Vtělení
Autor: | Roland+++ |
---|---|
Přidáno: | |
Hlasovalo: | 9 |
Ráno se probudil ve své posteli. Celkem nejasně si vzpomínal na to, že když šel večer spát, strašně ho bolelo u srdce.
Tu noc měl sen.
Přišel k němu domů muž. Byl to jeho známý z vesnice. Seděl zrovna u stolu a večeřel, když tu se najednou ozvalo zaklepání na dveře. Dal do pusy sousto, které měl napíchnuté na špičce nože a šel otevřít. Stál tam člověk, na jehož jméno se nemohl rozvzpomenout. Měl divný pocit, že kolem postavy, která stála ve dveřích září podivné světlo. Pozval ho dál. Osoba, stojící přede dveřmi však neučinila jediný pohyb a temnota kolem ní začala nabývat viditelné podoby. Toto světlo bylo zvláštní, jakoby svítilo „černou“ barvou. Byl zmaten a najednou ho naplnil pocit strachu, ale zároveň klidu. Nevěděl proč, ale došel ke stolu a dojedl večeři. To mu moc dlouho netrvalo. Když dojedl, postava vstoupila do místnosti a aniž by udělala nějaký pohyb, dveře se za ní sami tichounce zavřely.
„Jsi připraven?“ zeptala se postava.
„A k čemu?“
„Opustit tento domov a vydat se na cestu světem za svým novým posláním.“
„A to má být jaké?“ byl z toho všeho v šoku a nevěděl, co si o tom má myslet.
„Tvá pozemská pouť končí Zirgu.“ V hlase postavy bylo znát něco nadpřirozeného. Nenapadlo ho nic jiného než umýt nádobí a uložit se do postele.
Na nic víc si ze svého snu nevpomněl.
Rozhodl se, že vstane a pustí se do práce, kterou den předtím nedokončil.
Místo toho, aby se odkryl a vstal jeho tělo doslova „proplulo“ dekou. Nevěděl co se děje. Cítil, že je u sebe doma, ale něco není tak, jak má být. Na první pohled se mu vše zdálo tak, jak má být, ale… Odstoupil o jeden krok od postele. Otočil se směrem k posteli a … na posteli leželo tělo. Poznal sám sebe. Vykřikl hrůzou, protože barva pleti těla, které leželo na posteli byla promodralá až fialová a bez života.
Do místnosti vstoupil muž, aniž by si ho Zirg všimnul. Postava totiž do místnosti vstoupila naprosto nehlučně, ani klapnutí dveří nebylo slyšet. Příchozí postavu zaregistroval až ve chvíli, kdy promluvila: „Vím že jsi zmatený a nevíš co se děje. To byl každý z nás.“
Prudce se otočil směrem, odkud přicházel hlas. Stál tam muž. Měl dlouhé bílé vlasy a vousy, oděn byl do světle šedivého hábitu. Pohled byl vlídný a uhrančivý. Tento pohled Zirga ochromoval. Chtěl se zeptat, s kým má tu čest. V ústech měl pocit, jako by tam měl poušť, a tak jediné co ze sebe vypravil bylo: „Kkkdo jsssi a cco tu chceš?“
„Jsem Osud“ odvětila postava stojící nějaké dva sáhy od Zirga.
„Ooosud?!?! Co to má znamenat?!?!“
„Uklidni se, hned se všechno dozvíš. Byl jsi vybrán, abys vystřídal Smrťáka…“
Zirg mu skočil do řeči: „Jakýho Smrťáka? O čem to tu mluvíš?!?!“ Byl zmaten čím dál víc a přestávalo se mu to líbit.
Osud mu klidným hlasem pověděl: „Vystřídáš Smrťáka, vtělení Smrťáka, v jeho funkci. Budeš k lidem přicházet v podobě těch, které očekávají, nebo je mají rádi.“
„K jakým lidem a kdy k nim budu přicházet? Já nikam nechci chodit, mně se tu líbí.“
„Budeš brát umírajícím lidem duši, aby mohli v klidu odejít z tohoto světa.“
„A jak?“ opáčil Zirg.
„To se dozvíš brzy“, odpověděl mu Osud.
Zirga se zeptal: „A co jídlo, spánek a tak?“
„Toto se tě nebude týkat, protože budeš pracovat kdykoli to bude potřeba.“ Zirgovi se opět chtělo něco říct, ale stařec udělal rukou jakési gesto a on umlkl. Po sáhodlouhém vysvětlování se konečně uklidnil.
Osud mu po nějakých třech hodinách sdělil, že za chvilku se ozve zaklepání na dveře.
„Jak to můžeš vědět?“
Osud se na něho podíval vlídným pohledem a pravil: „Protože to je osud lidí, kteří přijdou.“
Jakmile domluvil, ozvalo se zaklepání na dveře. Za chvilku další. Už bylo slyšet hlasy za dveřmi. Osud se otočil a podíval se do jednoho z oken, které bylo umístěno napravo ode dveří. Zirg se také podíval do toho okna a vzápětí uviděl hlavu ženy. Byla to jeho sousedka. Když nahlédla dovnitř, vykřikla: „Panebože!“ a rozbrečela se. Vzápětí se v okně objevila hlava muže. Poznal, že to byl sousedčin manžel. Hned na to hlava zmizela a ozvala se dunivá rána do dveří. Vzápětí další a další. Po pátém úderu dveře povolily a vyvalily se z pantů. Dovnitř se nahrnulo šest lidí. Ihned se hnali k posteli s bezvládným tělem. Dvou postav stojících v místnosti si nevšímali. Zirg chtěl vyběhnout ven z místnosti. Osud ho však zadržel.
Zirg se poněkud zoufalým hlasem zeptal: „Oni nás nevidí?“
„Ne, nevidí, ani neslyší“.
Nějak se to Zirgovi nezdálo a tak pravil: „Já jsem tady, podívejte se na mne.“ Nikdo však na jeho zvolání nereagoval a snažili se přivést tělo k životu. Mezitím dorazil i lékař.
Zirg se zeptal: „Když jsi říkal, že budu k lidem přicházet jako někdo, koho znají, jak to udělám, že mě uvidí, když mě teď nikdo nevidí?“
„Budou Tě vidět ti, kterých se to bude přímo týkat. To znamená, že lidé na smrtelném loži spatří toho, koho očekávají, že přijde. Třeba kněze.“
„A když budu chtít, aby mě někdo viděl?“
„To Tě, Zirgu, musím zklamat, ale nemůžeš si vybrat, kdo Tě uvidí a kdo ne.“
„A jak poznám, koho mám zabít, a co když se spletu?“
„To poznáš, neměj strach. Kolem těchto lidí bude zářit jakási aura. Pokud se pokusíš vzít život někomu, kdo má ještě život před sebou, ucítí jen mrazivé přeběhnutí po zádech, ale nic se mu nestane.“
Osud mu pak řekl, že půjdou před dům. Před domem stál krásný černý hřebec a když je oba uviděl vyjít, přišel k nim a pravil: „Smrťáku můj pane, zdravím tě. Mé jméno je Mort.“…
Diskuze
Aazyiah...co jim potom zbude??? tělo... ale co tělo bez duše??? je to myšleno tak, že když duše opustí tělo, tak prostě opustí tělo a duše ztratí jakýkoli vztah k tělu...takže co by jim potom zbylo???
Zdraví Roland z Gileadu
Celkově to má poměrně slušný nápad. Máš tam pár hrubek, a jinak je to celkem čtivé. Jenom mi přijde nelogické, že má Smrtka brát lidem duše, co jim potom zbude?
3*
Tarfill...ne začátečník v podstatě jsem, ale když mi něco jde samo na mysl, tak se to pak píše samo...ale díky
Zdraví Roland z Gileadu
Je to dobrý - jde vidět, že v psaní nejsi začátečník, avšak z mého pohledu na fantasty svět to není zrovna reálné... Toť vše...
Docela zdařilé a pěkné. Dobrý popis výherce v loterii SMRT :-))
děkuji vám všem za názory a hodnocení...
Taira...že by se to Panu Pratchetovi líbilo? Nevím, nikdy jsem od něho nic nečetl, ale je to potěšující.
Díky
Zdraví Roland z Gileadu
Roland z Gileadu
Můj názor znáš - hodně se to od Dílny zlepšilo. Ale prostě mi tam některé věci nesedí - ale nepíšeš to jenom pro mě - takže jen tak dál !
S pozdravem S.A.Terátor
Dost dobre, len si myslim, ze ten popis by mohol byt farebnejsi, inac to nema chybu.
:-))) Moc pěkné.
Co více k tomu dodat.
Panu Pratchetovi by se to také líbilo.