Proč hrát RPG jako dračí doupě a ne u počítače?
| Autor: | linaroth |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 19 |
Věty napsané tímto způsobem patří Linarothovi. Autorem kurzívou psaného textu je Fingolfin.
Abych pravdu řekl, plně jsem propadl kouzlu počítačových her a konkrétně zbožňuji Baldur´s Gate... jenže bych vás rád odtrhl od všech nádherných menu, 3D grafiky a nastavování rozlišení.
Neočekávejte od mě ale, že vám řeknu: „Počítačové hry jsou plné násilí a když je budete hrát, hrozí, že bratříčkovi v agónii probodnete oblíbeného křečka.“
(Malá poznámka : Na druhou stranu si myslím, že kvůli vlivu moderních médií mizí tak krásně naivní představy z myslí našich nejmenších - například, že děti nosí čáp, že dárky doručuje Ježíšek, a podobně. Jen se zkuste menších dětí zeptat, kdo nosí miminka. Nejspíš si poťukají na čelo a odmítnou se s tím velkým bláznem bavit.)
Do tohoto bodu musím souhlasit. Ale považoval bych to za přirozený (avšak neříkám, že pozitivní) vývoj lidské společnosti. Dospívání probíhá mnohem rychleji a kdyby dítě už nakrásně nějakou neporušenou představu mělo, bude snadno zborcena lépe informovanými vrstevníky. Masová média k situaci samozřejmě velmi přispívají, ale těžko z ní můžeme vinit pouze je.
Já osobně jsem schopen u dobré pařby sedět pár hodin bez problémů... ALE Dračí doupě má svoje kouzlo. Hru více hráčů mají dnes skoro všechny modernější hry, ale tohle je odlišné. Přímý kontakt s ostatními hráči je něco jiného. Lepšího, řeklo by se... ve které hře slyšíte hlas svého kolegy? Kde jinde můžete mutujícího spolužáka napodobovat sličnou elfku? Jste si jisti, že v ostatních hrách se můžete tolik zasmát a pobavit? (CS: „Máš headshot - hehe, hoho, to je hrozně srandovní a vtipné!“ Diablo: „Zabil jsem Mephista - já se nejspíš uválím v křečích smíchy!“)
Zde bych si dovolil označit tvrzení svého kolegy za poněkud tendenční. Hlasová komunikace je už u většiny her možná, ač dosud nepříliš rozšířená. A co se týče zábavy, každý trochu zkušenější hráč (který ovšem nebere svůj koníček smrtelně vážně) jistě rád potvrdí, že večer s kvalitnou hrou uteče jako voda; a když se při ní smíchy nesloží, určitě mu několikrát vyklouzne na rty pobavený úsměv. No jen sami řekněte, jak byste reagovali, kdyby na vás kamarád v podobě obřího skákajícího oka volal: „Proboha, Pepo, nestřílej! Nestřílej!“
Přesto ovšem mají hry na hrdiny něco, co jim umožňuje se dále rozšiřovat i v éře moderních informačních technologií. Je to souhra mnoha faktorů, od snadné dostupnosti až po dobrou příležitost, jak se setkat s přáteli. Nejdůležitějším je ale určitě atmosféra, jež při hře vzniká a kterou se dá jen velmi těžko napodobit.
Pokud se hráči dostatečně vžijí do příběhu, vytvoří si ve své fantazii místa na počítači nevytvořitelná; nikdo není spoustán žádnými mantinely a pocity postav se v tu chvíli opravdu stávají i pocity hráče.
Obrovská výhoda je schopnost dračáku být hrán pořád dokola. Takovou počítačovou hru (až na pár výjimek) jednou dohrajete, pak si možná změníte postavu a zkusíte to podruhé; a brzy už saháte po další...
V DrD se o svou postavu staráte jako maminka - „Bolí tě nožičky?“, „Máš hlad?“, „Ten skřetík ti ale ošklivě ublížil.“, „Nechceš nový meč?“, atd... Nikdy jsem neměl k postavám ve hře takový vztah, jako k těm dračákovým.
Toto je opravdu nesporným plusem Dračího doupěte. Jen málu počítačových her se podaří získat tuto vlastnost alespoň zčásti. Hrdina DrD není pouze shlukem bytů, nýbrž svébytnou osobností; a hráč ví, že ji každý jeho čin může změnit a neuváženým chováním by ji mohl ztratit. Jak jeho citový vztah s postavou zesiluje, stává se při hraní mnohem opatrnějším, a tak už nevolí jen cesty nejvýhodnější, ale spíše ty, které by si vybral i ve skutečném životě. Další výhodou je flexibilita celého systému - možnost vložení vlastních pravidel a možnost dělat se svou postavou, co se vám zlíbí... mně například vůbec nesedí dialogy v počítačových RPG. Jsou tam věci, které bych nikdy neřekl. Hra vás nutí jít její cestou (i když si to možná neuvědomujete) a tohle se vám nemusí stát s přáteli u DrD! Zde máte prakticky volnost pohybu, činností i chování vaší postavy.
Ukažte mi ve své oblíbené hře menu, kde se dá nastavit "zlozvyk" postavy. Třeba okusování nehtů, nesrozumitelné mluvení, kulhání...?
Kde jinde si můžete obléct svou postavu tak, jak chcete vy, a nakoupit jí to jediné správné vybavení (pokud na to máte)?
Navíc ještě Dračí doupě rozvíjí fantazii!
Nezbývá, než přikyvovat. Je ovšem nutné poznamenat, že se bavíme o ideální situaci, kdy má PJ s hráči dostatek vůle a prostoru a každý si je vědom, že cílem je zábava. Není totiž neobvyklé, že se i dobře míněná jeskyně zvrhne pouze v bezduchý hon za zkušenostmi.
Vím, že je skvělé to všechno vidět na monitoru - šetří to mozkové závity. Ale proč? To přece dokáže každý retard! „Jú, zelený skřet - bum bác - é - meč! [kontrola čísel] Je lepší! É - přesunout do inventáře - é - růžový skřet - bum bác - é - amulet. Jdu do - é - vesnice.“
Vývoj komplexního počítačového RPG není zrovna nejlevnější záležitost a proto si na sebe každá komerční hra potřebuje vydělat. Smutným faktem je, že se široké herní publikum, které si ji bude kupovat, chce bavit a ne prohrabávat v číslech a statistikách. Možná, že přijde doba, kdy se začnou vydávat i hry s téměř neomezenými možnostmi; pár vlaštovek se již objevilo. Nejsem si ale jist, zda nás takové hry budou bavit a jestli nakonec nezůstaneme u starých a osvědčených „papírových“ RPG.
Pamatuji si, že když jsme hráli s bratrancem M&M7, našli jsme louku plnou skřetů (goblinů). Já jsem se zeptal, co s nimi budeme dělat. Bratranec odpověděl s úšklebkem: „Hádej, můžeš šestkrát!“ Zabíjení „těch zlých“ je zábava (jak ovšem víme, že jsou zlí? Podle tvrzení vesničanů? Není to málo?), ale ne na dlouho! Bavte se jinak, než vraždami kvůli zkušenosti! A vypadněte od toho monitoru. Kuš! Linaroth & Fingolfin
Diskuze
Hodně povedené srovnání her na compu a life RPG! Určitě si to zaslouží 4
Jsou to dvě různé osoby. Já a můj kámoš! Tohle nejsem já a já! Fingolfin to psal jako komentář k mé úvaze! Tudíž je to JEHO názor. Myslím, že jsme vypsali většinu hlavních PRO a PROTI.
Taky si myslím, že by bylo zábavnější, kdyby obě osoby představovaly úplně opačné názory, hádaly se a dokonce do sebe navzájem "ryly". Bylo by zajímavější, kdyby se ti fiktivního (?) Fingolfina podařilo přesvědčit až na konci článku nějakým jednoznačným argumentem, než když ti od začátku spíš přizvukuje. Ale protože má na srovnání živého a počítačového hraní stejný názor, dal jsem nakonec vcelku vysoké hodnocení.
Je to hezké, ale výtku bych měl. Když máš dva ldi, kteří komentují jistou věc. Měli by každý reprezentovat jednu stranu. Zezačátku tomu tak bylo i tadz, ale postupne Fingolfin přecházel na tvoji stranu, což narušuje objektivitu...