Vzpomenout si
| Autor: | Tristan de la Tour |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 24 |
Feťák seděl ve staré opuštěné budově, která kdysi sloužila jako koridor potrubí. Až na ten prach, ticho a podivný pocit v zádech to vypadalo, jako by se tady stále pracovalo. Trubky nikdo neodšrouboval, mechanické zařízení nikdo neodnesl. A feťák pozvedl v ruce stříkačku, mezi zuby pevně tiskl gumovou hadičku, jeho žíly již naběhly. Dávka byla připravena, jen začít.
Špinavá jehla lehce pronikla skrz opotřebované žíly, stěny pokožky se pevně semkly kolem kousku kovu, a feťák vzpomínal. Vzpomínal, jak spával v bleděmodrém pokojíčku, plyšového medvídka pevně přitisknutého k hrudi. Vzpomínal, jak se jednou večer probudil a podíval se skrz okno. Na dokonale čisté obloze svítil měsíc a kolem něj spousta hvězdiček, tvořící jeho zářný doprovod. Vzpomněl si, že uslyšel něčí kroky. Rychle zase vklouzl pod peřinu a rychle zavřel oči. Nechtěl nikoho rozzlobit. Slyšel, jak se po pokoji někdo pohybuje. Snažil se uklidnit svůj dech, ale nebylo mu to dopřáno. Na tváři ucítil něčí dotek. Byl jemný a teplý… musel být maminčin. Pak ho náhle ovanul ledový vítr a on poznal strach, který ho uvnitř dusil ještě řadu let. Dal by cokoli za to, jen kdyby tehdy otevřel oči…
Když se podíval na nebe nyní skrze špinavé okno mezi narezlým potrubím, neviděl tu naději, kterou byl uvyklý zřít před časem. Všichni bohové opustili tento svět a jeho tady nechali samotného. Skrytý měsíc mu sebral i tu poslední kapičku síly
Špinavý palec pomalu dosedl na píst stříkačky. Přes nehet mu přeběhl podivný brouk. Nemusel nikam spěchat, nikdo ho nehonil. Feťák zavřel oči a vzpomínal. Vzpomínal, jak stál nad hrobem. Zrovna spouštěli rakev. Pevně v sobě držel pláč. Musel být silný, když to otec nedokázal. Její povrch byl z černého leštěného dřeva, na které dopadaly malé kapičky vody… ne tehdy nepršelo. Byly to jeho slzy, které déle nedokázal zadržet. Chtěl se té truhly dotknout, ale ruce se mu třásly, jako nyní, a tak je rychle schoval do kapes.
Píst stříkačky se pomalu dal do pohybu. Šlo to ztuha., neboť ji již dlouho nečistil. Feťáka zaplavil dobře známý pocit euforie. Do očí mu vyhrkly slzy, jak si ještě mozek dokázal uvědomit, co to znamená… další prohru. Ve volné chvíli feťák vzpomínal.
Už byl starší. Dětský pokojíček plný věcí, které vzbuzovaly jen násilí a bolest. Bleděmodré, nyní již oprýskané stěny byly pokryty plakáty lidí, co neunesli vlastní velikost a zhroutili se do malých trosek žijících v okamžicích. To byli jeho idolové.
Cizí látka pomalu pronikala celým jeho tělem a když dřela, jako střepy o jeho nitro, on ztrácel pocit viny nad nepodařeným životem. Ztrácel spojení s konečky prstů a tak mu stříkačka vypadla z ochablé ruky. Na ruce ucítil štiplavou bolest a horký pramínek krve… nebyl až tak horký. A krev už taky nebyla sytě rudá. Při té trošce bolesti, co pronikla do otupeného mozku vzpomínal. Vzpomněl si, jak seděl na útesu nad mořem a sledoval měsíc… ne sledoval dvojice pod sebou. Zamilované, kteří si užívali JEHO života mu na očích. A on tam jen tak seděl. V očích slzy, zostuzen sám před sebou, že nebyl jako oni, že oni nebyli jako on...
Slzy tehdy otřel do bundy, jako teď do kabátu, přímo pod výšivku, která kdysi možná měla nějaký smysl. Pod nášivku, na které byl nápis VOLBA. Ano. Právě tehdy si ji strhl a hodil těm dolů, těm co ho zabili… ne oni za to nemůžou…, ale proč odpovědnost musel nést on? Tehdy se rozutekl vstříc temnotám, které s otevřenou náručí přijímají další bratry a sestry.
Feťák si pažemi objal kolena. Byla mu zima jako tenkrát… byla podobná noc. Stejně zlá… zlá žena, co ho neměla ráda. Vzpomněl si jak klečel u té dívky. Už od prvního pohledu se mu líbila, od prvního pohledu ho přitahovala. Doufal, že ona cítí to samé. Necítila.
Opět začal plakat, když mu barva vybledlého potrubí připomněla její roztrženou sukni. Plakal jako tehdy, když si uvědomil, co vlastně provedl. Ona také plakala, ale asi trošku jinak. Chtěl ji utěšit, vysvětlit ji, že ji má rád, ale jakmile se jí dotkl, rozklepala se a pláč zesílil. Najednou se mu z něho ze samého lidského nitra udělalo zle… byl zrůda! Byl tím největším sajrajtem… byl… byl zrůda. Tenkrát zase utekl do temnot, které ho opět přijaly. A on už nebyl sám… zdeformované stíny mu byly rodinou, ztracené existence se staly jeho přáteli.
Feťák se postavil a sbalil svoje nádobičko. Slunce bylo ještě daleko, ale on se zde necítil dobře. Musel odejít, vrátit se zpátky do temnot. Na chvíli… opět zapomněl…
Pozn. redaktora: Tento příspěvek nespadá do koncepce rubriky, přesto jsem se rozhodl ho zde zveřejnit. Důvody, které mne k tomu vedly uvádím ve svém komentáři. Toto není klasická úvaha, autor tento článek zařadil jako povídku, přeřazení jsem provedl já – i to vysvětluji ve svém komentáři.
Holger
Diskuze
Kdo nikdy nezatoužil oddálit se alespoň na chvíli tomu špinavému světu? Byť za cenu ničení sám sebe...
Sugestivně napsané, atmosféru ještě umocnila hudba, kterou jsem při čtení poslouchala. Snad jen to opakování slova zrůda už ztrácí na působivosti. Váhám, zda dát pět, nebo čtyři.
...a zmiňovaná odpovědnost? Je těžké přiznat si vinu, protože ta je jednou z nejtíživějších věcí, které můžeme nést. Někdy je snadnější podívat se na ostatní... nebo také na stříkačku či rozbitou flašku a říct si, že za to může právě ona... ne já.
No ked nechcete hodnotenie tak fajn, ale dal by som 4 az 5. Je to dobre napisane myslim ze by sa mali zverejnovat aj dielka nesuvisiace z fantasy. mozno by nebolo od veci na to vyhradit samostatnu rubriku. asi s tym mnohi nebudu suhlasit, ale myslim ze kopec ludi by to uvitalo, napriklad ja :)
taka trochu zmena oproti tomu co tu bezne citame. by som mozno aj nieco zverejnil, tiez obcas pisem, ale nechcel som s tym otravovat ludi tunjasich lebo to nie je fantasy.
co sa drog tyka, tak by som to nevidel tak cierno bielo, poznam mnohych ludi, ktorym pomohli, ale aj takych co im prepadli a neviem ci sa este niekedy vyhrabu. nemam na mysli svinstva ako herak samozrejme. ale to nechcem hodnotit, nikdy som to nemal a ani neplanujem, staci ked vidim co to robi s inymi
Fafrin Vok atd: vaz si, ze si vies dobre stavy privodit sam. ja som si svoje na trave prezil, a nakoniec som s tym prastil, ale trvalo to dost dlho kym som si uvedomil co to so mnou v skutocnosti robi. ale mozno to niekomu naozaj pomaha a su ludia co to dokazu mat pod kontrolou, co ja viem. ja to mozem hodnotit podla seba, ale ja som v tychto veciach vcelku zbabelec, hned ako som citil ze ma to zacina ovladat som s tym prestal :)
a taki co tvrdia ze nezacat je rovnako tazke ako s tym skoncit nech idu do prdele (sorry za vyraz). niekedy je tlak okolia sice silny ale podla mojich skusenosti nie je tazke ani nikdy nezacat, ani skoncit s tym. najhorsie je ZNOVU NEZACAT po tom ako ste s tym uz prastili. verte mi. ale da sa to :)
Děkuji Mgr. Holgerovi za odvahu k podobnému kroku.
Jsem jedním z těch, co razí "tvrdé jádro", tzn. zveřejňování pouze děl souvisejících silně s fantasy. Přesto chápu, že tato lyrická povídka / úvaha zde má své místo a že je vhodné, aby si ji přečetlo dost uživatelů.
Navrhoval bych nicméně, aby lidé toto dílo nehodnotili (doposud provedené hodnocení a komentáře, myslím, stačí), a pouze diskutovali o problematice Společnosti, Zodpovědnosti jedince za své činy, Otupujících a Svobodu odebírajících drog...
-- Alcator
P.S.: Doporučuji ještě rychle velkým písmem na konec příspěvku připsat "Než budete hodnotit, přečtěte si příspěvek redaktora!", aby se nestalo, že někdo přečte příspěvek, Holgerovu poznámku přeskočí a prskne sem rychle nějaký divný komentář...
T...t...to...to je nářez.
Ano, mohlo by to možná být delší a ucelenější, ale takhle to nechává obrovské prostory krásně depresivní fantazii.
Našťestí vím (věřim) že snad takhle neskončím. já totiž tzhle věci nepotřebuju, já se umím zhulit prostě tím, že jsem a chci být.
Na to, že je to fantazy se to dá uhrát skrze ten temný stín ženy (?) u postýlky.
-1* za chybějící díly, které prosťe opravdu chybý...
atd.
Tristan:
Je smutné, že moje hodnocení bude poslední dobré, kterého se ti dostane, než tě ortodoxní fantasy uživatelé roztrhají na kousky.
Nerad bych si hrál na znalce literatury, tak to ber s rezervou. :-)
Ty lyrizující popisy feťákova doupěte a jeho vzpomínek jsou IMHO velice dobře odvedené. Nicméně musím souhlasit s Mgr. Holgerem, a postesknout si, že na konci jako by chyběl poslední dílek skládačky, který bych tak rád našel... a za to ti musím tu * strhnout. Nicméně další strhávání za nefantasy vazbu už se konat nebude... máš u mě 4*. A věz, že pro mě jsou to ty nejzářivější, které jsem kdy udělil.
Jak jsem již uvedl v poznámce pod dílem, tato povídka nespadá do koncepce servšeru potažmo rubriky Články a eseje a jako taková by zde neměla být zveřejněna. K jejímu zveřejnění mne vedlo několik okolností.
V první řadě to byla její poměrně slušná úroveň – v dílku se nevyskytuje větší množství gramatických chyb, povídka je dobře zvládnuta po stylistické stránce (zde snad jediným záporem je fakt, že v závěru není nějaké výraznější poslání či hlubší zamyšlení nad tématem, nicméně celá povídka je vlastně určitým úhlem pohledu, který nám dává náhled na „něco špatného“ v jiném světle, světle příčin a následků.
To je také hlavní důvod, proč jsem toto dílko schválil – vzhledem k jeho aktuálnosti i v souvislostech dění na servšeru. Zasaďte si toto dílko sami do kontextu událostí: v putyce se objevují stoly typu Satanismus (v popisu uvedeno „chtěl bych vědět, jak se tahle zkurvená mládež baví“), Drogy (kde třináctiletí diskutují o tom, jak je skvělé se někde zhulit, aniž by vůbec měli páru o tom, jak jejich tělo vlastně funguje, jak všechny tyhle srágory chemicky působí atp.).
Mé rozhodnutí zveřejnit tuto povídku poté utvrdil článek, který byl okopírovaným příspěvkem – již nebudeme autora a článek zmiňovat, protože důležitá byla spíše následná diskuse k článku, kde se strhla polemika o vině daného jedince, ale i společnosti, o příčinách a následcích. Autor tohoto článku tam tehdy přednesl názor, který s tímto článkem souvisel… Uvedl mimo jiné, že i každý z nás se může podílet na vině každého jedince např. tím, že mu nebyl oporou ve sledu příčin, které vedly k uklouznutí a tuto myšlenku nyní také předkládá i ve svém dílku.
Proto jsem se rozhodl toto dílko zveřejnit, zároveň jsem ho však přesunul do kategorie úvahy. Schvaluji tento článek jako podnět k zamyšlení ve vztahu i k dění na servšeru, protože si myslím, že diskutovat o takovémto problému je i pro server rozhodně přínosnější, než věčné plkání o odsouzených temných. Hodnotím toto dílko tedy nikoli podle jeho zapadnutí do kontextu rubriky (servšeru) ale podle jeho možného přínosu pro úroveň diskuse zde a doufám, že se autor pokusí tuto diskusi na úrovni vést. Přestože bych za jiných okolností toto dílko vůbec nezveřejnil, v tomto případě pouze odečtu 1* za to, že téma nesouvisí s DrD. Toto je bezprecedentní krok, který je pouze na mém zvážení a který se v budoucnu může i v příhodných chvílích za podobných okolností výjimečně opakovat (což ale do jisté míry bude záviset i na tom, jak se bude vyvíjet diskuse k tomuto článku).
Nuže - doufám, že vás můj postup neurazil, pokud ano, omlouvám se, ale já ho považuji za odůvodněný.
Na závěr na vás apeluji, abyste se zamysleli nad tím, co se autor snažil naznačit, že ne každý špatný skutek musí nutně pramenit z vnitřní zloby jedince, ale často jen ze zoufalství a z uvědomění si lhostejnosti okolí k danému člověku.