Zimní příběh
| Autor: | Findred z Celenu |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 28 |
Temný stín blízkého modřínu dopadá na bílý sníh se zbytky jehličí. Jedle stojí opodál a sklánějí své větve s čerstvě napadenými vločkami k mé hlavě. Proč? Udělal jsem snad něco, co si zaslouží jejich obdiv?
Padající vločky si kolem mne bezstarostně tancují na rozmanité množství tónů, jež loudí nepříjemně štiplavý vánek. Smějí se mi. Já to cítím.
Topím se ve vlastních myšlenkách. Něco je špatně. Co?
Na špičkách stromů se kymácí několik zbylých šišek. Ponuře kymácí.
Je mi úzko při pohledu tam vzhůru, kde si osamoceně poskakuje rezavá veverka. Jen jediný chybný krůček a pádu do temnot by se asi těžko vyhnula. Opravdu je to to rezavé zvíře, o které se nyní tak bojím?
V pozadí těchto všedně dojemných okamžiků se nadechuje do dalšího dne obloha. Není blankytně modrá, jak tomu bývá po letních lijácích, ani temná, věštící lidský skon. Možná její barva naznačuje sled dalších událostí, které prožiji později. Při souboji.
Nedokážu to. Nechci se vymlouvat, ale smrt je tvrdý trest za vlastní hloupost.
Chvíle váhání. Přemýšlím. Mohu ještě vůbec rozumně jednat? Můj roztržitý duch se rozhoduje. Ach jak cenná by byla dobrá rada. Nevím, nevím už vlastně vůbec nic. Připadá mi to v této panenské přírodě stejně nepatrné jako život jepice. Zároveň si však uvědomuji veledůležitost mých dalších kroků. Odporný stav. Kterou cestou dál?
Jsem hlupák.
Teď to všechno vidím. Okamžik před vlastní smrtí si uvědomuji, že chci žít. Chci žít lépe než dosud a být odvděčen přízní Všemohoucího, kterým jsem natolik opovrhoval.
Ještě několik kroků. Nemůžu se vrátit. Má cesta ztrácí své pilíře - můj vždy
přítomný humor se mi snad stane osudným? Ne, to nemohu dopustit. Ale jak tomu zabránit?!Zmatený zrak bloudí po okolí, sleduje pramínky vody, které přeskakují po kamenech vzpříčených v řece, a prodírají se přes ledové kry vytvořené mrazíkem včerejšího večera. V mysli si představuji, jak to tu vypadá v létě, jaký klid vždy pociťuji sedíce na jednom z kamenů a sledujíce život kolem vodního toku. Bože, dopřej mi toho klidu i dnes. Prosím tě o to! Slyšíš?
Ze smuteční vrby na protějším břehu se zvedlo několik havraních hlav, zamávalo křídly a odletělo si hledat ranní kořist.
Trápení. Vždyť je to možná má poslední cesta touto krajinou. Nemohu se rozloučit, nemohu říci sbohem, protože bych si přiznal, že odcházím. Já… já nechci odejít.
Poslední zákrut cesty. Už vidím mýtinu, na níž stojí můj sok, můj věrný přítel Robert. A po jeho boku tvář té prokleté ženy. Hrdá tvář, žhavé ženské tělo, divoký vzhled, úžasné rty, pronikavý pohled… Bože, jak jsem mohl neodolat?
Chtěla mě snad zahubit? Plánovala tento souboj a nyní se bude smát, když ze mě budou vytékat potůčky krve? Cítím to. Už krvácím.
Mé srdce je slabé. Nevzmáhám se na jakoukoliv obranu. Jejich oči ve mně propalují díry. Pálí to. Trpím.
Hlupáku. Myslel sis snad, že to bude jiné? Že s tebou uteče a opustí tak skvělého muže, jakým je Robert? Snílku. Žádá tvou smrt. Každým coulem svého těla ta žena touží po tvé smrti. Nevzdávej souboj s ní. Dokaž, že nejsi hoden takto potupné smrti.
Celé město si o souboji vykládá. Tíha je ještě větší. Ještě že neznají místo konání. Kdyby snad… jen hloupá myšlenka. Vzmuž se.
Vidím tváře, matku, strýčka Gerbera, ryšavého bratrance Davida, mistra Kublaje. Nevážil jsem si jich tak, jak si zasloužili, a Bůh mne za to musí ztrestat.
Příliš velký tlak na mé nervy.
Robert nevzrušeně vyčkává, ruce založené, u jeho pasu se setkávám se svou smrtí. Má krásný meč. Bude mi potěšením zemřít takovou zbraní.
Co to zase povídám? Potěšení? Činí snad někomu smrt potěšení? Začínám bláznit. Přestávám rozumně uvažovat. Proč? Copak se opravdu už blíží můj skon? Je tohle to, co pociťují odsouzenci před šibenicí?
Chci být obejmut a pochopen. Lituji svých činů, všech špatných, kterých jsem se kdy dopustil, slyšíte? Lituji. Lituji.
Stojím na okraji mýtiny. Stále čeká. Nač? Postoupím o několik kroků blíže. Palčivá bolest u srdce mnou projede jako blesk. Další nenávistný pohled. Odpusť, příteli.
Pozvedám hlavu k nebi. Možná už mne očekává. Zbývá mi několik minut na tomto světě, poté už budu navždy odpočívat v ráji: Já a ráj? Jak směšná představa, ale uspokojivá. Můj dech je klidnější, nejsem tak vzrušen.
Vždyť smrt je jen součástí cesty, čeká každého, nikdo jí neunikne. Nejsem první a nebudu ani poslední. Tisíce lidí umírají pro nevýznamné hádky králů, zabíjejí se z donucení, pro peníze či zábavu, ale já měl vyšší cíl. Byl bych dobrým bardem. Nikdo by mi nezkřivil ani vlásek. Mé jméno by znal každý hlupák a mnou vyřčené slovo by přirovnávali ke zpěvu slavíka. Kde vůbec je? Dluží mi to. Tehdy v zahradě jsem mu říkal, aby přiletěl, až budu umírat.
Jak dětinské představy. Realita je jiná, příteli. Poraz jej a zůstaneš. Dostaneš novou možnost, najdeš si věrnou ženu, vychováš mnoho dětí a odejdeš spokojen s vědomím, že jsi něco dokázal, něco si tu po sobě zanechal. Ale nyní? Necítím se jako ustaraný otec. Nejsem nic. Nezasloužím si ten ráj.
Rozhlížím se kolem. Louka je pokrytá sněhem, který pod mými kroky děsivě křupe a připomíná mi svou bezmoc. Již brzy se zbarví čerstvou krví.
Nabíhá mi na čele pot. Malé kapky. Kam se poděla má včerejší jistota? Dnes je vše pryč. Nevím nic z toho, co bylo včera. Už to chci mít za sebou.
Proč je tak tísnivé ticho? Vražedné.
Z úvah mě probírá sebevědomý hlas. Poslouchám jej omámen jeho silou. Další Robertovy projevy už nevydržím. Padnu. Zemřu na kolenou.
Zasloužím si to? Zemřít s pohledem upřeným na něčí boty není hrdinské, ale jsem hrdinou? Včera jsem si tak připadal, zbořil bych celý svět, ale dnes je všemu jinak. Bezbranný hlupák umírá. Ztrestán za svou chybu svým nejlepším přítelem.
Prober se. Co sis uvařil za patok, vypij si sám. Chceš snad umřít?
Nechci.
Tak se vzchop a nandej to tomu, co tě o ni připravil. Kdyby nechodil s bradou nahoru a v šatech zdobených sametem, tak by si ho ani nevšimla. On je jediná překážka. Zabij ho.
Zabiju ho.
Tak se mi líbíš.
Děkuji všem těm, co si v Dílně udělali čas a řekli mi svůj názor na toto dílo. Zvláště pak děkuji Shelagh, která mi pomohla jej dotáhnout až do této, konečné, podoby.
Diskuze
Findred: Ale my se přece nehádáme, my si tříbíme názory a navzájem se obohacujeme. Pravdu totiž máme oba, záleží na úhlu pohledu. A ten Lischaiův je bezpochyby inspirativní, protože mi otevírá obzor za hranice mého takřka výhradního soustředění na text. A nejlíp jsi na tom Ty - my oba vyložili karty na stůl, a najdeš-li mezi nimi nějaká esa, jsou Tvá :-)
Lischai: Nojo, my dva na to máme halt úplně jiný pohled. Pro mne je důležitější vybroušenost textu, pro Tebe potřeba zaujmout. Což se, jak jsem již říkal, nevylučuje. Bude to asi také tím, že já když něco píši, mám svůj vlastní malý okruh čtenářů zaručen a na nějaké lákavé mlsky v názvu mohu klidně resignovat a soustředit se na to, co je pro mne podstatné - text. Nejsem spisovatel, nehodlám nikam prorážet, píši si, protože mě to baví. Tím nechci říci, že bych si psal jen tak do šuplíku, to by byl alibismus, ale mám prostě své jisté - např. díky tomu, že svoji "literaturu" vplétám do korespondence s lidmi, na nichž mi záleží, apod.
Ergo: z mého hlediska je název "Zimní příběh" ok, protože splňuje požadavky, jež bych já sám na svůj text kladl.
Rivien MacGrief: Jou, s těmi detaily máš naprostou pravdu. Kdo někdy třeba čekal na zákrok u zubaře, ten takový způsob myšlení dobře zná :-)
Hezký monolog. Připadá mi trochu jako vytržený z rozepsané knihy, než jako ucelená povídka, ale to jí nijak neubírá na kvalitě.
Určitě souhlasím s Jabberwockym, že zbytečně komplikuješ formulace. Neruší mě to sice „tak moc“, ale jeden si toho všimne a jistě je to zbytečné. Dokážeš používat krátká, stručná a přitom pro popis situace plně dostačující úderná „sdělení“. S tím má přitom spousta lidí potíže - doveď tedy tohle svoje umění k dokonalosti.
Jak již řekl Lischai, název povídky je poměrně slabší, ale vím, že s tím bývají dost potíže. Podle obsahu bych ji asi zpětně nazval „Pochyby.“ Ale vždycky platí: co člověk - to názor. Se závěrem jsem plně spokojený, takový Kulhánkovský…
Rád dávám 4 hvězdičky – a současně chválím bezvadně zakomponované působení stresu na myšlenky hlavní postavy, kdy se v úvodu dívá všude kolem a soustředí se na kdejaký nepodstatný detail, jen aby se vyhnul myšlence na hlavní problém ( možná to nebyl úplně tvůj záměr, ale já to tam vidím zcela jasně :-)
Pánové nerad bych, abyste se mi tu pohádali. Oba Vaše názory respektuji a oba jsem vzal na vědomí. Mám rád jednoduché a obyčejné názvy a snažím se proniknout právě tou drzou jednoduchostí.
Chápu, že dílko jsem nepojmenoval nějak převratně, ale pokusím se s tím pro příště něco udělat... Chápu, že jména jako Tohle může být moře nebo třeba poslední Tristanova práce Sklo nevinnosti se asi pamatují lépe než nějaký Zimní příběh a když někdo na tyto díla zavede řeč, každý snad bude vědět, že tím myslí přesně tu a tu práci, čehož s Zimním příběhem asi těžko dosáhnu... Ale už tak hodnocení mého příspěvku daleko přesáhlo mé očekávání.
Jsem rád, že jste vyjádřili svoje názory, a oba jsem je vzl na vědomí. Příští práci určitě snad pojmenuji poutavěji, aby přílákal více čtenářů.
S pozdravem
Findred z Celenu
Jabberwocky:
Ano, já si Zimní příběh přečetl, protože čtu všechny ČaE bez rozdílu názvu nebo zařezení. Pokud ale jsi nějaký běžný Franta uživatel, který do ČaE zavítá jednou za uherksý rok, spíš si přečteš něco s chytlavým názvem než "Dobrodružství rytíře Geralta aneb jeho výprava k Černému hradu".
V tom, že název nemusí jenom zaujmout, máš samozřejmě pravdu. Nemusí. Ale ruku na srdce. K čemu je Ti jemnoučká vazba mezi názvem a textem, k čemu je Ti drobná slovní hříčka nebo odkaz na pointu, když po povídce nikdo nesáhne?
Spisovatelů je hodně, povídek ještě víc. Musíš něčím srazit ze schodů ty otrapy, co usilují o Tvé čtenáře.
Lischai: No, ono ze všeho nejvíc záleží na tom, co přesně od názvu chci. Má se nějak vztahovat k textu? Má být dokonce součástí textu? Má si s textem hrát? Nebo má zaujmout na pultu, případně v knižní nabídce? Já vím, nejlépe je, když to není "buď - anebo", nýbrž obé pěkně dohromady, ale zrovna v případě téhle povídky o druhou funkci myslím nejde a jít nemusí. Je tu pěkně v řadě a troufám si tvrdit, že si ji přečte každý, kdo se o dění v ČaE zajímá. Právě tak by ten název nevadil v anthologii či časopise - tam si povídky prostě nekonkurují. Kdyby Findred napsal knihu, považoval bych neslaný nemastný název za negativum. V případě krátké povídky to dle méhop názoru nevadí, anžto je to něco jako název kapitoly, kde je přesah do textu důležitější. A subjektivně vzato, mně se ten název líbí, jelikož vystihuje prostotu celé té tragédie. (Kolik jen takových zimních příběhů už bylo?!)
Jabberwocky:
Promiň, ale nemůžu souhlasit. To je všechno strašně hezké, ale pokud jsem čtenář, tak si opravdu vybírám podle názvu.
Zimní příběh ničím neupoutá. Prostě Zimní příběh. Tuctový název, který zapomenu sotva si ho přečtu.
Název je hlavní zbraní autora. Pokud je to kravina a má dobrý název, čtenář si to stejně přečte. Pokud je to super povídka a jmenuje se Osudná přitažlivost nebo Poslední polibek, nikdo po tom nesáhne, protože podobnýchnázvů jsou kolem miliardy.
Je důležité čtenáře zaujmout...
Název neměnit! Právě ta obyčejnost, až skoro obehranost skvěle kontrastuje s obyčejností (takových mrtvých už bylo) i neobyčejností (jde o MŮJ život!) děje.
A zrovna tak bych nijak moc nerozvíjel ten závěr. Vzchopení, vlastně až zatvrzelý odpor, umanutost a náhlá touha po krvi, to musí zaznít jak práskutí bičem. Žádné rozmachování, hezky s tím nožem pod žebra, dokud čtenář nic netuší!
Findred: No, tak to vidíš. Co Ti jeden vyčte, druhý pochválí :-) Jo a díky za poklonu (měním barvu na ruměnou a rdím se i za Xorxeho, páč to je starej cynik a rudnout umí leda vzteky ;-)
Lischai: Proč bych se hněval? Vždyť 5* nedostáváš vždycky ani ty a to jsi myslím velmi dobrý autor. Pod pěti hvězdičkami v ČaE si vždycky představím Anvalianin deník promyšlený do všech detailů.
Možná máš pravdu, možná jsem měl trochu zkrátit úvod a nebýt tak strohý na konci, ale mám rád příběhy, nad jejichž koncem i tématem se musí občas zapřemýšlet a taky, proč se stydět, jsem se zakončení bál. Někteří čtenáři by si rádi přečetli, jak na konci hrdina zvítězil nad svým sokem, ba dokonce získal i obdiv jeho milenky, jiní uvědomující si moralitu příběhu žádají potrestání zla a já nechtěl kazit ideje ani jedné ze skupin. Utnul jsem to v tom nejvhodnějším okamžiku pro sebe a snad i pro některé čtenáře, kterým nevadí, že si nejsou jisti, jestli jejich verze konce je správná. Ono, já myslím, že jsem nad koncem ani nepřemýšlel a snažil se zobrazit přítomnost...
K názvu... uznávám, je jednoduchý a nicneříkající, ale na tohle jsem se pokusil vsadit. Další práce, která je právě v Dílně se jmenuje Útěk - taky obyčejné. Možná mě tahle obyčejnost přitahuje, možná svědčí o tom, že ještě nedokážu svou povídku prodat. A snad se najdou čtenáři, kteří nehledají povídky jen podle názvu...
S pozdravem
Findred z Celenu
Dlouho jsem přemýšlel, jak vlastně začít. Čím déle mě nic nenapadalo, tím víc jsem byl nervózní.
Nakonec jsem to ale přeci tak nějak rozlousknul a zkusím nějak vyjádřit mé pocity a dojmy ze čtení.
Povídka je stavěná na vnitřním dialogu zlomeného muže, který se na konci vzchopí a všem ukáže, zač je toho loket. Tohle schéma má v sobě neuvěřitelnou sílu. Vzpomeňte, jak vám bylo, když jste při prvním shlédnutí Pána Prstenů už mysleli, že je Minas ztracen, když tu se nad kopcem sešikovaly kohorty Rohanských.
Dosažení tohohle efektu povídce zabránila dle mého značná strohost v závěru. Pokud by k lámání docházelo poněkud pozvolněji a čtenář mohl vzestup z bahna sledovat o malinko déle, výsledek by byl jistě mnohem lepší.
Spolu se zkrácením úvodu bys docílil kouzelné povídky, kdy by byl čtenář na počátku vržen do hlubin deprese, chvíli by se plácal a nakonec zažil kouzelný pocit ze světla na konci tunelu.
Jako negativum vnímám formátování textu, ale tuším, že v tom mít prsty nebudeš. *úsměv*
Rovněž mě zklamal název. Je nemastný-neslaný. Nic neříká, nenavnazuje čtenáře. Což je škoda. Název prodává povídku. Musí upoutat. Chytnou. Doporučuji příště popřemýšlet a více mu věnovat.
Po slohové a stylistické stránce je dílo dobře odvedené a nemusíš se rozhodně za nic stydět.
I když mé sympatie rozhodně máš, v tvrdé konkurenci jiných 5* příspěvků Ti bohužel musím dát 4*. Snad se na mě za to nehněváš.
No zkrátka povídka jako víno. Tak se mi líbíš.