Cesta tam a zase zpátky
| Autor: | LordLoskuták |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 21 |
Jediné, co mě na mé cestě provázelo, byl strach. Podvědomě jsem tušil, kde jsem, ale nechtěl jsem si to za nic připustit. Na to přece nevěřím. Šel jsem dál. Ne, že bych chtěl, ale něco mě nutilo pokračovat Nedovedu to popsat. Možná ten všudypřítomný strach. Krajina spálenou na prach. Kolem se smutně válela mlha. Celá ztmavla popelem. Nebylo vidět ani na krok, a tak jsem se ztratil. I sám sobě. Začal jsem si připadat cize. Chtěl jsem se toho vtíravého pocitu zbavit. Ale jak? Byl stále se mnou. Stal se částí mého Já. A nejhorší na tom bylo, že ten pocit tam vlastně patřil. Tak jsem stál uprostřed mlhy a byl jsem hrozně sám. Měl jsem někam jít a nevěděl jsem kam. Někdo na mě čekal, a já nevěděl kdo. Snad proto jsem jen stál. A hledal se. Mezi mlhou, mezi pahýly stromů, mezi štěrkem. Nikde jsem nebyl ...
Stál jsem tam zřejmě dlouho. Čas nějakým způsobem ztratil význam.
Najednou tam byl. Jinak se nic nezměnilo. Poznal jsem ho a pousmál jsem se. Úsměv mi vrátil, a pak mě vyzval, abych si sedl. Chvíli jsem stál a uvažoval nad svým vzdorem. Pak jsem se posadil vedl něj. Spolu jsme hleděli před sebe. On dělal suchou větvičkou kruhy v popelu, a já ho mlčky sledoval. Poprvé porušil mlčení On.
„Asi víš, kde jsi.“
Neznělo to jako otázka. Spíš jako oznámení. Mlčky jsem kývnul. Zvědavě na mne pohlédl, asi čekal něco jiného. Sám pro sebe si pak dodal:
„V Pekle.“
Jen jsem se ušklíbl a stále nic neříkal. Trochu se ochladilo, a tak si přivinul plášť blíže k tělu.
„Není Ti zima?“
Trochu se u té otázky usmál. Zřejmě mu přišlo zvláštní, bavit se v Pekle o počasí.
„A není to jedno?“
Vrátil jsem mu otázku. Pokrčil rameny. Domaloval další kruh. Pak ten klacík zahodil, a vzdychl. Pohlédl na mě. Kývl jsem. S tím kývnutím mnou projelo zvláštní zamrazení. Poprvé se mi podíval do očí. Nikdy jsem nevěděl, že by mohly existovat tak modré oči. A tak krásné. Ten pohled se nedal vydržet. Sklopil jsem hlavu a teď jsem to byl já, kdo si začal kreslit v písku. Pak začal vyplňovat něco v knize. Už mě ani nezarazilo, že jsem si byl před chvílí jistý, že nic takového s sebou nemá. Otočil stránku. Něco si přečetl a zkoumavě na mě pohlédl.
„Kradl jsi.“
„Absurdní.“
Pak jsem ji uviděl, jak jdeme spolu. Smáli jsme se a políbila mě. Všechno jsem pochopil. Chtěl jsem Ji ukrást světu, ukrást si Ji pro sebe. A pro nás pro oba pár hodinek času. Provinil jsem se. Přijmu trest.
„Lhal jsi.“
„Lhal ...“
Před očima mi proběhly všechny mé lži. Viděl jsem se, jak lžu matce o známkách ve škole, jak lžu Jí, a nakonec, jak lžu sám sobě. Pochopil jsem i důsledky mých lží. Věděl jsem, že si zasloužím potrestat.
Pohlédl jsem zpátky na Něj. Něco si zapisoval. Zvedl hlavu, smutně se na mě usmál.
„Zklamal jsi.“
„Mockrát ...“
Byl jsem opět zpátky. Viděl jsem se, jak mě znovu vyhazují ze školy. Jak mě otec poprvé vyzvedával ze záchytky. Viděl jsem se přesně v tom okamžiku, kdy jsem Jí bořil sny ...
Tak to pokračovalo. Dostával jsem se pomalu do zvláštního stavu. Myšlenka na trest, na bolest už nebyla nijak nesnesitelná. Ani ve mně nevzbuzovala strach. Čím déle mi předkládal mé hříchy a mé prohry, tím víc jsem se na něj těšil. Něco jsem pochopil. Peklo, to nespočívá v trestu, ale spíš v uvědomění si vlastní viny. A to uvědomění pálilo. Stálo mě to dost sil, abych se nerozplakal. Zjistil jsem, že potřebuji být potrestán. Být očištěn, zbavit se nánosu té špíny.Těšil jsem se na bolest. Čím dál víc ...
Pak vstal a zaklapl knihu.
„Můžeš jít.“
„Nemůžu ...“
„Jsi příliš mladý. Vrať se zpátky, máš dost času všechno napravit.“
„Já ... nechci. Přijal jsem vinu, přijal jsem trest. Jak se mám vrátit zpátky?“
Ale už tam nebyl. Zmizel. Rozsudek vyřčen – podmínečně propuštěn. Nemohl jsem tomu uvěřit. A vlastně jsem ani nechtěl.Kam mám jít? A ... kudy? Víra v sama sebe se otřásla v základech. Vstal jsem.
„Nemůžeš mě tu nechat!“
Ticho. Do očí se mi draly slzy.
„Nemůžeš!“
Pak jsem si uvědomil, že On tu může všechno. I odsoudit mě k životu.Vyrazil jsem. Nevěděl jsem, kam jít. Prostě jsem šel. Po deseti krocích jsem si musel odpočinout, ale čím déle jsem šel, tím to bylo lepší. Občas jsem se otáčel, abych věděl, jestli tam náhodou nestojí. Nestál.
----
Kolem mě posedával hlouček prázdných tváří. Zdálo se, že jediná jejich práce je dívat se na mě. Něco si vzrušeně šeptaly.
„Tak jak se cítíte, mladý pane?“
Něco jsem zachroptěl. Skoro jsem u toho přišel o krk, jak mě pálil. Ale tváře z toho zřejmě měly radost.
„Sestři, přineste něco na bolest. Asi i něco k pití. Mladý pán se vrátil. Přežil to.“
---
Pustili mě za měsíc. Měsíc jsem ležel v nemocnici. Sám sobě jsem se hnusil. A tak jsem dělal všechno pro to, abych mohl co nejdříve odejít. Cvičil jsem, bral jsem léky. Napsal jsem pár dopisů. V nich jsem vysvětloval, co chci udělat. Omlouval se za to, co jsem udělal. Omlouval se za to, co jsem neudělal. Pár lidem jsem napsal, jak moc je mám rád. Ale vysvobození nepřišlo. Ani nemohlo. Musel jsem odpustit sám sobě. A to jsem nedokázal.
---
Stál jsem na mostě. Pode mnou právě projela tramvaj. Rozpřáhl jsem ruce a počkal, až přejede ...
Poznámka: Tento příspěvek byl záměrně přesunut do sekce Úvahy, přestože je psán jako povídka. Toto přeřazení jsem provedl na základě jeho přehodnocení a pro jeho zařazení do rubriky jako převážně diskusního příspěvku.
Diskuze
Apea
Nemáš pravdu, peklo je. Přesněji jsou pekla. Vznikají nečastěji tam, ....
Tak jsou, nebo vznikají?
Je to čistě formální otázka. Ačkoliv tvrdíš, že nemám pravdu, tvrdíš nakonec to samé. Peklo je tvořeno - vzniká jako dúsledek činosti lidí. Bez lidí by nebylo.
Melkor:
Nemáš pravdu, peklo je.
Přesněji jsou pekla. Vznikají nečastěji tam, kde chtěl někdo pořídit ráj na zemi či nastolit vládu víry, pořádku a dobra.
Nemám na myslí jen tu či onu právě aktuální válku za spravedlnost, kterou někdo začal z dobré vůle a zapomněl, že lidé nejsou andělé, a proto k válce bude vždy patřit mučení a vraždy civilistů. Ostantě nakonec taky dohoda se včerejšími představiteli strany zla, protože bez nich nepůjde uzavřít mír.
Ony jsou taky různá osobní a rodinná pekla, která jsme vesměs vytvořili z dobré vůle.
(Omlouvám se za dva příspěvky za sebou, omylem jsem to odklikla v půlce)
Marsia:
Předběhla jsi mne :-)
Máš pravdu peklo pro druhé je ta jednodušší varianta, pekla jako alibi pro nás samé, to je malér. A navíc, právě člověk, který se neaučil žít se svými vlastnímu démony, mívá sklon posílat k čertu druhé.
Mám pocit, že hrdina si svou vinu vůbec neuvědomil...
Kradl jsi? Lhal jsi? Zklamal jsi?
Ano, kradl... Ukradl jsem matce syna...
Ano, lhal... Lhal jsem, lhal jsem sobě. Lhal jsem, že přijmu trest.
Ano, zklamal... Zklamal jsem rodiče, zklamal jsem všechny, kdo mě měli rádi...
Melkor: Peklo není, Peklo si tvoříme sami, abysme nemuseli nést svou odpovědnost za života, abysme věděli, že po smrti nás někdo bude soudit za naše činy na zemi, ve chvíli, kdy už nebude možno ty činy napravit... Je lehčí nechat se odsoudit někým, než převzít odpovědnost dobrovolně sám...
Proč On, proč ne Já?
Pekllo není!
Peklo si tvoříme sami. Ať už kvúli tomu, abychom tam mohli ve své pýše posílat jiné, nebo ze strachu před trestem, který nepřicháazí (ano, i to se stává), nebo kvúli možnosti strašení dětí místem, kde se bude jejich nesmrtelná duše trápit nevěky ....
Peklo si děláme sami. Sami sobě, svým blížním, svému okolí, celému světu ...
Útěkem před životem a zodpovědností se nic nevyřeší. Jenom přibyde další kousek pekla v životě pozústalých.
i když je to příspěvek který vyloženě "hraje na city" hlasuji tak jak hlasuji...zvláště kvůli myšlence "být odsouzen k životu"...
Předem se omlouvám za mou pozdní reakci - jsem teď dlouhodobě bez internetu, a nějak to nezvládám. Nicméně už by to nemělo trvat dlouho a mohl bych tu být opět pravidelně.
Předně děkuji Holgerovi za schválení a za kritiku. Při odesílání jsem také váhal, zda článek nezařadit mezi úvahy. Nakonec to tak stejně dopadlo ...
K tomu snižování hvězdiček za to, že je to nefantasy - no, nechci nic říkat, ale to je věc redakce. Pokud se to objeví v rubrice, asi je pto to nějaký dobrý důvod. Upřímně, čekal jsem vyšší hodnocení. Holgerovo chápu - on se o rubriku starat musí, a své hodnocení by měl nějak zdůvodnit. Jeho přístup je známý. Ale co vy ostatní?
Tohle není příspěvek určený k tomu, abyste na něj pohlíželi z nějakého čistě logického hlediska (skočil, a nepočkal na odpovědi - proč to?). Hraje si s city, měl oslovit tím, jak je asi každému z nás blízký. Spousta lidí se musí vyrovnat s vlastní vinou, stejně tak to bylo u mne. Procházel jsem zrovna dost velkou depresí, proto tohle dílko má svůj konec takový, jaký má. Nepřemýšlejte nad tím, jestli ho ďábel poslal znovu zpět, jestli to byl opravdu ďábel a tak. Je to půlka příběhu, ta druhá je ve vás.
Nedám sem návod, jak to číst, aby se to líbilo. Možná je to zmatené, možná je to nedokonalé, možná se vám nelíbily ty myšlenky. Možná Chtěl jsem jen znát váš názor na povídku, a všem děkuju.
Proč mi musí i tady, v mísťe mého útěku lidé předhazovat, že jsem rozmazlený, nedospělý, zvrhlý, nevzchovaný a nezodpovědný hajzlík, který si chce v živoťe jenom užívat a neohlíži se do buduocna, do minulosti a na následky....
Asi protože už dávno nejsem...
Jo pěkná výpověď, jen nechápu, proč po uvědomnění si vlastních chyb skákat (mýval jsem období a kámošku, kdz jsem sni debatoval na téma: "nejspolenčtějštěji přijatelný způsob sebevrařdy". Dospěli jsme společným úsilím k skoku z vzsoké rokle přírodě v lehkém omámení přírodnímy drogami...(vyznala se dost v bylinkách) Tu kámošku mám pořád) já osobně (bez pokusu o sebevraždu, na to bzch nikdy nemněl dost odvahy) bych se snažil ve světě dále konat Dobro (pravé dobro, žádné šíření demokracie pravé ohněm a mečem)
Mým náboženstvým je konat dobro.
Kvalita je celkově dobrá,nenarazil jsem na nic do očí bijícího.Ale jak napsala apea konec mi nesedí.I kdyby u dábla sebe vražda prošla,necítil by se ještě hůř za to že odmítnul trest??A nemohl by ho dábel ZNOVU odsoudit k životu(Spadl by na auto/lod se senem,které náhodně projíždí...:)??a tak pořád do kola.Po tom co naznačuješ v úvodu mi připadalo,že je pevně rozhodnut přijmout a vykonat trest ,at je jakýkoliv...
Mortweel, Apea: Jak se zdá, nejste se svými názory osamoceni, a když je nevyjádříte i číselně, bude příspěvek nakonec značně nadhodnocen...