Naše krásné městečko
| Autor: | Skorpion |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 18 |
Naše krásné městečko
„Vítám Vás na okružní jízdě po našem krásném městečku jinak nebezpečné planety! Na začátek si dáme trochu hysterie, pardon, historie, poté bude následovat seznámení s důležitými místy a samozřejmě s nejznámějšími obyvateli. Bohužel nestihneme všechny důležité osoby, ale i tak se máte na co těšit. Pohodlně se usaďte do vašich křesel, židlí či jiných sedátek, připoutejte se bezpečnostními pásy, VYRÁŽÍME!"
V zákoutí obrovské a velice rozmanité planetce Itrnet se nalézá malé vzkvétající městečko, které dostalo zajímavý název Dračí Doupě. Těžko říct, proč bylo pojmenováno zrovna takto podivně, možná tu kdysi bydlel nějaký drak, možná to byl jen reklamní trik obchodníků, těžko říct. Jisté ale je, kdo ho založil. Osoba, která je všeobecně právoplatně pokládána za Stvořitele se jmenuje Amlad. Malého podsaditého mužíčka s nebezpečně vyhlížejícím vzezřením můžete občas potkat v různé části města, kterak se prochází pohroužen do normálním smrtelníkům nepochopitelných věcí. Neustále si pro sebe žbrblá všelijaká nesmyslná slovíčka a ještě nesmyslnější číslice. Nesnažte se to pochopit, nemá to cenu! Jediný člověk, který by to snad mohl rozluštit je jeho pubertální synek Alkalator, který se opravdu potatil! K němu se však dostaneme později. Nejdříve vás totiž musím provést samotným městečkem!
Vysoké hradby chránící soustavu rozličných budov jsou přerušeny pouze jednou nedobytnou bránou, kterou se dovnitř dostanete stejně rychle jako ven. Mříž je ve dne i v noci otevřena turistům a hlavně budoucím obyvatelům. Obyčejný návštěvník, který se ještě nehodlá ubytovat, má však omezená místa, kam se nemůže dostat. Něco jiného je, pokud se chce usadit natrvalo! Stačí vyplnit formulář a bez jakýchkoli poplatků či protislužeb vám bude do několika dnů zbudován příbytek. Jakmile se nastěhujete, starousedlíci vám pomohou rozkoukat se po rozlehlém městě, abyste se nám neztratili.
Co je však na tomto městečku zvláštního je to, že všichni obyvatelé mají společný jeden koníček, máte-li raději novodobá slova, hobby. Zkuste zapojit trochu fantasie a určitě přijdete na to, co to asi bude.
Když projdeme branou, můžeme se vydat hned několika směry. Je tu například i ulička k oblíbené putyce, k níž se vydáme právě teď! I přes silné dubové dveře k nám doléhá hluk mnoha hlasů, které jsou charakteristické pro tuto budovu. Ještě před vstupem do rozlehlé místnosti se podíváme nade dveře, kde můžeme zpozorovat tento nápis:
Hostinský lord Odol vás zve do naší hospůdky na oblíbený nápoj „Odol". Chuti Odolu neodoláš!!
A nyní už vcházíme dovnitř! Zvenčí vypadá domeček docela male, ale zdání klame! Uvnitř se nalézají stovky a stovky stolů. Lidí je tu jak much na mrtvole v parném létě a každý z nich se snaží zaslechnout co nejvíce. Někteří zběsile pobíhají od jednoho stolu ke druhému a snaží se být u všeho dění. Takto tam poletuje třeba Lotr Aflík nebo puberťák Alkalator (se kterými vás ještě seznámím). Tohle jsou jen dva příklady z mnoha zvědavých jedinců. Stoly v putyce byly dříve pouze řazeni podle abecedy, ale to se po příchodu Hostinského změnilo. Nyní nesou jednotlivé místnosti v putyce názvy jako „Privé" „Herna" a podobné. Je to mnohem přehlednější, takže pokud si člověk chce zahrát nějakou hru, stačí pouze zajít do herny a má je všechny pohromadě. Tlačí nás čas, takže opouštíme hospůdku a vydáváme se na hlavní ulici, která je samozřejmě ta největší a nejdůležitější.
Jako první míjíme kamenný domeček patřící Derolianovi, jež je velikým ochráncem a sběratelem „zvířat". Z jeho malého příbytku se ve dne v noci ozývají ty nejroztodivnější zvuky, pazvuky, pískot, skřeky a vzdechy (posledně uvedené citoslovce ale pravděpodobně nejsou od zvířat). Pokud máte zájem prohlédnout si nepřeberné množství živočichů od malých nevinně vyhlížejících myšiček až po velké o něco nebezpečnější draky nebo si je chcete dokonce zakoupit, není problém zajít k Derolianovi! No posuďte samy, velký nápis na domečku mluví za vše:
Máte doma draka? Ne?? Tak na co čekáte?!
Pokud byste se naopak chtěli nějakého mazlíčka zbavit, budete vítání ještě štědřeji, Derolova sbírka se rychle rozrůstá.
Jako další potkáváme starobylou knihovnu, která je mimochodem mnou velice oblíbená. Zdejší knihovník je …"
„Orangutan!" vykřikne jeden z návštěvníků.
„Ehm, ne. Ten dostal lepší nabídku od Neviditelné university. Už jsme ho skoro naučili držet tuhu, jelikož jsme potřebovali podpis do smlouvy, ale přišel jsem nějaký Makoplaš a přesvědčil ho, že je Universita lepší. Takže náš knihovník je Mgr. Holfer, čiperný vysokoškolák s velikou trpělivostí, jež je pro toto povolání velice potřebná. Možná se ptáte: K čemu potřebuje knihovník trpělivost? Tohle totiž není jen tak ledajaká knihovna! Když napíšete nějakou povídku, recenzi nebo třeba báseň, stačí zajít k Holferovi, hezky ho poprosit a on vám jí moc rád zkontroluje, řekne, co je na ní špatného a co by chtělo doladit. Jak se říká: Muž na pravém místě! Kdopak to támhle ale prochází? Ano, dámy, je to On, Lichsai! Stačí mu jediný pohled a srdce každé dívky je jeho! Vysoký dlouhovlasý romantik s jasně modrýma očima, které dokáží vyslat ten nejsmyslnější pohled, jaký snad existuje, se v ženách vyzná velmi dobře, ale v této knihovně snad ještě více. Proto bedlivě vyslechněte jeho rady, on se v tom opravdu vyzná!
Když vycházíme na ulici, jde proti nám svižným krokem velice atraktivní žena, jenž je celá strakatě pomalována. Ano, ano, je to naše známá Epea, které nikdo neřekne jinak, než „Holka barevná". Všichni na mě vrháte tázavý pohled: Proč je tak flekatá? Je to snad nějaká nová móda? Odpověď je prostá: Její vzdálený příbuzný Zobmie, vlastník podivného krámku „Alchymistické předměty nejen pro alchymisty", jí dal omylem namísto silného alkoholického nápoje fhisky speciální lektvar pro lepší přebarvování obřích chameleonů, které vlastní (kdo jiný) než Derolian. Musím ale přiznat, že jí to opravdu sluší!
Když pořádně přičichnete okolnímu vzduchu, můžete zachytit mírnou vůni opékajícího se masa. Ne, není to divočák pečící se v putyce, to nám tu voní krematorium krásné Nahtealen zvané Nahtálka. Vždycky snila o romantické práci hrobaře, kde by každý den kopala hrob pro dalšího příjemného zákazníka. Tohle bohužel nevyšlo, tak alespoň krematorium. Jednou si mi dokonce stěžovala, že s ní její zákazníci ani nepromluví. Mimochodem: Včera jsem zaslechl nejnovější drby a mluvilo se také o tom, že Alkalatorova matka, která doposud nebyla známa, je zmíněná Nahtálka. Nevím, co je na tom pravdy, ale vůbec bych se Amladovi nedivil. (Ale jí jsem vám nic neřekl!)
Na pečené maso si raději necháme přejít chuť a pokračujeme dále. Tato skupinka domů nalézající se naproti knihovně jsou specializované krámky pro různá odvětví hrdinologie*. Jste dobrodruh? Chcete jím stát? Tak zajděte do nějakého z těchto odchodů, nechte si poradit, nakupte si vybavení, naučte se užitečná a nápaditá kouzla a hurá na draka! Válečnické zbraně, hraničářské vybavení i kouzla, obrovský grimoár pro čaroděje, alchymistovi lektvary a jiné podivnosti a dokonce i legální krámek pro zloděje, to vše je tu jen pro vás!"
A dostáváme se k poštovnímu úřadu. Vidíte ty podivné opeřence? To jsou pelikáni, co nám tu roznášení poštu. Dříve jsme mívali normální poštovní holuby, ale těm došla trpělivost a odstěhovali se do teplých krajin."
„Ehm, pane průvodce, co je to tam za chlapce u těch velikých tabulí?" zeptá se jeden z návštěvníků.
„Támhleten? Mám tu čest vám představit Lotra Aflíka! Ty velké tabule jsou Vývěsní plochy, kde si můžete nalepit plakát do seznamky či do inzerce. Na toto místo mají přístup i turisté a po nich je tady třeba hodně věcí uklízet a spravovat." zní má odpověď.
„Vidíte tu velikou knihu hned vedle Aflíka? To je „Dračí manuál"! Zde se můžete dočíst, jak se máte chovat ve městě, aby byli ostatní spokojeni. Je to, dle mého názoru, trochu nudné čtení, ale je velice potřebné. Pokud se někdo z vás bude chtít ubytovat, doporučuji vám přečtení této knihy.
„Aaaaa, támhle je nějakej obroskeeej ptááááááák!" začne vysokým hlasem ječet jedna velice atraktivní návštěvnice.
„To je jen dům, ten vám nic neudělá. Amlad se už nechtěl dívat na ty domečky, které jsou pořád stejné, a tak postavil Moudrou Sovu! Je to místo, kde vám obyvatelé rádi poradí s vašimi novými nápady, ať už to je báseň nebo třeba nová zbraň. Pokud něco nového vymýšlíte, tak sem s vašim nápadem určitě přijďte. Když si nebudete vědět rady, co a jak, vyhledejte človíčka jménem Kus nebo jeho spolupracovníky Mafefa a Ewlina a oni vám rádi poradí!"
„A přicházíme k budově nesoucí název Fórum."
„Rum? Kde??" začne se nadšeně rozhlížet postarší nedoslýchavý děda.
„FÓRUM je místo, kde si můžete popovídat s ostatními lidičkami. Není to na nějaké určité téma jako stůl v putyce, námět diskuse se často mění. Do této budovy mají přístup i turisté, takže zde mají vyhazovači hodně práce.
„Co tam dělá ten muž? On snad lepí na Fórum nějaké papíry, či co?" ozve se postarší žena. „No jo, ty lidi, to je pakáž! Ten muž tam TAPETUJE! Vidíte ho? Zrovna lepí nějakou tapetku s nemravným textem. Řeknu to Alkýmu, on ho už uklidní."
A hned naproti je též často navštěvovaná budova jménem Chata. Tam si můžete pokecat o čemkoliv chcete, většinou to je veliká zábava. Vřele doporučuji!
„A co dělá ten klučina v montérkách na té střeše??" ukázal draze oblečený mladík.
„No jo, zase něco opravuje, ten se nikdy nezastaví. Ten puberťák jen náš milovaný Alkalator! Stará se o opravy poškozených budov a staví nové. Opravdu skvělý hoch! Když už jsme u těch oprav, vzpomínám si, jak jsem byl jednou uvnitř Chaty, a ona se najednou začala zničehonic různě přebarvovat, blikat a tak. Všichni jsme se docela bavili. Když přiklusal Alký, začal nadávat, že chata chytla vzácnou nemoc a že musí sehnat doktora.
„Alký!! Nějakem žluťák ti tapetuje na Fórum nějakou sprosťárnu."
„Dobře, díky, hned se na něj podívám." odpoví chlapec a začne slézat po okapu na ulici.
No, a obloukem jsme se dostali zpět k bráně. Máte ještě nějaké dotazy?
„Když jsem přicházela k městu," ozve se ta atraktivní dívka „tak jsem viděla nějakou velikou ohradu s jeleny. Proč to tam je?"
Příjemně se na děvče usměji a odpovím. „To nebyli jeleni, ale srny! Jedna milá obyvatelka, jmenuje se Masir, má ve zvyku dávat každému na pozdrav srnu, takže potřebuje velikou ohradu. Když někdo srnu dostane, většinou neví, co s ní má dělat, tak jí v noci nepozorovaně vrátí zpět do ohrady. Masir se zprvu divila, jak je možné, že se srn neubývá, ale nikdy na to nepřišla. Ještě nějaké dotazy?"
Odpovědí mi bylo ticho.
„Děkuji vám za navštívení našeho krásného městečka a budu se těšit, až vás potkám jako právoplatné občany města Dračí Doupě! Děkuji Vám všem, byli jste skvělí!"
*Hrdinologie je věda zabývající se hrdiny, hrdinstvími, dobrodružstvími a věcem podobným.
PS: Všichni uživatelé (až na Nathaelen), jejichž jméno zde bylo uvedeno, souhlasili s použitím jejich nicku. Tímto Vám všem děkuji! Omlouvám se Nathálce za uvedení jména bez souhlasu, žádost jsem poslal dvakrát, ale odpověď mi pravděpodobně z nedostatku času nepřišla. Doufám, že Ti to moc nevadí.
PPS: U některých uživatelů jsem se při popisu asi trochu seknul, což je způsobeno tím, že jsem nikoho z Vás ještě nikdy neviděl. Nevím, zda Almad vypadá nebezpečně a zda je Alcator puberťák, jak jsem již řekl, bohůmžel vás neznám. Proto mi, prosím, tento nedostatek promiňte.
Skorpion
Diskuze
Překlepy... třeba: "Ale jí jsem vám nic neřekl!" - jí/já... to trochu drhne při čtení...
Ale článeček je osvěžující, uvolňující, pobavil, neublížil... a těch vážnýchh věcí je tady až až, takže něco takového jednou za čas je velice příjemné...
Proto hodnotím maximem.
--vaše Masir :-)
1. Hrubky. Je otřesné, čeho je schopen člověk, který prošel základním vzděláním. V podstatě tu není kloudné souvětí bez hrubky, což je na pováženou.
2. Humor. Když v pořadu "Tele Tele" překřtili "Kotel" na "Kokotel", bylo to humorné, protože kromě "koktavosti" se v této zkomolenině ukrývá ještě něco dalšího - je to zkrátka víceúrovňový vtip. Bohužel, v tvém textu není jediná zkomolenina, která by takovýto vtip obsahovala nebo umožňovala. Z Lischaie se překřtěním na Lichsaie nestane nic humorného (kdybys zvolil alespoň Lischalvěj...), to samé platí pro Almada (Achmlád?) či Alcatora (Alcotraktor? AlcatorCom?), Nathaelen (Naftalíen?)
3. Vykřičníky. Vykřičník je jako koření - když ho používáš moc, nedá se to jíst. Ty ukončuješ obrovské množství zcela nedůrazných vět vykřičníky, takže pak na místech, kde by se vykřičník hodil, nemá svou razanci.
4. Roztěkanost. Kdyby se mě pokusil průvodce na Karlštejně vodit způsobem, jakým to děláš ty, asi bych se od něj velmi rychle odtrhl a šel si hrad procházet tak nějak "logičtějc". Skáčeš z místa na místo a nikde se nezdržíš dost dlouho.
5. Vypadávání stylu. Nic proti alegoriím a přirovnáním, ale je nutné je dotahovat do konce. Není možné při popisu Hospody s místnostmi používat "řazení podle abecedy", to by bylo jako kdyby Aragorn útočil na Černou bránu s tankem...
Milý autore,
Když jsi mne upozorňoval na toto dílko, čekal jsem něco briskního, něco satirického, dílko k popukání, dílko k zamyšlení...
Bohužel. Nestalo se. Nebráním se satiře, nebráním se vtipu, nebraň se mu ani Ty.
Dílko nepřináší nic nového (krom potvrzení již známých tendencí servšeru stát se prachobyčejným diskusním servšerem).
Tvoje dílko je pouze nekonfliktním, popularizačním odvarem Dračího manuálu. Což asi nejsou slova, která bys rád slyšel. Ale pořád to můžeš brát jako názor zapšklého, nudného, upovídaného strejce (navíc cynického a otupělého k drobným nuancím „humoru“), který není věčně s něčím spokojen.
Zdržuji se v tomto případě hlasování, protože opravdu netuším, jak se k tomuto dílku postavit.
Nebuď z toho rozmrzelý, dílko si jistě najde své příznivce, přesto se nad tím zamysli.
Přeji hodně špásu.
H.