Když jsem se Garkina ptal, jak mohl goblinní klan vůbec přežít, když jeho spánek hlídají Bum a jemu podobní, vysvětlil mi, že jsme přišli právě k jednomu z největších svátků goblinů zvanému v obecné řeči Přivítání. Mezi jednu z tradic vážící se k této události patří to, že klan hlídá nejstarší z dětí. Jelikož dospělost se mezi gobliny určuje podle činů a schopností jedince, nedivil jsem se, že stráží zrovna Bum Bum Bác.
Pokud mne zápach z goblinního příbytku zbavil posledních iluzí o práci mezi tímto národem, tak mne pohled do vnitřku jeskynně navíc přidal nové obavy. V jeskynním sále, uprostřed kterého plála obrovská vatra, mezi sebou pobíhali snad stovky těch špinavých ušatých ošklivců. Na zemi se mezi nimi válelo spoustu předmětů denní potřeby, které prostě někdo v případě potřeby vzal, použil a odhodil zpátky na zem. Nebylo výjímkou, že se k danému předmětu hlásilo více goblinů. V tom případě se strhla hádka a potom mnohdy rvačka. Takový nepořádek a bordel! Jak se mi stýská po naší pečlivě uklizené pracovně!
Nad tím vším se tyčila kláda upravená do podoby jakési dlouhé sedačky upevněné pomocí lan a kladek asi 5 metrů nad zemí. Na tomto dlouhém „trůnu“ sedělo deset goblinních žen, podle vzhledu velmi starých. Jak u primitivních národů bývá, vládne mezi gobliny silný kult ženy. „Rada starých žen“ před kterou jsem se brzy ocitl, mne pozorovala s uštěpačnými poznámkami a neustálým chichotem. Na mnoho z těch stařen už bez pochyby sáhla ruka demence a tak jsem musel snášet například déšť napůl ocumlaných cukrátek, kterým mne s dětinskou radostí častovala jedna z nich. Představil jsem se. Stařena obalená v nějaké kůži, zřejmě nejvyšší matriarcha, mne přivítala lámanou obecnou mluvou a zeptala se, proč jsem tak unavený. „S úctou ke goblinním tradicím jsem musel nést celý náklad sám,“ odpověděl jsem s poklonou, jak se sluší a patří. V tu chvíli se Garkin rozesmál. A rozesmály se i stařeny. A všichni goblini okolo. Ten Váš proklatý sluha si ze mně dělal srandu! Málem jsem jim všem řekl, co si o nich všech myslím, matriarcha se mi ale omluvila s tím, že jde o další z jejich tradic. Prý ten, kdo chce mezi gobliny delší dobu bývat, musí prokázat smysl pro humor. Jen díky mé vůli a oddanosti k Vám se mi povedlo na tváři vyloudit cosi vzdáleně podobné úsměvu. Všichni mou hereckou kreaci odměnili potleskem.
Vzápětí ke mne přišla goblinní dívenka s lžičkou a miskou plnou nějaké neidentifikovatelné hmoty. Tvářila se, že je to jídlo, tak jsem si misku vzal. Bystrým okem jsem se snažil odhadnout složení směsi, kterou goblinka nazvala jako Velkej Mišmaš. Šlo jakousi směs z hub a neidentifikovatelného masa plovoucí v husté podivně strakaté omáčce. S myšlenkou na to, že tu asi nic lepšího nenajdu jsem se pustil do jídla. Jelikož jsem byl hladový, dalo se to snést. Zeptal jsem se, jestlipak mají k jídlu i něco jiného. Obsáhlý seznam, který následoval, spojovalo jedno slovo: Mišmaš.
Utrpení v oblasti výběru jídel je však ničím v porovnáním s děsem, který mne čekal, když jsem byl zaveden do mého nynějšího příbytku. Zdá se, že pojem jako soukromí goblinům nic moc neříká. Chatrče, sestavené patrně z rákosu a trusu, stísněné u stěn jeskynně blízko sebe poskytují snad jen málo ochrany proti hluku od sousedů a dveře těchto domečků Vám poskytnou asi tolik bezpečí jako noční procházka po Rybářské čtvrti. Ubytování by nebylo tak strašné, kdybych nemusel svou komůrku sdílet s Garkinovým strýčkem jménem Studna Nápadů, jeho ženou Hrubou Záplatou a třemi dětmi.
Už po mém příchodu mně oblehla tlupa goblinčat tahající mne za vousy a říkající, že jsem málo zelenej. Hned na to vystoupil Studna Nápadů a nabídl mi nocleh. Nyní Vám píšu, obležen v téhle hrůze a otravován těmi haranty.
Mistře, úkol, který jste mi zadal, zmapovat goblinní kulturu, zvyky a obyčeje, se ukázal být velice těžkým a obtížným a vyžaduje si, bohužel, dlouhodobější pobyt mezi tímto velice podezřelým etnikem. Proto Vás budu muset o svých výsledcích průběžně informovat formou takovýchto dopisů, které Vám budu posílat po mém havranu Zaxovi, který, jak doufám, mi též dodávat nástroje potřebné k výzkumu.
Váš věrný učeň Edwix
Diskuze
Zdravím Dandhi,
jsem za tenhle příspěvek moc vděčný. Dílo, kde jsou skřeti, orkové, goblini a podobní zobrazeni jinak, než jako "potrava pro meče", je rozhodně přínosné.
Když je k tomu ještě zvolená takhle příjemná forma, není téměř co dodávat.
Připojil bych se jen k výtce ohledně některých slov, například gigantický, neidentifikovatelný...
Adso
Krtek: Děkuji za nabídku, asi bych ji mohl využít, už se mi tu nabídla i Zaara...lidi, děkuji za zájem. S tím pravopisem je to o to větší ostuda, páč jsem byl na olympiádě v čj pátý v kraji, prostě je to děs. N
S.i.d.: Na pojetí goblinů si autorská práva nedělám, to v žádném případě...ale mé pojetí to je. Tady to zatím ještě nejde moc vidět, ale nechal jsem se inspirovat africkými a australskými domorodými kulturami, ve kterých najdete spoustu originálních nápadů a myšlenek a je na škodu, že se jejich kultura nezapojuje do fantasy více
Myslím, že se dalo vyvarovat častého opakováni slova goblin/i. Lze nahradit zájmeny. Styl dopisu mi sedí svou jednoduchou, příliš nevázanou řečí. Pisatel (ten imaginární) zřejmě neužívá elaboriertes Kode v plné jeho míře. Je to vtipné a čtivé, i když některé pasáže jsou zdlouhavé. Goblinčat? Nezní gobliňat lépe? Kdyby člověk neznal fantasy, mohl by si myslet, že jde o hmyz. :-) Prostě úsměvné
Je to čtivé a vtipné. Moc se mi to líbilo a už teď se nemohu dočkat dalších dopisů.
Terenee
Deeph má pravdu. Pokud budeš v dalších dopisech pokračovat v nastolené lehkosti a nenuceném humoru, který se mi líbil, a to tak že moc, nebudu mít problém hodnotit za plný počet. Dnes to bude za 3*, jednak proto, že ten pravopis je vážně úděsný a jednak cítím, že máš na víc a příště ti tu půlhvězdu, kterou jsem dnes ubral, budu moci přidat.
Pokud bys měl problém s pravopisem, klidně se na mě obrať poštou pro korekturu.
Krtecek
Napad dobrej.
Nektery vety mi prisli dost neohrabany napr: Jeho jméno totiž necharakterizovalo jeho velikost a sílu, s kterou rozdával rány doprovázené příslušnými citoslovci, jak by se mohlo zdát.
docela sem se bavil i kdyz me to nejak extra zas nechytlo tak neco se mi libilo.
Nepochopil sem ten vek a schopnosti kdyz hlidal Bum bac jako nejstarsi tak mel byt i nejschopnejsi? Tak sem to pochopil ja.
Nelibili se mi slova strazil a straznik naopak bordel a pozvracel atd me nijak nerusily.
btw: kde jsi prosimte sebral ze to je TVOJE pojeti goblinu? Myslim ze to neni nic novyho pod sluncem....
no a gram chyb sem nasel docela dost a to je vetsinou prehlidnu :D
3* precejenom jistrej vtip v tom je tak at nezeru :D
hoah
Ja si teda vzdycky gobliny predstavoval trochu jinak, ale budiz :)
Osobitost je snad to nejmensi z prav kazdeho autora...
Snad jedinou vadu (vyjma gramatiky, ale to uz zminili prede mnou) vidim ve stylistice. Cely dopis jsem si predstavoval jako strunu na luku. Za zacatku napnuta, krecovite drzela vytycenou myslenku, pozdeji povolila a dej tak mohl zacit plynout s prirozenosti sobe vlastni.
Priznam se vsak, ze nejvetsim duvodem pro to, jak jsem volil, byla vtipnost. Nenucene glosy situace v goblinim spolecenstvi z pohledu civilizovaneho trpaslika...
Doufam, ze autor bude pokracovat. Tato serie ma pri mirnem zlepseni (nebo alespon zachovani) stavajici kvality opravdu mimoradne slibnou budoucnost. Tim jsem si jist... :)
Myslím že je to výborné, jsem zvědavý na další dopisy. Nejen že se dílko dobře čte, tohle se dá docela dobře použít i při hře. Prakticky beze změn bych mohl dopis vložit do dobrodružství, buď jako spestření nebo jako součást zápletky odehrávající se někde v blízosti primitivního národa (v mém případě by to byli orkové). Dodává to živost národům, které jsou většinou přehlíženy a slouží jen jako potrava pro zbraně postav. Tohle jim může ukázat, že i goblini (skřeti, orkové ...) jsou myslící bytosti s valstní kulturou, že si možná zaslouží i trochu úcty a ne jen pobíjení.
Chyb je tam docela dost, ale v tomto případě by to mohl být i autorský záměr (já vím, nebyl, ale nevadí), kdo říká, že Edwix umí výborně a bezchybně psát.
Děkuji za ohodnocení...osobně jsem něco podobného i očekával, protože toto dílko považuji za slabé...je tam i těch rozporů víc, než se teď zdá, neboť tehdy jsem s gobliny teprve začínal a neměl jsem ještě všechno ujasněné....ohledně v pravopisu máte pravdu, nepřečetl jsem si to po sobě a je to děs. Pokud byste ale chtěli, mám v zásobě ještě několik dopisů, které bych tu rád uveřejnil. Mým snem je gobliny popsat, co nejpodrobněji, je to totiž jedno z mála méně probádaných míst ve fantasy a tak dává příležitost k tvorbě a fantazii autora. Pokud se vám mé pojetí goblinisek zalíbilo, děkuji za to
Milý Dandhi.
Tvé dílko je moc hezky napsané; dobře se to čte a člověk se u toho i trochu pobaví :)
Nicméně, jak už bylo řečeno, občas se ti tam vloudila nějaká ta chybička (y/i, mě/mně). Je to docela škoda, protože tak trochu kazí výsledný dojem povídky.
Ale oceňuji tvůj skvělý nápad na motiv tohohle díla - zajímavé a hlavně originální.
Azucuache