Příliš těžké cokoli měnit
| Autor: | Lischai |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 35 |
Noční nebe bylo neskutečně krásné. Tmavá oblaka se pomalu posunovala přes bledý srpek měsíce. Ten zářil přes hradbu mraků a stříbrným popelem barvil její okraje. Měsíční svit vykreslil na kamenné podlaze bleděmodrý obdélník a mříže v okně vězeňské cely jej roztrhaly na devět čtverců. Kolem této šachovnice světla tonulo celé vězení ve tmě.
Zvuky dvojích kroků zněly z velké dálky, ale přibližovaly se. Potom chodbu zaplavilo třepotavé světlo pochodně a nezaměnitelný zvuk řinčících klíčů. Chodbou tu kráčel dozorce a vězeň. První šel spoutaný mladík v zakrvácené bílé košili. Do tváře skloněné k zemi mu spadal pramen tmavých vlasů. Za ním kráčel mohutný, nakrátko ostříhaný strážce v kožené kazajce. Jejich kroky se zastavily před prázdnou celou. Zařinčely klíče. Nejprve od cely, poté od pout.
„Dovnitř.“ dozorcův hlas byl drsný a krutý. Poznamenaly jej dlouhá léta života mezi vězni.
Mladík se otočil ke strážci a zvednul skloněnou hlavu: „Můj Bože za co? Nic jsem neudělal.“
Dozorce bez zaváhání tvrdě udeřil vězně do obličeje. Ten zavrávoral a spadnul na podlahu cely.
„Spáchal jsi zločin - ty bastarde.“ štěkl žalářník a přirazil mříže. Zarachotily klíče v zámku.
Mládenec namáhavě vstal. „Nic jsem neudělal. Musel jsem ji chránit. Bylo to tak správné.“ hlas měl unavený a naléhavý.
„Byla to zrůda! Ty jsi to věděl a neohlásil jsi to. To je zločin!“ každé dozorcovo slovo znělo jako urážka.
„Ona si to nevybrala. Nechtěla to tak. Za nic nemohla a vy jste ji zabili!“ hlas se mu třásl.
„Nebyla to ona. Už jí poznamenali! Byla to špína! ŠPÍNA! Stejně tak jako ty, když jsi jí pomáhal!“ řval dozorce. „Pokaždé když chytí někoho jako tebe, slýchám to samé! Jste všichni zrádci a dostanete to, co vám patří!“
„Bože, vždyť jela jen do města. Jak jsem mohl vědět co se stane? Nemohla za to. A když se vrátila... co jsem měl dělat? Měl jsem ji zabít?“ ptal se zoufale vězeň.
„Jo, to jsi měl udělat a teď bys tu neseděl, ty idiote!“ křičel strážce.
„Ale ona plakala... plakala. Jsou to stále lidé - jen lapeni v děsivé noční můře; v trýzni a hrůze věčné noci. Nic nechápou a jen chtějí zpět. Tak moc chtějí zpět.“
„Hloupost! Už nejsou lidi!“ stále řval dozorce.
„Ale ne... jsou. Jsou pořád stejní. Nic se nezmění... a to je to nejhorší.“ poslední slova vězeň zašeptal jakoby pro sebe.
„Byla to zrůda. Musela zemřít.“
„Mohla to být vaše žena. Co byste dělal potom?“ naléhal mladík.
„Já... já...“ strážce najednou jakoby opustila veškerá zlost. Jeho hlas zeslábl.
„Mohli jsme jim pomoct. Všem jsme mohli pomoct... ale to je pro vás příliš nepohodlné, že? Radši je zabijeme jednoho po druhém a bude klid!“ mladík vzdor vyčerpání křičel.
„Ale já s tím nemůžu nic dělat.“ bránil se dozorce.
„Můžete... vím že můžete. Odemkněte moji celu - nedopusťte, aby se stala chyba.“ pravil mladík a jeho oči se na okamžik setkaly s dozorcovýma. A tehdy v nich něco spatřil. Odlesk čehosi; dávno zapomenutých pocitů. Odlesk pochopení. Porozumění. Soucitu. Možná i lítosti.
„Můj otec... je to pětadvacet let. Byl jsem tehdy ještě kluk.“ pomalu mluvil strážce.
„Mohli by ho zachránit. A stejně tak moji ženu. I všechny ostatní. Ale to by museli hledat způsob... ne je vraždit. Pusťte mě a já to změním - přesvědčím lidi. Půjdou za mnou - vím že ano. Mnoho už jich ztratilo své blízké kvůli tomuhle šílenství. Pomozte mi a já se to pokusím zastavit. Pro Boha! Pomozte mi zachránit ty, co příjdou po nás. Pomozte mi zachránit vaše děti.“ naléhal vězeň.
„To se ti ale nepovede! Nenajdeš způsob, protože tu žádný není!“ rozkřikl se náhle strážce a potom už se jeho spěšné kroky vzdalovaly chodbou až se vytratily docela.
Mladík se opřel o zeď a ztěžka se po ní svezl k zemi. Zůstal tu sám, sám jen s devíti čtverci měsíčního světla.
„... a shledáváme jej vinným ze zločinu podporování vampyrismu. A v souladu s platnými zákony jej tímto odsuzujeme k trestu smrti oběšením.“ dočetl úředník svůj dokument. „Cítí se odsouzený vinný?“
Vždycky je šance něco změnit. Vždycky. Jen někdy je to tak těžké, že radši najdeme jinou cestu. Nehledě na oběti, které pro naše pohodlí budou muset zemřít. Ale vždy je jiná cesta než ta, po které kráčíme. Vždycky! Tak to sakra pochopte!
Leč z mladíkových rtů vyšlo jen: „Nevinný.“ jeho vlastní hlas mu zněl cize a vzdáleně. Dav čumilů okolo šibenice se rozhučel nesouhlasem.
„Dobře tedy. Bůh buď milostiv tvé hříšné duši. Popravčí, konej svoji povinnost.“
Když muž v rudé kápi přehazoval mladíkovi přes hlavu oprátku, uklouzla z katových úst dvě slova: „Pokusím se.“
A vězeň bezpečně poznal hlas; vzpomněl na soucitný pohled z cely. A uvěřil, že dozorce mluví pravdu. Skutečně věřil. Věřil v novou naději – nejen pro sebe, ale i pro desítky těch, kteří byli poznamenáni vampýry. Věřil tomu, že inkvizice přestane bezhlavě zabíjet všechny ty nešťastníky, co díky upírům ztratili vše co měli, že se pokusí najít způsob jak zvrátit kletbu přenášenou sáním. Věřil tomu všemu... a věřil tomu hodně.
Potom mu popravčí přehodil přes tvář černý pytel. A z temnoty světa kolem k jeho uším dolehla další slůvka: „Ale ne dnes.“
Když se napjala oprátka, začal dav okolo bouřlivě aplaudovat.
Diskuze
A sorry za ty háčky. yl jsem na linuxovém treminálu bez češtiny.
Mavev: Ne v poradku. Jen si nechci budovat renome "loupeznika koncu"
Dandalf: Diky. Presne tak to melo vyznit. Pokud jsem zasahl alespon u nekoho, bylo dobre.
Jinak od jednoho sveho kamarada slycham: Je dobre, ze pises kratke povidky. Prectu to za 10 minut a super. Je na nic, kdyz se musim louskat peti-strankovou povidkou od nejakeho cipa a nakonci to stejne nestoji za nic.
Ale diky za podporu.
Nemám pocit, že by si mal písať dlhšie texty - pokiaľ to tak sám necítiš . Kratšia poviedka nie je málo kvalitnejšia než dlhšia. Koniec koncov - nemusí so mnou každý súhlasiť - Sapkowski lepšie píše kratšie prózy než dlhšie, a pokiaľ viem, tak román začal písať po kritikách typu: Poviedky, to áno, ale mal by pracovať na niečom väčšom, teda ak na to má...
Ohľadne multifunkčnosti žalárnika - nepríde mi to až tak neprirodzené, ak to bolo malé sídlo. Proste niečo ako Jeník Ogg. Akurát, že tá atmosféra navodzuje predstavu priestorovo väčšieho väzenia, než dedinská šatlava. U tiež "úředník" navodzuje predstavu stáleho väčšieho súdneho dvora - nie putujúceho inkvizičného súdu, miestneho pána s právom meča a pod., a už vôbec nie pseudozákonného lynča vydesených miestnych obyvateľov.
Jak už řekl Alcator, v textu je spousta náhod, což působí dosti nereálně. Nevím, jestli by se strážce věznice vykecával z nějakým vězněm, který tvrdí, že je nevinný, protože to říká každý. V povídce chybí spousta čárek a hlavně tu postrádám atmosféru! Nevím, jestli tam opravdu není nebo jsem jí přehlédnul, ale na mně tohle dílko nezapůsobila, takže dávám 3*.
Skorpion
Lishai: Jsi svělej spisovatel (až by za to někdo vraždil), ale myslím si, že už si vyplnil svůj "dům" od sklepa po půdu. Možná je čas se jít projít "ven". Měl by si vážně zkusit napsat něco delšího, protože od tebe si to každý přečte. Hrozně se snažíš do všeho vložit nějakou kloudnou myšlenku nebo pointu, takže to bohužel vyzní ukvapeně.
Měl by si zkusit začít psát jinak, o něčem jiném (tím nechci říct, že se opakuješ) možná něco jiného. Změna je život a tobě to určitě půjde
Tristan de la Tour.. Pán od Cesty
Mavev: Titulky k filmům na kompu nejsou moc často kompletní. Často se mi stává, že jsou vypuštěna některá slova, některé výkřiky, či věty... a to i ty, které já (ne absolutní neznalec) angličtiny pokládám za dost důležité...
Velmi zajímavá povídka - v prvním odstavci již téměř jedno tradiční propracované vykreslení prostředí...
Závěr je skvělý - kdo ví, zamýšlel-li jsi to tak, ale krásne sis se čtenářem hrál . To "pokusím se" vzbuzovalo naději a očekávání nějakého heroismu, vzápetí zadušen "ale ne dnes..." Smekám .
Trošku škoda, je, že v plné síle to může působit jen na čověka který tot dílko čte jako první z Tvé tvorby ... od Tebe totiž jsem už očekával podobný konec .... ale, moje chyba.
Nedostatek, kterého jsem si všiml i sám je bachařova řekněme přehnaná reakce na mladíkův proslov.
Mě se to moc nelíbilo. Jak řekl Mavev ta změna byla strašně rychlá. Nějaký chlśpek co půl života dělá ve vězení a seká lidem hlavy a stačí pár slov aby měl oči plné soucitu a pochopení? To se mi nezdá.
A celkově se mi to moc nelíbilo. Průměr.
Lischai : V tom případě se omlouvám....Ale mě to tak přišlo....Pokud jsem se tě nějak dotkl, tak se vážně omlouvám...
Fenris : Nevím jak to bylo na Nově, ale já mám na compu titulky kde se říká(píše) :,,Ale ne dnes..."
Většina kritiky zde se mi moc nezdá, protože odporuje smyslu povídky. Pokusil bych se naopak nastínit jak by to mohlo být, aby se to napsané již nemuselo měnit.
Jistě - ve velkém městě je stráž, hlídač cel, kat atd. vždy jiná osoba (což byla hlavní výtka - změna by však rozložila příběh).
Pokud se příběh odehrává na vesnici, kde vše, co se týká práva, třímá v rukou jeden starostův pohůnek - a již zmiňovaný příměr k čarodějnicím se mi tu hodí - protože ty se pronásledovaly mj. ve vsích, pak by celý děj držel pohromadě, ke změně by muselo dojít jen v několika málo formulacích - např. léta mezi vězni. Do příběhu by se potom mohl zapojit i další zajímavý prvek, že by se "dozorce" a mladík již dříve znali...právě věta v příběhu použitá - vždyť jela jen do města - mě přivádí i k tomu, že to tak autor myslel...Jediné, co by doopravdy bylo třeba přidat, aby to bylo srozumitelné: ochránce pořádku vede mladíka skrz vesnici.