Všem hřbitovům
| Autor: | LordLoskuták |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 25 |
Hrob zarostlý luční travou,
která hebce hladí po nohou,
v odlescích večerní rosy
odrazy posledních paprsků slunce,
ticho a klid.
Přes nízkou zídku
z oprýskaných kamenů
sleduješ, jak třpytná hladina jezera,
v záchvěvech uplynulého dne,
se pohrouží do mlčení.
Za tebou v řadě rozvrácených hrobů,
vítr tiše kvílí a naříká.
Jemně, tenounce, jako kdyby cítil,
bol duší pod hroudami hlíny.
Třeba chápe, jediný...
Ve stínu staletých stromů,
kaplička z vyvrácenými vrátky,
obraz Madony pošlapaný pod oltářem,
kříž, zapomenutý, leží v koutě,
v lidské lhostejnosti...
V truchlivé písni borovic,
rozeznáš možná vlastní žal,
žal, který se náhle ztrácí,
Poslední paprsek, coby posel zpráv,
že zítra znovu vstaneme.
A odejdeme na hřbitov... Věnováno Aazyiah, která mne k tomuto inspirovala. A všem, kdo mají rádi hřbitovy.
Diskuze
Pohodové ,atmosférické, super :)
Vskutku zajímavé. Ať žijou mrtvoly....:-)
Jak to napsala Shelagh :,,Taková hřbitovní pohoda.´´ Taky sem čekala, že to bude takový hřbitovní jako je to vždycky. Ale tohle je jiný a to je na tom pěkný.
Bála jsem se, že to bude morbidní, ale příjemně mě to překvapilo. Taková hřbitovní pohoda...
První tři sloky výborné, ale ten závěr mi to pokazil. Je to škoda, Nálada prvních slok hezky vtáhne a já jsem čekal něco omračujícího na konci, ale ono nic. Pocit z celé básně je, jako mazlení s holkuo, která se minutu před orgasmem sebere a odejde - no není to k nasrání?
moc pěkné. S ohledem na téma si přimysli ještě jednu bonusovou hvězdičku ( nebo měsíček =)
Loski: Tak jsi tam nakonec ty carky dal, jo? No neva, muj nazor uz znas. Zdar Megahu
Je to moc krásné lorde.. hřbitovy...:-))) trochu mi to připomíná ten náš.. povedlo se ti to..;-)
Aazyiah:
Gabriela? =o))) no to děkuji =o))))
jiank báseň.... nádhera něco jiného než pořád ty (pod)průměrné básně elf.a & spol...
Čas oblékl Gabriela
do našedlého hávu
a z oken malebného kostelíku
vylámal barevná sklíčka
Lidem zavřel uslzené oči
a uložil je v toto místo
snad aby vítr pozhasínal svíce
zapálené nedotčenými
a mladá ruka vidoucího
mohla po papíře kreslit podivnou pavučinu
kterou mu čas dříve či později
vtiskne do tváře...
Nezaostřená tužka z rukou vypadne
Jiný ji však zvedne ze země
A z obrazů viděných i neviděných
začne si znova plést
svůj osud...
"...v prach se...."
Děkuji, "můj hřbitov" je poctěn:o) Až tam příště půjdu, podělím se o tuhle báseň s jeho obyvateli. Ať už to budou náhrobní kameny porostlé mechem, rozbité vázy s květinami nebo ptáci zpívající v korunách stromů, určitě se jim bude moc líbit.