Rozhodnutí
| Autor: | Quam |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 13 |
Byla již téměř půlnoc, když ke kamennému mostu přišel nervózně vyhlížející mladík. Váhavě se usadil na okraj a zadíval se do téměř vyschlého koryta pod ním. Ve tváři měl jasně čitelný smutek a hlavou se mu honily hrůzné myšlenky o konci jeho života. Na konci mostu tiše stály dvě postavy a nenápadně ho pozorovaly. Jedna z nich, vysoká a statná, byla zahalena do černého pláště s temně fialovým lemováním. Její tvář byla skryta pod kápí. Druhá, nižší a štíhlejší , oděna do bílých kusů hedvábí, sešitých do nádherných šatů,měla přes hlavu přehozený stříbrný šátek. Všudypřítomnou temnotu místy protrhávala měsíční záře.
Postavy se posadily na kraj koryta vyschlé řeky a obě odložily své kápě. V okamžiku kdy se muž v černém plášti otočil k překrásné ženě v bílém, se světlo úplňku přelilo přes dva rohy na jeho hlavě. Jeho tvář byla zjizvená a měla temně rudý nádech.
„Oba víme jak to dopadne. Jenže ty asi nacházíš zalíbení v ničení plodů mé práce.“ prohodil tiše.
„ No popravdě ano, Esterie“ odpověděla žena aniž o něj zavadila pohledem. Nad její krásou se tajil dech a v její bledé tváři jakoby se odrážela všechna dobrota světa. Esterius od ní odvrátil svůj zrak a pohlédl na sedícího mladíka. Poté se dal do řeči a po vzoru své společnice se díval kamsi do dáli.
„Podívej na něj, ztratil všechno, tak proč ho nechceš nechat odejít. Co pro tebe znamená jedna duše Iseriath?!“ S nic neříkajícím výrazem se k němu žena otočila a klidným hlasem pronesla:
„ To stejné co pro tebe, možná víc“ Esterius se na chvíli odmlčel.
„Víš, ať je to bohyně nebo prostá žena, všechny jste stejné. Stále mluvíte v hádankách.“ Iseriath vstala a začala se pomalu procházet.
„ Esterie za tolik století sis mohl zvyknout na takovou drobnost.“ Esterius neodpověděl, pouze nelidsky zavrčel.
„ Nech ho jít, on to chce, copak to nevidíš? Přeje si skončit a ty mu v tom bráníš. Jeho život nemá žádnou cenu. Pro tebe, ani pro něj.“
Iseriath se otočila k démonovi s výrazem, ve kterém se snoubilo zděšení s odporem.
„ Stále mě udivuješ i po takové době. Vždyť je ještě mladý, víš kolik toho může ještě vykonat?“
Na to se jí dostalo pouze chladné odezvy: „ Ano to může, ale k čemu? Stejně zemře a za pár let na něj nikdo nevzpomene.“
„ To nemusí být nutně pravda, vždyť kolik znáš hrdinů našich dob. Co třeba Inigus, moudrý to světlonoš, nebo Seghwin chrabrý válečník severu.“
„ No tak Iseriath, nebuď směšná. I na nás jednou zapomenou a až se to stane, tak se určitě nikdo nebude zabývat padlými hrdiny!“
„ Možná, možná ne, třeba tu budeme věčně.“
„ Hloupost! A ty to víš stejně dobře jako já. všechno jednou skončí.“ Iseriath se od něj odvrátila se znechucením ve tváři.
„ Promiň, nechal jsem se unést. Takhle to dopadne vždy, když mi kazíš práci.“
Pár okamžiků na to mladík vstal, podíval se dolů a zavřel oči. Napravo od něj teď stál Esterius a nalevo Iseriath.
„ Skoč! Slyšíš?! Nic nemá smysl a tvoje nicotné bytí také ne.“
„ Nedělej to. Někde hluboko cítíš, že to není správné.“
„ Neposlouchej ji, ty víš, co musíš udělat. Je to poslední věc, co musíš. Zemřít.“
„ No tak, vím, že je to těžké mu odporovat, ale jestli to uděláš odsoudíš svou duši k věčnému zatracení. Žij dál.“ Oba se odebrali zpět k místu ze kterého ho předtím pozorovali.
„Esterie nech ho!“
„ Ne, to neudělám, chci tu duši.“
„Esterie prosím!“
Mladík přistoupil blíže k okraji a stále se zavřenýma očima rozpřáhl ruce, jako by se chystal vzlétnout.
„ Prosím.“ Esterius se podíval na chlapce na mostě a poté na Iseriath a odmlčel se.
„ Nuže dobrá, ale jen kvůli tobě.“
V tom se mladík skácel na kolena a začal hlasitě vzlykat. Esterius a Iseriath se ve vzájemném objetí dívali jeho směrem.
„ Děkuji.“ Esterius se po chvíli odhodlal promluvit:
„ Kolikrát ještě? Kolikrát tím vším musíme ještě projít?“
„To nevím, skutečně ne.“ Chvíli se na sebe jen dívali. Pár chvil na to Esterius pronesl:
„Obávám se, že budu muset jít. Mnoho duší je již na cestě.“ Poté se na ni smutně podíval.
„ Nechápu jak si dvě duše mohou být tak blízké a přesto tak vzdálené. Je to velice krutá ironie, nemyslíš?“ Iseriath neodpověděla, místo toho, ho se slzami v očích něžně políbila na rozloučenou. Esterius si přes hlavu přehodil kápi, do vzduchu drápem letmo načrtnul znamení a zmizel v oblaku kouře.
Iseriath přistoupila k mladíkovi. Zadívala se na něj a on ni. Bylo to poprvé tu noc, co ji mohl vidět. Měl k ní spoustu otázek, jenže ona ho předstihla:
„ Už nikdy to nezkoušej, nic za to nestojí.“ S posledním slovem se proměnila ve stříbřitou mlhu a zmizela.
Diskuze
Tarfill: Dobrá, je to tvůj názor a já, přestože s ním možná úplně nesouhlasím, nehodnlím ti ho brát. Ovšem nepohrdnu možností nabídnout ti rozšíření tvých obzorů:
Ondřej Neff mj. napsal (píše) zvláštní literární útvary, nevím žel bohům jak jim sám říká (snad mikropovídka?), nicméně jsou to dílka zřídka více než na stránku (klasického paperbackového vydání knihy), většinou však spíše polovina či třetina této stránky. Jednoduše je to tedy pár odstavců, několik řádek. Až někdy najdeš cestu do obchodu se sci-fi a fantasy literaturou, poptej se tedy po kratičkých povídkách p. Neffa, jistě ti poradí a nějakou knížku s nimi najdou.
A až se ti to dostane do rukou, třeba mi dáš za pravdu, že i krátké literární útvary mohou mít svou kvalitu, atmosféru a sílu (můj názor je, že v tomto případě značnou).
Saladin
Gramatika už rozebrána byla, myslim si, že by jilidé měli co nejvíc dodržovat, protože se to pak lépe čte. Speciálně u příběhů a esejí je to důležité. Mnoho lidí si třeba různých chyb nevšimne, ale jiným to pak kazí prožitek ze čtení.
Tarfill: přesně tak, já u příběhů dám 5 jen když mě nějak zaujme, když má svou jiskru, je něčím výrazný. Myslim, že i krátký příběh může být dobrý, ale není to tak časté, protože nemůže čtenáře tak dobře vtáhnout do sebe. Je to hezké ale ne na 5
Saladine: já tě k tomu ani nenutím... Koneckonců, každý zde hodnotí za sebe, že? Možná je umění napsat kvalitní a krátké dílo zároveň, na druhou stranu já v tom tu práci prostě nevidím a zrovna ona je pro mě hodně důležitá...
S pozdravem
Tarfill
Tímto bych chtěl poděkovat za všechny odezvy, ať už kladné, či méně kladné. Pokusím se do příště vypilovat gramatiku a hlavně tu přímou řeč. Díky všem.....
Sire Quame
Všechny gramatické chyby byly už řečeny. Ale stejně účel světí prostředky. Na chyby nehledím. Stačí ti vědět, že je tam máš a snad se příště bez nich obejdeš.
Jediný, co bych ti vytkl je popis těch dvou "jiných" . Zní to, že ani neexistujou, ale opak je pravdou. Ani nemuseli čarovat. Jako by ses snažil tam dát prvek fantasy. Nebo to bylo probuzení ze mdlob?
Ať, tak, či onak, je to jedno. Je to slušně napsané, nutí k zamyšlení a fajn se to čte. Co víc si člověk může přát. Štěstí...
Sílu a čest. Tvůj Tristan de la Tour
Má to svoji hloubku...v myšlence, byť jakokoliv ohrané, je síla. A myšlenku jsem tu našel. Dohromady z kvalitním provedením.
I když možná něco málo čárek a pořádnou přímou řeč, ale na to bych asi nepřišel, nebýt diskuze.
Ovšem, skutečně se mi to líbí...
Tarfill: Nestotožňuji se s tvým názorem, že pořádné dílko má být dlouhé. Jeden z možných výkladů dokonce říká, že největší umění je napsat vynikající a krátké dílo.
Quame,
podle mě má tvá povídka chybu hlavně v tom, že je krátká... Myslím, že díla tohoto rázu mají být trochu delší, poněvadž pár řádek nedá nikomu mnoho práce... Navíc tvůj příběh se mi nezdál nějak výrazný, proto budu zatím jediný jako ten "zlý." Tak to prostě vidím...
Zdraví Tarfill
1. Přímá řeč: Píše se obvykle – uvozovky dole, velké písmeno, věta, interpunkční znaménko (čárka, vykřičník, otazník, tři tečky, chybně je „No popravdě ano, Esterie“ odpověděla žena), uvozovky nahoře a pak uvozovací věta s malým písmenem (v tomto případě se nepíše za přímou řečí tečka „Jenže ty asi nacházíš zalíbení v ničení plodů mé práce.“ prohodil tiše..) Pokud následující věta není uvozovací, píše se s velkým písmenem, jinak ne. Doporučuji podívat se do jakékoliv beletrie.
2. Ve větách Ti chybí spousta čárek.
3. Jinak je dílko nepřináší nic nového, snad jen blízký vztah toho dobra a zla vyjádřený až mileneckým vztahem. Ale ten zlý v Tvém podání není doopravdy zlý – teď nevím, jestli to byl záměr… a jestli to zároveň nepopírá tu rozpolcenost, cos nám chtěl představit…
Hodnocení si ještě rozmyslím.
Mno, je to moc pěkné. Celý příběh má svou myšlenku a není hloupý.
Problém je v tom, že jsi konkurence a musím ti tedy dát co nejmenší hodnocení. Takže budu rýpat a rýpat a rýpat...
...Chvíli se na sebe jen dívali. Pár chvil na to Esterius pronesl..., v těchno dvou větách je neobratně použit výraz chvíle. Mimo to se objevuje také asi o dva řádky výše znova. Zkus to nějak obcházet.
Pak nějaká ta gramatika, ale za to ti sakra nestrhnu ani pfů.
Celkově. Já nevím, vypadá to, jako by to mělo být na pět, ale mě na tom něco maličkého chybí. Já nevím co a sotva to popíšu, snad styl, jakým je to psané mi přijde příliš strojový a málo poetický. Přestože nepostrádá pěkná přirovnání, přijde mi, že to jsou přirovnání málo originální a ne vždy jsou správně použitá.
Promiň, že neumím být dost exaktní. V každém případě vynikající dílko.
****