Druan bělovlasá
| Autor: | Patty |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 10 |
Nedalo by se říci že Druan je žena které její císařství spadlo do klína. Její vládnutí začalo nuceně již v patnácti letech kdy vedla zničené trosky svého národa, sotva dvě stovky lidí,pryč ze své domoviny prchajíce před běsnícím šílenstvím ohňodárců. Konvoj převážně žen a dětí musel cestovat nepřátelskou krajinou plnou stvůr a loupeživých národů s neustálím odrážením útoků ohňodárců jenž pronásledovaly zbytky svého nepřítele s děsivou urputností. Celý rok trvala tato cesta a počet přeživších se zmenšil na hrubých sto padesát.
V tu dobu dorazili pod hřbety oblačných králů. Nezbyla jim jiná úniková cesta než se vydat do mohutných výšin, s děsivým nepřítelem v patách. Možná že to byla spíše chyba, ale z výběru dosavadních možností se zdála tou nejlepší.
Jak stoupali více nahoru, začali narážet na kolonie ledových draků. Bitvy s ledovými draky a další a další útoky ohňodárců vyryli do duší žijících nesmazatelné stopy. Říkalo se, že každých tisíc sáhu museli zabít jednoho až dva draky aby se mohli dostat dál. Tady také přišla o život Druanina sestra, Eliata. Na Druan to mělo doslova katastrofální účinek. Nechala zbyteček svého lidu utábořit a sama se uložila k poslednímu spánku. Vzdala to, už neměla sílu jít dál.
V tu noc byl jejich tábor přepaden draky a kompletně obsazen. Lidé vyli vyvedeni na planinu a samotnou Druan si nechal přivést Xeloprimatukaromesotorokx I., mohutný prastarý dračí král. Vysmíval se Druanině slabosti a pak se jí přede všemi zeptal koho ze svého doprovodu vybere pro první chod. Druan neměla sílu odpovědět, neměla sílu už na nic. Tu jí Xeloprimatukaromesotorokx donutil svým pařátem pokleknout a vysmál se lidem jak bezmocná je jejich královna. Pak jen dodal že ta co zajali a sežrali před několika dny byla o mnoho bojovnější. Čas se zastavil. Druan si uvědomila že to musela být její sestra. Že tato odporná stvůra vztáhla pařát na její sestru. Probudila se v ní taková nenávist že její oči zahořely bílým světlem a do žil se vlila ohromná síla berserkera. Vytrhla králi draků jeden z jeho mohutných pařátů a počala s ním zápasit. Její lid, když uviděl co se stalo jeho paní, najedou také posedlo vražedné šílenství a holýma rukama se vrhly na draky.
Pověsti hovoří zmateně o tom co se dělo, a sama Druan až příliš vehementně popírá co se stalo, ale říká se že ráno druhého dne byli všichni draci mrtvi a jejich král zkrvaven a rozřezán. Na jeho vnitřnostech seděla Druan, v očích šílenství a pojídala jeho srdce. Ovšem, věřme bardům.
Jedno se ale ví jistě, a to jak to bylo dál.
Druan s poslední padesátkou přeživších dosáhla vrcholu oblačných králů.
Zde za rok a devět dní vystavěli obří pevnost zvanou mlžný palác. Při pracích na základech narazili na několik skupinek horských trpaslíků žijících v podzemí. Rychle se spřátelili a s jejich pomocí stavbu dokončili s téměř dokonalou přesností. Spojenectví bylo pro obě strany výhodné a tak trpaslíci zůstali v pevnosti dál, na postu kovářů a jejich bratří, válečných kovářů.
Neskonalý um horských trpaslíků ve vytváření zbrojí a zbraní, společně s ohromnou žílou prvotřídního kovu přímo pod pevností, dovolil vytvořit první obrněnou legii nazvanou Císařčiny růže.
Samotná Druan se postavila do jejich čela a za další rok se jim podařilo téměř vyhladit dračí populaci ve větší části oblačných králů a její zbytek se stáhl do nehostinných končin. Dá-li se říci že nadmořská výška pěti tisíc metrů a věčný sníh a mráz jsou pohostinné.
Tenkráte také na výpravě zemřel i Tengar IV., moudrý trpasličí král, když ho zasáhl dračí dráp do oka. Na místě padl ale před svým skonem odpřísáhl věrnost Druan. Tím se stala královnou dvojího národa. V ten den, na důkaz smutku nad smrtí svého krále, trpaslíci odložili kladiva a odešli na smuteční hostinu. Ale devět mocných válečných kovářů setrvalo v kovárně věků, jak se nazývá největší kovárna pevnosti a když druhého dne ráno vyšli, na jejich tváři byla jen čistá běl.
Podle jejich zmatených slov je navštívil duch zemřelého krále a zapřísahal je že jejích nová paní již nesmí padnout, jinak budou lidé i trpaslíci na Oblačných králích zničeni. Vedl jejich ruce a oni kovali, posedlí děsivou představou. Ráno byla na světě zbroj horských masívů. Na ohromný válečný pancíř spotřebovaly trpaslíci tolik nejkvalitnějšího železa, známého jako čiré železo, kolik by bylo třeba na sedm zbrojí pro statné válečníky. Každou její nezměrnou plochu ozdobily znaky všech pěti trpasličích a pěti lidských bohů, do té doby nevídaný čin, a vypsali na ní trpasličími runami první kázání Manegara, trpasličího válečného boha. Podle pověsti ani těchto devět zocelených trpaslíků nemohlo zbroj vynést ven a tak Druan zašla do kovárny. Strávila zde den a noc a když se za rozbřesku vynořila z kovárny, ozářilo jí ranní slunce a zbroj tím dostala děsivé rudé světlo.
Tehdy se Druan chopila, po trpasličím způsobu, ohromné dvoubřité sekery, kterou jí podle legend musí pro její hmotnost nosit trojice statných pážat, a v čele obrněných lidských a trpasličích oddílů zpečetila vládu nad oblačnými králi.
Nyní je Druan podle všech odhadů něco kolem čtyřiceti pěti let. Ale snad je to krví národa z něhož vzešla, její věk se na ní podepisuje jen v dobrém směru.
Nádherná žena měřící bez mála dva a půl sáhu je na "jistých místech" považována za obrovskou.
Proto jsou také pevnosti plné jejich soch na kterých se snaží fanatičtí sochaři zachytit do podrobna její ňadra. Na to se váže komická historka o tom jak se jeden sochař rozohnil když mu dopravili pohůnci jíl na sochání, na horách tak cenný. Vykřikl že tělo ruce a nohy z toho vytvaruje, ale na královninu pýchu by potřeboval zhruba stejné množství.
Stejně půvabné je však i její tělo a to bez jediného protestu. Čirý horský vzduch, zima, sníh, horké koupele v bylinkách, vonná mýdla, masáže a ohromné množství tělesné námahy vytvarovaly dívčí krásu do podoby zralé ženy, stejně jako je zralé nejkrásnější jablko v jabloňovém sadu. Pevné tělo by jí však mohla závidět i leckterá dívka před svatbou.
Vlasy nejsou však vybělené stářím, ale podle pověsti k tomu došlo v den jejího šíleného boje s králem draků. Mají barvu čistého jiskrného sněhu odrážejícího slunce jako křídla andělů.
Tvář Druan je vskutku královská. Nádherná a přesto strašlivá, modré oči září jako dva ledovce a sledují poddané se stejným chladem jako vrcholky oblačných králů. Žádná vráska, žádná vada, žádná byť sebemenší chybka. Nekonečná krása chladu a absolutní moci. Kdo do tváře té pohlédl, zamiloval se a ve strachu se uklonil. Prý to je ten důvod proč jí horští trpaslíci slouží s takovou fanatičností a nazývají ji dcerou Manegarovou, paní bohů.
Nu a teď , jak vlastně vypadá Druan když jí lze potkat na cestách, neb ani ona se nevyhne dobrodružství? Krásná žena, tak krásná jako je chladná krása ledovců a hor, rozpalujíce srdce odvážlivců jenž se odváží je pokořit. Sličná tvář nenese žádnou známku stáří, tak běžnou u lidského rodu.Mocné rysy králů se snoubí s dokonalou pravidelností pečlivě vyřezaného ledového bloku.Každá linie je přesná, ostrá a dokonalá. Plné rty bez jediného úsměvu , krásné hluboké modré oči s čistotou křišťálu , a dlouhé sněhobílé vlasy sahající až k pasu. Kdo jednou do té tváře pohlédl, navždy zjistil že jeho srdce již mu nepatří.Že ovládá ho tichá a mocná krása sněžné královny.Nelze zavřít oči aby jste ji nespatřili, nelze na ní přestat myslet.Poznat jí je ta nejkrásnější kletba v životě, kletba jíž nelze zlomit. Stejně tak i její vlasy , obdivované a několikerými služebnými česané a opečovávané, jsou tak jemné a pevné jako by to byl pavoučí len.Dotykem snad neucítíte nic, teprve když do nich ponoříte svou tvář, ucítíte vůni sněhu a vonných kvítků žijících na okraji sněžných jazyků.Moci tyto vlasy česat je druhou největší ctí pro všechny dvorní dámy v mlžném paláci. Šlechetný krk, ta úžasná labutí šíje, pak rychle a bez varování přechází v to co učinilo Druan pověstnou v mnoha srdcích.Ňadra která se dmou nad všechen rozum plná , mohutná jako hory jímž ledová královna vládne.Všemi ženami tiše záviděná a muži stejně tiše obdivovaná, nádherná a svůdná.Ani celá moc ledových králů by nestačila na jejich obejmutí.Toužebná, a dle pověstí mužskou rukou nedotčená jsem ty dva horské masivy opálené horským sluníčkem do zlatova.Básník Mntelafos prý kdysi složil báseň o padesáti slokách jen na tuto nádheru, k vydání však nedošlo.Prý zemřel na srdeční selhání. Níže však pokračuje krása nezměrnou silou.Útlý pas s vypracovanou strukturou svalů přechází v pečlivě udržovaný a opečovávaný zadeček jenž snad nikdy nepoznal nic jiného, než pečlivou starost své paní.Také stehna jenž na něj navazují mu dělají čest. Nádherné nohy pokryté zcela rovnoměrným svalstvem , dlouhé jako sama věčnost, se nepodřídili žádným zákonům a zcela bez ostychu se vytvarovaly k přílišné svůdnosti. Pokožka , vlahá a bez jediné vrásky či jizvy zcela zdá se popírá válečnou minulost té jíž objímá. Dokonale zlatá od slunce, stejně hebká jako v den jejího zrození.Jak to že zůstala bez jediného následku divokých bitev, to ví jen Druan. Vždy bez vyjímek nosí Druan, ať na cestách či v mlžném paláci, svoji zbroj Horských masivů. Těžký pancíř jest snad podoben mohutným zbrojím jenž podle legendy nosili železní obři v dobách úsvitu věků.Opravdu se zdá že legenda o množství železa na ní spotřebované je pravdivá.Neb pláty nemají jedinou mezeru krytou kroužkovou zbrojí, nemají jedinou mezeru do které se dá vsunout vražedná čepel.Vzájemně se překrývající jsou na některých místech ještě zpevněny dalšími pláty jenž se v boji dokáží zmírnit i údery kladivy, těžkými límci které chrání krk a další citlivá místa, dvojicí bitevních štítů ,vykovaných přímo na předloketních plátech, jenž mají tak ostré hrany že v boji dokáží setnout hlavu nechráněnou zbrojí.Povrch zbroje je pokryt diamantovým vzorem jenž znesnadňuje už tak obtížné proražení zbroje.tento vzor byl k vidění jen na třech trpasličích zbrojích a jeho cena je údajně nevyčíslitelná. Celá zbroj je pak ozdobena mnoha bohatě rytými znaky pěti nejlepších válečných božstev jak trpaslíků a lidí, zobrazených v podivném a krásném souladu.Prostor kolem nich vyplňuje bohatě zdobené ryté runy zobrazující neznámý text trpasličího původu.Na štítech jsou rytiny sevřené obrněné pěsti, znaku Oblačného císařství.Všechny rytiny jsou pečlivě zlacené, ovšem onou trpasličí metodou která zabraňuje loupání zlata i za boje.Z toho důvodu , a také díky použití nejkvalitnější ocele, je zbroj pořád stejně děsivě krásná jako v den kdy byla ukována. U sedla, nebo v ruce , třímá Druan svou zbraň a také druhý odznak své vlády, hned po zbroji. Těžká dvouruční dvoubřitá sekera je dlouhá bez mála dva sáhy.Hlavice je podobná mohutnému dvouhlavému orlu jehož rozepjatá křídla tvoří čepel zbraně.Na nich je zručným trpaslíkem vyryto všech jedna čtyřicet zákonů vítězného boje, tak jak je sama Druan stanovila v Administrativa legionara.Vše je zdobeno leštěním a zlatým lemováním po trpasličím způsobu.Rukověť je obalena modrou kůží o které se říká že pochází přímo z čela krále draků.Názor Druan na tuto pověst je prý velmi vlahý. Její kůň , na kterém vždy jezdí, je zvíře jenž snad samo bylo stvořeno pro svou paní. Děsivé ohromné šedé monstrum ,snad pouze vzhledem koni podobné, zakuté do ocele jako těžce obrněný rytíř prý nosí svou paní na hřbetě již celých devět let bez jediné známky únavy či stáří. Zvíře schopné vydržet běsnící vysokohorské bouře a mrazy má snad dračí krev a podle toho jak v bitvách útočí na nepřátele své paní, jí také možná má. Kdo pohlédne do jeho krví podlitých očí, v údivu spatří to co je občas vídáno u barbarských válečníků.Zuřivá šílenost berserkerů.ta také vysloužila tomuto zvířeti značnou nepopulárnost u stájníků , neb se již několikrát stalo že při spoluustájení ušlapal a ubil všechny koně na které se dostal.na svědomí má i dva pohůnky a také kolují pověsti o tom že se několikrát vzepřel i vůli své jezdkyně.V boji však k tomu nedošlo. Vlastností jenž Druan proslavili na válečném poli je její nezměrná síla , odolnost a schopnost zotavovat se bez následků i z nejtěžších zranění.Ještě nikdy se nestalo že by byla v silovém klání poražena a proto o její síle kolují pověsti které jsou však místy až příliš přitažené za vlasy. Ovšem cenou za tyto vlastnosti prý byla ztráta části rozumu.Podle několika výpovědí prý Druan propadá ze své ledovosti v záchvaty vzteku který bez problémů sklouzne ve všeničící zuřivost berserkera.Také prý byla údajně viděna na bojišti jak v záchvatu zuřivosti pila krev padlých spolubojovníků.Ale šiřitelé této pověsti byli většinou uznáni z čarodějných praktik a proto je to jistě holý nesmysl v pokusu očernit její pověst. Častokráte také byli probírány zvyky této ledové královny a proto snad je vhodné zmínit se i o nich. V podstatě můžeme říci že se jako noc a den dělí dle toho jestli tráví svůj volný čas v civilizaci nebo uprostřed boje čí výpravy. Její největší vášní je pohyb, tělesná cvičení a vůbec vybití energie všeho druhu.Běh, šerm, jízda na koni a všelijaké věci na královnu se nehodící, provozuje Druan se zarputilou vehemencí dávajíce tak vale nadějím o tom že se i ve svém věku stane rozumnou královnou.Také velké koupele ve vodě obohacené přírodními bylinkami (existují zprávy že některá z jejích mladičkých služebných měla tu čest s ní koupel zdílet) jsou její velkou vášní ,pro kterou neváhala obětovat velké jmnění a nechat za pomoci druidů vyůstit ve svém paláci horké prameny. Poslední velkou zálibou, nutno dodat že svými rádci hojně nenávyděnou, jsou její velké výpravy za dobroudružstvím či slavnými artefakty dějin. Stane se, že přijde den, a Druan vyrazí z paláce v doprovodu své družinky.Kromě ledové královny je v jejím doprovodu i Senchai tar´Eina; jediná čarodějka v Druabniných službách která neváhá magii zesměšňovat, Mira; půlelfí dívka kterou vychovala ledová královna jako vlasní dceru (jistá spojitost s tvrzením že to nebylo jen k vůli královnině dobré vůli a také údajná spojitost s několika noci jenž spolu ztrávili za dveřmi královniny ložnice je samozřejmě milná!).Další členkou výpravy je také často trpasličí válečná kovářka Tharna; první trpaslice která se vzepřela tradici nosit nalepené vousy a místo toho chodí s tváří přirozeně dívčí, a nakonec nesmíme zapomenout na drobounkou Scitiu;královninu osobní kuchařku a mimo jiné také nejlepší travičku ledového království. Jakožto její velká obdivovatelka, předkládám já , Andromeda Maihana, tuto knihu k inkvizičnímu prozkoumání zdali v ní obsažené texty nepoškozují dobrou pověst Božské svaté Druan bělovlasé, z vůle bohů věčné královny.
Diskuze
Jako historie CP to je na 5*, jako VP na 4*. Pockam si tedy na odpoved Paty, zda to je CP ci VP nez budu hlasovat.
Možná, že se za tu postavu moc hrát nedá,ale příběh je to nádhejnej.
Rignis:
Andromeda Maihana, která napsala tuto knihu o královně za to nedostala vůbec nic:o)
Nikdo však netušil že tato Bardka je jednou z královniných milenek, a ti co to věděli zase neměli odvahu něco namítat :o)
A ohledně odstavců.
No, také jsem jsem jen Anděl :o)
A ti dělají chyby :o)
Abych si rejpnul, v druhé části chybí odstavce.
Jediné, co by mně zajímalo je, kolik zlata dostal od oné Druan autor, nebochybně významný trubadúr či kronikář, za napsání něčeho takového :-).
Tato postava byla psaná pro hraní od 25. úrovně pouze pro jedno konkrétní dobrodružství.
Možná to je ten důvod že vypadá nehratelně ale mohu zaručit že svůj účel splnila než se vrátila zpět do Ledových Králů ;o)
Moc krásné.
Ale s touhle postavou už se asi moc hrát nedá.