Vzhled:

Pěkné zlaté pírko, vznášející se volně v mýdlové bublině tvaru vejce okované uprostřed zlatým páskem. V užší části je připevněno zlaté ouško pro provlečení řetízku. Ten je z malých, zlatých článků.

Vlastnosti:

Pokud je v textu "(PJ)", znamená to: "záleží na PJ". Nositel je kdokoliv, kdo měl (a má) amulet pověšený na krku (nebo se ho jinak dotýkal) alespoň pět směn.
Amulet zlehčuje svého nositele i všechno co má u sebe (vybavení, oblečení, zbraně…), čímž se změkčí jeho dopad, zlehčí krok, lépe vyleze na stěny, unese větší náklad, atd. .. (PJ si může domyslet i další vlivy).

Pokud nositel spadne, výška, ze které spadl se dělí deseti (pokud zloděj použije skok z výšky, výška se dělí až po odečtení skoku z výšky).
Tichá chůze +20%(Pokud nositel není zloděj, má pravděpodobnost 15%+1 Obr). Zvyk: 3 dny
Lezení po stěnách +25%(-----------------------//------------------10%+3 Obr). Zvyk: 3 dny
Hmotnost nositele, i jeho věcí se dělí třemi (má třikrát větší nosnost).
Pohyblivost +3 (i nad 21). Zvyk: 1 den
Útočnost zbraně se sníží o váha/deseti, alespoň o 1 (pouze u zbraní, u kterých záleží na váze, to jsou kyje, meče, sekery atd.).
U těžkých zbraní se zvýší jejich ÚČ o 1. Zvyk: 3 souboje
Pokud PJ usoudí, že po snížení váhy je možno použít obouruční zbraň v jedné ruce, je to možné (pak ale neplatí bonus k ÚČ).
Střelné zbraně: Út.-2, Dostřely –4/-5/-6 (Prak –3/-4/-5).
Vrhací zbraně: Lehké – Út.-1, Dostřely –2/-3/-4.
Střední: Út.-2, Dostřely –4/-5/-6.
OČ +1 za každou velikostní třídu (A0+0, A+1, B+2, …). Zvyk: 5 soubojů
U akcí, které využívají setrvačnost a hmotnost (vyrážení dveří), se útok (nevím, jak jinak to nazvat) dělí třemi (PJ).
Amulet ještě trochu působí na nositelovo myšlení: má tendence udržovat kolem sebe holuby; z nositelů amuletu se tak většinou stanou vášniví, výborní holubáři. Zvyk: 1 měsíc

Tyto všechny vlastnosti jsou způsobeny odlehčením, nikoliv nějakým jiným démonem. Pokud je za vlastností uvedeno: "Zvyk:", znamená to, že na vlastnost je nutné zvyknout si a za jakou dobu si nositel na vlastnost zvykne. Zvykání probíhá následovně: dokud neuplyne doba zvyku poprvé, má vlastnost opačné účinky, do uplynutí další "zvykací doby" mají tyto vlastnosti hodnotu nula, no a pak už mají hodnoty uvedené výše. Pokud amulet přestane na nositele působit (vybije se, nositel si ho sundá), jeho účinky přetrvají ještě osmnáct kol. Po uplynutí těch osmnáct kol budou mít vlastnosti, na které si je nutno zvykat opačnou hodnotu, ale doba zvyku bude jen jedna jednotka času (když je zvyk 3 dny, bude si nutno zvykat jen 1 den). To platí i při opětovnému navrácení působení amuletu.

Když amuletu dojde energie (pozná se to tak, že pírko „zvadne“, tj. zšedne a přestane se vznášet – bude v bublině ležet, jako když dáte obyčejné pírko do skleněné baňky), pokusí se svému nositeli vysvětlit, že k tomu, aby fungoval musí být nabit. Pokusí se mu to sdělit ve formě snu. Nositeli se bude zdát, jak holubu vytrhne deset pírek, jak ho pouští a pírka nastrkává do amuletu. Pak se mu bude zdát, jak jde k vysoké skále, ze které skočí dolů. To ho (ve snu) zabije. Pak se ten samý skok bude opakovat s nasazeným amuletem, to se mu nic nestane. Sen se opakuje každý spánek, dokud není amulet nabit.

Amulet vydrží po nabití třicet pět dní, pak mu dojde energie a musí se dobít. Dobíjí se následovně: nositel musí sehnat deset holubích pírek (musí být všechna ze stejného, živého ptáka), nastrkat je do amuletu a počkat dva dny, než je amulet stráví. Pak zase začne fungovat. Pravděpodobnost je 70% (hází PJ, až po těch dvou dnech). Pokud neuspěje (bude se mu zdát sen, jak vidí svůj obraz v zrcadle, který mu říká, ať se nevzdává a zkouší pírka do amuletu strkat znovu a znovu), musí majitel chytit nového holuba (hází se znovu). Že amulet pírka nepřijal se pozná podle toho, že z něj po dvou dnech vypadnou neporušená, ale nepoužitelná.

Energie amuletu dochází, i když ho nikdo nenosí. Může bez ní zůstat libovolnou dobu, ale když nebude nabíjen hodně dlouho, sníží se doba jeho výdrže po nabytí o jeden den za každých zakončených dvě stě let bez nabíjení. Kdyby tedy amulet nikdo nenašel, tak z něj po sedmi tisících letech vyprchá i poslední zbytek energie. Bublina obklopující pírko praskne, to normálně zetlí a zbudou pouze zlatý řetízek a obroučka, které po čase podlehnou přirozené korozi.
Jak do amuletu vložit pírko? To je jednoduché. Stačí ho vzít (pírko), lehce vpíchnout do bubliny a amulet ho do sebe vtáhne (asi jako špagetu). Vejdou se do něj i sebevětší pírka. Ta část pírka, která je „uvnitř“ amuletu přestane být viditelná i hmotná. Nic jiného, než holubí pírko bublinou neprojde.

Srdce amuletu tvoří to pěkné zlaté pírko, vznášející se volně v bublině tvaru vejce. Kdyby jste se na něj podívali hodně velkým zvětšovacím sklem, viděli byste, že je veprostřed rozpůleno na dvě části, mezi které je vložen velmi tenoulinký zlatý plátek. To proto, aby do něj mohli být zakleti dva démoni: Démon nosič (desátá sféra) a Démon levitace (rovněž desátá sféra). Jejich správnou kombinací s pírkem bylo dosaženo následujícího efektu: Nositel a vše, co se ho dotýká (ne jiné osoby, stroje, povozy apod.) je třikrát lehčí, zároveň je jeho pád třikrát pomalejší a pokud dopadne, vytvoří pod ním amulet malý vzduchový polštář, který jeho dopad změkčí. Třetí démon je zaklet v té mýdlové bublině. Je to obranný démon z desáté sféry, ale jeho jediný účel je ochrana pírka, na nositele nemá žádný vliv. Amulet je vcelku inteligentní, ale spíš takovým mechanickým způsobem. S majitelem nekomunikuje, kromě toho snu, a majitel nemůže komunikovat s ním. Pokud by se zněj pokusil alchymista vycítit magenergii, počítá se to, jako kdyby obsahoval tisíc pět set magů.

Pokud by někdo chtěl amulet rozbít, je jeho obrana 10 a minimální počet životů pro zranění 20. Má 150 životů, ty se po nabití amuletu doplní na plný počet, ale za každých celých 15 ubraných životů se sníží délka trvání po následujícím nabití o 1 den. Pokud amuletu dojdou životy, hodí si PJ na procenta: 01-25 ohromná exploze, osoby a volně ležící předměty do vzdálenosti 10sh to odhodí 1500/váha sáhů daleko, do vzdálenosti 30sh povalí a do vzdálenosti 50sh zraní za 50+5k10-vzdálenost životů (včetně odhozených a povalených) (exploze není ohňového typu, nic nezapálí), exploze je tak silná, že může zbořit i stavbu, podzemní prostory, atd. (PJ); 26-50 z uvolněné magie se zformuje/í magický/čtí tvor/ové o celkové životaschopnosti 5+2k4 (PJ); 51-75 v okruhu 20 mil se velmi výrazně změní klima na 5k10+5 dní (v polárních krajích se udělají tropy, poušť bude mít klima deštného pralesa, atd.); 76-00 z magie se zformuje malý jiskřivý obláček (nic neosvítí, ale je vidět i v naprosté, kouzelné tmě), který se vznese k obloze (stropem projde) a za 2k6 dní se nad místem rozbití objeví nová hvězda, která vydrží zářit 50+5k10 let, pak zhasne. Po amuletu zbyde jen hromádka popela. Pádem z jakékoliv výšky se tento amulet nemůže v žádném případě poškodit.

Několik příkladů na závěr:

Hobit Zloděj Dlouhoprst Věczmiz na první úrovni leze na vysoké hradby. Když už je téměř nahoře (50sh vysoko), uklouzne mu noha a začne padat. Použije skok z výšky (úspěšně) a tak se to počítá, jako by padal z výšky 45sh. Díky amuletu se výška ze které spadl dělí 10. 45:10 = 4,5sh. To znamená, že zloděj nebude vůbec zraněn.
Má obyčejnou dýku, sílu 12 +0, obratnost 17 +3 a koženou zbroj. Dýka má ÚČ 2, Út. 0. U dýky při útočnosti moc na váze nazáleží, proto se nepočítá postih k Út. Jeho bonus za obratnost je +3, kožená zbroj má KZ 3 a dýka má OZ –2 OČ = 4. Zloděj je však lehčí a proto dovede rychleji uhýbat a přemisťovat se, je to hobit (velikost A) a proto je jeho výsledné OČ 5 (4 +1 za třídu velikosti).
Amulet ležel v propasti 750 let, než ho hobit Dlouhoprst Věczmiz našel. Amulet mu nechal hned první noc zdát sen o holubech a propasti. Řekl sim (hobit), že by nebylo na škodu zkusit, co to udělá, když se do toho amuletu nastrkají pírka. Dlouhoprst tedy chytil holuba, vytrhl mu deset pírek a vložil je do amuletu, PJ-ův hod byl úspěšný. Amulet ale vydrží pouze 32 dní, protože byl bez nabíjení 750 let, tzn. třikrát se uzavřelo dvěstěletí (po 200 letech, po 400 letech a po 600 letech).

Příběh

Jelikož se k tomuto předmětu neváže nějaký speciální příběh, jenom občas sehraje nějakou tu menší roli v (většinou) pohádce, či legendě. Rozhodl jsem se téměř doslovně opsat referát studenta (napravil jsem hlavně pravopis), jménem Andowero, který studoval na univerzitě v městě Ransileu a použít ho místo příběhu. Referát byl na téma Můj nejoblíbenější artefakt.

Žil jednou jeden zlý král. Ten měl ve zvyku, hned ráno po svatební noci, házet své manželky z vysoké hradní věže. Jedna jeho manželka, Šaredezáha se jmenovala, nechtěla skončit jako její předchůdkyně a proto, že její otec byl dobrý theurg, nechala si od něj vyrobit amulet, který ji zlehčoval, zpomaloval její pád a proto ji dopad z věže nemohl zabít.
Před svatební nocí si ho odložila na svatební stolek, ale ráno si ho zapomněla vzít a v domnění, že ho má na sobě se nechala shodit s věže dolů. Samozřejmě to s ní dopadlo špatně.
Když se král druhý den ráno probudil, všiml si, že na jeho stole leží velice pěkný náhrdelník a rozhodl se, protože se mu líbil, že ho bude nosit. Král byl dobrý válečník, ale neuměl moc dobře jezdit na koni. Když na něm jednou jel, tak spadl. Všiml si, že jeho pád byl oproti předchozím měkčí a uvědomil si, že to dělá ten amulet. Proto ho nosil stále při sobě.
Králi začala vadit sousední, rozmachující se říše elfů a proto jim vyhlásil válku. V jedné bitvě se nejstatečnější elfí hrdina dostal až k němu. V dlouhém souboji ho porazil. Všiml si, že král má na tom, co zbylo z jeho krku, pěkný amulet. Líbil se mu a tak si ho vzal.
Elf, jehož jméno bylo Nadir, rád cestoval. Na jedné ze svých četných výprav uviděl na cestě jiného elfa, jak bojuje s přesilou lupičů. Pomohl mu a tak se spolu spřátelili. Druhý elf si všiml, že jeho druh rád skáče s vysokých výšek a nic se mu přitom nestane, a taky že pravidelně loví holuby, vytrhne jim pár pírek a zase je pustí. To ho zaujalo, protože měl s výškami problémy. Na jeho otázku mu Nadir odpověděl, že je to tajemství.
Když už spolu cestovali delší dobu, asi rok, dostali se až do velmi vysokých hor. Zde se průsmyky a propasti překonávali jen s pomocí primitivních lávek, které tu někdo postavil a dál už se o ně nestaral. A právě jedna takováhle lávka lávka se jim stala osudnou. To zrovna přecházeli velice vysokou propast. Byla tak vysoká, že neviděli na dno. Bohužel, lávka už byla tak stará a nepoužívaná, že náhlá zátěž dvou elfů na ni byla prostě moc. Když byli v půlce, tak povolila a oni spadli dolů. Nadira nedokázal zachránit ani jeho amulet (jeho tělo jen nebylo tak rozpláclé, jako tělo přítelovo). (Konec, od pádu do propasti, je domyšlený, protože o tom nejsou žádné záznamy. Ví se jen, že z hor už nevyšli a je nanejvýš pravděpodobné, že někde spadli.)

Prameny: „Knigha 1003 dgní a nogcí“ od Kazgiha Veligkého; „Dějiny národa elfského“ od Leglosase; „Velké přátelství“ od Nadira, elfa z nížin; „Tějiny Fysokých chor“ od Kolektifu Autorů (Jeh-Man Delinka Kartoffil, Erva Fraczeg a další).

Student z práce nakonec dostal 4, hlavně kvůli pravopisu, málem dostal 5, ale zachránil ho příběh a taky rým, který student napsal na konec referátu a který se učiteli líbil:

A od té doby tam jejich mrtvoly tlí,
zatímco amulet na krku jedné z nich dlí.