Tifo Wyn  26. 9. 2004 v 0:31:25

Ne že bych poezii nějak moc rozumněl, ale okem laika bych tohle prohlásil za ne moc povedenou básničku. Přijde mi jaksi bez rytmu a rým ne´jni taky nejlepší... Pointa taky není nějaká super...
Pravda je že já bych sám nesložil ani něco takovéhleho :)

phoenicks  25. 9. 2004 v 16:40:08

Hm...moc se mi to nelíbí. Ty rýmy jsou někdy celkem (ne)umělé, a navíc bych řekl, že rytmicky je to dost podivné...

2*

Gillette  25. 9. 2004 v 15:36:24

Souhlasím s Morrigan-celý Erben.Je to pěkné,ale někde trochu prkenné.A mimochodem - mezera se píše i mezi dvěma slovy,například matčin dech co POHLADÍ TĚ(pokud jsem to správně pochopila). :-)))

Morrigan  25. 9. 2004 v 15:00:09

Opravdu i já jsem si vzpomněla na Erbena. Věřím, že může být skutečně dobrou inspirací.
Jinak báseň je opravdu dobrá.
A s tou interpunkcí to snad nebude tak horké.

Tolberti  25. 9. 2004 v 14:19:29

Málem jsem se u toho rozbrečel... konečně něco co je sice krátké, ale výstižné s pěkným dějem...

Mortweel  25. 9. 2004 v 10:51:55

Jak je řečeno níže, má to svou atmosféru, ale prosimtě, pozor na tu interpunkci! Jinak dobrá práce

Tvé jméno buď ctěno

Alcator  25. 9. 2004 v 9:23:54

Nebudu hodnotit, jen pro autora: ZA čárkou, ZA tečkou atd. se VŽDY píše mezera.

Příště si na to dej pozor.

Shelagh  25. 9. 2004 v 9:16:46

Velice zajímavé, atmosférické, mrazilo mě, když jsem to četla.
Podbízí se tu podoba s Erbenem, snad právě tím tajemným a úzkostlivým ovzduším.

Holger: Pyroteskní?!

Mgr. Holger  25. 9. 2004 v 0:03:18

Pocitové dílko, stavějící na kontrastu dětství (počátku) a smrti (konce), které se zde střetávají v jednom okamžiku, které upoutá zejména svou nevšední pyroteskní atmosférou.

Vhodně zvolený symbol závěsu, který v drobných záchvěvech vánku povlává celým dílkem, vavozuje dojem, jako by čtenář sám měl možnost nahlédnout zpoza závěsu a pozorovat cosi soukromého, niterního, a přesto nemohl vidět vše, co se odehrává v temných zákoutích spoře osvětlené místnůstky. Zároveň nabízí hru – hru s osudem, hru vlastních úvah a mnoha dimenzí bytí, příběhů, které se v těchto čtyřech stěnách mohly odehrát. Je to dítě, kdo umírá? Je závěs oponou zapomnění, která obestírá zasuté a pavučinami pokryté vzpomínky?Je to snad závěs, který má tyto myšlenky oddělit? Proč? Jsou snad pro umírajícího aktéra, příp. vykonavatele činu bolestné, příp. zatěžující? Nebo nahlížíme do osudového okamžiku, který dítě poznamenal a hluboko se vryl do mysli zahalen pouze chatrným závěsem – jímž lze občas zahlédnout ty lunou vrhané stíny, bledé tváře ze vzpomínek či nočních můr? Vzpomínáme na mrtvé dítě (ano naší vinou!) s ozývajícím se svědomím, když přichází naše hodina? Je jen na vás, zda jste ochotni na tuto hru přistoupit a necháte se do ní vtáhnout…

Krásná hříčka, navozující mysticky laděnou ba i hororovou atmosféru, však doznává značné trhliny v podobě „vysvětlující“ 4. sloky, která kazí požitek ze zmíněné hry, ať již přílišným vnucováním motivu smrti (který lze mnohem méně polopaticky podsunout – jak je tomu ostatně v páté sloce), či klišovitými výrazy (jen zvon kostela… půlnoc odbíjí… krví zmámená… smrtka co ráda zabíjí), které opět posouvají děj k jednostrannému chápaní a bortí křehkou atmosféru.

Škoda též, že autor nezapracoval na interpunkci – chvilku používá čárky (zde ovšem nesprávně napsané, neoddělené mezerou – čímž je text znepřehledněn), místy je naopak nepoužívá.

Dílko má své nedostatky, vzhledem k jeho působivosti a atmosféře ho však lze zařadit k nadprůměrným.

Zdrví Holger