Za závěsem
Autor: | Pgomez |
---|---|
Přidáno: | |
Hlasovalo: | 30 |
choulí se dítě
skrývá ve svém náručí
matčin dech co pohladítě.
V bílé košilce zahalené
krčí se,pláče,nedýchá
světlem luny zohavené
tváře,co odrážejí světlo do ticha.
Na stole ve váze
kvete bílá kytice
zaplatí draze
kdo věří nejvíce.
Jen zvon kostela
půlnoc odbíjí
krví zmámená
smrtka co ráda zabíjí.
U závěsu čeká
až slza spadne
ta slza stéká
až skane,kytice zvadne.
Diskuze
Kulhavý rytmus.
....Skrývá ve svém náručí
matčin dech co pohladítě.... - překombinované.
Celé je to trochu neohrabané, ale zase to má hlavu a patu, je to na pocity. Ten kontrast.
Také mě to velmi připomíná Kytici, speciálně ty básně, kdy zemře dítě (Polednice, Vodník) je to takový zvláštní pocit, když dítě zemře tak rychle a navíc veršovaně.
jo sorry, překlep...místo OMHO tam mělo bejt IMHO...
"krčí se,pláče,nedýchá" - to zní divně. to jako pláče a nedýchá? Znamená to, že až přestane plakat, tak bude opět dýchat??? To tedy vydrží bez dechu asi dosti dlouho, že?...no tak to jsem si jen tak rejpnul...:-)...
Nevim, ale zdá se mi to poněkud krkolomné a trošku násilně tvořené rýmy...
"krví zmámená
smrtka co ráda zabíjí."
tady bych to spíš napsal asi takto:
"krví zmámená smrtka,
co tak ráda zabíjí"
když už tam chceš mít "zmámenou smrtku"...
OMHO ve druhé sloce:
"světlem luny zohavené
tváře,co odrážejí světlo do ticha."
opět jako jsem napsal výše:
"světlem luny zohavené tváře,
co odrážejí světlo do ticha."
Tak to by bylo asi tak vše co mne napadlo...
Jinak myšlenka??? Nevím, mě to nějak nesedí. Je v tom vyjádřen smutek, ale koho se týká, matky, nebo dítěte??? To jsem z toho nějak nepochopil...
Několik divných paradoxů, neumělá absence rytmu, nedokonalost verše, až téměř kýčovytost některých obrazů.
Ale, hezkej nápad a nálada.
tak pěkně popořádku..
1. sloka: nebylo by lepší "pohladí tě" ?
2. sloka: zdá se mi nesrozumitelné jak může dítě plakat a přitom nedýchat?
3. sloka: jak říkal Orix je trochu vytržená z kontextu ale nijak nekazí dojem.
4. a 5. sloka: pěkné, jen se mi zdají trochu kostrbaté, ostatně jako celá báseň.
Zdá se mi to dost jednoduché s opravdu hodně citelným přeskakováním ze sloky na sloku, docela to kazí dojem, protože když si předčtu jednotlivé sloky zvlášť působý lepším dojmem než celek.
S úctou Roland K.
mě se toto dílo velice líbilo a chat sem ho jednim dechem!
hmmm tak se na to podívejme zblízka
Máme tu první sloku.. ta mi přinesla dilema, které mě zajímá a to, jestli posldní slovo je tak schválně... Tato sloka se mi zdá v pořáídku
Druhá je skutečně výborná.... až na poslední řádek, kterej zbourá rytmus jak tornádo domeček z karet
Třetí je vytrženmá z předchozího kontextu a dost samovolná...
Ale čtvrtá je náraz... s tou smrtkou je to fakt strašný.. zkus si to přečíst a zistíš, jak to de celý do háje.....
A poslední má úplně stejnej problém...
Chybu vidím v tom, že při psaní veršované poezie napíšeš dva řádky (ty jsou totiž většinou u Tvé básně velmi dbré) a pak na jejich zakončení hledáš rýmy. A to slovo, na který tě ten rým napadne někam hodiš do kontextu... to je chyba.... musím tedy hodnotit takto
Já vám nevím. Poezie není moje silná strránka. A když už nějakou hodnotím, tak pouze podle svých pocitů. Které mi teď někam zdrhly nebo je to nechává chladnými. A pokoušet se tady použít můj rozum je ztráta času. A nejspíš bych tím jen autora urazil. Takže abych citoval Alcatora:"Nebudu hodnotit." :-)))
Tifo Wyn - a jaká je pointa?