Kdo z vás se někdy dostal poctivě na 36.úroveň? No stačila by alespoň 30.? Ne? Dobře, dobře tak 25. Aha, tam nějakej trpaslík vystrkuje hlavu. Usmívá se, ukazuje se a během několika okamžiků, ukamenován, zase sedí s omluvou, že se spletl. No splést si 25 se 17, blbej trpaslík. Ale na druhou stranu je 17.úroveň taky dost. Možná to je mnou, možná neumím hrát (a nebo je to tím, že jsem dlouho nehrál – protože bych řek, že hraní docela zvládám, ale občas je to se mnou těžký – no přiznejme si, kdo by se rád nepohádal (samozřejmě, že se nehádám zbytečně, ale když vám PJ tvrdí, že 20 kilový pytel s ohnivou hlínou nedokáže kroll se silou 21 hodit do vzdálenosti 2 metry jednou rukou – no není to k smíchu (mimochodem viz. PPZ, Pán jeskyně má vždycky pravdu :))) )), možná je to naším PJ (neber si to osobně), možná je to třeba tím, že před barákem, kde hrajeme sněží (pro případné komplikace – psáno v zimě) – každopádně, ať je to čímkoliv, nikdy jsem se nedostal na 12.úroveň natož pak na 36. Ano byli v naší družině takoví, kteří se dostali na 17., ale pak jsme stejně všichni zařvali na tom <censored> Tyru. Možná si řeknete, že já nejsem ten pravý, kdo by měl psát o úrovních, ale když se na to nikdo nemá. Konstruktivní úvaha (kombinovaná s kritikou) ještě nikdy nikomu neublížila.

Začneme úplně u počátku, tak zvaná 0.úroveň – jinými slovy historie (minulost) hráčské postavy. Od narození až po první dobrodružství hrané s družinou. Nebudu se zmiňovat o případě, kdy hráčovi umře postava na vysoké úrovni a on začíná s novou rovnou na 10., v tom případě je minulost o něčem podobném, ale trochu jiném. Musí se rozebírat podrobněji a musí se na ni pracovat převážně s PJ (to kvůli kouzelným předmětům apod.).

V 1.5 pravidlech není o osobnosti a charakteru postavy moc zmínek a podle mě je to základ dobré hry (1.6 jsem mockrát v ruce neměl). O tom ale jindy. Otázka je jiná. Proč je 36.úrovní? Co tyto úrovně skrývají?

Z mého pohledu je nejlepší hra na prvních šesti úrovních. Je sice pravda, že postavy (snad kromě válečníků a odolných hraničářů a alchymistů) jsou tzv. “na facku,“ ale je to fakt nejlepší zábava. Všichni se těší, že další úroveň získají něco nového převratného (pokud si předem nepřečetli pravidla, zklamou se až nyní). Je pravda, že na prvních úrovních je proč hrát. Hráč musí uvažovat a nesmí dělat příliš chyb, aby jeho fantazy já přežilo. Na vyšších úrovních je to o něčem jiném (o tom níže).

Hráč je rád, když najde kouzelný meč bastard s útočným démonem +1 (nebo alespoň by měl být rád) nebo prsten hraběte D´Raguly (který je konečně podle 1.6 použitelný a jeho démon se za ty nekřesťanské peníze a magenergii jenom tak nevypaří). Když má takový válečník na 3. úrovni nekouzelnou šupinovou zbroj, měl by být podle mě rád. Víte kolik je pro takového válečníka plátová zbroj peněz. No a když jste PJ, zkuste mu po lopatě vysvětlovat, že na druhé úrovni si prostě tu plátovou zbroj nekoupí, protože ještě není dost zkušený, není na ní zvyklý a určitě by se mu v tom špatně hýbalo, natož pak bojovalo (a taky to nejdůležitější – nemá na to peníze). Jiná situace ovšem nastává, když se družina obětuje, dá válečníkovi všechny peníze, co mají (z dobré vůle) a on si zbroj chce koupit. V takovém případě by si mohl ustoupit. On vám může říct, že válečníci by měli umět nosit každou zbroj, VŽDYŤ JE TO NAPSÁNO V PRAVIDLECH. Napsáno to tam sice je, ale to moc neznamená (aspoň ne pro mě, hraju pro dobrý pocit a ne pro pravidla). V tomto bodě se rozcházíme na několik skupin – přesněji na tři velké a několik vedlejších.

Ti první předloží papír z minulostí svého obrněného miláčka, která je sice hodně promakaná, ale vhodná pro bojovníka na 10.úrovni.

Ti druzí se nad sebou zamyslí a po nějakém tom okamžiku chytnou minulost své postavy, společně s tužkou, a několika rychlými tahy minulost opraví tak, aby to sedělo i pro začátečníka a budou PJ prosit, aby jim nechal ten slaboučký kouzelný mečík, který je rodinné dědictví postavy.

Ta třetí skupina bude jen blbě čumět a uvažovat nad tím, proč by měl mít jejich elfí kouzelník (popřípadě fyzicky slabá a ubohá, ale zato velmi chytrá kouzelnice, že ano Yenni :)) ) nějakou minulost. Vždyť je to přece jasné – narodil se, dospěl (hlavní problém elfí minulosti, totiž, dospívají asi okolo 120 let, což je celkem hodně a za takovou dobu se určitě něco zajímavého stalo), učil se ve zdejší škole, a protože byl nejlepší, tak se vydal do světa (se všemi třemi kouzly, která zná a s úžasnou zásobou 9magů). Pokud členové této skupiny nepochopí o co jde, nelamte si s tím hlavu – oni taky jednou dospějí (možná, a možná jim to bude trvat jako elfům :) ).

Teď už konečně k těm úrovním. První úrovně jsou opravdu nejlepší, je to odzkoušené a pokud se PJ nebojí ani takové úpravy pravidel jako je např. totální smrt postavy až při –10 životech (0 až –9 je bezvědomí nebo silné vyřazení, nebo třeba jen do -5), tak je to opravdu skvělé.

Schopnosti “všech“ postav jakžtakž rostou (od 1.6 konečně i u válečníka) a hráči mají radost, když společně pokoří nějaké to skřetí sídlo, do kterého by na vyšších úrovních ani nezavítali, nebo se nezahlédnuti připlíží do hradu nějakého temného pána, a protože ON je mocnější než celá družina, využijí zkorumpovaného skřetího služebnictva, které odláká pozornost a pomůže jim temného pána zničit, aniž by při tom sami přišli o život. No prostě do 6.úrovně je to pohoda.

Nyní přichází největší dilema – jak pokračovat. Hráči si dlouho vybírají své nové povolání (směr povolání) a když si ho vyberou stěžují si, že si chtěli vybrat jiné, protože jim tohle nevyhovuje. Pokud tedy chcete předejít velkým nepříjemnostem, neberte si druida ani sicca (druid je dobrej leda v lese a sicco jen ve městě, ale nesporně má jednu z nejsilnějších schopností v DrD a tou je zabití – jeden hod a konec nepřítele, jak krásné). Dle mého názoru je nejlepší vybrat si šermíře (pokud váš PJ nepoužívá příliš potyček), lupiče (každý PJ hodně rád schovává věci a kdo jiný by je měl hledat), čaroděje (přece jenom hodně kouzel té družině dosti pomůže) a theurga (neumí rachejtle, ale dělat zadarmo (v ideální družině) spojencům lektvary je k nezaplacení, ale pozor na to, aby stál v zadní lajně).

Už jste si vybrali směr povolání. Co teď? Teď budete hrát dál. Máte už dostatek životů, můžete trochu více riskovat a děláte taky více chyb. Proč byste v noci spali beze zbroje, když jste tak vytrvalí a odolní, že vám to určitě vadit nebude. Proč prohledávat pasti v jeskyních, vždyť ty šipky zraňují “strašně“ málo. Tři životy? Co to je? Jenom malé škrábnutí. Zapomínáte nechávat noční hlídky – no prostě problémy, které přicházejí s velkou mocí.

Bohužel je taková většina začínajících a dokonce i několik zkušenějších hráčů. Sám jsem takové chyby dělal, ale snažím se jim vyvarovat.

Teďka k novým schopnostem. Není jich nějak málo (co se válečníka a zloděje týče, ostatní mohou být docela spokojeni, ale žádná sláva). Hráč hraničáře vykřikne, já mám nějaký nový meč … to je super! Hráč válečníka: „Počkej já se chci taky podívat,“ vytrhne prvnímu pravidla z ruky a začte se, po několika okamžicích s četbou skončí a tváří se nasupeně. První se ho ptá: „To jsi tak rychle přečet? Já jsem o tom ch…chodci četl snad patnáct minut.“ Druhý otevře znovu pravidla a ukáže na povolání bojovníka, jenž společně s chodcem zabírá cca 4 stránky: „Skoro nic tu není a tolik peněz mě to stálo. Sakra, ten Ježíšek je ale blbej. Příště chci na Vánoce nové kolo.“

Ano je to tak, je to brutální. Já osobně nemám nic proti tomu, že v pravidlech nic není. Trochu mě to štve, ale co s tím.

Když to všechno nějak překousnete a dostanete se na experty, což vám bude dost dlouho trvat, protože na 15.úroveň je potřeba husté množství zkušenosti (a když potkáte po cestě upíra a náhodou se vám ho nepodaří zabít, tak si počkáte ještě déle), zjistíte, že tentokrát je to trochu lepší než v pokročilých. Schopností docela požehnaně, ale co to? Proč jsou v Expertech pravidla pro poznávání zbraně od 4.úrovně pro válečníka (toto je již v 1.6 uvedeno v začátečnících, ale tady se bavím zatím o 1.5). Čaroděj dokáže vytvářet kouzla a některá ta kouzla jsou taky docela dobrá (např. magická torna). No lupič je v pohodě, chodec taky, theurg je skoro bůh, pyrofor má hodně amuletů a ty jedy…hmm. Sicco je diplomat? No aspoň něco. Wow, síť je levnější než v pokročilých a dokonce si můžu objednat i únos (s tímhle si nejsem jist). No druid je pořád jenom ve hvozdu a ten bojovník nemá až na ty schopnosti, které měly být v začátečnících, žádné extra věci. Šermíř má hezké finty a koho zajímá jestli je lze použít jen v RSS (stejně ho nikdo nepoužívá, myslím). Nad Expertama smekávám klobouk, pravidla jsou asi nejlepší z celé sady (všimli jste si POPRVÉ CHVÁLÍM ALTAR) . Jsou tam chyby, ale na druhou stranu jsou tam obrázky, které stojí za to (což se o jiných pravidlech říci nedá). Pravidla pro PJ jsou taky super, jenom mohla být širší a ty sféry trošku podrobněji sepsány a trošku více příšerek by neškodilo. Všechno to má ale jeden háček. Postavy (hráči) na expertech postupují docela pomalu a zabít draka je problém i pro velmi silného kouzelníka a při tom za něho není ani tolik zkušenosti.

Pokud teda budete mít štěstí a dostanete se na Experty, asi se začnete zase bavit.

Celkový verdikt, můj úsudek, zní takto: Nikdy jsem nepochopil proč 36.úrovní. Podle mě je tom moc. Stačilo by i těch 20 (ale to je v jiných hrách), nebo 21 (podle max. hodnoty vlastností postavy, ale to bude podle neověřených zdrojů v DrD+). Připadá mi totiž, že na tolik úrovní získávají postavy docela málo schopností (např. z kouzel je dobře využitelná tak jedna třetina a kouzelník je na 36.úrovni ovládá všechny a zbytečně). A taky jsem nepochopil, proč nevydal Altar všechny tři sady jako jednu (pouze dvě knížky, Pro hráče a Pro PJ). No pochopil jsem to, asi chtěli vydělat více peněz, protože určitě to nebylo tak, že měli hotové začátečníky, vydali je a potom začali pracovat na pokročilých – to je blbost.

Poznámka: Možná vám připadá tento článek trochu chaotický a dalo by se říci i o ničem. Chaotický je, ale o ničem určitě není. Všem bych se omlouvám, protože kritizuji něco, co je dávno minulostí, ale protože jsem tento článek psal před vydáním verze 1.6 (PPP, které mi úplně vyrazily dech), tak ho nebudu zbytečně mazat a upravovat. Hleďte na tento článek, jako kdybyste znali jen 1.5 a nižší.