Příliš pozdě
Autor: | Kolif |
---|---|
Přidáno: | |
Hlasovalo: | 29 |
odešel před lety,
života tvého,
zavadly květy.
Nic tě netěší,
skutky si vyčítáš,
s nikým nemluvíš,
křivdy počítáš.
Zády se k tobě,
obrátil každý,
přestal jsi doufat,
že ne navždy.
Škoda je slov,
nesených větrem,
létají bez cíle,
široširým světem.
Vzpomínáš na vraždu,
věky už starou,
na mladou dívku,
tebou usmrcenou.
Na tu dýku rudou,
krví skropenou,
a na její ústa,
s němou ozvěnou.
Žiješ jak poustevník,
po stovky let,
za tvou vinu,
ztrestal tě svět.
Snad příliš krutě,
to víš jen ty,
života tvého,
zavadly květy.
Diskuze
No, místy se to moc nerýmuje, ale má to nápad a pochmurnou atmosféru plnou beznaděje, což se mi líbí...
Apea: Tak to jsem tě opravdu špatně pochopila, domnívala jsem se, že máš namysli počítání slabik (a snahu, aby těch slabik bylo pořád stejně). I když nevím, jestli je to tak jiné, než to, co říkáš ty. Nějak vlasně nevím, co tím myslíš. Ale všeobecně jsem zastáncem toho, aby se psalo spontálně, bez kontrolování rytmu.
Ovšem ta má varianta s "Nač" mi zní dobře. Ovšem musí se to přednést tak, aby to znělo dobře.
Ano, v té rychlosti souhlasím. Zde nepravidelnost znamená spíše pád a snahu jej vyrovnat (myšleno obrazně), tudíž se to celé zrychlí.
Marsia
Ono nejde o počet slabik, ale rytmus, přerušení v Tvé první variantě se po jazyku válet nebude, porotože "Nač?" je krátké a znělé, takže vytvoří určitou cezúru, stačí vzít stejné krácení, ale neakcentované, a půjde to:
"se sítí u řeky hledím tu do kraje
a čekám jen...až réva dozraje"
Jenže když tak čtu, o čem diskutujeme, já se asi nevyjádřila uplně přesně. Použila jsem totižž slovo počítání, což je sice zcela správný výklad slova, ale vyznělo to, jako by záleželo na tom, kolika slabik se dopočítáš. O to nejde, jde o to, že když musíš každou slabiku vyrazit, abys ji mohla prstem odpočítat (třeba odťuknout), slyšíš líp, když verš pokulhává.
Ta rychlost není jen délce veršu, ale v mechanickém rytmu, který nenabízí spočinutí. Dokonce i porušení toho rytmu Kolif spontanně dělá tam, kde nezdržuje pohyb:
"Škoda je slov,
nesených větrem,
létají bez cíle,
široširým světem."
Nadbytečná dlouhá slabika v posledním verši sice přeruší mechanický běh, ale následuje pád dvou krátkých slabik "světem", takže se zdá jakoby se pohyb ještě zrychlil oproti variantě:
"Škoda je slov,
nesených větrem,
létají bez cíle,
přeširým světem." (nebo "širokým")
Apea: Ta faunova slova se válí po jazyku nejen proto, že oba verše mají stejný počet slabik, ale i proto, že mají takovou "vinnou" náladu. Válela by se stejně(alespoň mně), i kdyby měla jiný počet slabik - samozřejmě, ne velmi odlišný, ale přeci:
" se síti u řeky hledím tu do kraje
a čekám. Nač? Až réva dozraje"
" se síti u řeky hledím do kraje
a čekám pokorně, až réva dozraje"
" u řeky Rhony sedím a hledím do kraje
a čekám pokorně, až réva dozraje"
Rychlost v Kolifině básni je dána krátkostí veršů. Při přednesu důrazem do patřičných míst dovedu vyrovnat každou rytmickou nepřesnost. Rytmus básni nedáš počítáním, ale citem. Neříkám, že je špatné počítat, ale mě to přijde značně nešťastné. Myslím, že počítání může básni ublížit - víc než prospět.
Marsia:
Když píšeš báseň, volíš si formu. Jsou formy, při kterých je skandování blbost, jsou takové, při kterých působí škobrtnutí verše jako nedokonalost. Kolif volila formu, ve které se vyznění toho, co píše, dost váže na rytmus, proto ji to radím. Přednesem zvládneš hodně, ale přeci jen takové:
" se síti u řeky hledím tu do kraje
a čekám pokorně, až réva dozraje"
se Ti při přednesu přímo válí po jazyku a napovídá, proč ten faun čeká pokorně na víno, zatímco zajíkavý, škobrtavý rytmus může náležet básni, která bude větší, než ta Vrchlického znělka, ze které jsem si ty dva verše vypůjčila, ale tu chuť při přednášení mít nebude. (a taky se bude špatně pamatovat, takže z hlavy nedám příklad).
Sama píšeš o rychlosti těch veršů, jale ta by bez rytmu (a tedy počítání) nebyla. Kolif tu rychlost dneska třeba ještě neumí přesně dávkovat, ale ať bude psát v životě jakoliv, tohle cvičení se ji neztratí (ani v proze ne).
Eltar:
Proč ne růže - kůže? Co by na tom mělo vadit? Jedna z nejkrásnějších básní, jaké kdy byly v češtině napsány rýmuje "adié" a "tady je" ( sice s ironickým záměrem, ale rozhodně to nepůsobí triviálně) a Nezvalova "láska" a "plavovláska" určitě není to, co by bylo potřeba vyčítat jeho Manoně.
Apea: Je to věc názoru, ale podle mě by básník opravdu neměl počítat slabiky. A jen tak mimochodem, přednesem se dá značné většině básni rytmičnost dodat.
Alcator: Tebe to možná dusí. Ano, mě do jisté míry také. Protože ty verše nechtějí nechat nadechnout. A řekla bych, že to dává čtení docela velkou rychlost.
Lorri: Zapomeň na nějakou literární teorii. Poezie je o citu.
Osobně bych neřekla, že ta pátá sloka je tak strašná. Při zkoumání snad, ale když se to čte pro pocit (a ne pro hledání chyb), lze ji, díky spádu básně, přejít.
Podle mých měřítek má báseň přijatelný rytmus. Začátek každého verše na mě působí jako by zněl spolu s úderem gongu.
...
Nevím proč, ale nemůžu se ubránit pocitu, že vypravěč je Drákula.
Námět je zajímavý, ale připadá mi to dost umělé. Jak psal Alcator, styl ,,Růže- kůže". To se mi nelíbí. Ale je to celkem hezká lyrika. Kdyby byly verše lepší, hodnotil bych víš. Takhle to bude 3*, protože je to celkem, podle mne hezké.
Kolif - má to síce drobné mušky na kráse (viditeľné pod mikroskopom po rozrezaní na plátky), ale je to veľmi pôsobivé.
Nepotrebujem niečo zabiť, zmraziť, rozrezať na tenké plátky, strčiť do mikroskopu, ..... aby som mohol oceniť krásu.
.... a tie tenké plátky v mikroskope, zabité a zmrazené, to už je niečo iného ako pôvodný celok. Skúste nemožné - vrátiť čas späť, a pozrieť sa na dielo ako na celok. Celok krásny v tom, že je kompletný, previazaný, ale hlavne živý.
Děkuji za podporu i za mnohé dobré rady,další kousek již bude jistě lepší,ikdyž vašemu "kůže-růže" se asi nevyhnu,protože se mi to tak prostě líbí :))) Koneckonců,ne že bych se s ním chtěla srovnávat,ale Seifert má na začátku své tvorby také velice jednochuché verše:)))
Kolif,
zkus si po napsání tu básničku skandovat - tedy opravdu říkat tak, že si odpočítáváš nahlas slabiky na prstech (protože to původně slovo "skandovat" znamená).
Alký nemá pravdu s tou první a poslední slokou, "zavadly" je rytmicky zcela správně, to proč se mu to nezdá jsou široké hlásky ve "zvadly" , takže při přednesu by to znělo téměř stejně. Jenže tohle bys zrovna skandováním nechytila, ve sloce
"žiješ jako poustevník,
po stovky let,
za tvou vinu,
ztrestal tě svět"
bys ale podle mého názoru slyšela chybějící slabiku ve třetím verší:
"žiješ jako poustevník,
po stovky let,
za tvojí vinu,
ztrestal tě svět".
Jo, a klidně rýmuj "kůže" a "růže", každý jazyk má omezené množství pěkných a znělých rýmů, nemlávě o tom, že v těch dvou slovech je skryt barevný kontrast nebo barevná harmonie. Přenech Alcatorům obavu z klišé.