hráč nebo postava?
| Autor: | veva |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 29 |
Často jsme se se svou družinou ocitl v situaci,která je pro většinu z Vás běžná.Putovali jsme krajinou,když se náhle setmělo.“Normálka“,šli jsme postavit stany,rozdělat oheň,uvařit večeři,rozdělily se hlídky a „hotovo.“Byl to naprosto normální postup,jak přečkat noc,ale právě na tomto případu mohu rozvinout svoji úvahu:kdo to všechno udělá?Já vím,vedoucí družiny buď ty úkoly rozdělí,nebo na tom ani PJ netrvá,prostě jste to udělali.To je ovšem chyba,protože kolik z vás se hned nahrne do práce?Většina se snaží práci vyhnout,ale ve hře je to „nebolí“,tak proč by něco neudělali?Tady se postava rozchází s hráčem.Podle mě by měl každý hrát tak,jak by se choval ve hře,kdyby neseděl doma a skutečně by musel vybudovat tábor.
To ovšem není to hlavní,napíšu druhý příklad:
Zloděj objeví deník dávno zemřelého dobrodruha,později zjistí,že onen dobrodruh byl také zloděj a v deníku je spousta užitečných návodů a rad,které se mu mohou velice hodit.Tento zloděj se rozhodne knihu prostudovat.Jsou to ovšem zápisky z celého života,tak mu PJ oznámí,že přečtení a nacvičení věcí v deníku uvedených,potrvá půl roku.Hráč souhlasí a postava se začíná učit.Ale copak může zloděj,jehož denním chlebem jsou vraždy a loupeže,zasednout ke knize a prosedět u ní půl roku?Jistěže,může občas vyrazit na nějaké to dobrodružství,!!ale nemusí!!Je prostě jednodušší se to naučit naráz a dobrodružství počká.Nejhorší je,když je družina na zloději závislá,to aby potom také seděli doma a čekali.Prostě zloděj řekne: „Já se to teda budu těch půl roku učit.“A na to odpoví zbytek družiny: „Tak to my počkáme s nim,než se doučí.“A co se dělo těch půl roku?Prostě seděli doma a dloubali se v nose.Takže PJ prostě ohlásí: „tak už je půl roku pryč a můžete jít,zrovna se v okolí usadili vlci….“Ale zase.Kdo z nás by vydržel sedět půl roku doma a nic nedělat.
Mými koníčky jsou:skauting,fotbal,floorball a DrD.Nedokážu si představit,jak s tím na půl roku jen tak skončím a budu sedět na zadku.Každý z Vás má určitě také koníčky,zkuste se bez nich obejít jen tak.To prostě nejde.Pro dobrodruha je koníček dobrodružství a také bez něj „nemůže žít.“
Tak prosím za všechny dobrodruhy.Hrajte nás,jako by jste to byli Vy sami a nechtějte od nás nemožné.Půjčili jsme vám sami sebe,tak s námi nedělejte blbosti a hurá vstříc dobrodružství.
A další prosba je určena PJ.Nenechte s námi nakládat lehkomyslně,vždyť my jsme také lidé jako vy,akorát z jiné doby.
Diskuze
To naší družinku konkrétně toto táboření ohromě baví (někdy se třeba i poperou o to, kdo bude vařit v jediném rendlíku družiny...) a dodává hře skvělou šťávu. Zvlášť když třeba jedna postava řekne: polívku nejim, a jde si údajně nachytat zajíce i když pak potajmu ujídá zásoby na horší časy (-:
No, já jako Pj, to takhle nějak, ale třeba když se třeba někdo trénuje dýl než ostatní, tak je to v tom městě děsná nuda, ten měsíc. Je dobrý třeba odehrát jen nějakou část....
Ale nejde hrát všechno, že?
S příkladama celkem souhlasim, ale dobrdruzi maj taky jiný koníčky než dobrodružství. Vem si například profesionální sportovce. Ty maj jako koníček sport, kterej hrajou, ale nedělaj jen to. Stejně dobrodruzi taky jenom nezabíjej draky a nepotíraj zlo ( dobro)...
Úvaha je dobrá, ale nehodnotim jí..
No tak tu první radu u nás v družině dodržujem, a myslím, že je dobré kdyby i ostatní družiny takhle hrály (pkud tedy chtěji hrát RPG, že jo)
Druhá rada: no, já nemůžu posoudit, protože my v naši družine zásadně tak velké chronologické skoky neděláme...
No, určitě to vyvolá velkou diskuzi, ale škoda, že to je v článcích. Je to zajímavé téma na zamyšlení, ale pokuď bys opravdu chtěl popisovat vše co postavy dělají - víc jak polovina hraní by byla o určitých samozřejmostech. Co třeba spracování vysoký na maso ? Chtěl bys to taky detailně popsat. Některé věci prostě jsou automatické a počítá se snimi, aby nekradly čas.
Jinak opravdu dobrý nápad - ale nehodnotím.
S pozdravem S.A.Terátor
Opravdu to asi mělo jít do putyky, ale přesto. Je zřejmé co tím chceš říct, ale já jako PJ: Uvědom si co dá za práci PJ dobrodružství a co by to pro něj znamenalo, kdyby se ještě zabíval tím, jestli se postavám chce nebo ne. Pokud se to má nechat na hráčích, tak to zase nejde, protože oni uvažují úplně jinak, a pokud jsou zažraní do dobrodružství, kolikrát tutopasáž úplně odstraňují někam do ústraní, Nezapomeň že hra není jen o tom kdo co udělá a komu se chce, ale i a to především o požitek ze hry a pořádnou zábavu. A taky kdyby se takto hráči zamýšleli, umíš si představit okolik by to natáhlo dobrodružství, a dlouhé plkání a natahování zase nudí hráče a to hlavně ty, kteří poslouchají a čekají až se ten jeden rohoupe něco postavit, či zajít do lesa pro dříví. Ne že bych to neviděl podobně jako ty, ale nesmíme se na to dívat jen z té jedné stránky. Přece zábava je to hlavní a o to tady jde ne??
Ctěný vevo,
teda jestli jsem to pochopil dobře, tak se snažíš poukázat na to, že hra na hrdiny má své kouzlo v případě, že je to zárovň také hra na charaktery.
Tak nějak jsem časem zjistil, že když se začíná hrát od první úrovně, tak by měl PJ "vyzpovídat" každého hráče zvlášť a vědět, co hráč od hry očekává a když tomu následně přizpůsobí hru, baví se všichni a je dobře ...
Jako úvaha mi to moc nepřijde, spíš to patří do putyka, ale to je osobní názor ...
S úctou deshi
Jde o to jak se to vezme. Je pravdou, že dobrodruzi by měli hrát. to o co se tu otíráš je problém RPG. Ano, mělo by se rozdělat tábořiště a podbně, ale má to svá ale. Takže srozumitelně.
První případ je prostý. Nemusí se říkat, co dobrodruh přesně dělá. Většinou se nespí ve zborji,. proto se třeba před hrou hlavně s hráči válečníků dohodnout, jak spí. Pokud jeden bude chtít spát pořád ve zborji, poakud neřekne jinak spí v ní (se všemy postihy co si PJ vymyslí, ale válečníkovi je nemusí sdělit) a podbné klasické úkony. pokud se dvě postavy vdružině mají rády, či jsou to jen přátelé, bude jasné, že spí spolu. Pokud se trpaslík stará o jídlo a šám si říká šéfkuchař, nebude asi zrovna vařit roll chroupající studenou rybu.
Tak je to klasika a družina často nocuje stejně a tímto bych se mnoho nezabíral. Pobčas he ráče nutno proklepnou, ale řešit každou noc. Všichni máme své zvyky, které dodržujeme. Já když ležím na pravám boku, mám za sebou zeď, když někde není, vždy mi spadne s postele deka, protože jsem zvyklí spát u té zdi. Stejně tak mohou postavy být zvyklé na své každodení rituály. Proto se imho nemusí řešit každá noc. aLe pokudn a tohráči i PJ mají náladu, tak proč si nezahrát posezení u ohně.
Druhý příklad je zcela jasný. to jeneúcta k postavám. Samozřejmě, knihu ano, ael maximálně týden. Sám rád čtu, ale abych půlroku četl a učil se? Na to kšlu a abych na někoho čekal zerovna když jsem kroll a mám chuť koupat se deně v krvi, tůdle. Zloděj je menší, ať si zůstane ve městě, já jdu pryč.
Myslím si, že všechno záleží na domluvě mezi hráči a PJ a taky na příběhu.
Samozřejmě, někdy stojí za to odehrát i takové běžné úkony, jako je příprava tábořiště, cestování ...
Mohou vyvstat zajímavé situace - třeba když má zlodějka, donucená zbytkem družiny jít pro dříví se vrátí s pár klacíky a tváří se dotčeně a upracovaně - popřípadě se v lese ztratí a místo klidného večera ji družina hledá ...
Ale nejde popisovat úplně všechno - to by se příběh potom nikam nehnul a zabředli bychom do toho, že bychom líčili, kolikrát a kde si kdo odskočil, jak přesně připravoval ty vajíčka ke snídani nebo půl hodiny popisoval sedlání koně ...
Proatě to chce rozumný kopromis, ale souhlasím s tím, že by člověk měl hrát postavu se vším všudy ... i třeba s nechutí k práci, pokud je to jeho postavě vlastní ...
A co se týká toho příkladu se zlodějským deníkem a půlročním učením - no, můj názor je ten, že DrD není jen o jeskyních, podzemých tajemných hradech a soubojích.
Právě proto, že dobrodruzi jsou taky "jenom" lidi, tak mají nějaké zázemí, známé, lásky, přátele ...
Stačí jen popustit uzdu fantazii a delší pobyt na nějakém místě - třeba ve městě - může být velmi zajímavý a zábavný. A vůbec při tom nemusí padat hlavy skřetů, lítat blesky a "psát dějiny" ...
Jsou tady hospody, děvčata, do kterých se můžou dobrodruzi zamilovat, tržnice, zlodějské bandy ...
Takže ano, hurá do dobrodružství - třeba na tancovačku do hostince "U zlámané podkovy" ... :))))
Tato úvaha docela nutí k zamyšlení, přesto, že je tak krátká.
Já hraji DrD i jiné RPG už 12 let a setkala jsem se už s lecčíms.
Proto se, jako PJ, snažím některé věci nedělat.
Jak se mi to daří, nechť posoudí moji hráči.
Ale těm, kteří to ani nezkusili, by k tomu tato úvaha mohla dopomoci.